| Přihlásit se | Nová registrace
tisk-hlavicka

Názory k článku Trochu jsem se spletla aneb Mé první hlídání

 Celkem 273 názorů.
 Aruba 


právě proto 

(29.9.2005 8:39:07)
jsem vždy měla obavu nechat dítě s mladou nezkušenou holkou.
 Gerberka 


Karolíně - stejný postřeh 

(29.9.2005 8:56:12)
Ahoj Karolíno,

souhlasím. Malé dítě mi nikdy nehlídala mladá nezkušená holka a ani by mě to nikdy nenapadlo, protože jsme si všechno "odžili" jenom my dva s manželem. Teprve když malému byly tak 2 roky, začala hlídat babička (moje mamka) tak na 1 hodinu za 2 měsíce, abych si skočila k holiči. Kdybych měla nechat malého hlídat někým úplně cizím (zřejmě případ v článku - asi šlo o slečnu na hlídání), tak by byly moje obavy opravdu tak veliké, že bych si to raději rozmyslela.

Ještě drobný postřeh: autorka píše, že neskonale obdivuje všechny, kteří se starají o malé miminko a zvládají to bez depresí.

K tomu přidám můj názor: já neskonale obdivuji svobodné matky a smekám před nimi! My jsme na to všechno byli přece jenom dva s manželem a aspoň trochu jsme se prostřídali, ale velice obdivuji odvahu a odhodlání maminek, které se rozhodnou zůstat samy a všechno si "odžít" samy!! Ty mají můj obdiv ...

Jinak pěkný článek, Afrikánka
 PajaMM 


Re: Karolíně - stejný postřeh 

(29.9.2005 13:10:16)
Afrikanko!

Ja se nerozhodla byt se svym mimcem sama a prece to tak nejaky cas bylo. Proste se na nas jeji otec vykaslal. Bydlely jsme sice u mamky, ale ta chodi do prace, takze jsem na ni byla sama. A zvladly jsme to. A ja ji ani nikomu pujcovat nechtela - ani sve babicce(tehdy ji bylo 65 let). Chtela jsem si ji uzivat jak to jen slo:-) Nejhorsi byly ty prvni tri mesice, mala mela prdiky a velke boleni briska, takze vychazky s kocarkem byly desne:-) Ale vsechno se da vydrzet, zvlast, kdyz je to mimi vase, ze...Nastesti uz zase samy nejsme, takze jsme stastne...

Jinak je to moc hezky napsany clanek a autorka se nemusi bat, sve mimi zvladne bez potizi...vsechno to jde.

Jo a ted uz malou zase pujcuju moc rada:-))))))
 zuzana + Jonáš 8 měsíců 
  • 

Re: Karolíně - stejný postřeh 

(29.9.2005 13:39:21)
Přesně tak, obdivuji svobodné matky, smekám před nimi, prostě jsou to silné ženy, protože já bych to sama nezvládla (teda, asi bych musela, ale s takovými obtížemi, že by ze mě byla troska). Mám "zlatého" manžela, který pomáhá úplně se vším včetně "půlnoční lahve", takže mám možnost se i vyspat. A každý den si připomínám, jak je to fajn a jak jsou na tom jiné ženy, které jsou na všechno samy. Já jsem ve 20 byla úplně mimo, ke kočárku jsem se radši ani nepřibližovala, ale za nějakých 6 let se to zlomilo a změnilo v šílenou touhu po miminku. Teď už vím, že to není jenom zábava a legrace, ale hlavně povinnosti a zodpovědnost, ale všechno se to vrací v tom pokladu, který máme....
Z.
 Gerberka 


Zuzaně 

(29.9.2005 13:52:13)
Ahoj Zuzi,

já jsem byla "mimo" nejméně do svých pětadvaceti!! Do třiadvaceti jsem studovala vysokou = dítě pro mě absolutně nepřicházelo do úvahy, ve čtyřiadvaceti jsem se vdávala - a to jsem ještě dítě nechěla. Pamatuju si, že v té době jsem byla na návštěvě u kamarádky, která měla v té době čtyřletou a roční holčičku a že když jsem viděla na vlastní oči "praxi" s malými dětmi, řekla jsem si: "No, jestli takhle vypadá život s dětmi, tak to ještě raději ne...".

Zcela jinak to vypadalo za dva roky - v mých šestadvaceti - to jsem po mimču začala strašně prahnout - jojo příroda je halt mocená čarodějka :-)). Naštěstí bylo mimčo za čtyři měsíce v bříšku ... ale vzpomíná se na to hezky :-)).

Hlavně ať jsou děti zdravé, Afrikánka
 Pavla3 


Re: Karolíně - stejný postřeh 

(29.9.2005 13:49:45)
Tak, asi právě proto že jsem byla svobodná matka, jsem si nepřipouštěla podobný úvahy typu co by se mohlo stát, když mi mimčo někdo 2 hoďky bude vozit po okolí. Snad existujou mobilní telefony a jde se dohodnuout aby dál než na 5 minut chůze ne?
Jinak moje první zlatíčko bylo výjimečně hodný miminko (když to tady tak čtu) takže na období kdy jsem s ní byla sama vzpomínám jako na poslední dobu kdy jsem měla naprostou pohodu. Nikdo mi doma nedělal nepořádek, pro nikoho jsem nemusela vařit. Nakojit, přebalit žádný problém. Jen jsem chodila občas do školy (dělat zkoušky:-)) Fakt pohoda.
Dnes jsem opravdu vděčná za každý hlídání, zejména těch mladších.
 JanaB 
  • 

Re: právě proto 

(29.9.2005 12:41:51)
Temer kazda novopecena mamina byla jeste v den narozeni sveho miminka ( a urcite jeste par dni nebo tydnu potom)"mlada nezkusena holka"
Myslim, ze za 2 hodiny vozeni miminka se neda nic moc zkazit. Kdyz place, tak se vzdycky nebo skoro vzdycky da nejak "udrncat".
 macovka 


Re: Re: právě proto 

(3.10.2005 13:37:29)
Tak,tak.........tahle"nezkušená holka" má všech pět po hromadě a spousta mých kamarádek novečených matek s třicítkou kolem krku jsou víc mimo než ona. Článek mně pobavil a zároveň mi připomněl jak jsem si to v 19-ti malovala a jaké to pak bylo třeba po prvním očkování. Dnes mám děti tři/13,3,1/ a věřím že si to jednou Zuzek moc užije. Právě proto,že už bude znát teorii i praxi.
 Radka 
  • 

Re: Re: právě proto 

(5.10.2005 15:10:17)
Článek je moc pěkný a zkušenost je daná tím, že to není vlastní dítě.
Mé vlastní dítě trpělo první tři měsíce tak nadýmáním, že zkrátka jen řvalo (nebo jedlo). Kdybych byla slečna na hlídání, tak z toho mám deprese, že jsem neschopná.
Nesnášelo jízdu kočárkem - tak jsem podnikala jen nezbytné jízdy (doktor atp.) chodila postraními ulicemi a dělala, že k tomu kočárku vůbec nepatřím :)
Manžel - no ty první 3 měsíce, zní to špatně, mi byl spíš na obtíž. Vzhledem k tomu, že jsem prakticky pořád kojila (večer i 6 hodin v kuse - jediné co zabíralo), dítě spalo dohromady asi 6 hodin denně (kdo vymyslel ty tabulky o tom jak dítě spí hodně?) jsem byla jako v tranzu a ještě se k tomu starat o manžela, který přicházel večer unavený z práce, vařit pro něj, snažit se být milá a nepůsobit jako zombie, snažit se od něj odfiltrovat dítě, aby se mohl vyspat v minibytě ... mě by se fakt hodilo, kdyby na ty 3 měsíce odjel. Já toužila po tom, aby jí někdo vyvezl na 2 hodiny ven v kočárku a já se najedla, umyla ... jenže my žádné hlídání neměli.
ALE po třech měsících 100% změna, dítě se usmálo, prdíky přešly, úžasná pohodová holčička - no to spaní, dodnes jí stačí těch 6 hodin denně, když spí víc, je to dárek.
Za měsíc by tu mělo být druhé mrně a nepřipadám si jako zkušená matka, doufám, že bude zdravé a jak ho budu vychovávat - netuším, netroufám si odhadnout, ale strašně se na něj těším.
 Pizizubka 78 


Re: právě proto 

(29.9.2005 13:29:25)
Já jsem se stejně starou kamarádkou hlídala dítě jedněm lidem u nás ve vesici, když nám bylo 10. Dnes nechápu, jak nám ta paní mohla své 4-měsíční dítě svěřit :-) Já bych to neudělala.
Ale přesto si nemyslím, že by se holka, která ještě nemá své vlastní dítě nemohla naučit postarat se o cizí - jde jen o zvyk a mateřský instinkt má přece každá ženská, pokud je normální.
 Ivana Procházková 


Re: právě proto 

(29.9.2005 20:51:42)
Pokud jde jen o vození v kočárku, tak je myslím vedlejší, zda je holka mladá a nezkušená. Spíš by mě zajímalo, jak je zodpovědná a tak. (zda třeba nenechá kočárek někde venku před obchodem a neskočí si nakoupit - to by mi teda hooodně vadilo)
Jinak já jsem radši, když moje dítě hlídá mladá hlídací teta (moje věková kategorie), než důchodkyně. Přestože by ta důchodkyně byla flexibilnější a měla více času. A vůbec mi nevadí, že naše hlídací teta sama ještě děti nemá.
 Hela 
  • 

Re: právě proto 

(1.2.2009 13:23:28)
Někde se to ale ty holky musí naučit, když ji k tomu nepomůže jejich máma.
 Evča, 2 neposedové 
  • 

Nikdy nevíš dopředu... 

(29.9.2005 8:51:33)
Ahoj Zuzku,
já jsem taky vždycky hlídala ráda různé děti - už v deseti letech jsem jezdila s kočárky různých miminek, která mi byla "půjčována". Zažila jsem dost dětí (později nejen na vození, ale i na opravdové hlídání), takže jsem byla teoreticky jakžtakž připravená na vlastní děti. Nezaskočily mě praktické problémy typu nakrmit, přebalit - to jsem zvládala.

Ale u vlastního dítěte je to víc o vztazích, o psychice, o sepětí s tím drobkem - a v neposlední řadě taky o tom, že vlastní dítě máš NAPOŘÁD, nejen od-do. Takže únava, nevyspání, trocha ponorkové nemoci z toho, jak je vše pořád dokola.

Máma od miminka si moc neodpočine, ani když mrně spí, zvlášť když nemáš hlídací babičku ani tetičku a manžela k nepotřebě (myslím na hlídání), takže jsi na to sama. Stačí, když bydlíte v jiném městě než zbytek rodiny a manžel bývá denně dlouho pryč.

Hlavně s vlastním dítětem je to vždycky všechno JINAK, než si člověk vysní. Neříkám že hůř, ale JINAK. Dítě má svou individualitu už odmalička a obzvlášť se silnými jedinci je výchova velmi náročná a zdánlivě bez výsledků. Dítě je vždycky jiné, než rodiče očekávají.

Moc hezky o tom píše třeba Martina Drijverová v knize "To první a to druhé dítě"- můžeš se podívat třeba tady http://www.motto.cz/show_book.asp?bid=342
Tahle knížka by se Ti, Zuzku, mohla líbit. Měj se pěkně.
 adelaide k. 


Re: Nikdy nevíš dopředu... 

(29.9.2005 9:44:02)
No tak to mě přesně napadlo. Svěřit čtyřtýdení dítě nezkušené holce na dvouhodinovou procházku. To bych neudělala ani kdyby to byla moje vlastní sestra. Napadá mě tolik situací, které by mohly nastat a se kterýmio by si nemusela "hlídací teta" poradit pokud to nikdy nezkoušela. od obyčejného "pos..až za ušima" (což bylo u nás v tom věku dost často) až po krizovky.

Ale jinak Zuzko, nemusíš se ničeho bát. Až bude to mimi jednou tvoje (a ne jen od-do) vklouzneš do toho ani nebudeš vědět jak. A zvládání bez depresí??? Někdy je to na mašli. Ale jinak je to krása a i když jsem někdy k smrti unavená nebo šíleně naštvaná, stačí když se malá usměje a všechno je smazáno :-))))
 veronika, Martínek 11/00, Tomášek 4/03 
  • 

krizovky 

(29.9.2005 11:03:25)
Ahoj,
myslím, že je to odvaha od obou, dát dítě na hlídání i hlídat. Zvlášť takto malé. Ale někomu nic jiného nezbývá. A třeba tak maminka vyřeší problém, kdy něco stihnout udělat, nebo kdy být se starším dítětem.
Pokud se z procházky vrátí mimi "pos... až za ušima", no a co. V tu chvíli to nepotěší, ale o nic nejde. Horší jsou zdravotní rizika. Náš Martínek neuměl plakat, místo toho přestával dýchat. Instinkt mi poradil, ale poradil by, kdyby nebyl můj? A Tomášek nesnášel kočár. Musel to být skvělý pohled. V jedné ruce řvoucí mimi, které se dost dlouho uklidňovalo z kočáru, za druhou ruku mrně a břichem jsem tlačila kočár.
A když si to někdo zkusí dopředu a dobrovolně, proč ne. Já jsem hlídala v 19 nedobrovolně dva týdny dvojčata, protože sestřenice musela do nemocnice. Klukům byl rok a půl, ale reagovali jako ani ne roční, jeden z nich měl po operaci nohu v sádře a v noci se pořád budil. Hlídala jsem je vlastně ve dne v noci, maminka chodila do práce. Tenkrát jsem říkala, že to byla skvělá antikoncepce. Dnes žasnu, co vydrželi. Jak jsem třeba (ne)řešila přebalování a jídlo, dokud se nehlásili opravdu důrazně, prostě jsem jim nerozumněla. Bylo to skutečně jenom hlídání. Teď by to vypadalo jinak, teď bych se o ně starala.
Na to jak učit děti, jak odvádět daně, jak řídit auto... na všechno jsou školy. Ale vychovávat a starat se o děti se každý musí, bohužel, naučit sám. A nejde to jinak, každé dítě je jiné. A (skoro) každý to nakonec zvládne, co nám taky jiného zbývá, že jo.
Veronika





 Pawlí 


Re: Nikdy nevíš dopředu... 

(29.9.2005 13:05:33)
My už jednoho Draka máme doma tak doufám že to další mimko bude to "hodné".
Jinak nechci sahat do svědomí těm "nevraživým" mamkám co tu píšou, ale holky fakt jste si to mateřství představovali tak jaké je? Se vším všudy? Já tedy ne a to máme pubertu ještě hodně daleko před sebou :-).
 PajaMM 


Re: Re: Nikdy nevíš dopředu... 

(29.9.2005 13:11:21)
Souhlasim:-) Ja uz si taky ani radsi nepredstavuju, co me ceka, az Klarce bude nact a vic...uz ted je tvrdohlava, vycurana a chytra a z hruza. A tech reci, co porad ma:-)))
 16.5Salám&Lajka14 


Re: Re: Nikdy nevíš dopředu... 

(29.9.2005 13:20:25)
Radši jsem si nic moc nepředstavovala... :o)
Ale upřímně, asi úplně nejvíc mne dostala ta naprostá ztráta svobody. Zvlášť dokud byl syn mimino, teď už je to o hodně lepší...
Já prostě nemohla od dítěte odejít, protože mi ho nikdo nebyl ochotnej hlídat. Na veškerou zábavu mimo domov jsem mohla zapomenout.
Asi to bude znít hrozně, protože obyčejně jsou matky hotový spíš z miminek, který jsou na ně odkázaný, ale já se fakt těším, až bude syn v pubertě. :o)))
 Ivana Procházková 


Re: Re: Re: Nikdy nevíš dopředu... 

(29.9.2005 19:49:10)
Monty!
Jak já se těším na to, až budu moct dát malou aspoň do školky!! To bude žúžo!! Celé dopoledne volné! To bude ráj!!!!!!!!!!
A to využívám hlídací tetu, bez ní bych to mohla zabalit. Rozhodla jsem se při mateřské věnovat své profesi, většinou věcí zvládnu dělat z domu, ale něco z domu nejde a bez hlídací tety bych se neobešla, páč obě babičky jsou 200 km daleko.
Ale i tak mě ta péče o dítě na "plný úvazek" (nebo skoro plný úvazek) někdy ubíjí (resp. ne ta péče, ale to, že se nemůžu bez dítěte hnout nikam ani na krok - pokud si dopředu nezorganizuji hlídání, samozřejmě).
 Gerberka 


Představy o mateřství 

(29.9.2005 13:41:43)
Ahoj Pawlí,

já jsem si mateřství nepředstavovala absolutně vůbec nijak a totálně mě to dostalo :-)). Brečela jsem nad řvoucím miminkem, protože jsem vážně NEVĚDĚLA, jak je utišit .... a brečela jsem smutkem a bezmocí, protože jsem nedokázala rozpoznat, co by potřebovalo - a myslela jsem si (bláhově), že to poznám!!

Lepší pak už bylo, když se miminko na chvíli usmálo a dokázalo držet nějakou blbůstku v ručce - to mě strašně hřálo u srdce. Ale ty začátky ... Strašně doufám, že u druhého mimi už budu "ostřílenější" - i když při té mé přezodpovědné povaze, nevím, nevím :-)).

Hlavně když jsou děti zdravé, ahoj, Afrikánka
 Pawlí 


Re: Představy o mateřství 

(29.9.2005 14:05:37)
Afrikánko,

Jenda byl hodné mimko, jen probdělých nocí máme za sebou spousty ale jinak skvěle jedl, přibíral učil se.
Za to teď :-). Jsou mu 4 všude je ho plno, drškuje, neposlouchá a řádí jak uragán a rozhodně to není tím že by jsme byli nedůsledný, je hyperaktivní že i doktoři koukají.
Jsem moc ráda že ho mám, ale takhle jsem si to opravdu nepředstavovala. Kde je to dítě na které není potřeba zakřičet aby si mě všimlo? A kterému není potřeba všechno 10 x opakovat. No utěšuji se že na nás čeká. A pokud ne už vím do čeho jdu:-).
 Veronika 
  • 

Jen koukám 

(29.9.2005 9:35:04)
Po přečtení tvého článku, bych řekla, že ti je tak maximálné čtrnáct. Promiň, ale zjistit až ve dvaceti, že miminka jenom vzorně nespí v kočárku mi připadá trochu "opožděné". Máš pravdu, že na to svoje by sis měla ještě dlouho počkat, protože si neumím představit, že bys teď byla maminkou.
 ala 
  • 

Re: Jen koukám 

(29.9.2005 9:42:26)
To je snad trochu tvrde,ne? Zalezi na tom, s jakymi detmi se take clovek dostane do styku-ja hlidala synovce a netere od svych deseti let.Odmalička.Jejicha malička. Za chvili mi bude tricet, mam maleho chlapecka.ALe na to, co predvadel on v prvnich asi sesti mesicich, jsem teda pripravena nebyla ani omylem.Treba na to, ze me dite nebude schopne prospat vetsi casovy interval , nez pul hodiny v kuse...takze neodsuzujte tu divku, proboha!Naopak, pokud se nekdo uz ve dvaceti!pripravuje a tesi na deti, je to krasne.
 zuzek 


Děkuji za odpovědi 

(29.9.2005 13:38:00)
Ahoj maminy,
moc děkuji za přečtení mého článku a za kladné,ale i záporné ohlasy. Musím říct,že jsem samozřejmě článek trochu nadsadila (svou neschopnost). A vím, že kdyby mi maminka té malé nevěřila, tak mi ji nesvěří. Prostě jsem jen chtěla říct, že jsem věděla, že realita je jiná, ale jen mě to zaskočilo. Asi jako každou ženu.Sny jsou sny a člověk má právo si něco představovat. Mladé holky se musí seznámit s miminky, aby věděly, jak se zachovat, aby měly zkušenosti pro příště. A když bych se toho stranila, nikdy bych je nezískala. Dneska jsem domluvená s maminkou Katky, že k ní přijdu, a že mě naučí koupat mimi. Tak jen prosím, abyste mě pro příště (některé) tak rychle neodsoudily (jako že je mi čtrnáct atd.) Mám plno volného času než půjdu na vysokou a myslím, že je fajn, že mám zájem trávit čas s dětmi.
Ahoj Zuzek
 Květa13 


Re: Děkuji za odpovědi 

(29.9.2005 14:21:05)
Zuzku,určitě zvládneš nejen hlídání,ale časem i své mimčo.Já měla svou první dceru v Tvých letech:-))).Nebyla jsem zkušená,ani zralá,vůbec nechápu,jak jsem vše zvládala,ale šlo to...Prostě to vše nějak přišlo samo.Samozřejmě netvrdím,že nebyly chvíle depresí,pláče,zoufalství,ale to k tomu patří.Dnes vím,že to bylo velmi brzy,že jsem měla počkat,že jsem své dceři později mohla dát více..No jo,ale kdybych si ji tenkráte nechala vzít(což mě ani nenapadlo),už by to nikdy nebyla ona a já bych o moc přišla.Tak užívej svobody,mládí,studia a pak neváhej a hurá do mateřství!!!
 fiďa 
  • 

Re: Re: Děkuji za odpovědi 

(29.9.2005 19:47:19)
Tak to já jsem také měla malou ve dvaceti a dednes(dnes je mi 31) jsem ráda a nikdy jsem nelitovala, všem to doporučuji a myslím, že je to lepší, než mít dítě až kolem třicítky. To nejcenější, co jsem malej předala, to bych už v 25ti tolik nepreferovala a byla by to škoda. Podle mě je dvacet let na první dítě úplně akorát a příroda se mnou také souhlasí. Já vždy dávala přednost dítěti před kariérou.
 JanaB 
  • 

Re: Re: Re: Děkuji za odpovědi 

(29.9.2005 20:38:48)
Myslim, ze kazdy vek ma sve vyhody a nevyhody. Kdyz se stanes maminkou ve 20-ti, tak mas podle me vic trpelivosti, nedelas si ze vseho hlavu a neprehanis to se strachem atd. Zase nevyhodu vidim v tom, ze 20 let je opravdu nizky vek a treba toho ta maminka muze nekdy litovat, ze si trochu neuzila, neco neprocestovala atd. Ale zase na druhou stranu, kdyz je diteti 18, tak ji bude 38 let,takze dost mlada na to,aby to jeste dohnala. A kdyz se stanes maminkou az treba kolem 30-ti, tak mas uz vyreseno spoustu veci, vetsi zabezpeceni a vic se na vsechno stihnes pripravit.
 Květa13 


Re: Re: Re: Re: Děkuji za odpovědi 

(29.9.2005 22:16:13)
jo,jo,pokud to někdo nevykoumá jako já a nemá 1.ve 20ti,2.dítě v 27mi a 3.dítě v 33ti.Ale je to prima v každém věku:-)))Jen nevím,kdy přijde ten klid,cestování,a tak...
 16.5Salám&Lajka14 


Re: Re: Re: Re: Re: Děkuji za odpovědi 

(29.9.2005 22:37:41)
Fakt mne vždycky spolehlivě pobaví, jak si (na tomhle serveru zřejmě většina) mladých matek myslí, že komu je přes třicet, je přestrašený uzlíček nervů, který nemůže rozumět dítěti, protože je na to už přece starej. :o)))
A na druhé straně argumenty "starších" matek, že je potřeba se zabezpečit, udělat kariéru...
To je přece šíleně černobílej pohled... já znám kolem sebe především lidi, kteří nemají dítě ve 20ti nikoli proto, že by ho chtěli přivést do dvoupatrový vily s bazénem (a vlstním žralokem v mezaninu), ale prostě proto, že si taky chtějí něco užít. Říkejte si co chcete, ale s dítětem už to prostě nikdy není stejný jako za bezdětna. A já si vážně neumím představit, jak taková ženská ve 38 letech, když jí odrostou děti, začne dovádět a užívat si. OK, může cestovat. Ale co dál? Bude ji bavit trdlovat na diskotéce? Bude ji bavit vymetat s kamarády mejdany? Bude chodit na koncerty (nemyslím koncerty vážný hudby). Ono nejde o to, že by se to nedalo ve 38 letech. Dá se to i v šedesáti. Ale za tu dobu, kterou strávíte doma s dítětem vypadnete z obrazu, nebudete moct navázat na to, co bylo, když vám bylo 20, leda na nějaký retro diskotéce, kde se hrajou do zblbnutí hity osmdesátých let. :o)
Mě je 31 a sice s omezením, ale pořád žiju jako ve dvaceti. Fakt si nemyslím, že mi můj syn v osmnácti bude vyčítat, jak děsně jsem stará, nedovedu si představit, že bych mu třeba kecala do toho, co nosí na sobě, nechápala jeho muziku, jeho filmy, počítačový hry... mě těch 20 bude mentálně pořád. U spousty lidí, co sem píšou o tom, jak je skvělý se ve dvaceti cele oddat péči o dítě ten dojem nemám. :o)
 Pavla3 


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Děkuji za odpovědi 

(29.9.2005 22:44:51)
Přesně tak Monty, nechci to generalizovat, ale znám pár bývalých spolužaček ze ZŠ, které maj pohled na svět bližší mojí mámě než mě, to jsou ty co měly hned v 18 děti. Ale zas mám velmi dobrou kámošku, která měla dítě v 21ti a je dost v pohodě teď je dítěti 5 a ona začíná podnikat a docela jí to jde. Záleží jak to kdo bere.
 16.5Salám&Lajka14 


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Děkuji za odpovědi 

(29.9.2005 22:49:08)
Pavlo,
mám právě úplně stejnou zkušenost. Spolužačky, co měly dítě hned po maturitě mi na srazu přišly starý, protože měly už úplně jiný zájmy, jiný priority, bavily se prostě jako moje matka. Ony sice budou ve 38 mít dvacetiletý děti a budou "volný", ale otázka je, k čemu jim to bude. Někdo se prostě "starej" už narodí a někdo je celej život puberťák. :o)
 16.5Salám&Lajka14 


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Děkuji za odpovědi 

(29.9.2005 23:02:06)
Milado,
já nemluvila o tom, jak kdo vypadá, ale jak se chová. Navíc jsem taky napsala, že se to nedá zobecňovat a lidé jsou různí. Jen jsem popsala svou zkušenost s holkama, co měly brzo dítě, toť vše. :o)
 Xantipa. 


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: já jsem nějaká rozpolcená 

(29.9.2005 23:07:23)
Taky jsem si toho všimla na srazu bývalé školy. Holky tam byly nadšené z tanečních apod./měly děti brzy po maturitě/ a nebo se radovaly z pokakaných plen a roztomilého žvatlání /měly děti později/.
Já jsem se nějak nemohla zařadit, neboť mám oboje. Nějak nejsem na větvi z tanečních dcery a jejích diskoték /připadá mi to jako normální běh věcí a jsem ráda, že je to normální/ a stejně normální mi připadá synova první třída a ještě mladšího jeho roztomilé žvatlání. Ale básnit o tom neumím.
Pak se to ale spravilo, když po dobrém jídle a pití padly bariéry. A pak už jsme zase byly holky v maturitní třídě se vším všudy. Pak se už nedalo podle hovoru rozlišit, kdo má kolik a jak staré děti.
Ona je asi ženská trochu svázaná těmi problémy s dětmi. Každá věková skupina dětí má svoje. Musí prostě zapomenout. A na to musí být vhodný čas a společnost.
 16.5Salám&Lajka14 


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: já jsem nějaká rozpolcená 

(29.9.2005 23:15:14)
Xantipo,
ono jde asi o to, jestli ten člověk kromě dětí a rodiny má taky v hlavě něco jinýho. Moje spolužačky se "neodvázaly", protože neměly jak a čím. Ony prostě nic jinýho než starosti s dětma neznaj.
Víš co, mě je fuk, o čem kdo mluví, když má potřebu se vypovídat, ale jsou okamžiky, kdy by taky člověk rád slyšel něco jinýho. Aspoň já ano. A když se potkám s holkou, která má děti, nejspíš část hovoru bude o dětech, konec konců děti jsou součást života, ale v mým případě ne jediná. Rozumíš, já se s takovou holkou na srazu nemůžu bavit o tom, co viděla v kině, na jakým byla koncertě, jaký hraje hry (nehraje žádný), jak se jí líbí nový CD nějaký kapely, kde s kým "zapařila", nemá žádný pikantní historky z mejdanů nebo podobných akcí... ona prostě bude mluvit jen o těch dětech, o manželovi, o tom, jak je všechno drahý, max. ještě tak o práci, kterou já neznám a neumím si jí představit, jak ji buzeruje šéf... nenajdeme krom těch dětí žádnej styčnej bod a mě to přijde málo. Někomu to samozřejmě stačí.
 16.5Salám&Lajka14 


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: já jsem nějaká rozpolcená 

(29.9.2005 23:26:39)
Milado,
u nás jsou zase v pohodě srazy základky, to bývá psina, byli jsme vcelku dobrej kolektiv... srazy ze střední stojej za prd, aspoň z mýho pohledu, tam se akorát rozebírá, kdo má kolik peněz, kde byl na dovolený, jak bydlí a co má na sobě, což mám já tak nějak na háku. :o)
 Valkýra 


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: já jsem nějaká rozpolcená 

(30.9.2005 8:48:22)
Monty,
přesně tak probíhají naše srazy. Bohužel se srazy ze střední konají tak 3 x častěji. I když ten poslední mě docela potěšil - výjimečně se tam nerozebíraly snobárny a musela jsem konstatovat, že moje spolužačky taky tělesně chátrají, nejsem v tom sama :-))))
 Xantipa. 


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: já jsem nějaká rozpolcená 

(30.9.2005 9:25:27)
My máme srazy pouze ze SŠ. Schází se nás asi 1/3. Říkáme tomu zdravé jádro a kupodivu to vůbec nejsou ty tzv. staré party ze SŠ. Po matuře se to nějak vyeliminovalo a chodíme tam stále skoro stejné osoby. Na vylévání srdce tam nějak není místo. Jak jsem psala, nejdřív se řešily děti a pak se to docela rozjelo a byla sranda. Snobárny, hadry a prachy se nerozebírají. Vždycky se řekne pár slov o sobě a rodině, ale jen to, co každý chce. Sděluje se zaměstnání, protože kontakty jsou kontakty, co si budeme povídat.
Dokonce musím říct, že všechny vypadáme poměrně dobře. Občas nějaké kilčo navíc, ale jinak pohoda. Pak už jsem si připadala jako na střední. A dokonce mě to překvapuje, protože my jsme nějaký zvláštní kolektiv nebyli.
 Piotra, 2 holčičky 


No jo, ty srazy 

(1.10.2005 4:55:02)
tak to já jsem před rokem a půl byla na srazu gymplu a bylo to úplně perfektní. Kluci tam úplně všem holkám lichotili, že vypadají líp, než tenkrát a pařili jsme jak za starých časů. Přijela jsem domů v půl sedmé.
Kluk, co je právník a tím pádem je v balíku, přišel v odrbanejch džínách a s batohem na zádech a nikomu ty prachy nepředhazoval.
Je teda fakt, že jsem byla bezdětná, 14 dní před svatbou a netušila jsem, že za asi měsíc budu těhotná :-))
Za týden mě čeká sraz se základkou, a toho se trochu bojím, protože jsem se s většinou od 14 let neviděla, páč jsem žila v cizině, když se srazili naposled.
 16.5Salám&Lajka14 


Re: Re: No jo, ty srazy 

(1.10.2005 16:05:43)
Milado,
jasně, souhlasím, ale já třeba neměla na mysli to, že se někdo baví jen o přebalování dětí. Prostě jsem na posledním srazu ze střední školy neslyšela nic jiného než to, kdo kolik bere, čím jezdí, kam jezdí, kde a jak bydlí, holky se vzájemně "posuzovaly" podle toho, kdo má jaký hadry a odkud. To třeba na srazech základky, kterých je podstatně míň (pamatuju tři a na jednom z nich se nás sešlo jen šest) neexistuje, my byli na ZŠ skoro všichni z jednoho sídliště, znali jsme se, věděli jsme, kdo má jaké rodiče, sourozence, v čem žije, čí rodiče jsou rozvedený, čí táta pije apod. ... měli jsme prostě bližší vazby za těch osm let než s lidma ze střední, kde jsem strávila polovinu času a spolužáci byli z celého okresu, takže jsem neměla šanci nějak blíž poznat jejich život a oni můj. Ten kolektiv tam byl prostě jiný. Na základce jsme byli děti, co spolu vyrůstají. Na střední už jsme byli skoro dospělí a svým způsobem "vyprofilovaní".
 16.5Salám&Lajka14 


Re: Re: No jo, ty srazy 

(1.10.2005 16:12:27)
Ještě tohle - s několika spolužačkami ze základky se kamarádím dodnes a přitom jsme tak strašně rozdílný, že bychom si podle vší logiky neměly ani mít co říct. Jenže právě tím, že se známe "se vším všudy", ty bariéry odstraňuje... a taky pak toho člověka logicky i jinak hodnotím než holku, která byla už na střední "fiflena" a po x letech přede mnou sedí a plácá něco o nakupování hadrů. Ona když mi kamarádka, kterou znám od školky, bude vyprávět, jak reklamovala kalhoty, tak mě to sice v podstatě taky nezajímá, ale akceptuju to jako část jejího života, kterej mne jako celek zajímá právě proto, že je to kamarádka. :o)
Prostě, když jdu na sraz s lidma, který jsem neviděla od maturity (hned po matuře jsem se odstěhovala), tak čekám, že se něco dozvím podstatnýho o těch lidech, kde pracujou, kolik mají dětí, kde bydlí... ale je mi srdečně fuk, v čem jsou oblečený a odkud jsou fotky z dovolený, který nechávaj kolovat. :o)
 16.5Salám&Lajka14 


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: já jsem nějaká rozpolcená 

(29.9.2005 23:31:33)
Já založila obě třídy na www.spoluzaci, ale ze základky tam bylo asi šest lidí a ze střední vůbec nikdo!
Dneska zrovna koukal manžel na svoji třídu z gymplu a ti tam byli úplně všichni. Moji spolužáci ze střední zřejmě nemají net nebo je to nezajímá, nevím.
 dulca 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: já jsem nějaká rozpolcená 

(30.9.2005 9:54:58)
A vedi vubec o tomhle serveru ? Ja sem se o nem odzvedela od taty :))) ( 48. rocnik )schazi se tam se SVVŠ ( komunisticka zkratka ;) pro gympl, pro mladsi rocniky ).
 dulca 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: já jsem nějaká rozpolcená 

(30.9.2005 10:09:02)
No ode mne ze zakladky a gymplu maji k netu pristup vsichni a stejne nikdo tam nechodi :(, nebo skoro nikdo. Jeden dva vzkazy za pul roku od asi peti lidi s 30. A na gymplu tam tridu ani nemame zalozenou, nikdo nemel zajem, ale schazime se pravidelne a srazy jsou super.
 Pavla3 


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: já jsem nějaká rozpolcená 

(30.9.2005 10:15:46)
Milado máš můj obdiv. Škoda, že jsme v naší třidě neměli Tebe. Pořád se na ten server koukám, už jsem napsala spolužákům, na který mám kontakt SMS aby tam doplnily maily a furt toho je u nás pomálu (myslím gympl), základku tam ani nemáme, není kdo by to založil :-(
A s tou třídou tvého syna fakt čumim :-o
 Semeda 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: já jsem nějaká rozpolcená 

(2.10.2005 12:35:00)
Souhlasím, já taky založila třídu a jediný ohlas byl, že tam pár lidí, které jsem oslovila mailem, aktualizovalo své údaje, jinak mrtvo. Fotku se tam nikdo ani neobtěžoval dát...
Holky sice je to od tématu - ale jak nazýváte svoji třídu na Spolužácích? U nás to podle třídní nejde, za ty 4 roky jsme měli 8 třídních a já si nepamatuju jméno ani jednoho / jedné z nich...
Díky za tip, ahoj!
 Petra, Dominik (3/04) 
  • 

třída 

(2.10.2005 14:05:00)
My to tam máme normálně jako označení maturitní třídy (4A)
Schází se tam jenom "superjádro" :-) , prostě partička 5ti holek, který se několikrát do roka scházíme. Je to škoda, ostatní se nenamáhaly (byly jsme ve třídě jen holky) a ta naše pětka spolu kamarádíme dál.
 Petra, Dominik (3/04) 
  • 

třída 

(2.10.2005 21:22:24)
My jsme třeba jako heslo měly otázku "Jak jsme přezdívaly učitelce xy?" nebo tak. Prostě neco, co ví všichni zúčastnění. Pokud někdo neví, napíše třeba někomu SMS a zeptá se
 fíďa 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: já jsem nějaká rozpolcená 

(30.9.2005 16:14:52)
To se mě teda dotklo, myslím, že tohle nemá s věkem matky nic společného. Mě mejdany nebavily nikdy, zase se zajímám o přírodu, chováme brouky, jezdíme na kameny a také se o tom nemůžu se spolužáky bavit, né proto, protože jsem měla dítě ve dvaceti, ale protože oni maj podle mě naprosto připitomnělé zájmy (jako je chození na diskotéky atd.). Právě proto, protože jsem měla dítě ve dvaceti, tak jsem se svých zájmů nevzdala, ale dítě se přizpůsobilo spíš mně. Ono to je opravdu v člověku jaký bude ve třiceti a né v tom, kdy má dítě.
 Pavla3 


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: já jsem nějaká rozpolcená 

(30.9.2005 16:29:38)
Hm, Tebe se to dotklo, ale když se chce někdo pobavit jinak než ušlechtilým zájmem o přírodu je pro Tebe připitomělej.
Mě bavily mejdany v 18ti v 25ti bavěj me v 35ti a pevně věřím, že mě budou bavit ještě v 60ti a nikdo o mě nebude říkat, že je se mnou nuda, ale takový jeko Ty mě budou pomlouvat, že jsem připitomělá hurá!!!!!!!!
 Gerberka 


Fíďo, Mirko - naprosto s vámi souhlasím 

(4.10.2005 8:15:52)
Musím se taky ozvat na příspěvek Monty ohledně toho, že si nemá s kým povykládat.

Mě mejdany, diskotéky, hulení, opíjení, drby a střídání partnerů nebavily v životě nikdy - nikdy jsem na žádném "mejdanu" ani nebyla. A vůbec mi to k životu nechybí. Manžel byl můj první milenec v mých 21 letech a máme již osm let super manželství. A nemyslím si, že bych měla potřebu se "odvazovat" a "pařit" na nějakých večírcích. Naprosto souhlasím s Fíďou a Mirkou. Proto, že tohle někoho nebaví, nemusí nutně být nutně "starý" či "nezáživný" nebo já nevím jaký.

Osm let jsem hrála na flétnu, mám za sebou absolventský koncert na LŠU, domluvím se plynně německy (filozofická fakulta), baví mě procházky přírodou, dříve jsem se dost nacestovala, prázdniny na vysoké trávila v Brixenu v Itálii (sama v německém prostředí - to byla škola života!!) atakdále. A proto bych působila nějak nezáživně?

Fíďo, naprostý souhlas: diskotéky, mejdany atd. jsou z mého pohledu naprosto připitomělé zájmy.

Zdravím, Afrikánka
 :>) 
  • 

Re: Fíďo, Mirko - naprosto s vámi souhlasím 

(4.10.2005 9:42:24)
Mládí není období života, ale duševní stav.
Johann Wolfgang von Goethe

Kdo nikdy nebyl dítětem, nemůže se stát dospělým.
neznámý autor




 Gerberka 


Neznámému autorovi 

(5.10.2005 10:34:15)
To, že člověk nechodil "pařit", na mejdany, diskotéky, opíjet se a hulit znamená, že nikdy nebyl mladý? Nebo to znamená, že ten, kdo tohle nikdy nezkusil ani ho to neláká, je "duševně" starý?

Dovol, abych se zasmála :-)).

Mimochodem - hrozně mám ráda citáty, doma mám sbírku a znám i tyhle dva, ovšem uniká mi, jak to souvisí s mejdany, pařením, diskotékami a drby.

Ahoj, Afrikánka - optimistka
 Pavla3 


Re: Neznámému autorovi 

(5.10.2005 11:01:31)
Afrikánko,
nevím kdo je neznámý autor, ale citáty jsou sktuečně trefné :-)
Mmch, máš ze studií, nebo z cestování zážitky, nad kterými ty sama brečíš smíchy? Pokud jo jsi velmi výjimečná osoba. Promiň mi to, ale s většinou takových jako Ty je skutečně nuda. Nemyslím to nijak zle, vůbec neodsuzuji, způsob Tvého života, jenom upozorňujeme (je nás tu takových víc:-))), že jsou jiní pro, které je to nuda. A Ty se vyjadřuješ pohrdavě a urážíš. Připitomělá zábava je házet šutry po autech z mostu a ne být na mejdanu. Chápeš ten rozdíl?
 MarkétaP + 4 dcerky 


Re: Re: Neznámému autorovi 

(5.10.2005 15:41:10)
Pavlo, na žádném mejdanu jsem taky nikdy nebyla, nikdy jsem se neopila, nekouřila a přesto jsem na SŠ a VŠ byla na akcích (a taky je organizovala), kdy při vzpomínkách smíchy brečím :) Myslím, že jsem si své mládí výtečně užila a že moje děti jednou na ty báječné dřevárny, bilbovky, kňavologické kongresy, šifrovačky, ŠMF a Zvířetice navážou, byť svým způsobem.
 LUcie, 2 děti 
  • 

Re: Neznámému autorovi 

(5.10.2005 11:18:17)
čau Afrikánko.
Moc jsi mě potěšila, tím, že nemáš ráda mejdany atd. Myslela jsem si, že jsem mírně ulítlá, že netoužím po tanečních party a chlastačkách jako moji vrstevníci. Taky jsem jako dítě chodila do LŠU na flétnu, klavír a zpěv. První dítě jsem měla ve dvaceti s mým prvním (a jediným)chlapem. Pak jsem vystudovala VŠ (sice jen bakalářský obor). Při tom jsem začala hrát v kapele a zpívat ve sboru. Po státnicích jsem sice nastoupila do práce, ale po týdnu otěhotněla a teď už mám 4 měsíční holčičku. Ráda si jdu se známými sednout na skleničku, ale v životě jsem se neopila. Je to snad chyba? Nemám ráda akce, kde se lidi baví proto, že jim mizí zábrany díky alkoholu. Nejsem nijak pruderní ani staromódní, ale asi jsem individualistka a velké množství lidí k zábavě nepotřebuju. Prostě nejlépe se odreaguji buď při blbnutí s dětmi a manželem, romantikou nebo naopak trochu nevšedním sexem s manželem, a nebo setkání s kamarády (mám dvě skvělé kámošky a jejich partneři jsou taky moc fajn). Teď na mateřské mám míň času než dřív- a to nestíhám vše co bych si přála- hraju, zpívám, ráno se snažím si zajít zaplavat, odpoledne chodíme se synem na kolo, večer občas s manželem běhat. Zkrátka mám se fajn i bez "paření".
LU
 Gerberka 


Markétě a Lucce 

(5.10.2005 16:10:51)
Ahoj Markéto a Lucko,

moc a moc vám oběma děkuji za vaše příspěvky. Už jsem si myslela, že jsem zde opravdu nějaká výjímka. Nechápu, jak si některé pisatelky mohou myslet, že bez mejdanů, paření a drbů je nějaký "nezáživný" život. A úplně mě dorazily ty citáty toho neznámého autora. Jakoby v mládí musel každý tohle prožít, jinak nebude "věčně mladý" či co - no holý nesmysl.

Vždyť to jde i bez toho! Mám spoustu hezkých zážitků a vzpomínek, žijeme si spokojeným životem, a nějaké mejdany či paření nás absolutně nezajímají - kromě jiného je to pro mě naprostá ztráta času.

Ještě jednou díky, že jste se ozvaly ve "stejném duchu" jako já, Afrikánka
 16.5Salám&Lajka14 


Afrikánko, 

(5.10.2005 11:30:23)
a ty se domníváš, že "užívání si mládí" nelze jinak než mejdany, pařením, diskotékami a drby?
Mmch za celý svůj život jsem byla na diskotéce asi 3x a to byly ještě dětský diskotéky pořádaný školou nebo pionýským táborem. :o) A že by mne kdy zajímaly drby, o tom tak nic nevím.
Ta podstata je v něčem jiném, nejde o to, JAK si užíváš, užívat si můžeš i tím, že budeš chodit po výstavách a divadelních představeních, cestovat, chodit do kina, na koncerty, sjíždět řeku, jezdit na kole atd. atd.
Pokud jde o mne, tak si rozhodně nemyslím, že kdo nechlastá, nedovede si užívat života... ale jsem přesvědčená o tom, že se přímo vylučuje mládí jako duševní stav a zodpovědnost. To užívání spočívá především v tom, že máš minimum povinností a děláš v podstatě jen to, co sama chceš, nikoli to, co musíš. Vůbec nejde o to, kolik času kdo stráví v hospodě. Jde o to, že zodpovědný, ukázněný a uvědomělý člověk už není v pravém smyslu slova mladý. A může mu být 20 nebo 60.


 MirkaEyrová 


Re: Afrikánko, 

(5.10.2005 16:24:03)
Monty, víš, co jsi právě řekla (ve spojení s předchozími příspěvky)??? Že jsi nezodpovědná. Je to logický: cítíš se být výrazně mladá, a zároveň se mládí vylučuje se zodpovědností. Dovol, abych Ti lehce připomenula, že když má člověk žít v manželství, které se nerozpadne, a když má co nejlíp vychovávat dítě, tak to se zase přímo vylučuje s tím být nezodpovědný...
M.
 16.5Salám&Lajka14 


Re: Re: Afrikánko, 

(5.10.2005 16:34:18)
Mirko,
já se necítím výrazně mladá. Cítím se v podstatě celý život stejně. :o) Ale je fakt, že občas si mezi některými vrstevníky připadám jako pubescent.
Zodpovědnost není moje nejsilnější vlastnost, třeba díky tomu nejsem dostatečně dobrá manželka, možná ani matka, ale ono záleží právě na úhlu pohledu. Z hlediska zodpovědného člověka jsem určitě opovrženíhodný póvl... jenže je mi to tak nějak jedno. :o) Od těch zodpovědných lidí nic nechci a nepotřebuju a ani zpovídat se jim z ničeho nemusím. :o)))
 MirkaEyrová 


Monty, 

(5.10.2005 17:04:10)
zkusila bych ještě jednu variantu. Že by duševně mladý mohl být ne ten, kdo není zodpovědný (víceméně dle Tvé definice), ale ten, který se čas od času dokáže uvolnit a přestat myslet na starosti, aby si zase po tom běžným každodenním životě odpočinul a trochu osvěžil mysl. Při takové definici by podle mě bylo úplně fuk, jestli to uvolnění je na základě pití, drog a alkoholu, provázené pubertálním chichotáním, anebo je-li způsobeno třeba jinými způsoby zábavy, počínaje jánevím fandovstvím do nějaké knížky, přes třeba hudbu, kuželky a rybaření až jánevím k (Tobě se to nebude líbit) aranžování suchých kytek a scoubidou. Co Ty na to?
M.
 MirkaEyrová 


Re: Monty, 

(5.10.2005 17:15:35)
Taky mě napadá ještě jedna podstatná věc. Duševní mladost by mohl být spíš než paření (předpokládám nevázané pití?...) stav duše, kdy je člověk schopen zkoušet nové věci a poznávat, oddat se v rámci svých možností aspoň na chvíli nějakému zájmu, a třeba i do hloubky, sem tam spáchat nějaký mírný přečin proti rozumu ve prospěch nějaké záliby (když to neublíží druhým, protože v tom je právě mládí záludné, že lidi při něm občas dělají věci, které mohou někoho druhého bolet, a to bych neřekla, že je nějaká ctnost hodná následování). Ve vztahu k dětem bych řekla, že je to stav, kdy se rodič (potažmo vychovatel) dokáže do dítěte vcítit, dovede si představit pohnutky nějakých bláhových činů či myšlenek, a dokáže přimhouřit oči nad občasným škobrtnutím, a rovněž má pochopení pro různé fantazie a hříčky malých dětí nebo sny a představy dospívajících.
Tož tak.
M.
 MirkaEyrová 


Re: Re: Monty, 

(5.10.2005 17:24:54)
Takže mě napadá, že moje máti možná je mladá až teď, kdy se oddává křížovkářské vášni, a díky intervenci švagruši, která se jí čas od času chce zbavit:-), jezdí obměsíc do divadla na generálky. Řekla bych, že duševně je dnes mladší, než před deseti roky, protože tenkrát byla vyloženě zaměřená JEN na tu práci kolem domácnosti a v zaměstnání. A já se cítím mladší než jak vypadám už pro ty své ztřeštěné nápady jako je zakoupení Třech mušketýrů za sedm stovek v době, kdy bych si spíš měla koupit něco na sebe:-)
M.
 16.5Salám&Lajka14 


Re: Monty, 

(5.10.2005 17:28:48)
Šáry,
to si asi nerozumíme. Od 14ti částečně a od 18ti jsem naprosto soběstačná a spoléhám se VÝHRADNĚ sama na sebe. Ale tomu já neříkám zodpovědnost... to je soběstačnost.
Zodpovědnost chápu jako závazek, který mne určitým způsobem stresuje, přestože ho vlastně nechci. Např. šéf mne něčím pověří a já to musím udělat, i když se mi nechce nebo si nejsem jistá, že to umím... protože jsem za ten úkol zodpovědná. Chápu ji jako čistý opruz nepodstatnostmi. Tudíž jsem se rozhodla na nějaká vnucená pravidla vykašlat a udělala jsem si vlastní. Ano, zodpovědný člověk by umřel na srdeční selhání z toho, na kolik věcí cíleně kašlu. Jenže mně to tak vyhovuje, je mi třeba milejší než platit zálohy na všelijaká ze zákona povinná (a z mého úhlu pohledu zbytečná - tím myslím sociálku) pojištění každý měsíc a stát na poště frontu zaplatit to jednou ročně i s pokutou, protože prostě žádnou zbytečnou zodpovědnost vůči státu nebo komu necítím. Ostatně... já od něj nic nechci, tudíž je čistě moje dobrá vůle, jestli mu něco dám nebo nedám. Ano, podle zákona je to jinak, ale opět - to není můj zákon, pokud ho neberu za smysluplný, prostě ho NEBUDU respektovat. Takhle nějak jsem to myslela. V tomto ohledu jsem velice nezodpovědná, ale nezpůsobuje mi to ani minutový stres z toho, že jsem něco neudělala "správně". Já si určuju, co je správně. :o) Co si myslí nějaký indiferentní "stát" je mi srdečně jedno. :o)
Stejně tak ten Mirky případ s manželstvím... proboha, proč bych měla být zodpovědná za manžela? Je to dospělý a svéprávný člověk, ať si je za sebe zodpovědnej sám. Nebo ke vztahu? Formu vztahu si přece každý určuje individuálně, neexistují žádná závazná pravidla, jak se chovat, aby to bylo vůči někomu zodpovědné...

Víš, mně dost dlouho otravovali lidé život tím, že se mi snažili vnutit, co všechno musím. A já postupem času zjistila, že vlastně nic nemusím, akorát umřít. Že je jen na mně, co udělám se svým životem, že do toho nikomu nic není a nikdo nemá právo mi do toho kecat. Proto tvrdím, že nemám ráda zodpovědnost, protože tu chápu jako cosi směřované ven, ale z pasivního přijmutí, nikoli aktivního rozhodnutí.

Doufám, že jsem to napsala aspoň trochu srozumitelně. :o)
 MirkaEyrová 


Re: Re: Monty, 

(5.10.2005 17:47:51)
No, Monty, je čistě Tvoje věc, jak chápeš své povinnosti vůči komukoliv, své závazky, a svoji zodpovědnost. To, jak to popisuješ, je Tvůj způsob, který Ti těžko já budu brát (proč bych měla, že?), ale je to příliš volné pojetí, které kdyby to tak praktikoval každý, by vedlo k velkému chaosu (aspoň to tak cítím). Já zodpovědnost neberu jako zbytečný opruz. Já zodpovědnost cítím jako projev mé vůle vycházet vstříc druhým a buď jim pomáhat, nebo jim aspoň neubližovat. Zodpovědné je např. vést dítě tak, aby nekradlo a nevraždilo, kdybych poňoukala syna ke krádežím, bylo by to nezodpovědné, protože jeho následná činnost by ubližovala jiným lidem. Stejně tak v manželství neberu "zodpovědnost za manžela" jako něco ve smyslu že po něm budu chodit a jánevím volat za něj do práce, že je nemocný a podobné blbosti. Chápu to jako vztah dávání a braní - já si přeji, aby byl ke mně hodný, něžný a chápavý, takže logicky já vůči němu budu také hodná, něžná a chápavá. Od manžela, kterému budu denně spílat, házet po něm válečky a boxovat ho, můžu jen těžko očekávat něhu, lásku a pochopení. To já cítím jako svoji odpovědnost - pozor, ne za manžela, ale za náš vztah. Když si celé roky neudělám čas na to s manželem si popovídat, těžko můžu čekat, že náš vztah vydrží bez nehody desítky let.
M.
 Šáry 
  • 

Re: Re: Monty, 

(5.10.2005 18:04:23)
Monty,

Tvoje představa o zodpovědnosti je velice, velice falešná ;o)), jak by řekl jeden nejmenovaný politik.

To, co Ty popisuješ, je z větší části podléhání manipulaci okolí (viz plnění nesmyslných úkolů od šéfa nebo obecně snaha lidí kolem Tebe nazývat zodpovědností to, že budeš skákat tak, jak oni pískají). To taky nemusím, ale nezodpovědnost bych tomu neříkala. Kdo je "zodpovědný" tímto způsobem, je děsný chudák, který neumí nikomu říct ne, a tak se na něho nakonec navěsí stádo příživníků, kteří s ním mávají, kam a jak chtějí, a on se z obavy, aby ho nenazvali "nezodpovědným", podřizuje a nechává sebou vláčet. To není zodpovědný člověk, ale trouba, kterého si snad ani nelze vážit.

S těmi zákony už bych to viděla trochu jinak - pokud mi zákon ukládá nějakou povinnost a já ji nehodlám respektovat, můžu si zadělávat na pěkný průšvih a třeba i toho exekutora. Takže pokud se nejedná o zákon proti lidskosti, tak ho ve vlastním zájmu a třeba se zaťatými zuby nějak dodržím, abych neměla potíže.

Já vidím zodpovědnost v tom, že se pouštím jen do toho, co mám sílu zvládnout, a přijímám následky za své činy. Třeba Ty se staráš o syna a finančně zajišťuješ rodinu. Kdybys byla nezodpovědná, nechala bys syna synem a šla třeba na tři dny nepřetržitě pařit. Ale Ty to neuděláš, i když by se Ti třeba chtělo. A nevykašleš se na práci nejen proto, že Tě baví, ale třeba i proto, že je potřeba nejen jíst, ale taky splácet dluhy. Ne každý je takto zodpovědný. Takže jsi už vlastně taky stará ;o)))
 16.5Salám&Lajka14 


Re: Re: Re: Monty, 

(5.10.2005 18:36:53)
Šáry,
jenže já to nedělám proto, že bych chtěla být nějak extra zodpovědná... :o) Dělám to proto, že to jednak nikdo jinej neudělá a ad dvě mi to nijak nekomplikuje život, práce mne baví a že bych nedala někomu dítě na tři dny a nešla "pařit"... tím bych si nebyla na tvým místě tak jistá. :o) I když nevím, co si predstavuješ pod takým pojmom "pařit".

Celá podstata problému je v tom, že tu někdo - tuším Afrikánka? - napsal, že ho v 18ti nebavilo pařit, ale byl už zodpovědný a chtěl rodinu a dítě. Cíleně a po zralé úvaze... to mi přišlo nepochopitelný... že se někdo takhle může rozhodnout. Já pouze nesu následky svých neuvážených činů, dobrovolné rozhodnutí v tomto směru jsem zatím neučinila. :o)
 Šáry 
  • 

Re: Re: Re: Re: Monty, 

(5.10.2005 18:43:27)
Monty,

nést bez reptání následky svých nepředložených činů - toť přímo etalon zodpovědnosti ;o)))
 16.5Salám&Lajka14 


Re: Re: Re: Re: Re: Monty, 

(5.10.2005 18:49:02)
Jo, jenže já to takhle neberu... kdyby ano, tak jsem byla stoletá už někdy ve dvanácti. :o)))
 MirkaEyrová 


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Monty, 

(5.10.2005 18:57:39)
To bych já musela být stařenka nad hrobem. Protože kvůli dítěti, které jsem toužila mít, a chtěla jsem, aby bylo zdravé a dobře se vyvíjelo, jsem opustila relativně dobře placenou práci, a to aniž bych měla nalezenou náhradu. V práci se mě pokoušeli přemlouvat i vydírat mě, ale já si tvrdě trvala na svým. Důvod byl ten, že jsem se cítila být stresována, a to se neslučovalo s mými představami o zdravém vývoji dítěte. Kdybych to byla neudělala, možná jsem syna dosud ještě neměla. A to by mi bylo zatraceně líto, ačkoliv mi ten pták čas od času pije krev:o)
M.
 & 


Re: Re: Re: Re: Monty, 

(5.10.2005 18:55:39)
No Monty,

Ja jsem jeste nevidela nikoho, kdo by CHTEL byt zodpovedny. Zodpovednost vetsina lidi prijme, protoze je to nutnost. No ja jsem, taky uvazovala jit na volnou nohu. Jenomze mi to prislo, az moc zodpovedny tak jsem do toho nesla. Zbabele jsem prijala jistotu vyplaty kazdy mesic. Ja kdyz ctu tve prispevky tak mi prijdes zodpovedna az, az.
 Gerberka 


To není pravda!! 

(6.10.2005 8:56:10)
Monty,

já jsem sice psala o tom, že mě nikdy nebavilo pařit, diskotéky a tak, ale nebylo to o tom, že jsem se v 18ti cítila zodpovědná a chtěla rodinu a dítě po zralé úvaze. To je naprostý nesmysl.

V 18ti jsem byla v prváku na vysoké, o vdávání jsem nechtěla ani slyšet a každému kočárku jsem se na hony vyhýbala - takže si zase nevymýšlej.

Můj příspěvek byl JENOM o tom, že jsem nikdy nebyla na diskotéce, na žádném paření a mejdanu, ale že jsem měla absolutně jiné zájmy, které však nevylučují to, že díky tomu jsem odstřelena jako "stará" nebo "nezáživná". Proto se tedy ohrazuji.

Afrikánka
 16.5Salám&Lajka14 


Re: Monty, 

(5.10.2005 17:46:01)
Mirko,
možná je to tak, jak píšeš, ale nemůžu to posoudit, protože jsem takový ten normální život nikdy nepoznala... a starosti všedního ne taky ne... :o)
 MirkaEyrová 


Re: Re: Monty, 

(5.10.2005 17:51:56)
Monty, to teda nechápu. Jsi spisovatelka, vyděláváš tedy na chleba, máš zodpovědnost za to, že Tvá rodina bude mít kde bydlet a co jíst, máš dítě, který aspoň do určité míry musíš obstarávat, jistě taky občas něco uklohníš, uklidíš a vypereš, a nevíš, jak vypadá "běžný život"? To mi teda nevyprávěj...
M.
 MirkaEyrová 


Re: Re: Re: Monty, 

(5.10.2005 17:54:40)
(Myslím, že do běžných starostí Tvého všedního dne spadá např. ten Tvůj prudící šéf:-)))
M.
 16.5Salám&Lajka14 


Re: Re: Re: Re: Monty, 

(5.10.2005 18:30:06)
Mirko,
nemám žádného šéfa... mne můžou "prudit" akorát zadavatelé a odběratelé, co neplatěj za objednanou práci. :o)
K tomu běžnému životu... to s tím souvisí, můžu pracovat kdy chci, nikdo mne nenutí brát žádný kšeft když ho vzít nechci, nemám žádný životní režim, jestli mi rozumíš. Vstávám jak kdy, chodím spát jak kdy, vařím, když se mi chce... ve srovnání s většinou lidí mám poměrně málo povinností a neměnných jistot, tak jsem to myslela. :o)
 MirkaEyrová 


Re: Re: Re: Re: Re: Monty, 

(5.10.2005 18:47:42)
No, na druhou stranu musíš uznat, že takhle většina lidí život žít nemůže. Že musejí překonávat daleko víc překážek, když mají vstávat třeba v půl páté ráno, aby byli v práci na šestou, jsou v zaměstnaneckém poměru a šéfové po nich chtějí modré z nebe a včera bylo pozdě, anebo maminky na mateřské, když třeba nemají tolik peněz, aby mohli zajít s dítětem kdykoliv na oběd do restaurace, musejí denně vařit, nemají k dispozici chůvu, a tedy si neurčují dobu vstávání, protože tu jim určují děti:-) atd. Pak těžko mohou mít celý den dle svých představ, nevládnou totiž svým časem tak, jako třeba Ty. A Monty, PAK teprve je obzvlášť potřeba umět vypnout. Na druhou stranu v případě mamin na MD zase má třeba jejich manžel tu zodpovědnost, že by upachtěné a uondané manželce měl dopřát nějaký čas na odpočinek a měl by převzít zodpovědnost za péči o dítě, případně za nějaký díl domácích prací. A ber to tak, jak to píšu, protože valná většina rodin NEMÁ peníze na chůvy, hospodyně, kuchařky atd. Takže chci napsat ještě něco. Řídíš-li si svůj život popsaným způsobem, určuješ-li si u většiny věcí, zda je budeš v tu chvíli dělat podle toho, jestli se Ti zrovna chce, protože si to nějakým způsobem můžeš dovolit (ať volbou povolání, nebo finančními prostředky na pomocnice v domácnosti), tak pak se Ti to hezky mluví o tom, že se cítíš "mladá" proti svým spolužačkám a hezky se Ti to kritizuje, že mají pořád jen myšlenky na děti. Vlastně to od Tebe není fér, protože vůbec nebereš v potaz jejich rodinnou situaci. Je jasný, že když můžeš kdykoliv dítě strčit chůvě a vařit či uklízet, jen když se Ti chce, že Tvé myšlenky jsou daleko volnější - prostě NA TO MÁŠ ČAS. Kdybys šrotila úplně stejně jako převážná část mamin na MD (někdy i naprosto bez pomoci kohokoliv), tak bys tu hlavičku měla taky zaplněnou dítětem, vařením, úklidem, a byla bys tak uštvaná, jako kdokoliv ze Tvé třídy. Viz onen vtip - pozvali mámu od dvou dětí předškolního věku na oběd do restaurace. Hezky si povídali, objednali si, číšníci byli příjemní a interiér dýchal nostalgickou atmosféru dob, kdy chodila na večeře při svíčkách se svým přítelem. Číšník donesl chod, všichni se v přátelském hovoru pustili do jídla... a milá dáma, aniž by zapochybovala o smyslu svého konání, rozpitvala svou porci na rybičky...
Takže nejdřív se zamysli nad dosahem svých slov, a pak teprve kritizuj.
M.
 Šáry 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: Re: Monty, 

(5.10.2005 18:58:25)
Mirko,

vidíš, a já si myslím, že právě v tomhle se trochu obráží to "mládí" nebo "nemládí" (i když já bych to zrovna takto nenazvala).

Já jsem s dítětem doma od rána do večera, každou chvíli čekám druhé. A to první mi odpoledne navíc skoro nikdy nespí :o((( Hlídání mám opravdu minimálně, jen v nejnutnějších případech a nanejvýš na pár hodin. Přesto nemám pocit, že bych měla "hlavičku plnou jen dítěte a jeho potřeb".

Je to i o tom, jaké máš založení, i co si připustíš.
 MirkaEyrová 


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Monty, 

(5.10.2005 19:24:12)
Jasně, měla jsem tam vložit slovo "možná". Tam by došlo na lámání chleba. Ovšem na druhou stranu když to vezmu kolem dokola, může to být i trochu jinak. Zase použiju příklad svý švagrový se čtyřmi dětmi (už jsem je tu dlouho nezmínila:-))). Pro svý děti dělala vždycky všechno možný. S manželem udělali bezva dětskej ráj - koberec s motivem ZOO, stolek a židličky ze starších zásob omalovali do barvy a zpestřili tu a tam nějakou kytkou, podobně ozdobili psací stůl ze starších zásob. Manžel udělal dvě patrové postýlky s domečkem pod nimi, provazový žebřík, klouzačku, švagruša omalovávala zase do barvy a vzoru, šila povlaky na skákací molitany i kapsáře nad postele, jako zábradlí a zároveň místo pro instalaci dětské tvorby navázali mezi postelemi a stropem síť ze silných provazů. S dětmi vždy hodně cestovali, ona sama i o víkendech a dovolených celá rodina. Pravidelně chodí plavat, bruslit a lyžovat, v létě jezdí k moři kvůli tomu, že je tam krásně teplá voda a děti mohou být v bazéncíh naložené od rána až do večera. Slízají kopce, jezdí na kole, chodí do divadel. Jsou věřící a v rámci setkávání s dalšími věřícími různě spolupracují - od vzájemné výpomoci při hlídání či vodění do MŠ přes oslavy na zahradách až k vzájemnému zvaní se na chalupy a organizování různých zábavných akcí dětem. Děti odmalička chodí do nejrůznějších kroužků, počínaje nějakými batolecími Motýlky, přes flétničku, tanečky, zpěv a výtvarku až po klukovský fotbal. Dovedete si jistě představit ten zápřah při více jak jednom dítěti. Kromě toho pochopitelně vaří, peče, uklízí, pere, žehlí atd. - žádnou chůvu ani pomocnici v domácnosti nikdy neměli (jen občas přijde pomoci babička, třeba jednou za dva roky umyje okna apod. - bydlí od sebe 200 km, takže to rozhodně není nikterak často). --- Dokud měli tři děti, organizovali třeba dovolenou na společné chaloupce tím stylem, že se šlo na krátkou procházku před obědem (třeba k řece), a odpoledne se jelo na výlet, a večer ještě děti řádily na písku anebo se hrály stolní či karetní hry. Ty procházky či výlety ale byly zpravidla ještě něčím opentlované - velkými cíli jako např. koupáním v řece, či menšími cíli jako třeba poznávacími soutěžemi, stopováním s nalezením pokladu v závěru, anebo jinými hrami. Když jsme u nich bývávali na Silvestra, vymysleli zpravidla nějakou zvláštní hru, třeba imitovali Milionáře, i s tím, že nejstarší dcera dostala za úkol večer (v noci) volat některému z příbuzných a napodobit druhdy moderujícího V. Čecha (pochopitelně švagruša u takových her vymýšlela otázky, úkoly, zkrátka organizovala do nejmenších podrobností). Kromě toho samozřejmě s dětmi dělala "přípravičky" do školičky, atd. atd. No. Se čtvrtým dítětem už to tolik nezvládá. Už zpohodlněla, už je ráda, když třeba při hraní společenské hry se svými dětmi čte klasiky, už nechá dopoledne děti "jen tak" řádit na písku, a na výlet se jede až odpoledne, už nechystá takové soutěže a spíš nechává zábavě dětí volný průběh (no u těch starších je to jasné, jedna osmanda a druhá v prváku osmiletýho gymplu). Že řeší své zájmy víc než dřív? No tak u této mladé dámy bych to spíš viděla jako únavu, opotřebení, ne-li přímo projev stárnutí...
M.
 16.5Salám&Lajka14 


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Monty, 

(5.10.2005 19:07:18)
Mirko,
nemám ani chůvu, ani hospodyni, ani kuchařku. :o))) A to, že mám občas víc peněz zase na druhé straně vyvažuje, že jich někdy mám taky míň. :o)
Ale vím jak to myslíš. Jenže - tohle je do značné míry závislé na osobním rozhodnutí každého člověka. Když třeba vím, že mne nebaví uklízet a vařit teplé večeře, najdu si partnera, který to ode mne nebude čekat a bude schopný se o to postarat sám. :o) Protože ona spousta věcí, které se tzv. "musí" se ve skutečnosti nemusí. Byt nemusí být jako ze škatulky, pokud mně samotnému to nedělá žádný potěšení, ani teplý oběd člověk nemusí mít každý den... ona spousta věcí, které lidi dělají jaksi "samospádem" ve skutečnosti být nemusí, jenže "se to tak dělá". V tom je ten rozdíl. Kdo je spokojený se svým životem, tak může žít jak chce, ale kdo je nespokojený, tak by se holt měl zamyslet nad tím, jestli náhodou nedělá něco blbě. Co, to má každý nastavené jinak. :o)
 16.5Salám&Lajka14 


Tak jinak :o) 

(5.10.2005 19:20:30)
Protože zodpovědnost chápeme různě, zkusím to jinak.
Zkusím volně asociovat. :o)

Mládí - obracení se budoucnosti, sny, přání, představy, chuť a odvaha zkoušet nové věci, "žízeň po životě", progesivita, hledání nových cest a možností, otevřenost k okolnímu světu
Stáří - obracení se do minulosti, pasivita, konzervativismus, trpné přijímání stávajícího, moralizování, odsuzování všeho nového a neznámého, nechuť ke změnám, předsudky, uzavřenost k okolnímu světu

Může být? :o)
 Šáry 
  • 

Re: Tak jinak :o) 

(5.10.2005 19:25:40)
Monty,

Může ;o)). Naprostý souhlas.
 MirkaEyrová 


Re: Tak jinak :o) 

(5.10.2005 19:29:38)
Monty, to by šlo. Myslím, že to tak trochu odpovídá i mým představám. Snad jen s jednou připomínkou - některé věci mohou být i ovlivněné povahou.
M.
 MarkétaP + 4 dcerky 


Re: Tak jinak :o) 

(5.10.2005 19:40:06)
Prima, v tom případě jsem pořád mladá a ještě asi nějakou dobu zůstanu :))) I přes tu zodpovědnost :)
 Gerberka 


Souhlas 

(6.10.2005 11:43:38)
Monty,

s Tvými asociacemi také souhlasím - i když se přikláním k Mirce, že něco je vážně ovlivněno také povahou - víš, třeba ta uzavřenost - někdo je opravdu spíše introvert.

Jinak velice souhlasím :-))

Afrikánka
 MirkaEyrová 


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Monty, 

(5.10.2005 19:30:31)
Monty, nemáš sice chůvu, ale zrovna tuhle jsi psala něco o au-pair.
 Šáry 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Monty, 

(5.10.2005 19:39:13)
Mirko,

a Ty máš hlídací babičku, se kterou jsou sice problémy, ale zato Tě nestojí ani korunu...
 MirkaEyrová 


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Monty, 

(5.10.2005 20:09:33)
Sakra, Šáry, mě do toho nepleť. Já si nestěžuju. Jen nadhazuju Monty, že to má možná trochu snažší (v něčem), než možná její spolužačky (ale zase to má v jiných věcech třeba těžší, samozřejmě). Tj. zastávám se jejích spolužaček, že mají tak trochu nárok být mírně ulítlé (z hlediska Monty). Já si v této oblasti nestěžuju - v podstatě si život taky ulehčuju, jak se dá, úklid nijak neprožívám, ve všední den nevařím obědy (oba mí chlapi chodí na obědy v práci a škole, a já to oželím), vstávat pravda musím v šest kvůli dojíždění, ale mám dopoledne volno (dokonce nějakou dobu musím trávit ve městě, což mi docela vyhovuje, když neleje a nemrzne:-)))... Ale jako abys nemyslela, babička teďka už taky tolik nehlídá. Jen chodí pro syna do školy, když já jsem v Praze na školení. Jinak prázdniny (dvakrát dva týdny) - a to spíš proto, že ho chce babička, ačkoliv mně se to taky celkem hodí... No a mám určitou jistotu (i když ne absolutní, samozřejmě), že když já opravdu padnu na ústa, tak tu kromě manžela budou ještě dvě babičky a spolu se nějak podělí o nejnutnější péči o syna (jako třeba letos v létě, nebýt jich, tak by syn frčel šupem zpátky do staré školy). --- Však taky připouštím, že mám na sebe a své koníčky mnohem víc času než průměrná matka dětí, která ještě notabene chodí do práce...
M.
 MirkaEyrová 


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Monty, 

(5.10.2005 20:11:54)
Uklepla jsem se. Samozřejmě "dvakrát jeden týden". Měsíc bych syna babičce o prázdninách nenechala, pokud to nebude nezbytně nutné.
M.
 Klarka  
  • 

Re: Re: Re: Afrikánko, 

(5.10.2005 17:13:12)
No jo Monty ta kde nechybi co !!! Porad sedi jen na pocitaci a jaky koliv den zapnu rodinku tak vidim jeji prispevek !!Ty musis byt tak prechyrala ze tomusi mlatit o zem !!!!
 16.5Salám&Lajka14 


Re: Re: Re: Re: Afrikánko, 

(5.10.2005 17:31:38)
Klarko,
pokud se tímto výlevem alespoň částečně ulevilo tvému mindráku, je mi ctí posloužit dobré věci. :o)
 Gerberka 


Proč je někdo tak jedovatý? 

(6.10.2005 10:50:09)
Monty,

díky za moji podporu a obhajobu vůči příspěvku od "Klárky". Proč někomu vadí, že sem píšu? Nebo jsem snad jediná, která sem píše příspěvky? Vždyť kupříkladu Ty jsi daleko častější mezi příspěvky a vůbec nikomu to nevadí. Jasně, že my dvě třeba máme taky mezi sebou nějaké ty "sporné" body (př. paření a diskotéky :-))), ale příspěvek "Klárky" mě úplně vyvedl z míry.

Ahoj a piš stále (já budu taky - ať se to někomu klidně nelíbí - mně je to jedno),

Afrikánka
 Gerberka 


Klárce 

(6.10.2005 11:04:35)
Místo toho osočování a jedovatých poznámek zkus vymyslet a napsat nějaký pěkný příspěvek, který ostatním sdělí nějakou zkušenost či dodá odvahu, sílu a naději do dalšího života, protože právě tohle je účelem těchto stránek. Účelem těchto stránek není vzájemné osočování a jedovaté poznámky (i když se o to někteří - včetně Tebe - snaží).

Je mi Tě upřímně líto a souhlasím s Monty - snad sis ulevila svému (nám neznámému) mindráku.

Zdraví Afrikánka - Irena
 Xantipa. 


Re: Afrikánko, 

(6.10.2005 11:13:07)
chci se jen zeptat, zda Ty jsi byla původně neregistrovaná Irena.
 LUcie, 2 děti 
  • 

Jak se kdo cítí mladě? 

(5.10.2005 21:47:48)
Když to tak čtu, tak jsem si vzpoměla na rozhovor s mým otcem asi před dvěma lety- to mi bylo 26 a jemu 66.
Já:" Ty tati to je v pytli, já se cítím pořát na 17, pořád čekám, kdy se změním a tak..."
Táta: " No to já to mám horší- já se cítím tak na třicet."

Takže já se cítím hodně mladě a ač nejsem tak zodpovědná jako můj muž (on to často i přehání), mám perfektní manželství, skvělý děti a jsem v pohodě. A přeju si abych se v šedesáti taky cítila na třicet.
 MirkaEyrová 


Re: Jak se kdo cítí mladě? 

(5.10.2005 22:08:39)
No já se taky cítím mnohem mladší než jsem. Někdy si teda samozřejmě připadám na 60:-), ale často na pětadvacet, a někdy na dvanáct:-))) Taky jsem jako holka měla představu, že v těch osmnácti něco v člověku lupne, a najednou z něj bude ten VELKÝ DOSPĚLÁK, se vší odpovědností a dovednostmi:-))) A budou mi Kristova léta, a ono zázračné lupnutí nikde žádný:o)
M.
 Šáry 
  • 

Re: Afrikánko, 

(5.10.2005 17:04:56)
Monty,

tak tenhle Tvůj názor hluboce nesdílím.

To jsem tedy asi mladá nebyla nikdy, protože jsem dost brzy pocítila, co znamená zodpovědnost - ve smyslu, že co si neudělám, nebudu mít a nikdo mi zametat cestičku ani za mě řešit průšvihy nebude. Takže jsem se snažila, abych se pokud možno byla schopná postarat sama o sebe.

Přesto jsem si užila a užívám dost legrace, dodneška s kamarády vymýšlíme blbosti (i když teď s dětma je na to pravda trochu míň času), jsem ochotná se učit nové věci a když někdo tvrdí, "že už je na to starej" tak bych ho srazila ze schodů.

Ostatně, je to jen otázka definic, a ty každý chápe úplně jinak. Ale kdybych brala za bernou minci, že pouze nezodpovědnost = mládí, tak mi vůbec nebude vadit, že jsem od patnácti stará ;o))
 MirkaEyrová 


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: já jsem nějaká rozpolcená 

(30.9.2005 21:42:26)
Monty, to je sice z Tvého pohledu blbý, že se s nima nemáš o čem bavit, ale není už tak jisté, že je to blbý obecně. Ono to záleží na povaze člověka a na úhlu pohledu. Někoho prostě ty mejdany a dízy a hry na počítači nebavily nikdy - ale ještě to neznamená, že nutně musí být "starej". Jen preferuje jinej druh zábavy například. Například já bych radši šla do divadla a zchodila nějaký výstavy, a objezdila všechny památky v republice atd. Mejdany, pití, drby a podobné věci mě nebraly a brát asi už nikdy nebudou. Taky momentálně neumím myslet na něco "jinýho" než na dítě - ale že bych byla stará anebo ze mě "stáří kapalo", to si teda nemyslím. Protože se se synem vracím do svejch dětskejch let a prožívám to s ním všechno znova - kupuju "si/sy-novi" stavebnice a knížky:o), čančám pokojíček, představuju si, co by mohl prožívat nad určitými příběhy (z knížek především)... Ruku v ruce s tím jde mé "omlazování" - před pár lety Cheva, loni stavebnice hradů a Carcassone, na jaře Vinnetou, teď zase Rychlý šípy... Při cestě do Prahy jsem si například zašla na výstavu propiet Rychlých šípů a byla jsem z té dokonalé mystifikace úplně unešená... To ke "stáří" myslím moc nepasuje:-)
M.
 MirkaEyrová 


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: já jsem nějaká rozpolcená 

(30.9.2005 21:44:48)
...ale s Tebou bych se o tom taky asi moc bavit nemohla, protože by Tě to nejspíš naprosto nezajímalo.
(Pardon, nějak jsem ukvapila odeslání příspěvku.)
M.
 Petra, Dominik (3/04) 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: já jsem nějaká rozpolcená 

(30.9.2005 13:45:22)
Souhlasim. Mam dítě rok a půl a jsem zodpovědná matka. Když třeba babička hlídá a jedu zakamarádkou do Prahy, couráme se po městě, zajdeme do Meka a chovám se úplně stejně jako ve škole. Záleží na tom kde a s kým jsem a podle toho se nejen chovám ale i cítím
A je úplně jedno, v kolika jsem to dítě měla. Myslím že budu stejná i třeba za dvacet let
 Lída,3 kluci a holka 


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Děkuji za odpovědi 

(29.9.2005 23:03:37)
Monty,
a pak jsou ještě úchyláci jako já, co měli děti hned po škole (teda po vysoký, no), a stejně, když mají možnost, dokážou blbnout jako ve dvaceti. A třeba se svými puboši si rozumím dost dobře, třeba nemusím něco z jejich muziky, ale jiné věci zas jo, počítačový hry jo, Vládíkův historický šerm taky, sci-fi seriály a setkání taky,...
 16.5Salám&Lajka14 


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Děkuji za odpovědi 

(29.9.2005 23:08:36)
Lído,
já myslím, že budeš podobný úchylák jako já. A znám i pár dalších. :o))) Lhostejno, v jakém věku rozmnožili svůj genofond. :o)))
 Lída,3 kluci a holka 


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Děkuji za odpovědi 

(29.9.2005 23:12:52)
Teď se třeba vyžívám v tom, že ryju do chlapečka nejstaršího, že když letos chodí do těch tanečních, tak by pak měl na ples, případně i na prodlouženou, pozvat svoji stařičkou matičku, aby ji taky provedl po parketu. Ty xichty, co na mě hází, bych vám všem přála vidět! Ale zlomím ho :-))))
 JENA, 2 kluci (8/2001a1/2003) 


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Děkuji za odpovědi 

(30.9.2005 7:54:57)
Monty, a co když se Stáníkovi ve školce zalíbí Dáda? :-)
 16.5Salám&Lajka14 


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Děkuji za odpovědi 

(30.9.2005 10:25:39)
Jeno,
no možné je sice všechno, ale zatím to nevypadá. Když je Dáda v Kouzelný školce, tak její výstupy ignoruje a přijde k televizi jen na pohádku, ty popěvky a řeči od ní ho vůbec neberou. A to je jinak docela dost muzikální a pořád si něco zpívá.
Nedávno jsme byli u prababičky a ta doma našla ještě starý elpíčko s Dádou, co měla moje sestra jako dítě, myslím to úplně první, co vyšlo. Prababička mu to nabízela a on to rval zpátky do skříně, že to nechce. Místo toho si vybral "Dominika" od Judity Čeřovský a nechal si ho pouštět asi 5x po sobě. Zatím má v tomto ohledu vytříbenej vkus.
A i kdyby náhodou změnil názor, tak domů mi žádná kazeta nebo CD s Dádou nesmí. V tomhle budu prostě nekompromisní. :o)))
 JENA, 2 kluci (8/2001a1/2003) 


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Děkuji za odpovědi 

(30.9.2005 10:44:34)
No já jen, že nebudeš dítěti kecat do toho jakou bude poslouchat hudbu... Páč kdyby to byla Dáda a nesměla by Ti do domu, tak v pubertě by to mohlo bejt něco jinýho, co by se Ti taky nemuselo líbit. Mně totiž naši neokřikovali, když jsem poslouchala nahlas hudbu, která se jim líbí - jim vadilo, když jsem si pouštěla něco, co bylo mimo jejich vkus.
 16.5Salám&Lajka14 


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Děkuji za odpovědi 

(30.9.2005 10:55:31)
Jeno,
mimo můj vkus je akorát dechovka a techno, taky moc nemusím moderní jazz, ale vyjma té dechovky (z té mám opravdu osypky) bych vydržela cokoli, to by prostě byla JEHO věc. A moc nepředpokládám, že by se za nějakých 10, 15 let stala dechovka šlágrem mládeže. :o)))
My jsme co do hudby rodina se širokým záběrem, jasně, neposloucháme Michala Davida nebo Ivetu Bartošovou, ale když mrknu po cédéčkách a kazetách, tak to je dost "každý pes jiná ves", takže jsme možná vstřícnější než lidi, co poslouchají jen jeden jedinej žánr. :o)
 Evelyn1968,2děti 


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Děkuji za odpovědi 

(30.9.2005 9:49:28)
Monty, Ty mě děsíš:o))). mně je 37 a když jsem si teď přečetla, co všechno už nemůžu ve 38, jde na mě depka:o) A já se tak těšila, až děti odrostou a začneme s manželem zase normálně žít:o))).

P.S. Moje kamarádka měla děti ve dvaceti a teď si užívá mnohem víc, než já jako mladá:o).

E.
 Pavla3 


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Děkuji za odpovědi 

(30.9.2005 10:19:15)
Víš, přece jenom to v těch 38 není takovej odvaz jako ve 20. Zas ale máš výhodu, že se nenamočíš do nějakýho průšvihu. Prostě s věkem roste zodpovědnost, zaplaťpambu :-))))
 16.5Salám&Lajka14 


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Děkuji za odpovědi 

(30.9.2005 10:34:06)
Pavlo,
ani to se nedá zevšeobecňovat, mám dost kamarádek kolem čtyřiceti a věř tomu, že se uměj odvázat možná víc než dvacítky. :o))) Je to čistě o životním stylu a s věkem to až tak nesouvisí. :o)
Mmch když už jsi nakousla tu zodpovědnost - je to jeden ze dvou pocitů, který z duše nesnáším. Bezmoc a zodpovědnost. Možná proto jsem nechtěla mít děti. V osmnácti jsem odešla z domova, protože mne strašně zatěžovalo pořád se starat o infantilní matku a hypochondrickou babičku, nechtěla jsem se starat o nikoho jinýho než o sebe. Ani ne tak proto, že bych byla sobec, ale prostě proto, že moje pojetí života nějakou zodpovědnost přímo vylučovalo. Celej život jsem musela bejt "zodpovědná" proti svojí vůli. Celý dětství jsem chtě nechtě musela bejt rozumná a zodpovědná, protože v rodině nebyl nikdo jinej, kdo by to zvládal. A já chtěla svůj život, nechtěla jsem se pořád o někoho starat, nota bene když se nikdo nestaral o mne. Přišlo mi to svým způsobem sprostý. Do těch osmnácti se toho na mne nabalilo tolik, že jsem už toho měla právě tak akorát...
 Evelyn1968,2děti 


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Děkuji za odpovědi 

(30.9.2005 10:39:31)
Pavlo, no já jsem se docela zasnila, když Věra z Vyvolených (jinak mi byla nesympatická) říkala, že se večer půjdou s dcerou opít (pokud jste to teda někdo viděl). když jsem si představila, že já ve stejném věku lítám z práce do školky, na písek atd......, vlastně cokoliv podnikáme, je kvůli dětem a s dětma. Jinak jsem spokojená, jen mě někdy napadne, jestli jsme neměli mít děti trochu dřív.

E.
 Pavla3 


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Děkuji za odpovědi 

(30.9.2005 11:05:21)
No, to jse paráda. Dlouho jsem čekala kdy tu někdo nakousne téma VV nebo BB :-) Zatím se tomu tady v dikuskuzích všichni vyhýbali jako čert kříži (nevěřím, že by nikdo ani koutkem oka????)
Zpět k tvé odpovědi jestli dobře počítám s tvým starším to máš za pár, tedy přesně za 7 let. To si určitě ještě užiješ. Já to mám za dýl přesněji za 11 (s nejstarší). Ale zas mám výhodu, že chtě nechtě musím se chovat jako o 9 let mladší, v tom věku je můj manžel. K tomu jsem se dostla tak, když jsem se rozešla s biologickým otcem mé dcery, rozhodla jsem se úplně změnit prostředí v kterym jsme se pohybovala a dostala se k téhle věkové skupině, no a nějak jsem tam zapadla :-)))) Dnes je to většina mých nejbližších přátel. Manžel to však nejlepší bude mu 37 až bude naší nejsatrší 18, to se mu to bude pařit. :-)
 JENA, 2 kluci (8/2001a1/2003) 


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Děkuji za odpovědi 

(30.9.2005 11:09:53)
Pavlo, ona tu na to je totiž samostatná diskuse :-)

http://www.rodina.cz/diskuse2660.htm
 Evelyn1968,2děti 


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Děkuji za odpovědi 

(30.9.2005 11:15:39)
Pavlo, tak to máte dobrý:o), já už se taky těším:o). Se synem už je to v pohodě teď, kromě těch hospod a nočních podníků:o) se s ním dá jít skoro kamkoliv, kino, divadlo, dovolená, bazén, oběd v restauraci, nejen v McD... bez nervů a ještě si bezva popovídáme. Ale dcery je mi někdy trochu líto, že má "starý rodiče":o) (37 a 46 let) nebo mám jen teď trochu depku, protože jsem na neschopence "se zádama" a týden jsem se nemohla skoro ani hnout, tak mi to nějak došlo. Normálně takhle neuvažuju.

Jo a VV sleduju pravidelně, začalo to v létě se synem, abych věděla na co kouká a všechno jsme rozebírali, on už se nedívá a mě to chytlo:o))).

E.
 Evelyn1968,2děti 


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Děkuji za odpovědi 

(30.9.2005 11:17:34)
Asi jsem to napsala blbě, s dcerou taky chodíme na různé akce, ale je v tom ta nervozita z naší strany.
 16.5Salám&Lajka14 


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Děkuji za odpovědi 

(30.9.2005 12:54:30)
Evelyn,
no, já znám mnoho rodičů, kteří mají ve vašem věku děti skoro dospělé, ale těm dětem to stejně k ničemu není, protože v určitém věku tě společně strávený čas s rodiči už tak moc netankuje... švagři třeba mají kluky 20 a 16, jim je oběma 45, a když vzali letos kluky na velmi nákladnou dovolenou do Kanady, tak hoši žádný extra nadšení nejevili, protože tam dle svých slov museli bejt "s důchodcema". Myslím, že puberťákovi je fuk, jestli má mámu, který je 38 nebo 58, pro něj jsou všichni přes dvacet seniláci. :o)))
Mě je 31 a manželovi 39, kdybychom měli další dítě dejme tomu za dva tři roky, tak nám bude 33 a 41. Dítě - aspoň dle mých zkušeností - vítá zábavu s rodiči do 10ti, 12ti. Ve 45 snad nebudu taková troska, abych to nezvládla a později si už stejně budou děti dělat, co budou sami chtít. :o)))
 16.5Salám&Lajka14 


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Děkuji za odpovědi 

(30.9.2005 12:56:55)
Pardon - děti SAMY - já tak nějak předpokládám, že všechny moje děti budou mít stejný pohlaví... :o)))
 Agata 


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Děkuji za odpovědi 

(30.9.2005 13:12:29)
Monty - fajn, určitě máš velkou pravdu... a v Liberci kam chce jet má dcera se mnou si o tom s ní můžeš pokecat... jak se jí nechce jet se senilní starou matičkou :-)))))

 16.5Salám&Lajka14 


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Děkuji za odpovědi 

(30.9.2005 13:16:45)
Agato,
bohužel do Liberce nejedu. :o( Odjíždím 20. na SC do Frankfurtu na knižní veletrh a tolik hlídání v jednom tejdnu nemám šanci sehnat. Musela bych vzít Stáníka sebou a to by asi moc zábavný nebylo... leda by si tvoje dcera chtěla oddechnout od senilní matičky a jejích přestárlých kamarádek a věnovala by se téměř vrstevníkovi. :o)))
 Evelyn1968,2děti 


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Děkuji za odpovědi 

(30.9.2005 13:23:28)
Monty, Agato, já bych je nenutila s námi jezdit kamkoliv, jen jsem se zasnila, jak ta Věra z VV se jde se svoji dospělou dcerou opít a já ve stejném věku jdu pro svoji dceru do školky. Jestli nejsem nějaká opožděná:o))). Prostě jsem si představila všechna pozitiva toho, mít v mém věku už dospělé děti:o). Jinak podle toho, že sn se v 11 od nás nehne na krok mám obavy, že na dovolenou s námi bude jezdit ještě ve třiceti:o).

E.
 16.5Salám&Lajka14 


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Děkuji za odpovědi 

(30.9.2005 13:32:58)
Evelyn,
upřímně řečeno, já se byla jednou opít se svojí mámou (měla mne ve 24) a nic hezkýho to nebylo, protože ona prd vydrží a já ji pak vláčela v noci domů. :o)
Ségru měla máma ve 33 a dneska, kdy je jí 55, tak si normálně někam chodíme sednout všechny tři a je to pohoda. Ve věku to není, některý lidi se prostě po dosažení zletilosti zas až tak nemění. :o) I moje babička, který je 79 let mi řekla, že se mentálně cítí pořád na 18. Asi to máme v rodině. :o)))
A ještě tohle - moje máma byla takový ten hodně společenský typ, když jsem byla dítě, starala se o mne babička a máma byla věčně v luftě. V dětství mne to mrzelo, že nemám takové zážitky jako ostatní holky, co jezdily s rodičema na dovolený, chodily po památkách, na procházky... tohle já moc nezažila a když už, jezdil s náma vždycky nějaký "strejda" (máma se v mých třech letech rozvedla), kterýmu se máma věnovala, já tam byla "do počtu". V tu chvíli bych měnila s kamarádkou, která měla starší rodiče (měli ji po 40) a opečovávali ji jako květinku. Obrátilo se to v pubertě, kdy já měla naprostou svobodu, zatímco ji doma drželi zkrátka. Nikdy nevíš, co tvoje dítě bude od tebe chtít a s čím bude spokojený nebo nespokojený. V určitém věku je myslím nespokojený každý dítě... a kolik let je jeho rodičům není rozhodující. :o)))
 Evelyn1968,2děti 


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Děkuji za odpovědi 

(30.9.2005 14:09:12)
Monty, ani na tom opíjení bych netrvala:o), ale ta představa, že mojí holčičce nejsou 4, ale 19 a já o víkendu místo vymýšlení programu pro děti zalezu na celý den s knížkou, půjdu do kina, uvidím (a uslyším) nějaký TV pořad až do konce nebo třeba jen prospím celou sobotu, protože se mi bude chtít je někdy opravdu lákavá:o).

E.
 Pavla3 


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Děkuji za odpovědi 

(30.9.2005 16:36:09)
Holky, mě rodiče tak od 15ti nenutili jezdit s nima nikam, když jsem nechtěla nemusela jsem o víkendu na chatu (byla jsem stejně celý víkendy v práci - někde po brigádách) ani s nima na dovolený prostě jsem si jezdila kam jsem chtěla a sama. No a pak asi v 21ti jsem s nima začala ráda jezdit :-))) A strávila jsem s nima pár pěknech dovolenejch až do 27ti. Poslední dovču už jsem byla těhotná (ještě jsem o tom nevěděla)
Jinak Vám všem přeju pěkný víkend, odjíždím předat všechny 3 děti babičce a dědovi na hlídání a zítra ráno vyrážíme s manželem na romantický výlet do Vídně- Prater, památky, noční život, už se těším. Letos jsme kvůli práci a mimču moc nikde nebyli.
 MirkaEyrová 


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Děkuji za odpovědi 

(30.9.2005 21:57:40)
Pavlo, dobrovolně se hlásím - VV a BB "zahlédnu koutkem oka" jen když běží upoutávka. Hmmm, kecat s Váma na netu je mnohem zábavnější:-)))
M.
 Stáňa+Ondra (* r. 94) 


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Děkuji za odpovědi 

(30.9.2005 15:34:15)
Evelyn,
zachovej klid - mně je 45 a můj dáreček je stejně starý jako tvůj Péťa a jestli dobře počítám, tak malou jsi měla ve stejném věku jako já Ondru ... ;-).
Mejdany a diskošky mne nebraly ani ve dvaceti, takže to, že už na ně budu v padesáti stará mi moc žíly netrhá ;-). No a tak schátralá, aby nemohla courat po horách a jezdit na kole, snad za těch 5 let taky nebudu. Ne že bych to tey nemohla provozovt i s mlaďochem, ale v 18 už doufám pojede o prázdninách někam sám a nebude naše dovolenkové plány komentovat slovy "Proč jsem se nenarodil rodičům, co se celou dovlenou válí u moře?" ;-). Tkaže letos sice byly Julské Alpy, ale napřesrok holt asi šetříme na nějaké móře, kde to skončí tak, že dítě bude 18 hodin denně namočené v hotelovém bazénu.
 Piotra, 2 holčičky 


Souhlas 

(1.10.2005 4:41:30)
tak to je přesně můj názor. Dítě jsem měla v 28. Už mám odcestováno, odtrdlováno na diskotékách a úzkostlivá rozhodně nejsem, spíš naopak. U nás je ten úzkostlivější manžel, který je o rok mladší mimichodem.
Pro mě dítě přišlo v pravou chvíli a hlavně tím, co jsem si zažila za vztahy, jsem si jistá, že se správným člověkem. Co se týče blbnutí s mimčem, tak to mám pořád zastydlou pubertu, jak říká moje máma, takže myslím, že ani tady se moje dítě neošidí.
Kdybych měla dítě ve 20, tak mám pocit, že jsem o hodně přišla (vztahy, cestování, diskotéky a kamarádi). A to nejsem kariéristka, pro mě je malá a moje rodina naplněním života. Chci mít ještě aspoň jedno mimčo a těhotenství, porod i malé mimčo si zažít ještě jednou.
Někdo na to asi ve 20 má, ale já bych na to teda neměla.
Ta moje vysněná cesta kolem světa bude doufám v důchodu :-)).
 Dana + Filípek 11.3.2003 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: Re: Děkuji za odpovědi 

(2.10.2005 12:17:38)
Víš Monty, já si tvých příspěvků velmi vážím, ale na tenhle musím nesouhlasně reagovat... Jsem totiž asi divná, ale já si neužívala a nikdy jsem necítila potřebu si "užívat"... Ke škole jsem měla brigádu každý den, na diskotéku nebo do hospody jsem se dostala tak 2x do roka. Po škole jsem si našla velmi náročnou práci, která nebyla ani tak finančně dobře ohodnocená, aby jsme se s manželem zmohli na vlastní byteček, tak jsme zůstávali u rodičů. Jediné, co jsem v této době chtěla (cca od 18-ti) bylo mít dítě, ne courat po hospodách a opíjet se. Když jsme s manželem zjistili, že zajistit bydlení pro nás znamená minimálně 20-ti letý závazek v podobě hypotéky, tak jsme se rozhodli se o dítě pokusit - vyřešit si děti, mít na ně dost volných fin. prostředků a až nastoupím po mateřské zpět do práce tak teprve řešit bydlení... Já měla Filípka ve 24 a občas si připadám, že to bylo hrozně pozdě, moje kamarádky mají narozené děti když jim bylo 18 let, 21 let, 24, 27, 31 let (ano, mám jen 5 kamarádek s dětmi) a sama vidím, že ty mladší zvládají spoustu situací lépe - prostě to neřeší a problém se nějak vyřeší sám. Také jejich děti jsou mnohem lépe vychované, než moje a matek "v mém věku" - my se bojíme na dítě křiknout, aby nás "nedejbože" nepřestalo mít rádo, nebo co...
Takže holky - nesuďte ani mladé, ani starší maminky, každý věk má své pro a proti, hodně mladých maminek nemá zájem si užívat činností, které ve svém důsledku nemají žádný smysl a jsou velmi zodpovědné!
 16.5Salám&Lajka14 


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Děkuji za odpovědi 

(2.10.2005 13:18:58)
Dano,
jenže ono nejde jen o nějaké opíjení se v hospodách. Existuje mnoho různých způsobů, jak trávit bezdětný čas. :o)
Samozřejmě, každý člověk je jiný a někdo prostě nemá potřebu se bavit, "užívat si", studovat, cestovat atd. a dává přednost tomu, že hned po škole založí rodinu. Proč ne, lidé jsou různí.
Ale vezměme to z jiného hlediska. Tvoje děti totiž vůbec nemusí být jako ty. Naopak se mohou chtít bavit a užívat si. Budeš pro to jako rodič mít pochopení, když to sama neznáš a třeba i považuješ za neužitečný a bezúčelný? V tomhle si myslím mají "bavící se rodiče" trochu výhodu - pokud jejich děti budou chtít vést seriózní a zodpovědný život, třeba jim to přijde úsměvný, ale těžko proti tomu budou nějak "bojovat". Ale představ si, že tvůj syn bude chtít chodit s kamarády do hospody, do klubů na koncerty, jezdit s báglem po světě... nebudeš mu to mít za zlý? Nedostanete se kvůli tomu do konfliktu? Budeš schopná třeba aspoň rámcově pochopit, co mají mladí lidé z - dejme tomu - poslouchání hlasité hudby, sprejování po zastávkách nebo kouření marihuany? Tohle výchovou neovlivníš, můžeš se snažit sebevíc, ale pokud dítě nezavřeš pod zámek a nebudeš ho pouštět na krok, nikdo ti nezaručí, že to tvoje dítě dělat nebude.
Navíc, myslím si, že téměř všechny děti v určitém věku prochází obdobím vzpoury, kdy se vymezují vůči svým rodičům. Dělají schválně věci jinak, než jejich "stará máti a fotřík" (lhostejno, kolik je jim let, už jsem to tu psala - pro puberťáka je starý každý nad 30), chtějí si najít vlastní cestu. A čím extrémnější podmínky, tím je to znatelnější. Např. pokud má dítě rodiče alkoholiky, obvykle z něj vyroste buď naprostý a fanatický odpůrce alkoholu, nebo taky alkoholik. Nejsem si jistá, jestli na tohle jsou připravení rodiče, kteří vlastně nikdy ani "mladí" (myslím duševně) nebyli...
 JENA, 2 kluci (8/2001a1/2003) 


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Děkuji za odpovědi 

(2.10.2005 14:53:46)
Monty, a budeš Ty připravená, že Tvůj syn může chtít sportovat, vyžadovat značkový oblečení, poslouchat disco, nebo českej pop atd? Já myslim, že to je fuk - jestli se dítě vymezí proti rodičům tím, že se stane jejich opakem, jsou na tom ve výsledku stejně rodiče pařící i nepařící :-)
 16.5Salám&Lajka14 


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Děkuji za odpovědi 

(2.10.2005 15:18:40)
Milado,
jenže já napsala, že když bude syn sám CHTÍT, proti jeho vůli ho nikam posílat nebudu. :o)))

Jeno,
myslím že jo. To nejsou nijak extra důležitý věci, hadry, muzika apod. Asi bych se blbě vyrovnávala s tím, kdyby byl skin nebo mladý komunista, vadilo by mi, kdyby okrádal stařenky nebo trápil zvířata, všechno ostatní je vcelku podružný. :o)
 JENA, 2 kluci (8/2001a1/2003) 


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Děkuji za odpovědi 

(2.10.2005 15:23:59)
Jo, tohle by Ti moh odpovědět i nepařící rodič.
 16.5Salám&Lajka14 


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Děkuji za odpovědi 

(2.10.2005 15:29:11)
Jeno,
mohl, ale z čistě empirické zkušenosti usuzuju, že to tak úplně lehce nebere. Když jsem o prázdninách pozvala 20ti letýho synovce na jednu desítku, nemluvila se mnou celej den ani noha od stolu. :o)
 MirkaEyrová 


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Děkuji za odpovědi 

(2.10.2005 15:55:51)
No, řekla bych, Monty, že je podružný, jestli rodič jinakost dítěte bere úplně lehce, nebo trochu skřípe zubama. Jde o to, aby byl ochotnej zatnout zuby a nechat dítě, ať si samo hledá jakous takous cestu. Ovšem na rozdíl od Tebe drogy (ani marihuanu) nepovažuju za legrácku, která by se měla jen tak přejít bez jakéhokoliv komentáře. Ale diskuze na toto téma tady proběhla, to jen víceméně bokem. Jinak si myslím, že je úplně normální, když rodič touží, aby dítě nechodilo domů nad ránem sťaté pod obraz, neloupilo, neposlouchalo skinheadský pokřiky, ale naopak směřovalo k celkem rozumným cílům. Když holka střídá tři partery za týden (se vším všudy) a dvakrát ročně jde na interrupci, tak je celkem logický, že normálnímu rodiči to nemůže být jedno (například), nenormální by naopak bylo, kdyby to rodiči bylo srdečně fuk.
M.
 MirkaEyrová 


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Děkuji za odpovědi 

(2.10.2005 16:00:41)
Ještě ale dodám, že pochopitelně hovořit s patnáctiletou slečnou o tom, že ji nepřinesl čáp, je už skoro pozdě. Samozřejmě hovory há by měly probíhat asi kapku dřív, dokud je dítě ještě přístupné informacím od rodičů. (To se mi to hezky plká, co?:-)))
M.
 16.5Salám&Lajka14 


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Děkuji za odpovědi 

(2.10.2005 16:20:33)
Mirko,
no asi budu zvláštní rodič, ale já opravdu toužím jen po tom, aby byl syn zdravej. Myslím, že je to jediný, co je opravdu důležitý. Opíjení a podobné legrácky budou jeho problém. :o) Předpokládám, že to nebude dělat v pěti a od cca patnácti už považuju člověka za natolik dospělýho, aby si o svým životě a jeho směřování mohl rozhodovat sám.
Jasně, každej rodič by byl rád, kdyby dítě akceptovalo jeho hodnoty, sdílelo jeho zájmy apod., ale podaří se to tak málokdy, že snad ani nemá cenu se na tuhle možnost nějak upínat. :o)
 MirkaEyrová 


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Děkuji za odpovědi 

(2.10.2005 16:39:04)
No přinejmenším musíš uznat, že si rodič může "dovolit" hodnoty typu nemlátit manželku a nestát se notorickým alkoholikem dítěti předávat. Jasně, že to půjde dost těžko bez základu v pubertě. Dítě je svým způsobem svébytný už od narození. Aspoň takový, jako mám doma já:-) Ale jsou hodnoty, který jsou významný pro další život dítěte. Samozřejmě se na ně může vykašlat, ale mělo by o nich vědět. Znám lidi, kterým život zničil alkohol, znám lidi, kteří umírali za velkých bolestí na rakovinu kvůli kouření, a jiní lidé zase znají také, komuž život zničil tyranský otec či manžel, anebo ještě jiné, kterým zkomplikoval život nezodpovědný přístup k sexu. Jasně - je na konečném rozhodnutí dítěte, kterou cestu zvolí, ale mělo by být dopředu obeznámeno s riziky, které ta která cesta obnáší.
Naopak si myslím, že to slavné zdraví JE sice důležité, ale ve skutečnosti ho můžeš zajistit jen za velkých časových a finančních obětí (kdy neděláš prakticky nic jiného než pečuješ o své zdraví). Jinými slovy řečeno - průměrně žijící člověk se nějakých zdravotních komplikací naděje velmi snadno - a nakonec je myslím důležitější PSYCHICKÉ zdraví, které dotyčnému umožní ony zdravotní problémy překonat.
M.
 16.5Salám&Lajka14 


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Děkuji za odpovědi 

(2.10.2005 16:11:04)
Milado,
jednak i v tomhle příspěvku píšu "kdyby to šlo" a - nevím jestli tady nebo na KM - jsem jednou přímo napsala, že proti jeho vůli ho tam opravdu strkat nebudu. :o)))
 16.5Salám&Lajka14 


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Děkuji za odpovědi 

(2.10.2005 22:06:55)
Milado,
všechny ne, do všech zdaleka nechodím. :o)))
Ale myslím, že ani nic prolézat nemusíš, stačí se zeptat. Svoje názory si ještě pamatuju. :o)
 Piotra, 2 holčičky 


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Děkuji za odpovědi 

(3.10.2005 11:57:19)
Dano, já třeba kdybych se vdala v 18 letech a měla s tím svým tehdejším přítelem dítě, tak jsem si jistá, že už bych dneska byla rozvedená a dítě by bylo bez otce. Navíc si neumím představit, že bych teď už měla 10-leté dítě. Užívám si to svoje malé miminko. Nikdy jsem nevedla promiskuitní život, ale potřebovala jsem si odžít různé vztahy a kdybych neměla víc těch vztahů, tak bych si dneska říkala, jaký by to asi bylo s někým jiným a co by kdyby. Takhle už mě to netankuje a se svým manželstvím jsem spokojená.
Kdybych se vdala ve 22 letech, tak bych nikdy neodjela do Anglie, nestudovala angličtinu a neudělala si zkoušky a nezažila de facto vysokoškolský život, který se mi tady v Čechách bohužel nepodařil. Taky dobrá zkušenost, ne?
Já mám tak nádhernej život, že přestože řeším každodenní problémy, které má většina ostatních, tak jsem strašně šťastná, že je všechno tak, jak je.
 Stáňa+Ondra (* r. 94) 


Re: Re: Re: Re: Re: Děkuji za odpovědi 

(30.9.2005 15:41:57)
Milado,
když jsem tě viděla naposledy, taks mi teda opotřebovaná nepřišla ;-). Neříkej, že by za rok a něco )nebo jak je to dlouho) došlo k takovým změnám :-) :-).
Mě opotřebovanost neděsí, spíš mám jen pocit, jestli všechno, co odkládám (tím nemyslím úklid sklepa ;-), když ten by to teda sakra potřeboval), stihnu zrealizovat ;-)
 Xantipa. 


Re: Re: Re: Re: JanoB, 

(29.9.2005 22:40:10)
JanoB, nejde tady o věk. Možná trochu, pokud jde čistě o materiální zázemí. Psychicky to nevidím jako Ty. Myslím si, že na výchovu dětí se nelze připravit. Můžeš číst co chceš a studovat, co chceš, ale pak je všechno jiné a jinak. Musím říct, že i když mám 3 děti různého věku, tak nikdy problémy nebyly stejné. Jako je každé dítě jiné, tak i řešení problémů byla jiná. A pořád je to stále amatérské, i když vlastně bych teď měla mít nějaké zkušenosti a podle toho se chovat a minimalizovat chyby ve výchově. Jenže, třeba u druhého dítěte si řeknu, takhle ne, tohle nemůžu, protože to nešlo, půjdu jiným směrem a stejně to může být na houby.
Snažím se vychovávat děti s ohledem na jejich povahu, schopnosti a možnosti. Chci pro ně jen to nejlepší, chci, aby byli šťastní. Ale i když se snažím, tak možná nedokážu u svých dětí vidět všechno jasně a čitelně.
Nesnášela jsem otázky v těhotentví typu - tak co, jak se připravuješ?
Jiná odpověď jednoduše nešla, než - nijak, uvidíme, nějak bylo, nějak bude.
Vážně nevím, jak speciálně bych se měla na děti připravovat.
A pak tady někdo psal o cestování, že to nelze, neboť má děti velmi rozdílného věku. V tom já naopak vidím výhodu - takže my se v ničem neomezujeme, myslím v cestování - pokud na to jsou finance.
 Denisa 
  • 

Re: Re: Re: Děkuji za odpovědi 

(29.9.2005 22:27:42)
No tak to kdybych já měla předat ve 20ti to nejcenější co jsem měla, tak to by byl vřelý vztah k pařbám všeho druhu, alkoholu a cigárám. Také vřelý vztah ke střídání partnerů všeho druhu, čím větší chuligán tím lepší. Ve 25ti to bylo trošičku lepší, ale skutečně jsem se usadila právě až po 30, což ovšem neznamená usazená, unavená, bez energie potřebné k výchově mimina. Ale neříkám že některé to nemají jinak.
 Pavla3 


Re: Re: Re: Re: Děkuji za odpovědi 

(29.9.2005 22:34:27)
:-))))))))))))))
Tak podobně
 dulca 
  • 

Re: Re: Re: Re: Děkuji za odpovědi 

(30.9.2005 10:15:51)
Taky tak :)))
Ja si zivot ve 20 zacala teprve poradne uzivat ;).
 Olina 
  • 

Až na to, 

(30.9.2005 15:43:23)
že já jsem si ve dvaceti ještě hrála v uhláku na horníka. Já jsem trochu opožděná. To neva, aspoň budu mentálně svěží důchodkyně.
 Bob 
  • 

Nenech se otrávit 

(29.9.2005 14:47:27)
Zuzku,
nenech se otrávit těmi bábami, co Tě tu urážej. Jisté procento zdejších diskutérek jsou protivné fuchtle, jejichž ego stojí a padá s tím, že porodily dítě. Jinak jsou nevzdělané a hloupé.
Napsalas to moc hezky a s vlastním dítětem Ti to určitě půjde skvěle.
 marama 
  • 

Re: Děkuji za odpovědi 

(29.9.2005 15:52:24)
Ja dostala mimi poprve podrzet v 17 - segru, pak druhou segru v 18 a pak jsem odjela jako NANNY do Anglie. Umela jsem dite ale "jen podrzet" :-D
Mama u moji anglicke rodiny mi rano dala 8-mesicni holcicku do naruce a odjela. Vecer ji dala pusu na dobrou noc, kdyz uz mala lezela vykoupana v postylce.
Nikdo me nikdy nic neucil, nerikal, neukazoval. Musela jsem to zvladnout a zvladla! Male je 2,5 roku a konecne mi prestala rikat mami... Naucila se moje jmeno... Doufam, ze na me bude jeste dlouho volat, a ze s nimi dlouho zustanu.
Vsechno tohle a i hlidani vice miminek jsem zvladla jen diky tomu, ze se jedna zena nebala sverit mi sve dite (nekdy vsechny 3). V mych skoro 19 letech.
Nezalezi vubec na tom, kolik je vam let, ale na tom, jaky jste matersky typ. Znam kvalifikovanou nannny, ktera rekla, ze polovine svych spoluzaku (z kurzu pro nanny) by dite nikdy nesverila... Verte tomu nebo ne, ale 19-ti leta holka muze byt nekdy spolehlivejsi a lepsi "matkou" nez jste vy ve 27...

 Eva K, 14tt 
  • 

Re: Děkuji za odpovědi 

(29.9.2005 17:01:54)
Ahoj Zuzko, máš skvělou přiležitost se s mimčem naučit, takže nebudeš plašit jako já teď:-) v mých 28 letech:-)). Mám praxi s ročním dítětem, s pětiletým, dvouletým, jen to čerstvě narozené nemluvňátko, které nemluví "jasnou řečí", mi jaksi uniká:-).
Eva
 zuzek 


Re: Re: Děkuji za odpovědi 

(29.9.2005 17:21:41)
Ahoj,ano,je to velká příležitost,která se musí umět chytnout za pačesy :-)Ta maminka je moje kamarádka, je jí něco kolem šestadvaceti a bydlí hned vedle mě.Takže to mám kousek. Nikdy jsme se spolu pořádně nebavily,až teď a to jen díky miminku jsme se vlastně skamarádily.Musím říct, že díky tomu,že se zajímám o děti jsem poslední dobou (při tom baby boomu) našla hodně nových známých s dětmi,což je fajn.
 Denisa 
  • 

Re: Děkuji za odpovědi 

(29.9.2005 22:17:41)
jak tu tak sleduji diskusi, myslím, že by jsi sem neměla Zuzku chodit, protože z těch arogantních a posměvačných příspěvků na tvojí osobu, za chvilku nabudeš dojmu, že většině žen se nějak posunou těhotenstvím a mateřstvím hormony. Tvůj článek se mi líbil a nevím proč by ve 20ti nemohla mít holka nějaké ty zkreslené či idealistické představy. Naopak si nemyslím, že ty matky co zde píší že 20 je ten správný věk, to tak chtěly. Pravděpodobně se jim to přihodilo a když už, tak je strašně fajn, že se s tím vypořádaly. Ale proč tedy odsuzují ty, co si počkaly? Já jsem ve 20ti byla tak maximálně schopná lítat po diskotékách, a že někde existuje vyjímka co je připravena ve 20ti na mateřství, tak to nemusí prosazovat jako to jediné správné.
 zuzek 


Re: Re: Děkuji za odpovědi 

(29.9.2005 22:39:20)
Ahoj Deniso,
děkuju za zastání a jsem ráda, že se ti článek líbil. Já tu chodím docela ráda, je fakt, že někdy je to tady celkem o hubu :-)) Ale je to poprvé, co jsem taky něco napsala a ne jen četla ostatní články. Každý má právo sem napsat svůj názor a já to beru. Někdo je holt zralý na mimi ve dvaceti někdo není třeba ani ve třiceti (např. moje ségra, té je 29 a pěkně se žene za kariérou, nějaké mateřské pudy ...pchch) no ale neříkám, že jsem já osobně už zralá. Vím, že nejsem a že si ještě chci počkat, protože vím, že bych to se svou psychikou nemusela zvládat.Tak jen sbírám zkušenosti a informace ať pak jsem v poho.
PS. mě diskotéky nebo alkoholové dýchánky nikdy moc nebraly, radši jsem si četla nebo byla doma, asi jsem fakt jiná, uvidíme..
 Sajsa+Kája 9r.+Daník 01/07 


Re: Re: Re: Děkuji za odpovědi 

(30.9.2005 10:55:41)
Zuzku,
článek byl pěkný a myslím, že valná většina pochopila, že trochu nadsazený, možná pro zamyšlení, určitě pro pobavení. Až přijde tvé vlastní mimi, určitě to zvládneš tak, jako spousta holek před tebou. Popravdě - sama jsem vozila tetě kočárek v 10 letech , sice jen za barákem, ale dnes si říkám, že nevím jestli bych měla odvahu dát mimi z ruky. Celou dobu, co by bylo pryč bych byla jak na trní, stále u okna, takže ani kdyby jezdilo před barákem, neužila bych si to. Ale jednou to sama poznáš. Hodně štěstí! :-)
 Simisi24 a Danysek 25/09 


Sympatické Zuzce... 

(3.10.2005 23:22:47)
Ahoj Zuzko a ostatní,

vůbec neodsuzuji, když si někdo najde na 2hod hlídání tetu či studentku. Každá milující máma má soudnost a určitě dá hlídající instrukce, otestuje si ji a pak, existují mobily... Já sama mám jednu babičku v Káhiře a druhou 350km. Z toho je manžel půlku měsíce fuč. Pokud se chci mentálně a psychicky dobít, zavolám naši usměvavou Veri a ta příjde a zpestří mě i Danýskovi den. Ten je s ní rád a považuje ji za kamarádku. Když po sedmé příjdu a on spokojeně spí, tak vím, že je všechno v pořádku.

Mé dítě je totiž extra citlivé na napětí a negativní emoce. Po porodu jsem čekala dva měsíce tady, než jsem s malým odcestovala za tatínkem. Měla jsem depresi, stýskalo se mi a malý mi v noci hodně křičel. Z mého vnitřního napětí nemohl přes den vůbec spát a v noci s obtížemi. Teď už dlouho spí 2x denně až hodinu a půl...a 12 hodin přes noc.

Obdivuju u Zuzky, že má takovou slabost pro malé děti, ve svém věku. Mě vození kočárku nikdy předtím nezajímalo. Teď si to ale užívám. Prostě si Veri myslím, že za těch pár let z tebe bude skvělá máma. A možná miminko plakalo, protože se mu po mamince stýská, chtělo by být u ní... což mi připomíná, že až budu čekat další, tak si koupím šátek na nošení a pro spokojenost miminka se stanu indiánskou babičkou.

 Sylvie 


Re: Jen koukám 

(29.9.2005 9:53:23)
Ale no tak, Veroniko ;o)

Já měla děcko někdy v pětadvaceti, tou dobou už jsem za sebou měla několikaletou praxi jako dětská sestra... a stejně mě neustále řvoucí kočárek překvapil. Rozhodně jsem nečekala, že mimino je něco jako panenka... ale ani jsem nečekala, že není možné s ním vyrazit ven v kočárku, aniž by řvalo jako na lesy. Já to vyřešila vyměněním kočárku za šátek na miminko... a byl klid, hned jsem měla tu hodnou panenku ;o)

S.
 Rosie 


Re: Jen koukám 

(29.9.2005 10:44:17)
Veroniko, já bych to takhle tragicky neviděla?
A holky, ruku na srdce, snad každá z nás, když zjistila, že čeká miminko, si představovala, jak budeme vozit načančaný kočárek s usměvavým nejkrásnějším dítětem v celé galaxii. Jak se náš drobeček bude jen usmívat a když zapláče, s láskyplným úsměvem ho ukonejšíme během okamžíčku. Jak budeme usměvavé, upravené maminky s přehledem zvládající vše potřebné. A všechny jsme věděly, že děti pláčou, někdy hodně pláčou, někdy dokonce řvou a vřískají. Ale proč si to období čekání a těšení se kazit realitou, která nás stejně nakonec nemine? Ve skrytu duše jsme byly přesvědčeny, že to naše bude jiné. Ale která byla u prvního dítěte připravena že ty probdělé noci budou až tak dlouhé, že spaní v křesle s miminkem v náručí není příliš pohodlné atd. atd.? Kolik z nás si říkalo: na své dítě nikdy nezvýším hlas, natož abych mu dala plácanec - to přeci není argument, to dělají jen hysterické maminky, které se svým dítětem nedokážou správně komunikovat. Já taková určitě nebudu! Samozřejmě realita je jiná, jsem úplně normální :-))).
Zuzku, neboj, pdoboné sny má spousta z nás. Realita je sice poněkud odlišná, ale kráááásná, i když náročná...
 Simča, dcery *1988 a 1997 


Re: Re: Jen koukám 

(29.9.2005 11:44:40)
ROSI - a představ si ten šok, když to první dítě je fakt podle těchto představ - člověk je naráz mistr světa: co s tím ty maminky nadělají, vždyť okolo toho mimíska naní skoro co dělat. A uřvaný mimino - proč? To musí být nějaká neschopná máma. A nevychovaný batole - no ty maminky jsou asi dost nedůsledné, hloupé, neschopné......
A pak se narodí "to druhé" dítě a je to jako pomsta za všchny ty pyšné myšlenky a občas i hloupé řeči.....
S.
 JanaB 
  • 

Re: Jen koukám 

(29.9.2005 12:57:02)
Koukam, ze tady nekdo jako matka spadl uz z nebe. Myslim, ze si nikdo neuvedomuje, co vlastni miminko opravdu obnasi, dokud ho opravdu nema.
Moji dceri je rok a i kdyz ji znam od A do Z jsou porad veci, ktere me prekvapi.A myslim, ze tak to bude az ji bude 5 , 10, 20 nebo 30 let.
Myslim, ze to nebylo zrovna silactvi, vyrukovat timhle zpusobem na 20-ti letou holcinu, ktera mela tu odvahu a hodila svuj clanek mezi "zkusene maminy" jako kus zvance mezi lvy.
 Veronika 
  • 

Re: Re: Jen koukám 

(29.9.2005 13:21:34)
Ani nespadla z nebe, ani siláctví. Jsem taktéž 23ti letá bezdětná holčina (a ne zkušená matka). Jen mi ten článek přišel trochu praštěnej.
 JanaB 
  • 

Re: Re: Re: Jen koukám 

(29.9.2005 13:51:50)
Tak v tomhle pripade obzvlast opravdu nevim, jestli mas pravo soudit , zda je nekdo zraly na materstvi nebo ne.
 Veronika II. 29 zatím jen se psem:)) 
  • 

Re: Re: Re: Re: Jen koukám 

(29.9.2005 14:50:54)
Milá Jano,

i já jsem zatím bezdětná, ale protože mimčo příští rok plánujem, tak se občas kouknu na tyto stránky. Jednou jsem se zapojila do debaty a dostala jsem docela slušně "po papule". Tak už jenom čtu a své názory si nechávám pro sebe - všimly(i) jste si, jak je velké procento diskusí na těchto stránkách nepřátelských a někdy i sprostých (holt anonymní internet) - ale teď jsem se opravdu pobavila. Tak nejprve tu někdo mojí jmenovkyni napadne, že se jí to silácky naváží do nezkušený holčiny, když ona sama je zkušená matka a když na to odpoví, že je stejně nezkušená, tak ji někdo jinej řekne, že v tom případě nemá právo soudit (doufám, že to souvětí není moc zmatený). Nemám pocit, že někoho soudila, jen vyjádřila svůj názor (mimochodem vám to opravdu nikomu taky nepřipadá praštěný). Jenže jak jsem zjistila, tak vyjadřovat vlastní názor se tady na rodině nevyplácí.
Holky až bude chtít napsat někomu něco nehezkýho, tak radši vemte děti a běžte ven, bude to užitečnější:))))
 JanaB 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: Jen koukám 

(29.9.2005 15:17:46)
Tak to teda prrrr. Ja nikoho nenapadla ani neurazila. Jedno jestli zkusena matka nebo zatim bezdetna- nikdo nema pravo nekomu radit, koho vubec nezna, ze neni zraly/a na deti. A to Tvoje jmenovkyne udelala!!!!! Takze jestli sis nevsimla, ja se zastavala nekoho, kdo nema deti, pred nekym, o kom jsem si myslela, ze deti ma. Takze si vlastne napsala uplny nesmysly.
Cituju tvoji jmenovkyni: Máš pravdu, že na to svoje by sis měla ještě dlouho počkat, protože si neumím představit, že bys teď byla maminkou.
 Jaga10, syn, 3 roky 
  • 

Re: Jen koukám 

(29.9.2005 22:05:59)
Nebyla bych tak přísná... Člověk sice ví, ale v reálu to může být drsnější. Byla jsem zaskočená ve svých 35 a to jsem si rozhodně nic nemalovala.
 MirkaEyrová 


Re: Jen koukám 

(30.9.2005 21:23:39)
Veroniko, ještě jsem si nepročetla následující (předlouhou) diskuzi, tak nevím, co kdo Ti na Tvá slova řekl, jen jsem se dočetla, že sama ještě děti nemáš a je Ti třiadvacet. Nevím, jak "přípravu" na mateřství prožívá Tvoje generace. Mně je o deset víc než Tobě, dospívala jsem tudíž těsně kolem revoluce, a spíš jsem měla v sobě ještě zakořeněné to, co bylo "předtím". Byla jsem vychovávána stylem "jo, dítě se musí vypiplat, ale je to v podstatě hračka". Ještě někdy v deseti jsem měla o svém životě představu ve stylu "v 21 se vdát, mít děti a dům". Bylo do mě huštěno něco v tom smyslu, že "děti zlobí jen proto, že je rodiče špatně vychovávají", anebo z druhé strany - "stačí se jen snažit a děti budou hodné a poslušné". Do mateřství (a to mi bylo pětadvacet!) jsem šla s tím, že stačí být laskavý a "pevný", a dítě bude poslouchat jako hodinky. Taky tenkrát frčelo "nezdvihat na děti hlas, natožpak vztáhnout ruku" - měla jsem dojem, že stačí dítěti vysvětlit, co po něm chci a proč, dítě to pochopí a v rámci přijetí předkládaných "správňáckých norem" poslechne. Haha! To jsem teda byla pěkně na omylu! Z této naivity mě synáček pěkně vyléčil! A víš proč až vlastní syn? Prostě proto, že jsem neměla ve svém dosahu nikdy žádné mimino, na kterém bych složitost výchovy a péče o dítě poznala na vlastní kůži. Taky mě vlastně nikdy dřív mimina nevzrušovala - nikdy jsem nejančila nad každým kočárem (žila jsem úplně jinými věcmi).
Víš, Veroniko, ono věk v těchle věcech nehraje roli - podstatná je osobní zkušenost. A tu asi autorka článku před tím prostě neměla.
M.
 rozmaryna 


Já Ti držím palce 

(29.9.2005 10:02:09)
Připadá mi skvělé, že jsi schopná si ve dvaceti uvědomit velikost zodpovědnosti za miminko. Já ve dvaceti byla zodpovědná za dost - jezdila jsem jako vedoucí a zdravotník na tábory - ale ten rozdíl byl přesně v tom, že jsem nemusela. Když se mi narodila první dcera, ležela vedle mě v postýlce v porodnici, maličký spící uzlíček, a já jsem si říkala "proboha, co teď s tím 20 let, 24 hodin denně". Pak jsem se samozřejmě probrala, protože to jinak nejde, ale myslím, že mě ty první čtyři dny trochu míjely. Až když jsme přijeli domů, a nad ránem jsme slyšeli tlapkání naší dobrmanky, a za chvilku ticho. Tak jsem vykoukla, co se děje a naše milá pejsková ležela omotaná kolem miminka v kolíbce, aby je šla zahřát. Myslím, že v tu chvíli se ve mě teprve probral ten správný mateřský instinkt, vyletěli jsme s mužem oba, vyhnali pejskovou a popadli Zuzku, jestli je v pořádku. V tu ránu řev, protože jsme to byli my, kdo jí vzbudil z teplíčka a polekal :)). Byl to strašně zvláštní pocit, směs strachu o miminko, a přitom poznání, že i ten pes instinktivně cítí, co lidské mládě potřebuje, tak jsem si řekla, že to pak přece samozřejmě musím cítit já, jako matka. Snad se podařilo, teď máme už druhé mimčo, momentálně devítiměsíční, a obě holky nám do života tak v poklidu vpluly, nikdy jsme neměli pocit, že by nás něčím omezovaly a teď si říkám, že těch 20 let, 24 hodin denně není tak dlouhá doba, jak se na první vyřknutí zdá. Je to jenom o tom, jestli už tomu malému človíčku dovolíš být vlastní osobností a pokusíš se do ní vcítit, nebo stojíš proti němu a tváříš se, že nechápeš, proč zrovna pláče ...
 Gerberka 


Rozmarýnce 

(29.9.2005 10:34:51)
Ahoj Rozmarýnko,

díky za moc krásný příspěvek, moc se mi líbil.

Přiznám se však, že nejdříve jsem k malému miminku spíše zaujímala ten postoj, že jsem nevěděla, proč zrovna vlastně pláče a taky se přiznám, že jsem z toho byla lehce na mašli. Asi své dělá ta strašná únava - v porodnici jsem nebyla schopná spát vůbec + ještě dva dny před porodem jsem taky nespala a doma bylo miminko (= synek) vzhůru asi každé dvě hodiny. Takže když na to teď vzpomínám, uvědomuju si, že jsem někdy držela řvoucí uzlíček a brečela jsem taky, protože jsem vážně NEVĚDĚLA, co mám s ním dělat, aby neřvalo a bylo mi z toho moc a moc smutno, že to nevím ...

Teprve později, když už se trochu usmál nebo nějakou blbůstku udržel v ručičce, tak to bylo fajn. Ale ty začátky byly strašné ... Doufám, že druhé mimi budu brát s větším nadhledem!

Hodně štěstí, Afrikánka
 Borča 


Re: Rozmarýnce 

(29.9.2005 13:14:32)
Přesně Afrikánko! První mimčo, to bylo něco, taky jsem brečela, nervy v kýblu, nevěděla jsem co s ním. Vím jak jsem si říkala ať už mluví a poví co chce a kde ho bolí. Nejhorší je , že nevíš co se děje. Potom to, ale nějak přešlo. A teď mám druhé (6 měsíců) a fakt to tak "nežeru", jsem v pohodě, nebrečím. A když brečí synek? Tak brečí, no a?
 Eva K, 14tt 
  • 

Re: Rozmarýnce 

(29.9.2005 13:34:07)
Je skvělé to slyšet! Mimčo na cestě, tak jsem se chtěla naučit u kamarádky s 3 měsíčním klukem. Brečí, aha, tak zkusíme změnit polohu, aha, nepomohlo, zkusíme dát pod hrazdičku, aha nepomohlo, zkusíme chodit po místnosti,...
Jsem fakt zvědavá, jak to zvládnu.. Asi budu ještě pár měsíců snít o klidném miminku a vyrovnané mamince:)
Eva
 Gerberka 


Evičce 

(29.9.2005 13:58:26)
Ahoj Evi,

neboj, třeba budeš mít pravý opak - hodné miminko, které bude spinkat a jenom ho přebalíš a vykoupeš :-))). Trochu tvrdší realita je ta, že to stejné jsem si myslela třeba i já :-)), a nefungovalo to. Ale dobrý, zvládlo se to taky.

Hlavně zdravé miminko, Afrikánka
 Eva K 
  • 

Re: Evičce 

(29.9.2005 16:55:18)
Ahoj Afrikánko, taky vůbec nepochybuji, že to zvládnu, ono mi nic jiného nezbude:-)).
A podle toho, jak sebou mimčo šije na ultrazvuku, to žádná spací povaha nebude:)
Eva
 16.5Salám&Lajka14 


Re: Re: Evičce 

(29.9.2005 17:01:54)
Evo,
to nic neznamená, syn se taky mlel jako šílenec, kopal ještě při porodu... narodil se strupama na obou rukách, jak si je odřel nehtama na palcích a má dodnes jizvy, takže musely být hodně hluboký, ale jako miminko byl neskutečně hodnej. Co je na světě, tak spí celou noc a nikdy neřval.
Akorát byl trošku problém s tím, že se začal hrozně brzo pohybovat, v šesti měsících zvládal věci, co měl tabulkově umět v roce. Třeba chodil kolem nábytku. :o) Dětská doktorka ho okamžitě označila za hyperaktivního, což rozhodně není, akorát je trošku divočejší. :o)
 Eva K 
  • 

Re: Re: Re: Evičce 

(29.9.2005 17:05:42)
Tabulky se mnohdy obrací proti nám.. a hyperaktivita je snadná výmluva. Třeba je tvůj kluk prostě v chození šikovnější než "tabulkáři", s hyperaktivitou bych nespěchala. Není to tak jednoduché.
Eva
 16.5Salám&Lajka14 


Re: Re: Re: Re: Evičce 

(29.9.2005 17:12:27)
Evo,
já vím, že není, budou mu tři a žádný známky hyperaktivity nejeví. Má sice období, kdy je jako utrženej ze řetězu, ale jinak je to úplně normální dítě. :o)
Srovnalo se to, když dohnal i psychický vývoj, u něj byl problém, že byl fyzickejma dovednostma daleko napřed, ale psychicky byl pořád mimino a tím pádem se neuměl adekvátně zabavit. Dneska je to úplně o něčem jiným...
 adelaide k. 


Re: Re: Evičce 

(30.9.2005 8:44:02)
Evi nechci malovat čerta na zeď ale pak to bude stejně všechno jinak :-))) Já taky před porodem vymetala domácnosti všech dětných kamarádek ale stejně přišly věci an které mě nikdo nepřipravil. Třeba to že i když jsem si myslela (a všechny příručky a články mě v tom utvrzovaly) že stačí dítě správně (=podle návodu:-)) přiložit a pak už jen kojíš, bylo to přesně naopak :-(((

Prostě "nástrah" je hodně, na to tě žádná předchozí "hlídací" zkušenost nepřipraví. Ale to je krása matřství :-))))) aspoň se člověk nenudí
 rozmaryna 


Re: Rozmarýnce 

(29.9.2005 16:11:39)
Afrikánko, moc Ti přeju, abys to s nadhledem brala. Teď jsem se musela rozesmát nad Bobovým příspěvkem o vraždícím psu, ale musím mu část jeho strachu uznat. Naše pejsková byla děsný janek, pořídili jsme si ji asi měsíc předtím, než jsem zjistila, že jsem se Zuzkou těhotná, takže jsem ten nadhled pro miminko měla už od psa. Byly dny, kdy jsem měla strach jít domů, protože jsem věděla, že bude sežraná půlka bytu, a bitím psa bych toho fakt moc nevyřešila... přede dveřmi nadechnout, vydechnout, zkouknout, co chybí, uklidit rozkousané zbytky všeho možného, a pomazlit to pětadvacetikilové telátko, které to všechno udělalo, protože bylo tak strašně smutné a těšilo se na mě. Vlastně to určitě bylo z lásky. Myslím, že jsme si s ní nacvičili nadlidskou trpělivost a jsem za to ráda, protože dneska mi to pomáhá povznést se nad nespočet malicherností, nad kterými by ostatní na své děti řvali (skákáním do kaluží při lijáku počínaje a občasným nakrmením třiapůlleté Zuzky, která to vidí u Nikolky, tak chce taky, tak proč ne...).
K tomu výkřiku o vraždících dobrmanech mám jen jednu poznámku, možná, že si někdo vychoval dobrmana zabijáka, ale zatím jsem takového nepotkala. Oni tak vypadají, zastrašují, ale zkuste na něj někdy zadupat a třeba bafnout. Třeba na toho, co na Vás bude štěkat za plotem. Jsou to naopak vesměs dobráci a svéhlavičky, ale rozhodně nejsou od přírody zlí (i když původně to tak skutečně mělo být). Větší strach mějte z jezevčíků, které si důchodci nechávají pobíhat, oni to taky ale nemyslí zle, jen jsou zvyklí na svůj klid a když kolem nich proběhne dítě, tak po něm vyjedou...
 16.5Salám&Lajka14 


Re: Re: Rozmarýnce 

(29.9.2005 16:42:10)
Rozmarýno,
jezevčík ovšem těžko zvládne dítěti ukousnout ruku. :o(
Sice bych nebyla tak přísná jako Bob, ale přiznám se, že rodiče, kteří mají velké psy a k nim malé dítě nechápu. Pes může být sebevychovanější, ale ruku do ohně za něj prostě nikdy dát nemůžeš. Jistě, on v 99% případů tomu dítěti opravdu nic neudělá, ale i to jedno procento by mi přišlo moc.
Nevím přesně, co to bylo za rasu psa, který zabil tu rok a půl starou holčičku (tuším že jí prokousl hlavu), ale byl to velkej pes, domácí mazlíček, a nikdy předtím nikomu z rodiny neublížil.
Když budu mít doma k malému dítěti třeba pekinéze nebo jinýho gaučovýho psa, tak se tohle stane těžko.
 dulca 
  • 

Re: Re: Re: Rozmarýnce 

(30.9.2005 10:28:35)
Ja taky osobne psovi na 100 % neduveruju a to sem sama psa mela. Ale ve vetsine tehle hororovych pribehu byl problem ve vychove toho psa. Byl hlavou rodiny a mazlicek ktery muze vsechno. Pak se tam objevilo "neco" o co byl vetsi zajem a ten pes to proste chtel odstranit, normalne zarlil. Nebyl to problem toho psa, ale jejo majitelu.
 Bob 
  • 

Pes vrah 

(29.9.2005 14:42:29)
Proboha,
vy jste šílenci. Taky to mohlo dopadnout tak, že vaše "pejsková" vaše miminko zakousla. Takových případů už v Česku pár bylo. Dobrman je bestie, vyšlechtěná k útokům na lidi. (Předem znám tvé námitky o věrném spolehlivém psu atd. atd., můžeš si je ušetřit)
 Pawlí 


Re: Pes vrah 

(29.9.2005 14:50:41)
Bobe!
moc koukáš na televizi!
Aby jsem předešla otázkám. Ne nemám dobrmana, jen boxerku a do psů "dělám" už přes 15 let. Nikdy jsem neslyšela že by fenka přišla k mimku a bezdůvodně se do něj zahryzla.
 Klára 
  • 

Re: Pes vrah 

(29.9.2005 15:30:00)
Bobe, můžeš se zase uklidnit a svůj plamenný proslov si ušetřit. Nějak jsem se nedočetla, že by dítě strkali psovi do pelechu, ale že ji od dítetě odvolali, ale každý si rád dloubne s trochou hysterie, že?;-)
 Eva K 
  • 

Re: Pes vrah 

(29.9.2005 16:17:11)
Asi máš se psy špatnou zkušenost a chceš u ní zůstat a šířit ji dál.
Spíš bych se bála, že ho zalehne a malá miminka ještě nedokážou takového psa odstrčit:-).
Eva
 vranimůra 


Re: Pes vrah 

(29.9.2005 17:12:19)
A už je to tu zase. Hysterie, pes vraždí neviňátka. Měla jsem doma už sedm psů. A NIKDY mí psi nezaútočili a ani se neohnali po dítěti. Většinou jsou velcí psi klidnější, jsou si vědomi své převahy a pokud nejsou vyloženě vyprovokováni, tak nezaútočí. Ovšem není to pravidlo. A tak je na rodičích aby si své ratolesti hlídali a naučili je, že i zvíře má své pocity, cítí bolest a že k němu musí mít respekt. Respektovat jeho území (bouda, oplocený pozemek). A je na majitelích, aby své psí miláčky vodili na vodítku a s košíkem. (když už jsme u košíku, víte jak to bolí, když dá pes ránu košíkem? Může i zlomit čelist)Ono házet všechny psi do jednoho pytle nelze. On může být dobrman gaučák, který nikomu nikdy neublíží a může být labrador s prominutím hajzlík, kterej dělá hodnýho a v nestřeženém okamžiku máte kus nohavice fuč.
 Bob 
  • 

Re: Re: Pes vrah 

(30.9.2005 2:36:47)
To jsou právě ty kecy, o kterých jsem říkal, že si je můžete ušetřit. Lidi s názorama jako ty se pak vždycky hrozně divěj, že pes, který nikdy nikomu neublížil a který s rodinou léta žil v souladu, najednou ukousl jejich batoleti půlku obličeje.
 vranimůra 


Re: Re: Re: Pes vrah 

(30.9.2005 9:47:15)
Milý Bobe, já být psem, tak vás za tyhle kecy jak vy říkáte, kousala do prdele při každém setkání. Ostatní mi tento výraz doufám prominou.

Takže vystřílíme slepice a ostatní ptactvo, kvůli ptačí chřipce. Všechen hovězí dobytek pro tu možnost, že někdy můžou onemocnět "šílenou" nemocí. Taky nesmíte zapomenout na lesní zvěř co může mít vzteklinu.
Achjo....
 Borča 


Re: Re: Re: Bobe! 

(4.10.2005 17:32:22)
Ty asi psům moc nerozumíš, že? A nejspíš se jich dost bojíš. Co? Špatná zkušenost?
 Bob 
  • 

Re: Re: Re: Re: Bobe! 

(4.10.2005 17:51:44)
Ano. Mám řadu špatných zkušeností se psy, a ještě horší s jejich vodiči. Moji ženu pokousal rotvajler, když běhala v parku. Majitel psa jí pak vyhrožoval, že ji zbije, pokud to ohlásí. Pak utekl. S policajtama jsme ho našli, dostal jen asi pětistovku pokuty (příště si to musím vyřídit sám). Mého syna včera ráno ohrožoval dalmatin přímo před vchodem do školky. Bába majitelka si ho odmítla dát na vodítko a ještě mi nadávala. Po pohrůžce strážníkem zmizela. A tak bych mohl vyprávět dlouho. Majitelé psů jsou prostě arogantní bezohlední asociálové.
 Líza 


Re: Re: Re: Re: Re: Bobe! 

(4.10.2005 17:53:53)
Bobe, jen jsi ještě zapomněl zdůraznit, že všichni majitelé psů...
Že bys zase trochu ulít?
 Bob 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: Re: Bobe! 

(4.10.2005 18:00:26)
No jo, všichni samozřejmě ne. Sebe taky, to dá rozum, nepokládám za arogantního asociála, třebaže jsem taky majitel psa. Mám sedmiletého pitbula.
 Elke 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Bobe! 

(5.10.2005 10:49:43)
Pitbula? Tak to asi psům hodně rozumíš (nepředpokládám, že by sis koupil takhle na výcvik náročného psa, kdybys byl jen "pejskař amatér"). Pak ale nechápu tvé předešlé příspěvky, jsou kapku schizofrenní.
Jinak hodně zdaru při plameném rozohňování.
 JanaB 
  • 

Re: Pes vrah 

(29.9.2005 18:33:14)
Ty Bobe radeji obstarej detem autosedacky.Koukam, ze tu zase provokujes a bavis se tim,jak tvuj prispevek rozvede dalsi diskuze.
 Olina 
  • 

Nedělejte z toho vědu. 

(29.9.2005 10:31:53)
Já jsem si ve dvaceti zoufala, jak se postarám o vlastní dítě, když se mi při přebalování neteří zvedá žaludek a pak jsem byla tak otrlá, že bych u toho mohla držet v levačce chleba s máslem. Myslím, že nás chtěla jen pobavit, což je v její situaci bezdětného mlaďocha na těchto těhotenskými hormony prosáklých stránkách docela odvaha. Jestli jí vydrží, nemá se čeho bát.
 & 


Souhlas 

(29.9.2005 10:44:15)
Zuzko, hezky clanek. Na mne prvni materska touha prisla, kdyz jsem se poprve vazne zamilovala. Take jsem vybyrala kocarky. Mne bylo 20 a jemu 18 ;O]. Nastesti zustalo jenom u te touhy.
 & 


Re: Souhlas 

(29.9.2005 10:59:45)
Jasne ze vybirala ;o}}}}
 Haluška 


Re: Souhlas 

(29.9.2005 16:36:23)
Hehe :-)
Na mě první mateřská touha přišla až v těhotenství :-))) Do té doby jsem hrozně nerada chodila k někomu, kdo má malé miminko, aby mi ho náhodou nestrčili...
Dneska se z miminek můžu zbláznit - zcela opačným směrem :-)))
 16.5Salám&Lajka14 


Může to být i naopak :o) 

(29.9.2005 10:46:20)
Když se narodil bratranec, bylo mi osm, když sestra, tak devět a když sestřenka, tak deset. Zejména na výchově sestry jsem se musela podílet, na bratránkově v podstatě taky, protože strejda se ženou bydleli u babičky a já částečně též.
Tehdy mi přišlo naprosto nepředstavitelný, že bych měla někdy taky dítě. Sestra neustále řvala jako tur, odmítala dudlík, aby usnula, musela mít máma v obýváku starej kočárek a já s ním hodinu dvě drncala, přičemž dítě řvalo, až modralo... tehdy se ještě praly pleny, takže to věčně smrdělo v koupelně, lítala jsem s tím ven věšet je, pak jsem je musela skládat, příprava takových těch patlanic mi taky přišla děsně náročná a nezáživná... atd, atd.
Syna jsem měla neplánovaně ve 28 a než se narodil, říkala jsem si "no co, nějak to zvládnu, vždyť dítě je mimino relativně krátce". A narodilo se mi dítě, který neřvalo vůbec, celý dny prospalo, takže jsem o něm ani nevěděla a práce s ním nebyla prakticky žádná. Najedl se, zalehl, probudil se, najedl, zalehl. Naprostá pohodička. :o)
 Vali 
  • 

Re: Může to být i naopak :o) 

(29.9.2005 23:33:26)
Tak přesně tohle znám. Synovec se narodil, když mi bylo 12 a řval a řval a řval. Nesnášel mléko, ani mámino, ani žádné jiné, ale že je to tímhle, na to přišel doktor až když mu byly 3 roky. Takže mu bublalo v břiše a dny i noci vypadaly podle toho. Dodneška ho nemám 2x v lásce. Toho synovce. Dokud se mi nenarodila dcera, tak jsem si myslela, že mimina jenom řvou. BTW: pořídit si dítě mne začalo lákat až po 30 a jsem moc ráda, že jsme si na malou počkali, užíváme si ji, jen co to jde.
 Piotra, 2 holčičky 


Ono to tak být nemusí 

(29.9.2005 13:54:40)
Zuzku, je ti teprve 20, takže si myslím, že máš na utváření vztahu ke svému mateřství ještě dost času.
Já jsem dělala 3 a půl roku au-pair a musím říct, že se to s vlastním dítětem nedá vůbec srovnat. S vlastním dítětem jsi prostě "spjatá", s cizími se ti to nestane i když je máš ráda sebevíc. Musím říct, že jsem po těch zkušenostech ( a to jsem neměla kdovíjaké lotříky) čekala svoje vlastní zkušenosti s mateřstvím daleko horší. Zatím jenom nechápu, jak tím proplouváme, všechno je tak nějak v pohodě, mimi nám dělá jenom radost, neznám probděné noci, a jenom čekám, kdy se to zlomí a můj díl štěstí vyprší.
Takže se neboj, tvoje dítě bude něco úplně jiného než "půjčené". Ale zatím si užívej, jsi mladá.
 Gretchen 
  • 

První hlídání 

(29.9.2005 14:04:26)
Ahoj všichni,

příští měsíc musím nechat malého poprvé někomu hlídat. Malý je živé stříbro, prvních 10 měsíců si poctivě odplakal, teď neposedí ani minutu, je všude!!! Pokud mu něco naruší jeho denní rozvrh, je totálně rozmrzelý, unavený a ani nechce jíst. Věděla jsem dost dopředu, že tato situace nastane, jdeme na svatbu. Nejprve jsem zvažovala, že didinka vezmeme s sebou (14 měs.), ale když usne, pak jedině ve své postýlce, v tichu a klidu. Nakonec nám po všelijakých úvahách došlo, že s malým bychom neměli ze svatby nic a on by byl jistě velmi unavený a rozmrzelý.
Bude ho hlídat má teta, která má 3-letou holčičku, s obdobnými vzorci chování. Vím, že si s mým synem dá rady, je to podle mého názoru velmi pečlivá matka, znám ji.
Tímto vším bych chtěla říci, že bych nikdy nesvěřila dítě nikomu, koho dobře neznám, mám na mysli to, že neznám jeho reakce ve vypjatých situacích nebo situacích náročných na trpělivost a osobní zkušeností.
M+Š
 Gerberka 


pro Gretchen 

(29.9.2005 14:20:11)
Ahoj Gretchen,

no my měli (nebo dá se říci, že stále máme) to samé - pevný denní režim a řád, který je neradno narušovat :-)). Ve 14 měsících bych si netroufala (podobně jako Ty) jet s malým někomu na svatbu. Asi bych také poprosila někoho důvěryhodného na hlídání.

Pamatuju si, že když bylo malému asi 15 měsíců, měli jsme jít pro změnu na pohřeb, a vyřešili jsme to tak, že malého hlídala moje mamka. Ale byli jsme jenom na obřadu a ne na karu, takže jsme byli zpátky asi za 2 hodiny. Svatba - to bude asi na celý den - tak si to užijte!! A hlavně hlídání bez nesnází

Afrikánka
 Gerberka 


Ahoj Miládko, 

(29.9.2005 14:50:54)
Zdravím Miládko,

co to prosím Tě je "IMHO"? To je jako "mimochodem"?

Neber prosím všechno tak doslova :-)); jinak dík za "rejpnutí" :-)) - už Tě trochu znám :-))).

S tím pohřbem to bylo tak: to bylo malému fakt 15 měsíců; příbuzní nás děsně přemlouvali, ať přijedeme všichni apod., což jsme odmítli v prvé fázi. Ve druhé fázi jsme řešili, jak to udělat, abychom se tam aspoň "ukázali" oba dva s manželem. No, trochu si to pamatuju - pohřeb začínal myslím ve 13 hodin, a tuším že tak ve 14.15 nebo 14.30 jsme už byli zpátky. Museli jsme se "vymlouvat" všem příbuzným, abychom nešli na "kar". Malý byl tenkrát moc hodný, a tuším, že dokonce do 13.30 hodin ještě spal.

Ahoj a měj se, Tvoje Irena alias Afrikánka
 PajaMM 


Re: Re: Ahoj Miládko, 

(29.9.2005 15:05:51)
Milado,

me dite by takhle klidne hlidano byt mohlo a bylo - ale pouze mou mamkou nebo babickou, cizimi lidmi ne, ted ji obcas hlida maminka meho muze...(driv nemohla, bydleli jsme daleko), ale problem je spise v tom, ze ja ji ze zacatku na hlidani dat nikomu nechtela, chtela jsem ji mit pro sebe, co to jen slo. Pak me to tedy casem preslo, samozrejme.:-) Ale vazne - kdyz ji ted nekdy ty babicky hlidaji, tak me uz se dost styska a tesim se, ze ji zase budu mit doma. Ale zatim je to jen pres den, tak to vydrzim:-))))
A pak si kolikrat rikam, ze si ji kliiido jeste mohli par hodin nechat. Je to nas maly dracek:-)
 16.5Salám&Lajka14 


Re: Re: Re: Ahoj Miládko, 

(29.9.2005 15:24:52)
Moje dítě mohl hlídat od narození úplně každý a cíleně jsem o to usilovala, protože děti závislé výhradně na matkách jaksi "nemusím". A krom určitého krátkého období, kdy jsme měli doma docela nepříjemný problémy, který se na synovi bohužel podepsaly, s tím nikdy žádný problém nebyl. Jednou zůstal doma cca tři hodiny se dvěma mladými kluky (20 a 17 let), které prakticky neznal (jednoho párkrát viděl, druhého ani jednou), byly mu tehdy dva. A zvládli to i ti kluci, i dítě. :o)))
 Pawlí 


Re: Re: Re: Ahoj Miládko, 

(29.9.2005 15:25:49)
Danielko,
u mě to bylo to samé hlídání by bylo, ale já nechtěla. Mimko bylo prostě MOJE :-).
A teď jsem ráda když babička chvilku pohlídá :-).
 PajaMM 


Re: Re: Re: Re: Ahoj Miládko, 

(29.9.2005 15:56:00)
Pawli,

jsme na tom uuuuplne stejne:-) Jeee, to jsem rada, ze nejsem jedina:-)

Ted "pracujeme" na dalsim mimi, tak jsem na sebe zvedava:-)))
 Pawlí 


Re: Re: Re: Re: Re: Ahoj Miládko, 

(29.9.2005 17:15:00)
Danielko,
i na tom jsme stejně :-). Taky "pracujeme" na dalším potomkovi i když si někdy vedle Jendy říkám že nemám rozum.
 PajaMM 


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Ahoj Miládko, 

(29.9.2005 17:50:07)
Pawli,

ja si taky rikam, jestli to vsechno zvladnu...Ale zvladly to jine, tak proc ne my, ze:-)

A zase jsem z toho pokazde smutna, kdyz se zatim nedari...Ale ono se to podari:-)
 Sylvia 
  • 

Re: Re: Ahoj Miládko, 

(29.9.2005 22:16:48)
Pokial je to dieta kojene, z toho aspon raz pocas dna, ako moja dcera, tazko mi ju niekto postrazi cely den. Z flase pit nevie.
Okrem toho - v jednom slovenskom casopise vysiel pekny clanok na temu, ci je normalne, ked je dieta do veku 2 rokov zavisle na mame natolko, ze pri jej odchode place. Porovnavali tam dve reakcie - prva bola, ze dieta, ked mu mama odchadza, place, vesia sa jej na nohy a snazi sa ju zadrzat (trochu, samozrejme, prehanali, ale asi chapete, o co ide). Druha bola, ze dieta sa spokojne hra a takmer si ani nevsimne, ze mama zabuchla dvere. Psychologovia vraj tvrdia, ze reakcia cislo jedna je uplne prirodzena a zdrava, a aj ked sa na prvy pohlad zda, ze taketo dieta je viac "utrapene" a frustrovane odchodom mamy ako druhe, pravda je taka, ze sa po jej navrate skor oklepe a vsetko je OK. Druhe dieta je frustrovane dlhodobo, sice sa to tak navonok neprejavuje, ale je viac v strese. Dieta do veku 2 rokov ma byt silne naviazane na jednu osobu (najcastejsie matku), da sa povedat az zavisle, a pokial nie je, je to prenho stres. Takze ak tu niekto pisal, ze jeho dieta vydrzalo uz od narodenia aj s uplne cudzimi osobami, nemyslim, ze to je klad.
A inac som uplne normalna :-), tiez mi malu tak tri hodinky tyzdenne strazi babicka, na ktoru si mala zvykla a ma ju velmi rada. Ale k uspavaniu (ci uz pocas dna alebo vecer) si vyzaduje mna.
 Pavla3 


Re: Re: Re: Ahoj Miládko, 

(29.9.2005 22:37:52)
Další děsně chytrá studie, když se budu snažit taky mě něco podbně "geniálního" napdne.
 Ivana Procházková 


Re: Re: Re: Ahoj Miládko, 

(29.9.2005 23:30:12)
Sylvio,

svoje dítě kojím dosud a ještě dlouho chci, přesto jsem poprvé od ní odešla asi tak na 8 hodin, když jí byly necelé 2 měsíce (po šestinedělí) a to jsem pak praktikovala a praktikuji pravidelně doteď s tím rozdílem, že kromě odstříkaného MM jí i normální batolecí stravu, páč jí je něco mále přes rok.
Samozřejmě, že taky neuměla nejdřív pít z flašky. No tak jsem jí na flašku naučila (zhruba v těch 6 týdnech - přiznávám, že jsme nikdy neměli problémy se sáním, takže jsem si troufla). Nejdřív jí hlídal manžel (velmi se osvědčil jako chůva), později naše hlídací teta, kterou jsem do všeho zaškolila :)
A teď, když se holka dostala do věku "separační úzkosti" a nejraději je pověšená u mě na krku, tak ji prostě při mém odchodu musí někdo zabavit tak, aby NEVIDĚLA, že odcházím. A pak je v pohodě a nebulí. Jó, kdybych jí udělala pápá a pak se hrnula pryč, to by byl řev aspoň na hodinu. Ale jde to i bez toho řevu (s dobrou hlídací tetou nebo tátou, který je zrovna v dobrém hlídacím rozmaru :)).
A nemyslím teda, že by moje dítě bylo frustrované.

Tím nechci tvrdit, že by toto šlo provádět s každým dítětem. Moje holčička byla od malička klidné spavé miminko a celkem dobře přivykala novým "zvyklostem". Jen chci uvést protipříklad trochu kategorickému tvrzení, že kojené dítě si nelze nechat hlídat a že neřvoucí dítě = frustrované.
 míša + 1 x 7 měsíců 
  • 

Re: Re: Re: Ahoj Miládko, 

(30.9.2005 0:07:47)
Sylvi, já myslím, že to záleží taky na podmínkách, v jakých to dítě žije. Je to určitě jiné, když jde o rodinu matka+otec+dítě (kde navíc s dítětem je většinu času matka) a když jde o velkorodinu, kde dítě je většinu času na rukou různých osob (i když s matkou tráví hodně času, ale málokdy o samotě). V tom případě je normální, že dítě sice chce odcházet s maminkou, ale pláče kvůli tomu málokdy.
 Lilith 


Re: Re: Re: Ahoj Miládko, 

(30.9.2005 0:10:44)
Sylvie,
promin, ale myslim si, ze to je nesmysl. Usuzovat z toho, ze kdyz odchazim a dite neplace, tak je dlouhodobe frustrovane ?? No, nevim...nas miminak,je mu rok a pul,neplace, kdyz je s nim tata a ja odchazim napr. vecer za kamaradkou, tak mi oba zamavaji papa a ani jeden nevypada frustrovane) Je odmalicka obcas hlidany babickami, kdyz s manzelem nekam vyrazime, i s vecernim uspavanim a nikdy nebyl problem. Ma strasne rad akce, lidi, deti, proste je hodne spolecensky a do sveta...nevisi na mne a ja musim rict, ze jsem rada. Miluju ho a je muj, ale jsem rada, ze dokaze byt napr. s moji kamaradkou, kterou zna, treba dve hodky, kdy jsem byla u doktora nebo dva dny s babickou, kdyz jsme si s manzelem chteli udelat vikend pro sebe. Nevidim na tom proste nic spatneho a stejne tak bych si nedovolila tvrdit, ze dite, ktere maminku vyzaduje a pri hlidani place, je nejake divne. Proste kazde dite je jina povaha a zadna radoby studie me nepresvedci.
 veronika, Martínek 11/00, Tomášek 4/03 
  • 

Re: Re: pro Gretchen 

(30.9.2005 0:20:08)
chtěla bych mít jen tento "problém" k řešení :-)
strašně se mi líbí, jak zajímavě tady ty diskuse začnou a jak se to pak vyvine
V
 Petra, Dominik (3/04) 
  • 

Re: Re: pro Gretchen 

(30.9.2005 14:31:22)
Holky, zcela mimo diskuzi: co přesně znamená BTW a IMHO? Děkuji
 Kubula K. 


Re: Re: Re: pro Gretchen 

(30.9.2005 14:33:55)
BTW - by the way - mimochodem
IMHO - in my humble opinion - dle mého skromného názoru.

Ještě se hodně používá
FYI - for your information - pro tvou informaci
HTH - hope this helps - doufám, že ti to pomůže
TIA - thanks in advance - díky předem.

(není to vyčerpávající)
 Petra, Dominik (3/04) 
  • 

Re: Re: Re: Re: pro Gretchen 

(30.9.2005 14:45:14)
Díky. O IMHO jsem se nakonec dočetla výše, BTW jsem si vydedukovala sama, ale radši jsem se zeptala, co kdybych se spletla a pak jinak chápala smysl článku :-)
O těch ostatních jsem ani nevěděla... Aspoň jsem si "vyzkoušela" něco z AJ, všemu jsem rozumněla v originále ale i tak díky, za překlad :-)
 Kubula K. 


Re: Re: Re: Re: Re: pro Gretchen 

(30.9.2005 15:24:11)
Sorry, já nechtěla podceňovat tvoji znalost Aj, to jen pro všechny případy:-)
 Petra, Dominik (3/04) 
  • 

pro Hanku 

(30.9.2005 22:01:16)
neee, to já to tak nebrala, jen mě potěšilo, že v tý hlavě něco ještě mám... :-)
 ;-) 
  • 

dodatok 

(30.9.2005 20:25:18)
mne sa zasa paci tato skratka:
BYOB - bring your own (beer) beverage - prineste si nieco na pitie (pivo) ;-)
.... a este mam dotaz (vojin Kotas, mam dotaz... ci ako to bolo): preco treba do ceskeho textu motat anglicke skratky?
 Ivana Procházková 


Re: dodatok 

(1.10.2005 16:15:13)
Asi proto, že české neexistují. Nebo ano?
 ;-) 
  • 

Re: Re: dodatok 

(1.10.2005 22:13:11)
Neviem, ci existuju alebo nie, ale miesat dva jazyky dokopy mi tak trocha pripomina "ceskoslovencinu" niektorych paprdov spred 20 rokov. Alebo si tie skratky, ked ich uz musite nasilu mat, prelozte do cestiny, alebo tie slova pekne povedzte cele. Ked ma niekto cas sediet pred pocitacom a odpovedat do diskusie, bol by v tom cert aby nemal tych 20 sekund navyse to cele vypisat.
 ;-) 
  • 

Re: Re: Re: Re: dodatok 

(2.10.2005 22:59:47)
;-) ;-) ;-) ... to som sa zasa raz pobavila! Naozaj na cesky a slovensky internet nezabludim velmi casto, to mas uplnu pravdu, Milada! Dakujem za zoznam skratiek - pobavili sme sa na tom aj v celom labaku - ked som to tu (Washington, D.C.) ukazala kolegom (iba skratky, bez vysvetlenia) a pytala sa, co to podla nich znamena, okrem FAQ a 2-3 dalsich (BYOB malo zadaleka najlepsie skore), to nevedeli. Takze zasa niektori(e) musia byt papezskejsi(e) od papeza ;-) ;-) ;-).
Nikomu nic zakazovat nemienim, pre mna-za mna si pouzivajte skratky kmena Ulukafer, ak vas to bavi a urobi to text zaujimavejsi, ale zda sa mi, ze to nie je az tak fer ak tomu vela inych nerozumie...
OK, take care!
 ;-) 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: Re: dodatok 

(2.10.2005 23:14:44)
YES, YES, you got it! Smart girl! ;-)
Vies, na internete si mozes zvolit prezyvku, aku len chces... tak som sa v "te Emerice" rozhodla podpisovat takto: ;-)
 ;-) 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: dodatok 

(2.10.2005 23:18:27)
Zrejme k Vam smailiky uz dosly, ovsem zkratky jeste ne, co? :-))

A Ty MMCH nemas prezdivku, Ty jsi nezaregistrovana, tj. takovouhle prezdivku si tu muze dat kazdej, treba i ja, ze:-)


Milada
 ;-) 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: dodatok 

(2.10.2005 23:38:47)
Oh, tak zrazu to uz ide, prelozit BTW do cestiny! Interesting! Ano, smajliky k nam uz dorazili, skratky este nie... mozno casom aj to bude ;-).
Nevidim dovod k registrovaniu, na tuto stranku chodim raz za cas, vzdy najdem vela veci, ktore sa mi pacia a este viac takych, ktore ma poriadne rozosmeju - ti vasi caparti stoja za to! Zivot je kratky, tak nech je aspon svanda!
Maj sa krasne, menovkyna ;-)
 MirkaEyrová 


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: dodatok 

(2.10.2005 23:55:29)
Milado, já se ;-) musím zastat. Vždyť se třeba traduje, že v ČR esemeskuje mnohem větší procento lidí než v USA. Na druhou stranu je to logický, tam je zase rozšířenější (si teda myslím) internet, tak proč by si lidi posílali SMSky, že.
M.
 ;-) 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: dodatok 

(3.10.2005 2:25:18)
Dakujem ;-), dobre to padlo ;-).
Ono sa to tazko vysvetluje, preco mi cudzojazycne skratky v ceskom (slovenskom) texte vadia. Je to asi dane tym, ze zijem v anglicky kvakajucom prostredi uz temer 15 rokov, a tak si rada sem-tam precitam slovensky (cesky) text. Ale z ceskeho (slovenskeho) textu, ktory pletie slovencinu (cestinu) s nejakou inou recou (nezalezi na tom, akou), ma ide slak trafit - asi to bude tym, ze mi chyba denny kontakt s mojou materinskou recou ;-). Tak to len tak na vysvetlenie, kludne si dalej skratkujte, ak je to take moderne u nas doma ;-)
Majte sa krasne a napiste zasa plno veselych prihod s vasimi malymi potvorkami ;-)
BTW (MMCH) ;-) ;-) - to aby mala Milada radost: mas pravdu, tu je e-mail ovela rozsirenejsi ako SMS.
 Pavla3 


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: dodatok 

(3.10.2005 9:35:34)
Ahoj Milado, dovol mi vstoupit do Vaší diskuse (jaksi mimo téma:-)))). Používání zkratek v chatu na netu mi přijde úplně normální. Stejně tak jso tu píšem hovorově a ne zcela spisovně, nějak neřešíme sem tam nějaký překlep a sposta z nás neřeší občas nějakou gramtickou chybičku. Zy zkratky mě ale dostávaj, když dostanu nějaký "služební" e-mail od nějakého kolegy, který chce být rádoby "světový" a v tomto mailu se to hemží právě BTW, FYI .... Chci tím řáct, že když píšeš něco co má mít jistou úroveň, tak bys na ty zkratky měla zapomenout, asi by se taky nehodily do článku na hlavní stranu :-))) Právě maily v pracovním (firmením) styku by úroveň mít měly.
 Pavla3 


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: dodatok 

(3.10.2005 10:14:06)
Milado,
já jsem nenapsala, že někde děláš hrubky, nebo snad jo? Píšu, že ty zkratky někteří (nemyslím tebe!) používají tam kde se to nehodí. Je kolega, s kterým si tykám a s kterým zajdu probrat pracovní věci třeba na pivo a tomu píšu se smajlíkama i zlratkama a hovorově. No a je kolega o 20 let starší, jsem ráda - co ráda - strašně šťastná, že vůbec používá mail :-))) a s ním v tom mailu mluvím prostě o mnoho seriózněji. Protože, by asi vůbec nepochopil co jsem mu chtěla říct a taky by se třeba naštval a příště chtěl abych mu to poslala faxem. Já prostě chápu, nebo síš respektuju, že někomu to může vadit. Mmch všimla jsem si, že ty anglické zkratky vadí dost často právě lidem, kteří žili a pracovali v anglicky mluvícím prostředí.
 MirkaEyrová 


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: dodatok 

(3.10.2005 17:06:15)
Milado, jenže někteří nevědomci (třeba já:-))) ani nevědí, že tu taková rubrika existuje, natož k čemu slouží. Možná že ;-) je na tom podobně.
M.
 ;-) 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: dodatok 

(4.10.2005 4:34:46)

"Tady, kdyz nekdo nebude vedet vo co gou, tak muze klikout na tlacitko Odpovedet a zeptat se..." THANK YOU (alebo T.Y.?)! Nabuduce, ked nebudem vediet "vo co gouuuuu", to urobim podla vyssie uvedenej mudrej rady a uvidime, co sa stane ;-)... clovek sa do smrti uci ;-) a este stale sa mu moze stat, ze zomrie nepouceny, no co uz!

"Pokud to tak nekdo neudela a prudi, ze v Emeeerice necemu nerozumi, je to jeho vec :-)" ... he-he-he... to je krasny vyraz, to si musim zapamatat "pruditi"... dakujem!

A mam este jeden napad - mozno by sa skratka IMHO (in my humble opinion - podla mojho skromneho nazoru) dala prelozit lepsie: "podla mojho zhumplovaneho nazoru" - neznie to tak lepsie?

OK (no dobre), podme sa zaoberat niecim uzitocnejsim, dobre sme sa zabavili.

Majte sa krasne a vela usmevov! ;-)
 Ivana Procházková 


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: dodatok 

(4.10.2005 13:22:10)
Tak to pozor! Také vstoupím do diskuse. Já se se zkratkami jako FYI, ASAP.. aj. setkala ve firemní korespondenci mnoooohem dříve, než tyto zkratky pronikly na weby. A že chtěl být někdo světový? Hm, a když ti takové maily chodí i od cizinců? Asi holt chtějí být světoví úplně všichni.
 Ivana Procházková 


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: dodatok 

(4.10.2005 19:04:25)
Mně konečně (!) odepsali a že prý, ať o Yamaze řeknu všem svým kamarádkám, páč nás musí být alespoň 5, aby kurz byl..

Hmm, tak jsme na to asi dost podobně..
 MirkaEyrová 


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: dodatok 

(3.10.2005 17:00:32)
Milado, já jsem nepsala o rozšíření SMSek kvůli zkratkám, ale kvůli tomu, že mohou být rozdíly mezi zeměmi. A MMCH - já těm angl. zkratkám taky nerozumím:-))) Ale z5 je skvělý:-)))
M.
 Petra, Dominik (3/04) 
  • 

zkratky 

(4.10.2005 15:32:28)
Budu asi vypadat jak uplnej idiot, ale co je z5 (pop jsem z5)? Díky
 PajaMM 


Re: zkratky 

(4.10.2005 15:40:41)
z5 znamena zpet....:-)
 Petra, Dominik (3/04) 
  • 

Danielo a Milado 

(5.10.2005 13:51:35)
díky. Furt jsem si to říkala a vůbec mi to nedocvaklo. Asi mi fakt už kamení mozek :-)
 PajaMM 


Re: Danielo a Milado 

(5.10.2005 14:02:23)
Petro,

to nic, to se nam stava vsem:-)))) Ja kolikrat premyslim nad takovou pitomosti, ze je to az smesny:-)))))
 Ivana Procházková 


Re: Re: Re: dodatok 

(2.10.2005 0:08:07)
Zkratka přeložená do čestiny. Ha ha.
No já lingvista nejsem, ale mám za to, že pokud daná zkratka v češtině svůj ekvivalent nemá, tak ji asi těžko budu nějak překládat (a to většina z těch uvedených nemá).
BTW, zakázala bys třeba i latinské zkratky, nebo ti vadí jen ty Aj?
 Hana(Kubík 3,5) 
  • 

Re: První hlídání 

(4.10.2005 17:16:24)
Milá Gretchen,
myslím, že děláš chybu, že dáváš hlídat dítě někomu, s kým je malý ve styku jen tak málo. Měla jsi ho cvičit na cizí lidi už od malička. Myslím si, že ze svatby nebudeš mít nic ty ani manžel, protože budete myslet na malého a třást se strachy, jak to tam s tetou zvládá, a budete neustále očekávat telefonát. Raději si ho tam vemte s sebou, a po obědě ho odvez uložit a pak už se můžeš bavit beze strachu.
Jestl je tvé dítě zvyklé na tetu, tak to zvládne, ale jestli ji vidí jen jednou za měsíc nebo za dva, tak to ti teda držím palce, protože dítě vycítí z chování rodičů, že se chystá něco jiného než obvykle a jako naschvál neusne.

No, pak napiš, jak to dopadlo.
Hanka
 Líza 


Re: Re: První hlídání 

(4.10.2005 17:20:11)
Hanko, to jí jako píšeš proto, aby byla ještě nervóznější než už tak bude? :-)
Jinak s klidnou a vyrovnanou tetou, která se nedá jen tak rozházet, může i velmi nervózní batole strávit příjmený večer, i když by třeba hned tak neusnulo...
 Míša + 1x 7 měsíců 
  • 

I maminka může být bezradná 

(30.9.2005 0:17:29)
Já vím, že některé maminky (patřím mezi ně) by děťátko nedaly hlídat za žádnou cenu, ale živě si pamatuji, jak jsem se asi před deseti lety skamarádila s novopečenou svobodnou maminkou. Jednak potřebovala mimčo každou chvíli pohlídat, jednak z něj byla vystresovaná a nervózní ("Co zase chceš?!" byl její oblíbený zoufalý výkřik). Brzo se ukázalo, že maminka mne ocení zejména ve chvílích krize (je zapotřebí vyndat miminku smítko z oka, vyčistit nos, srazit teplotu), kdy se bála s mimčem manipulovat - já jsem po zkušenostech s odchovem osiřelých šťeňátek (ZuziP promine :) ) tohle všechno zvládala levou zadní a ještě mi to přišlo jako pohoda, protože lidská mláďátka jsou daleko míň křehká než novorozená štěňátka. Dneska ovšem vím, že kamarádka měla kliku: její miminko v noci (a i občas ve dne) spalo, což se o tom mém rozhodně říct nedá! :-(
 Ivana Procházková 


Re: I maminka může být bezradná 

(30.9.2005 1:00:15)
Míšo,
můžu se zeptat? Když nenecháš miminko za žádnou cenu hlídat, jak to děláš, když třeba potřebuješ k zubaři? To jsi skutečně za těch 7 měsíců nebyla ani nikde si zacvičit, u kadeřníka, s kamarádkama večer a tak?
Nerýpu, jen mě to zajímá..
 Gretchen 
  • 

Re: Re: I maminka může být bezradná 

(30.9.2005 10:23:49)
Zubař...tak u toho jsem byla opravdu v polovině těhotenství a teď se k němu už rok chystám, mno, asi to spojím s první návštěvou zubaře mého syna.
Kadeřník...to jsme zvládli za asistence tatínka.
Kamarádky a večer volna...tak to tedy bohužel nee...spíše už s manželem dlouho toužíme po společném romantickém večeru, večeře, tameček...hmm
Cvičení...kdybych doma pravidelně necvičila, měla bych záda na dvě půlky, ono se didi za celý den pěkně pronese:-))

O čem to je?
Každá-každý máme v životě jiné priority a rozhodně není možné říci, že takto je to správně a takto špatně. Ze zkušeností z okolí vím, že rodič si může dovolit to, co mu dítě dovoluje. Máte li klidné miminko, které první půlrok hezky pije maminčino mlíčko nebo sunar, mezi tím 3 hodiny či déle spinká, nebo na vás se zaujetím kulí oči a je zkrátka v poho, nemusíte ubírat ze svých koníčků ani centumetr. Dítě berete všude s sebou, chlubíte se jím, užíváte si spolu. Pokud ale váš mazel není tento případ z jakéhokoliv důvodu, je vše jinak a jsem přesvědčena, že milující zodpovědný rodič hledí především na zájmy svého dítěte a vychází ze situace, v níž se právě nachází. Nikoho bych nesoudila, protože žiju pouze ve své domácnosti, se svým mužem a dítětem:-)
M
 Ivana Procházková 


Re: Re: Re: I maminka může být bezradná 

(30.9.2005 10:48:37)
Hmm,
asi to opravdu jde, když se chce (nebo když mímo jinak nedovolí :)). No já měla naštěstí mimi právě takové, jak popisuješ, takže jsem se nerozpakovala sehnat si k němu spolehlivou osobu na občasné hlídání..
 ZuziP 


Re: Re: Re: Re: I maminka může být bezradná 

(30.9.2005 12:54:22)
Ja sa tiez nehanbim za to, ze som vzdy mala nejaku studentku, ktora mi v pripade potreby deti postrazila. Uz len z pudu sebezachovy som potrebovala od deti vypnut, posediet si pri kave s kamaratkou bez toho, aby som musela jednym okom sledovat, co robia deti.... nemyslim si, ze som preto nemozna matka. Ano, su to moje deti, zboznujem ich, ale aj ja si potrebujem sem-tam vydychnut. Aj od nich. Kym som isla s kamaratkami, s detmi bol moj muz (su to aj jeho deti, nie?) a ked sme isli do kina spolu s manzelom, nastupila opatrovatelka.
Misa, s tymi stenatami. Ak myslis to, ze tvrdim, ze deti nie su stenata, tak to myslim asi inac ako si to pochopila. V suvislosti s vychovou totiz, nie s krmenim a prebalovanim.... tam sa ta starostlivost prirodzene podoba aj podla mojich predstav.
 Ivana Procházková 


Re: Re: Re: Re: Re: I maminka může být bezradná 

(1.10.2005 19:46:10)
Já považuju tu dobu, co malou hlídá jen táta, za mooooc přínosnou pro oba dva (a pro jejich vzájmený vztah). Myslím si, že pro vztah otce k dítěti není vůbec na škodu, když ho přebaluje, uspává, případně i krmí (pokud mimi umí z flašky) a zkrátka se o něj stará stejně, jako to dělá matka (nebo skoro stejně -protože to prso mu nedá :)).
 PajaMM 


Re: Re: Re: Re: Re: Re: I maminka může být bezradná 

(1.10.2005 19:53:11)
Ivule,

s tim naprosto souhlasim, pokud toho muze-tatinka mas. Ja ho ze zacatku nemela, vykaslal se na nas...Ale uz jsme si nasly jineho. Predtim jsme to musely zvladat a zvladaly samy...s pomoci me mamky a babicky, tem vdecim za mnohe...
Ale ted uz je to fajn a planujeme dalsi mimi, takze tatines se bude zapojovat do vseho a strasne se na to tesi - to jsem napoprve nezazila a je to uzasny pocit!!!
 Ivana Procházková 


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: I maminka může být bezradná 

(1.10.2005 23:54:13)
To je moc prima, Danielo! Hodně štěstí!!
 PajaMM 


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: I maminka může být bezradná 

(2.10.2005 9:20:50)
Ivule,

moc diky a i tobe preju stesti!!!
 míša + 1 x 7 měsíců 
  • 

Re: Re: I maminka může být bezradná 

(30.9.2005 19:35:31)
Ivule, u zubaře jsem byla v pondělí s manžou a mimčem dohromady (my dva na prohlídce, mimi jako doprovod), paní zubařka je nakonec nechtěla pustit ven, že si pohled na mimi ještě užije :-) , že ona už má jen velká vnoučata :-D . U kadeřníka jsem byla po porodu třikrát i s miminkem; jednou ho pohlídala paní kadeřnice, dvakrát kamarádka, která šla se mnou. Já právě naopak nenechávám mimko samotné PROTO, že to není pohodové ďěťátko a vyžaduje neustále nějaké nové podněty a změny, občas z ní šílím i já a což teprv nějaká slečna/paní na hlídání, kdyby zjistila, že ten mrskající se tvor se nechce nechat ani přebalit, protože má jiné zájmy! :-)

Já jsem to ale VUBEC nemyslela jako kritiku maminek, co nechávají hlídat, prosímvás, neberte to tak!
Jenže já nechat miminko s někým jiným, budu myslet na to, jak chudák hlídající asi trpí :-) , takže bych byla stejně nesvá.

Zuzi, já vím, to byl takový polovtip. ;-) MMCH, nezaregistrovala jsi se i na miminu?
Ale když už jsme zpátky u té výchovy, našla jsem oblast, kde se plácnutí dítěte nahradit nedá a totiž kousání při kojení. To ji ťafám rychleji, než si to vůbec uvědomím... (Než se na mě zase naštveš, doplním, že plácnutí ji takhle rozplakalo jen jednou - ze všech čtyř případů - a to proto, že usínala a klepnutí ji probralo. Většinou povolí a zkoumavě na mě kouká, než se zase něžně přicucne. :-) ) To jen tak na okraj...

Tak pěkný večer, maminy!
 PajaMM 


Re: Re: Re: I maminka může být bezradná 

(1.10.2005 10:33:25)
Miso,

uplne s tebou souhlasim s tim placnutim pres zadecek. Taky jsem to delala, ale stacilo parkrat a uz si me Klarka pri kojeni nedovolila kousnout. Jen proste zkousela, co vydrzim:-)

Ale muzu te ujistit, ze to bude pokracivat. Obcasne placnuti pres rucicky, pokud teda nemas dite bezmezne poslouchajici...:-) Nase Klarka neustale zkousela, co jeste vydrzime a co uz ne. A i kdyz jsem ji vse porad vysvetlovala a vysvetlovala, obcasnemu placnuti jsem se nevyhnula a nevyhnu. Ani ted, kdyz jsöu ji uz 3,5 roku...je tvrdohlava a porad zkousi, co si muze dovolit a neda si rict po dobrem. Strasne me to mrzi, ale nekdy to uz proste jinak nejde. A je fakt, ze staci jedno placnuti a ona si vsechno rychle uvedomi a je to v klidu...

Tak preju pevne nervy a hodne sil!!! A zdravicko!!!
 Líza 


Re: Re: Re: Re: I maminka může být bezradná 

(1.10.2005 10:36:18)
Plácnutí mimina? Mě když holky jedna jak druhá kously omylem do bradavky, tak stačilo trochu houknout a vzít prso. Velmi rychle se naučily, že kousat nesmějí. Bez plácání.
 PajaMM 


Re: Re: Re: Re: Re: I maminka může být bezradná 

(1.10.2005 10:47:03)
Tak mas vsimevejsi deti:-) Klarka byla vzdycky strasne zabrana a priznavam, ze jsem ji placla taky proto, ze jsem se desne lekla a bolelo to. Ale nebylo to placnuti bolave, proste takove plesknuti pres plinku a pomohlo to...
 Jiřule a 3 skřítkové 


Re: Re: Re: Re: Re: I maminka může být bezradná 

(1.10.2005 10:56:23)
proč plácat děti? nemám bezmezně poslouchAJÍCÍ DĚTI ALE NEVIDÍM DŮVOD JE PLÁCAT.a MIMINO URČITĚ NE.
 PajaMM 


Re: Re: Re: Re: Re: Re: I maminka může být bezradná 

(1.10.2005 11:07:00)
Tak bud rada...

Ja ji proste obcas placnout musim, i kdyz me to mrzi. Ale kdyz ji neco desetkrat reknu, vysvetlim, pohrozim a nic, tak hrozbu splnit musim...
A jako mimino jsem ji placla, kdyz me v 6ti mesicich kousla do bradavky, nepustila a otacela hlavu...a nepomohlo ani trhnuti(to bych si tu bradavku urvala), ani houknuti...tomu se jen smala a povazovala to za velkou legraci. Takze jinak jsem to proste neumela. A rikam, udelala jsem to asi ctyrikrat a uz me nekousla. A nikdy po tom placnuti neplakala, vzdycky me jen rychle pustila a koukala, co se to deje...
 JENA, 2 kluci (8/2001a1/2003) 


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: I maminka může být bezradná 

(1.10.2005 11:26:02)
Danielo, nemyslim si, že musíš. Spíš, že si nemůžeš pomoct :-) Když nepoužiješ výhrůžku, nebudeš ji muset plnit :-)

Jinak když mě kouslo mimino při kojení, tak jsem instinktivně zařvala tak, že se pustilo leknutím :-)
Ale jinak to mám podobně - třeba když ke mně batole přilezlo zezadu a kouslo mě, ohnala jsem se dřív, než jsem si to stihla přebrat - prostě reflex - asi bych praštilo kohokoli, kdo by tam byl... A pak mám ještě jednu situaci, kdy mi občas může vyletět ruka - např. když půjdu po silnici a děti odmítnout jít po kraji a vyběhnou mi před auto - prostě když se vyděsim, protože jde o život. Jedna psycholožka, o které tu byla kdysi řeč v diskusi o neplácání to vysvětluje tím, že už v pravěku bylo tělo zařízený tak, že když se objeví nebezpečí, stoupne člověku adrenalin a to napětí mu zajistí větší fyzický výkon při útěku (třeba před nebezpečnym zvířetem). Dneska sice řešíme jiná ohrožení, než taková, u kterých bychom potřebovali utíkat, ale ten adrenalin nám stoupá pořád, takže reagujeme jinou fyzickou aktivitou (hozením talíře, bouchnutím do stolu, plácnutím dítěte apod.)

Mně tohle připadá pochopitelný, i když většinou i tohle řešim jinak :-) Rozhodně bych za to nikomu nenadávala, ono z toho i batole pozná, že se maminka vyděsila a že to asi teda bylo vážný. Ale co rozhodně neuznávám je "výchovné plácnutí". Prostě plácnutí s chladnou hlavou coby "výchovná metoda" :-(

 PajaMM 


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: I maminka může být bezradná 

(1.10.2005 12:40:58)
Jeno,

kazda jsme jina a kazda vychovavame jinak. A kazda mame jine deti.
Nemyslim si, ze by jedna byla horsi a jedna lepsi, proste jsme jine.
A ja sve dite proste obcas placnu. Nebiju ji, nerezu ji, snazim se, abych to delat nemusela, ale nekdy se tomu nevyhnu...(zase ji nestrasim bubaky, strasidly, tmou a tak podobne)
 Líza 


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: I maminka může být bezradná 

(1.10.2005 11:41:57)
No vytahovat bradavku tím že za ni trhnu, to je docela velká blbost. Já prostě křikla - jak píše Jena, leknutím a bolestí, a vyndala prso z pusy (pomocí prstu v puse miminka) a chvíli jsem jí pak takovým nemazlivým tónem vysvětlovala, že tohle dělat nebude. Vždy to pomohlo - u jedný holky napoprvý a u druhý na několikrát.

Pokud jde o plácání dětí, nejsem v tomhle extremistka, nemyslím, že se plácnout nikdy nesmějí, ale co si myslím, že se opravdu nedělá, je plácat mimino.
 Ivana Procházková 


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: I maminka může být bezradná 

(1.10.2005 16:05:51)
No ono taky záleží, co to je ještě mimino. Moje dítě mě kouše přikojení až teď, když jí je něco přes rok. Ostatně začala s tím po té, co jí narostly dolní i horní zuby, takže takový kousanec je paráda :(. Ale zařvání stačí. Já řvát umím :))
 PajaMM 


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: I maminka může být bezradná 

(1.10.2005 16:22:51)
No a moje Klarka mela 2 zoubky ve 4 mesicich, v 6 mesicich mela 4 a v 8 mesicich uz 8....takze me mela cim kousat hodne brzy...
 Ivana Procházková 


Re: Re: Re: Re: Re: I maminka může být bezradná 

(1.10.2005 16:01:24)
Tak to já nehoukám, já přímo zařvu (trochu :) Taky to spolehlivě pomáhá (bez plácnutí).
 míša + 1 x 7 měsíců 
  • 

Klepnutí kvůli kousnutí 

(2.10.2005 12:35:29)
Některým z vás skutečně závidím, že jste se obešly bez rychlých reakcí na kousanec; já bohužel nejsem ani buddhistický mnich ani indická vdova, abych bolest snášela trpělivě a bez hnutí, tudíž u mne reflexy fungují spolehlivě a, jak jsem psala výš, klepu miminko instinktivně, dřív než o tom uvažuji jako o výchovné metodě. Nehledě na to, že představa pozvolného a rozvážného uvolńování čelistí dítka, zahryznutého svými řezáky v mojí bradavce, mi připadá hoooodně utopická! :)
Houknutí určitě nepomůže, děťátko nás kouše do různých částí těla a výkřik a vyhubování má efekt velice krátkodobý, to už máme vyzkoušeno, naopak to mimi považuje nejspíš za vítané zpestření denního programu. Ťafka taky nebolí, je srozumitelná a mnohem fektivnější, aspoň u nás!
 PajaMM 


Re: Klepnutí kvůli kousnutí 

(2.10.2005 16:33:22)
Miso,

jak uz jsem psala, byla jsem na tom uplne se svou dcerou stejne...takze to presne znam:-)

A taky jsem tu popsala dalsi situace a hned jsem si pripadala jako divna, ze obcas sve dite placnu...Ale nemyslim si, ze je na tom neco spatneho.

Tak hodne stesti a vydrz!!!:-)
 Gretchen 
  • 

Re: Re: Re: I maminka může být bezradná 

(3.10.2005 10:13:35)
Díky, díky, díky,

za příspěvek, který mi hovoří z duše.
Sama bych to lépe nenapsala. Raději vezmu dítě s sebou a jsem klidná. Pokud je hlídá manžel, je to vůbec nejlepší, ale nejde to pokaždé, peníze potřebujeme a já na mateřské nepracuji.

M
 diona, bez dětí 
  • 

literatura 

(2.10.2005 18:56:02)
To bych tedy chtěla vědět, cože jsi to četla, že sis utvořila na ta mrňata tak idylický názor. Ale některá taková hodňoučká bývají (i když asi ne úplně pořád), tak hodně štěstí, ať se ti takové podaří.
 zuzek 


Re: literatura 

(4.10.2005 17:25:21)
Co jsem četla? Normální knížky o mateřství, dětských nemocech, výchově dětí atd. K tomu odbírám Maminku a Betynku :-) no ale prostě když dostaneš dítě do rukou v praxi tak je to prostě něco jiného, to ví určitě každá ženská (hlavně ta nezkušená). Když si o dětech čteš, tak si vše přestavuješ idylicky a nepřipouštíš si, že se může později třeba něco zvrtnout a vše nebude podle tabulek.
 Boďka 


Malí upíri 

(2.10.2005 22:47:35)
Nielen mamičky reagujú na zahryznutie do bradavky inak, ale aj deti. Moja prvá dcérka to skúšala, keď mala asi pol roka, naštastie ešte nemala zuby, takže to až tak nebolelo. To jej stačilo jemne dohovárať a na chvíľu prestať kojiť. Po čase si asi sama uvedomila, že mliečko nebude, pokiaľ bude hrýzť a sama s tým prestala. Druhá dcérka to skúšala neskôr, mala už vyše roka a to už mala 4 zuby, takže bolesť vystrelila až niekde do mozgu. Lenže na môj reflexný výkrik reagovala takým žalostným plačom, ako by som pohrýzla ja ju. Skúšali sme to tri týždne, dohovárala som jej, prerušovala kojenie, nič nepomáhalo. Keď som ju dala späť k prsníku, znova zahryzla. Tak som to po troch týždňoch vzdala. Nie som až taká hrdinka a kojiť už s pomaly odstávajúcimi bradavkami sa mi teda nechcelo. Odstriekať mlieko nebolo kedy, chodila som aj do práce.
 zuzek 


diskuze 

(4.10.2005 17:04:18)
Nějak se mi tady nechce zobrazit ta diskuze
 Pavla3 


Re: diskuze 

(4.10.2005 18:47:43)
Vlez si tam přes diskuse (vlevo v zelenym sloupku) a pak úplně dole vpravo - Komentáře k článkům. Až ti to příště nepůjde :-)))))
Zdravím, jinak moc pěkný článek, škoda, že Vás není víc. Většina mladých holek má úplně jiné zájmy.
 Nicole+dvojcatka(19.11.2001) 


Re: diskuze 

(12.10.2005 18:34:14)
Zuzko,ja mela holky v 17ti a ano bylo to nekdy tezke.Jsem vdana a holky maji tatu ale nekdy si pripadam jako kdybych byla svobodna matka!Manzel je porad v praci(ted ve skole)uci se nebo je na PC a pod.Vim ze kdybych byla sama tak to zvladnu!Moje mamka holky taky nekdy hlidala ale to bylo pouze na par hod i min.Moje nej.kamaradka stejneho veku deti jeste nema ale muzu ti rict ze ona byla jedina ktere jsem holky bez pochybnosti na hlidani dala a taky podotykam pouze na par hod i min.Samosrejme moji mamce jsem verila ale kdyz jsem prisla zpatky byla z holek hodnekrat na nervy(mam jeste 5ti teleho brasku:-) a tohle se mi u kamaradky nestalo,ty by ji mohly skakat po hlave a ona by byla v klidu,holky mi pomahala koupat kdyz u me byla,krmit,prebalovat atd...takze do budoucna ma dobre zkusenosti;-)Klidne bych ji za manzela vymenila:-)))
Jinak ja uz mela zkusenosti s detma snad uz v 10ti mozna driv,uz si nepamatuju.S mamcou jsme porad nejakyho prcka hlidali a to i miminka a klidne nekolik na jednou.

Uvidis,az budes mit svoje tak to nebude tak tezky.Kdyz mas mimco vypujcene tak vis ze ho za chvili vratis ale kdyz mas svoje miminko nikam ho vratit nemuzes takze ti nezbude nic jineho nez se o prcka postarat a situace budu uplne jina.Takhle si delas velke starosti protoze neni mimco tvoje a ty se bojis abys neudelala neco co prava mamca nedela ale u svyho budes ridit veci podle sebe a sveho mimca,Hodne stesti!
 zuzek 


Re: Re: diskuze 

(13.10.2005 17:29:06)
Díky za povzbuzení, já si to taky myslím, že když bude moje vlastní, tak mi nezbyde nic jiného, než se o něj postarat, a člověk se s tím vždy nějak vyrovná. A vlastně to ani neřesí.Je to určitě něco jiného než jen vypůjčené mimi.Když má člověk vlastní a zžije se s ním, tak pozná už co a jak, ale u cizího to člověk asi nepozná, a taky s ním nemůže mít tak vřelý vztah jako s vlastním. Já taky doufám, že to zvládnu, ale prvně chci ještě chvíli studovat, možná i pracovat a pak až vím,že bude v pravý čas, tak do toho praštím.No a ty jsi mimi v 17 plánovala, nebo to bylo náhoda? :-)) Ahoj
 Nicole+dvojcatka(19.11.2001) 


Re: Re: Re: diskuze 

(14.10.2005 18:20:50)
Zuzi,no co myslis?To bych byla asi trochu blazen kdybych mimi v tech 17ti planovala:-)))Selhala antikoncepce,brala jsem antibiotika a nemyslela jsem na to ze by antikoncepce mohla takto selhat.
 zuzek 


Re: Re: Re: Re: diskuze 

(16.10.2005 14:17:35)
To nechápu, ty jsi brala antibiotika a antikoncepce selhala, přestože jsi ji brala poctivě nebo ne? Nikdy jsem neslyšela,že antibiotika můžou oslabit vliv antikoncepce. Prosím, vysvětli mi to, ať to chápu.
 Líza 


Re: Re: Re: Re: Re: diskuze 

(16.10.2005 14:23:16)
Zuzku, ano, můžou. Pokud vím, tak to ale musí být psáno i v příbalovém letáku a každý dr., který ti píše jakékoli léky má vědět, že bereš HA - některé léky, a nejen ATB, urychlují odbourávání HA v játrech a tím snižují její účinnost.
 zuzek 


Re: Re: Re: Re: Re: Re: diskuze 

(17.10.2005 12:57:33)
Tyyy jo, tak to jsem vůbec nevěděla. Tak na to si teda musím dát bacha. Ale že mi to nikdy nikdo neřekl, ani jsem o tom nečetla. Tak aspoň už to vím. Díky

Komerční sdělení

Zajímavé akce

Vložte akci

Další akce nalezte zde

Zajímavé recepty

Vložte recept

Další recepty nalezte zde


(C) 1999-2020 Rodina Online, všechna práva vyhrazena.


Četnost a původ příjmení najdete na Příjmení.cz. Nejoblíbenější jména a význam jmen na Křestníjméno.cz. Pokud hledáte rýmy na české slovo, použijte Rýmovač.cz.

Všechny informace uvedené na těchto stránkách jsou obecné povahy a jejich používání je plně ve vaší odpovědnosti.
Jakékoliv otázky zdraví vašeho nebo vašich dětí je nutné vždy řešit s vaším lékařem.

Publikační systém WebToDate.