| Veronika | •
 |
(29.9.2005 9:35:04)
Po přečtení tvého článku, bych řekla, že ti je tak maximálné čtrnáct. Promiň, ale zjistit až ve dvaceti, že miminka jenom vzorně nespí v kočárku mi připadá trochu "opožděné". Máš pravdu, že na to svoje by sis měla ještě dlouho počkat, protože si neumím představit, že bys teď byla maminkou.
|
| ala | •
|
(29.9.2005 9:42:26)
To je snad trochu tvrde,ne? Zalezi na tom, s jakymi detmi se take clovek dostane do styku-ja hlidala synovce a netere od svych deseti let.Odmalička.Jejicha malička. Za chvili mi bude tricet, mam maleho chlapecka.ALe na to, co predvadel on v prvnich asi sesti mesicich, jsem teda pripravena nebyla ani omylem.Treba na to, ze me dite nebude schopne prospat vetsi casovy interval , nez pul hodiny v kuse...takze neodsuzujte tu divku, proboha!Naopak, pokud se nekdo uz ve dvaceti!pripravuje a tesi na deti, je to krasne.
|
| zuzek | 
|
(29.9.2005 13:38:00)
Ahoj maminy,
moc děkuji za přečtení mého článku a za kladné,ale i záporné ohlasy. Musím říct,že jsem samozřejmě článek trochu nadsadila (svou neschopnost). A vím, že kdyby mi maminka té malé nevěřila, tak mi ji nesvěří. Prostě jsem jen chtěla říct, že jsem věděla, že realita je jiná, ale jen mě to zaskočilo. Asi jako každou ženu.Sny jsou sny a člověk má právo si něco představovat. Mladé holky se musí seznámit s miminky, aby věděly, jak se zachovat, aby měly zkušenosti pro příště. A když bych se toho stranila, nikdy bych je nezískala. Dneska jsem domluvená s maminkou Katky, že k ní přijdu, a že mě naučí koupat mimi. Tak jen prosím, abyste mě pro příště (některé) tak rychle neodsoudily (jako že je mi čtrnáct atd.) Mám plno volného času než půjdu na vysokou a myslím, že je fajn, že mám zájem trávit čas s dětmi.
Ahoj Zuzek
|
| Květa13 | 
|
(29.9.2005 14:21:05)
Zuzku,určitě zvládneš nejen hlídání,ale časem i své mimčo.Já měla svou první dceru v Tvých letech:-))).Nebyla jsem zkušená,ani zralá,vůbec nechápu,jak jsem vše zvládala,ale šlo to...Prostě to vše nějak přišlo samo.Samozřejmě netvrdím,že nebyly chvíle depresí,pláče,zoufalství,ale to k tomu patří.Dnes vím,že to bylo velmi brzy,že jsem měla počkat,že jsem své dceři později mohla dát více..No jo,ale kdybych si ji tenkráte nechala vzít(což mě ani nenapadlo),už by to nikdy nebyla ona a já bych o moc přišla.Tak užívej svobody,mládí,studia a pak neváhej a hurá do mateřství!!!
|
| fiďa | •
|
(29.9.2005 19:47:19)
Tak to já jsem také měla malou ve dvaceti a dednes(dnes je mi 31) jsem ráda a nikdy jsem nelitovala, všem to doporučuji a myslím, že je to lepší, než mít dítě až kolem třicítky. To nejcenější, co jsem malej předala, to bych už v 25ti tolik nepreferovala a byla by to škoda. Podle mě je dvacet let na první dítě úplně akorát a příroda se mnou také souhlasí. Já vždy dávala přednost dítěti před kariérou.
|
| JanaB | •
|
(29.9.2005 20:38:48)
Myslim, ze kazdy vek ma sve vyhody a nevyhody. Kdyz se stanes maminkou ve 20-ti, tak mas podle me vic trpelivosti, nedelas si ze vseho hlavu a neprehanis to se strachem atd. Zase nevyhodu vidim v tom, ze 20 let je opravdu nizky vek a treba toho ta maminka muze nekdy litovat, ze si trochu neuzila, neco neprocestovala atd. Ale zase na druhou stranu, kdyz je diteti 18, tak ji bude 38 let,takze dost mlada na to,aby to jeste dohnala. A kdyz se stanes maminkou az treba kolem 30-ti, tak mas uz vyreseno spoustu veci, vetsi zabezpeceni a vic se na vsechno stihnes pripravit.
|
| Květa13 |
|
(29.9.2005 22:16:13)
jo,jo,pokud to někdo nevykoumá jako já a nemá 1.ve 20ti,2.dítě v 27mi a 3.dítě v 33ti.Ale je to prima v každém věku:-)))Jen nevím,kdy přijde ten klid,cestování,a tak...
|
|
| 16.5Salám&Lajka14 | 
|
(29.9.2005 22:37:41)
Fakt mne vždycky spolehlivě pobaví, jak si (na tomhle serveru zřejmě většina) mladých matek myslí, že komu je přes třicet, je přestrašený uzlíček nervů, který nemůže rozumět dítěti, protože je na to už přece starej. :o)))
A na druhé straně argumenty "starších" matek, že je potřeba se zabezpečit, udělat kariéru...
To je přece šíleně černobílej pohled... já znám kolem sebe především lidi, kteří nemají dítě ve 20ti nikoli proto, že by ho chtěli přivést do dvoupatrový vily s bazénem (a vlstním žralokem v mezaninu), ale prostě proto, že si taky chtějí něco užít. Říkejte si co chcete, ale s dítětem už to prostě nikdy není stejný jako za bezdětna. A já si vážně neumím představit, jak taková ženská ve 38 letech, když jí odrostou děti, začne dovádět a užívat si. OK, může cestovat. Ale co dál? Bude ji bavit trdlovat na diskotéce? Bude ji bavit vymetat s kamarády mejdany? Bude chodit na koncerty (nemyslím koncerty vážný hudby). Ono nejde o to, že by se to nedalo ve 38 letech. Dá se to i v šedesáti. Ale za tu dobu, kterou strávíte doma s dítětem vypadnete z obrazu, nebudete moct navázat na to, co bylo, když vám bylo 20, leda na nějaký retro diskotéce, kde se hrajou do zblbnutí hity osmdesátých let. :o)
Mě je 31 a sice s omezením, ale pořád žiju jako ve dvaceti. Fakt si nemyslím, že mi můj syn v osmnácti bude vyčítat, jak děsně jsem stará, nedovedu si představit, že bych mu třeba kecala do toho, co nosí na sobě, nechápala jeho muziku, jeho filmy, počítačový hry... mě těch 20 bude mentálně pořád. U spousty lidí, co sem píšou o tom, jak je skvělý se ve dvaceti cele oddat péči o dítě ten dojem nemám. :o)
|
| Pavla3 | 
|
(29.9.2005 22:44:51)
Přesně tak Monty, nechci to generalizovat, ale znám pár bývalých spolužaček ze ZŠ, které maj pohled na svět bližší mojí mámě než mě, to jsou ty co měly hned v 18 děti. Ale zas mám velmi dobrou kámošku, která měla dítě v 21ti a je dost v pohodě teď je dítěti 5 a ona začíná podnikat a docela jí to jde. Záleží jak to kdo bere.
|
| 16.5Salám&Lajka14 |
|
(29.9.2005 22:49:08)
Pavlo,
mám právě úplně stejnou zkušenost. Spolužačky, co měly dítě hned po maturitě mi na srazu přišly starý, protože měly už úplně jiný zájmy, jiný priority, bavily se prostě jako moje matka. Ony sice budou ve 38 mít dvacetiletý děti a budou "volný", ale otázka je, k čemu jim to bude. Někdo se prostě "starej" už narodí a někdo je celej život puberťák. :o)
|
| 16.5Salám&Lajka14 |
|
(29.9.2005 23:02:06)
Milado,
já nemluvila o tom, jak kdo vypadá, ale jak se chová. Navíc jsem taky napsala, že se to nedá zobecňovat a lidé jsou různí. Jen jsem popsala svou zkušenost s holkama, co měly brzo dítě, toť vše. :o)
|
|
|
| Xantipa. | 
|
(29.9.2005 23:07:23)
Taky jsem si toho všimla na srazu bývalé školy. Holky tam byly nadšené z tanečních apod./měly děti brzy po maturitě/ a nebo se radovaly z pokakaných plen a roztomilého žvatlání /měly děti později/.
Já jsem se nějak nemohla zařadit, neboť mám oboje. Nějak nejsem na větvi z tanečních dcery a jejích diskoték /připadá mi to jako normální běh věcí a jsem ráda, že je to normální/ a stejně normální mi připadá synova první třída a ještě mladšího jeho roztomilé žvatlání. Ale básnit o tom neumím.
Pak se to ale spravilo, když po dobrém jídle a pití padly bariéry. A pak už jsme zase byly holky v maturitní třídě se vším všudy. Pak se už nedalo podle hovoru rozlišit, kdo má kolik a jak staré děti.
Ona je asi ženská trochu svázaná těmi problémy s dětmi. Každá věková skupina dětí má svoje. Musí prostě zapomenout. A na to musí být vhodný čas a společnost.
|
| 16.5Salám&Lajka14 |
|
(29.9.2005 23:15:14)
Xantipo,
ono jde asi o to, jestli ten člověk kromě dětí a rodiny má taky v hlavě něco jinýho. Moje spolužačky se "neodvázaly", protože neměly jak a čím. Ony prostě nic jinýho než starosti s dětma neznaj.
Víš co, mě je fuk, o čem kdo mluví, když má potřebu se vypovídat, ale jsou okamžiky, kdy by taky člověk rád slyšel něco jinýho. Aspoň já ano. A když se potkám s holkou, která má děti, nejspíš část hovoru bude o dětech, konec konců děti jsou součást života, ale v mým případě ne jediná. Rozumíš, já se s takovou holkou na srazu nemůžu bavit o tom, co viděla v kině, na jakým byla koncertě, jaký hraje hry (nehraje žádný), jak se jí líbí nový CD nějaký kapely, kde s kým "zapařila", nemá žádný pikantní historky z mejdanů nebo podobných akcí... ona prostě bude mluvit jen o těch dětech, o manželovi, o tom, jak je všechno drahý, max. ještě tak o práci, kterou já neznám a neumím si jí představit, jak ji buzeruje šéf... nenajdeme krom těch dětí žádnej styčnej bod a mě to přijde málo. Někomu to samozřejmě stačí.
|
| 16.5Salám&Lajka14 |
|
(29.9.2005 23:26:39)
Milado,
u nás jsou zase v pohodě srazy základky, to bývá psina, byli jsme vcelku dobrej kolektiv... srazy ze střední stojej za prd, aspoň z mýho pohledu, tam se akorát rozebírá, kdo má kolik peněz, kde byl na dovolený, jak bydlí a co má na sobě, což mám já tak nějak na háku. :o)
|
| Xantipa. |
|
(30.9.2005 9:25:27)
My máme srazy pouze ze SŠ. Schází se nás asi 1/3. Říkáme tomu zdravé jádro a kupodivu to vůbec nejsou ty tzv. staré party ze SŠ. Po matuře se to nějak vyeliminovalo a chodíme tam stále skoro stejné osoby. Na vylévání srdce tam nějak není místo. Jak jsem psala, nejdřív se řešily děti a pak se to docela rozjelo a byla sranda. Snobárny, hadry a prachy se nerozebírají. Vždycky se řekne pár slov o sobě a rodině, ale jen to, co každý chce. Sděluje se zaměstnání, protože kontakty jsou kontakty, co si budeme povídat.
Dokonce musím říct, že všechny vypadáme poměrně dobře. Občas nějaké kilčo navíc, ale jinak pohoda. Pak už jsem si připadala jako na střední. A dokonce mě to překvapuje, protože my jsme nějaký zvláštní kolektiv nebyli.
|
|
| Piotra, 2 holčičky | 
|
(1.10.2005 4:55:02)
tak to já jsem před rokem a půl byla na srazu gymplu a bylo to úplně perfektní. Kluci tam úplně všem holkám lichotili, že vypadají líp, než tenkrát a pařili jsme jak za starých časů. Přijela jsem domů v půl sedmé.
Kluk, co je právník a tím pádem je v balíku, přišel v odrbanejch džínách a s batohem na zádech a nikomu ty prachy nepředhazoval.
Je teda fakt, že jsem byla bezdětná, 14 dní před svatbou a netušila jsem, že za asi měsíc budu těhotná :-))
Za týden mě čeká sraz se základkou, a toho se trochu bojím, protože jsem se s většinou od 14 let neviděla, páč jsem žila v cizině, když se srazili naposled.
|
| 16.5Salám&Lajka14 |
|
(1.10.2005 16:05:43)
Milado,
jasně, souhlasím, ale já třeba neměla na mysli to, že se někdo baví jen o přebalování dětí. Prostě jsem na posledním srazu ze střední školy neslyšela nic jiného než to, kdo kolik bere, čím jezdí, kam jezdí, kde a jak bydlí, holky se vzájemně "posuzovaly" podle toho, kdo má jaký hadry a odkud. To třeba na srazech základky, kterých je podstatně míň (pamatuju tři a na jednom z nich se nás sešlo jen šest) neexistuje, my byli na ZŠ skoro všichni z jednoho sídliště, znali jsme se, věděli jsme, kdo má jaké rodiče, sourozence, v čem žije, čí rodiče jsou rozvedený, čí táta pije apod. ... měli jsme prostě bližší vazby za těch osm let než s lidma ze střední, kde jsem strávila polovinu času a spolužáci byli z celého okresu, takže jsem neměla šanci nějak blíž poznat jejich život a oni můj. Ten kolektiv tam byl prostě jiný. Na základce jsme byli děti, co spolu vyrůstají. Na střední už jsme byli skoro dospělí a svým způsobem "vyprofilovaní".
|
|
| 16.5Salám&Lajka14 |
|
(1.10.2005 16:12:27)
Ještě tohle - s několika spolužačkami ze základky se kamarádím dodnes a přitom jsme tak strašně rozdílný, že bychom si podle vší logiky neměly ani mít co říct. Jenže právě tím, že se známe "se vším všudy", ty bariéry odstraňuje... a taky pak toho člověka logicky i jinak hodnotím než holku, která byla už na střední "fiflena" a po x letech přede mnou sedí a plácá něco o nakupování hadrů. Ona když mi kamarádka, kterou znám od školky, bude vyprávět, jak reklamovala kalhoty, tak mě to sice v podstatě taky nezajímá, ale akceptuju to jako část jejího života, kterej mne jako celek zajímá právě proto, že je to kamarádka. :o)
Prostě, když jdu na sraz s lidma, který jsem neviděla od maturity (hned po matuře jsem se odstěhovala), tak čekám, že se něco dozvím podstatnýho o těch lidech, kde pracujou, kolik mají dětí, kde bydlí... ale je mi srdečně fuk, v čem jsou oblečený a odkud jsou fotky z dovolený, který nechávaj kolovat. :o)
|
|
|
|
|
|
|
| 16.5Salám&Lajka14 |
|
(29.9.2005 23:31:33)
Já založila obě třídy na www.spoluzaci, ale ze základky tam bylo asi šest lidí a ze střední vůbec nikdo!
Dneska zrovna koukal manžel na svoji třídu z gymplu a ti tam byli úplně všichni. Moji spolužáci ze střední zřejmě nemají net nebo je to nezajímá, nevím.
|
|
| dulca | •
|
(30.9.2005 9:54:58)
A vedi vubec o tomhle serveru ? Ja sem se o nem odzvedela od taty :))) ( 48. rocnik )schazi se tam se SVVŠ ( komunisticka zkratka ;) pro gympl, pro mladsi rocniky ).
|
| dulca | •
|
(30.9.2005 10:09:02)
No ode mne ze zakladky a gymplu maji k netu pristup vsichni a stejne nikdo tam nechodi :(, nebo skoro nikdo. Jeden dva vzkazy za pul roku od asi peti lidi s 30. A na gymplu tam tridu ani nemame zalozenou, nikdo nemel zajem, ale schazime se pravidelne a srazy jsou super.
|
|
| Pavla3 |
|
(30.9.2005 10:15:46)
Milado máš můj obdiv. Škoda, že jsme v naší třidě neměli Tebe. Pořád se na ten server koukám, už jsem napsala spolužákům, na který mám kontakt SMS aby tam doplnily maily a furt toho je u nás pomálu (myslím gympl), základku tam ani nemáme, není kdo by to založil :-(
A s tou třídou tvého syna fakt čumim :-o
|
| Semeda | •
|
(2.10.2005 12:35:00)
Souhlasím, já taky založila třídu a jediný ohlas byl, že tam pár lidí, které jsem oslovila mailem, aktualizovalo své údaje, jinak mrtvo. Fotku se tam nikdo ani neobtěžoval dát...
Holky sice je to od tématu - ale jak nazýváte svoji třídu na Spolužácích? U nás to podle třídní nejde, za ty 4 roky jsme měli 8 třídních a já si nepamatuju jméno ani jednoho / jedné z nich...
Díky za tip, ahoj!
|
| Petra, Dominik (3/04) | •
|
(2.10.2005 14:05:00)
My to tam máme normálně jako označení maturitní třídy (4A)
Schází se tam jenom "superjádro" :-) , prostě partička 5ti holek, který se několikrát do roka scházíme. Je to škoda, ostatní se nenamáhaly (byly jsme ve třídě jen holky) a ta naše pětka spolu kamarádíme dál.
|
|
| Petra, Dominik (3/04) | •
|
(2.10.2005 21:22:24)
My jsme třeba jako heslo měly otázku "Jak jsme přezdívaly učitelce xy?" nebo tak. Prostě neco, co ví všichni zúčastnění. Pokud někdo neví, napíše třeba někomu SMS a zeptá se
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
| fíďa | •
|
(30.9.2005 16:14:52)
To se mě teda dotklo, myslím, že tohle nemá s věkem matky nic společného. Mě mejdany nebavily nikdy, zase se zajímám o přírodu, chováme brouky, jezdíme na kameny a také se o tom nemůžu se spolužáky bavit, né proto, protože jsem měla dítě ve dvaceti, ale protože oni maj podle mě naprosto připitomnělé zájmy (jako je chození na diskotéky atd.). Právě proto, protože jsem měla dítě ve dvaceti, tak jsem se svých zájmů nevzdala, ale dítě se přizpůsobilo spíš mně. Ono to je opravdu v člověku jaký bude ve třiceti a né v tom, kdy má dítě.
|
| Pavla3 |
|
(30.9.2005 16:29:38)
Hm, Tebe se to dotklo, ale když se chce někdo pobavit jinak než ušlechtilým zájmem o přírodu je pro Tebe připitomělej.
Mě bavily mejdany v 18ti v 25ti bavěj me v 35ti a pevně věřím, že mě budou bavit ještě v 60ti a nikdo o mě nebude říkat, že je se mnou nuda, ale takový jeko Ty mě budou pomlouvat, že jsem připitomělá hurá!!!!!!!!
|
|
| Gerberka | 
|
(4.10.2005 8:15:52)
Musím se taky ozvat na příspěvek Monty ohledně toho, že si nemá s kým povykládat.
Mě mejdany, diskotéky, hulení, opíjení, drby a střídání partnerů nebavily v životě nikdy - nikdy jsem na žádném "mejdanu" ani nebyla. A vůbec mi to k životu nechybí. Manžel byl můj první milenec v mých 21 letech a máme již osm let super manželství. A nemyslím si, že bych měla potřebu se "odvazovat" a "pařit" na nějakých večírcích. Naprosto souhlasím s Fíďou a Mirkou. Proto, že tohle někoho nebaví, nemusí nutně být nutně "starý" či "nezáživný" nebo já nevím jaký.
Osm let jsem hrála na flétnu, mám za sebou absolventský koncert na LŠU, domluvím se plynně německy (filozofická fakulta), baví mě procházky přírodou, dříve jsem se dost nacestovala, prázdniny na vysoké trávila v Brixenu v Itálii (sama v německém prostředí - to byla škola života!!) atakdále. A proto bych působila nějak nezáživně?
Fíďo, naprostý souhlas: diskotéky, mejdany atd. jsou z mého pohledu naprosto připitomělé zájmy.
Zdravím, Afrikánka
|
| :>) | •
|
(4.10.2005 9:42:24)
Mládí není období života, ale duševní stav.
Johann Wolfgang von Goethe
Kdo nikdy nebyl dítětem, nemůže se stát dospělým.
neznámý autor
|
| Gerberka |
|
(5.10.2005 10:34:15)
To, že člověk nechodil "pařit", na mejdany, diskotéky, opíjet se a hulit znamená, že nikdy nebyl mladý? Nebo to znamená, že ten, kdo tohle nikdy nezkusil ani ho to neláká, je "duševně" starý?
Dovol, abych se zasmála :-)).
Mimochodem - hrozně mám ráda citáty, doma mám sbírku a znám i tyhle dva, ovšem uniká mi, jak to souvisí s mejdany, pařením, diskotékami a drby.
Ahoj, Afrikánka - optimistka
|
| Pavla3 |
|
(5.10.2005 11:01:31)
Afrikánko,
nevím kdo je neznámý autor, ale citáty jsou sktuečně trefné :-)
Mmch, máš ze studií, nebo z cestování zážitky, nad kterými ty sama brečíš smíchy? Pokud jo jsi velmi výjimečná osoba. Promiň mi to, ale s většinou takových jako Ty je skutečně nuda. Nemyslím to nijak zle, vůbec neodsuzuji, způsob Tvého života, jenom upozorňujeme (je nás tu takových víc:-))), že jsou jiní pro, které je to nuda. A Ty se vyjadřuješ pohrdavě a urážíš. Připitomělá zábava je házet šutry po autech z mostu a ne být na mejdanu. Chápeš ten rozdíl?
|
| MarkétaP + 4 dcerky | 
|
(5.10.2005 15:41:10)
Pavlo, na žádném mejdanu jsem taky nikdy nebyla, nikdy jsem se neopila, nekouřila a přesto jsem na SŠ a VŠ byla na akcích (a taky je organizovala), kdy při vzpomínkách smíchy brečím :) Myslím, že jsem si své mládí výtečně užila a že moje děti jednou na ty báječné dřevárny, bilbovky, kňavologické kongresy, šifrovačky, ŠMF a Zvířetice navážou, byť svým způsobem.
|
|
|
| LUcie, 2 děti | •
|
(5.10.2005 11:18:17)
čau Afrikánko.
Moc jsi mě potěšila, tím, že nemáš ráda mejdany atd. Myslela jsem si, že jsem mírně ulítlá, že netoužím po tanečních party a chlastačkách jako moji vrstevníci. Taky jsem jako dítě chodila do LŠU na flétnu, klavír a zpěv. První dítě jsem měla ve dvaceti s mým prvním (a jediným)chlapem. Pak jsem vystudovala VŠ (sice jen bakalářský obor). Při tom jsem začala hrát v kapele a zpívat ve sboru. Po státnicích jsem sice nastoupila do práce, ale po týdnu otěhotněla a teď už mám 4 měsíční holčičku. Ráda si jdu se známými sednout na skleničku, ale v životě jsem se neopila. Je to snad chyba? Nemám ráda akce, kde se lidi baví proto, že jim mizí zábrany díky alkoholu. Nejsem nijak pruderní ani staromódní, ale asi jsem individualistka a velké množství lidí k zábavě nepotřebuju. Prostě nejlépe se odreaguji buď při blbnutí s dětmi a manželem, romantikou nebo naopak trochu nevšedním sexem s manželem, a nebo setkání s kamarády (mám dvě skvělé kámošky a jejich partneři jsou taky moc fajn). Teď na mateřské mám míň času než dřív- a to nestíhám vše co bych si přála- hraju, zpívám, ráno se snažím si zajít zaplavat, odpoledne chodíme se synem na kolo, večer občas s manželem běhat. Zkrátka mám se fajn i bez "paření".
LU
|
| Gerberka |
|
(5.10.2005 16:10:51)
Ahoj Markéto a Lucko,
moc a moc vám oběma děkuji za vaše příspěvky. Už jsem si myslela, že jsem zde opravdu nějaká výjímka. Nechápu, jak si některé pisatelky mohou myslet, že bez mejdanů, paření a drbů je nějaký "nezáživný" život. A úplně mě dorazily ty citáty toho neznámého autora. Jakoby v mládí musel každý tohle prožít, jinak nebude "věčně mladý" či co - no holý nesmysl.
Vždyť to jde i bez toho! Mám spoustu hezkých zážitků a vzpomínek, žijeme si spokojeným životem, a nějaké mejdany či paření nás absolutně nezajímají - kromě jiného je to pro mě naprostá ztráta času.
Ještě jednou díky, že jste se ozvaly ve "stejném duchu" jako já, Afrikánka
|
|
|
| 16.5Salám&Lajka14 |
|
(5.10.2005 11:30:23)
a ty se domníváš, že "užívání si mládí" nelze jinak než mejdany, pařením, diskotékami a drby?
Mmch za celý svůj život jsem byla na diskotéce asi 3x a to byly ještě dětský diskotéky pořádaný školou nebo pionýským táborem. :o) A že by mne kdy zajímaly drby, o tom tak nic nevím.
Ta podstata je v něčem jiném, nejde o to, JAK si užíváš, užívat si můžeš i tím, že budeš chodit po výstavách a divadelních představeních, cestovat, chodit do kina, na koncerty, sjíždět řeku, jezdit na kole atd. atd.
Pokud jde o mne, tak si rozhodně nemyslím, že kdo nechlastá, nedovede si užívat života... ale jsem přesvědčená o tom, že se přímo vylučuje mládí jako duševní stav a zodpovědnost. To užívání spočívá především v tom, že máš minimum povinností a děláš v podstatě jen to, co sama chceš, nikoli to, co musíš. Vůbec nejde o to, kolik času kdo stráví v hospodě. Jde o to, že zodpovědný, ukázněný a uvědomělý člověk už není v pravém smyslu slova mladý. A může mu být 20 nebo 60.
|
| MirkaEyrová | 
|
(5.10.2005 16:24:03)
Monty, víš, co jsi právě řekla (ve spojení s předchozími příspěvky)??? Že jsi nezodpovědná. Je to logický: cítíš se být výrazně mladá, a zároveň se mládí vylučuje se zodpovědností. Dovol, abych Ti lehce připomenula, že když má člověk žít v manželství, které se nerozpadne, a když má co nejlíp vychovávat dítě, tak to se zase přímo vylučuje s tím být nezodpovědný...
M.
|
| 16.5Salám&Lajka14 |
|
(5.10.2005 16:34:18)
Mirko,
já se necítím výrazně mladá. Cítím se v podstatě celý život stejně. :o) Ale je fakt, že občas si mezi některými vrstevníky připadám jako pubescent.
Zodpovědnost není moje nejsilnější vlastnost, třeba díky tomu nejsem dostatečně dobrá manželka, možná ani matka, ale ono záleží právě na úhlu pohledu. Z hlediska zodpovědného člověka jsem určitě opovrženíhodný póvl... jenže je mi to tak nějak jedno. :o) Od těch zodpovědných lidí nic nechci a nepotřebuju a ani zpovídat se jim z ničeho nemusím. :o)))
|
| MirkaEyrová |
|
(5.10.2005 17:04:10)
zkusila bych ještě jednu variantu. Že by duševně mladý mohl být ne ten, kdo není zodpovědný (víceméně dle Tvé definice), ale ten, který se čas od času dokáže uvolnit a přestat myslet na starosti, aby si zase po tom běžným každodenním životě odpočinul a trochu osvěžil mysl. Při takové definici by podle mě bylo úplně fuk, jestli to uvolnění je na základě pití, drog a alkoholu, provázené pubertálním chichotáním, anebo je-li způsobeno třeba jinými způsoby zábavy, počínaje jánevím fandovstvím do nějaké knížky, přes třeba hudbu, kuželky a rybaření až jánevím k (Tobě se to nebude líbit) aranžování suchých kytek a scoubidou. Co Ty na to?
M.
|
| MirkaEyrová |
|
(5.10.2005 17:15:35)
Taky mě napadá ještě jedna podstatná věc. Duševní mladost by mohl být spíš než paření (předpokládám nevázané pití?...) stav duše, kdy je člověk schopen zkoušet nové věci a poznávat, oddat se v rámci svých možností aspoň na chvíli nějakému zájmu, a třeba i do hloubky, sem tam spáchat nějaký mírný přečin proti rozumu ve prospěch nějaké záliby (když to neublíží druhým, protože v tom je právě mládí záludné, že lidi při něm občas dělají věci, které mohou někoho druhého bolet, a to bych neřekla, že je nějaká ctnost hodná následování). Ve vztahu k dětem bych řekla, že je to stav, kdy se rodič (potažmo vychovatel) dokáže do dítěte vcítit, dovede si představit pohnutky nějakých bláhových činů či myšlenek, a dokáže přimhouřit oči nad občasným škobrtnutím, a rovněž má pochopení pro různé fantazie a hříčky malých dětí nebo sny a představy dospívajících.
Tož tak.
M.
|
| MirkaEyrová |
|
(5.10.2005 17:24:54)
Takže mě napadá, že moje máti možná je mladá až teď, kdy se oddává křížovkářské vášni, a díky intervenci švagruši, která se jí čas od času chce zbavit:-), jezdí obměsíc do divadla na generálky. Řekla bych, že duševně je dnes mladší, než před deseti roky, protože tenkrát byla vyloženě zaměřená JEN na tu práci kolem domácnosti a v zaměstnání. A já se cítím mladší než jak vypadám už pro ty své ztřeštěné nápady jako je zakoupení Třech mušketýrů za sedm stovek v době, kdy bych si spíš měla koupit něco na sebe:-)
M.
|
|
|
| 16.5Salám&Lajka14 |
|
(5.10.2005 17:28:48)
Šáry,
to si asi nerozumíme. Od 14ti částečně a od 18ti jsem naprosto soběstačná a spoléhám se VÝHRADNĚ sama na sebe. Ale tomu já neříkám zodpovědnost... to je soběstačnost.
Zodpovědnost chápu jako závazek, který mne určitým způsobem stresuje, přestože ho vlastně nechci. Např. šéf mne něčím pověří a já to musím udělat, i když se mi nechce nebo si nejsem jistá, že to umím... protože jsem za ten úkol zodpovědná. Chápu ji jako čistý opruz nepodstatnostmi. Tudíž jsem se rozhodla na nějaká vnucená pravidla vykašlat a udělala jsem si vlastní. Ano, zodpovědný člověk by umřel na srdeční selhání z toho, na kolik věcí cíleně kašlu. Jenže mně to tak vyhovuje, je mi třeba milejší než platit zálohy na všelijaká ze zákona povinná (a z mého úhlu pohledu zbytečná - tím myslím sociálku) pojištění každý měsíc a stát na poště frontu zaplatit to jednou ročně i s pokutou, protože prostě žádnou zbytečnou zodpovědnost vůči státu nebo komu necítím. Ostatně... já od něj nic nechci, tudíž je čistě moje dobrá vůle, jestli mu něco dám nebo nedám. Ano, podle zákona je to jinak, ale opět - to není můj zákon, pokud ho neberu za smysluplný, prostě ho NEBUDU respektovat. Takhle nějak jsem to myslela. V tomto ohledu jsem velice nezodpovědná, ale nezpůsobuje mi to ani minutový stres z toho, že jsem něco neudělala "správně". Já si určuju, co je správně. :o) Co si myslí nějaký indiferentní "stát" je mi srdečně jedno. :o)
Stejně tak ten Mirky případ s manželstvím... proboha, proč bych měla být zodpovědná za manžela? Je to dospělý a svéprávný člověk, ať si je za sebe zodpovědnej sám. Nebo ke vztahu? Formu vztahu si přece každý určuje individuálně, neexistují žádná závazná pravidla, jak se chovat, aby to bylo vůči někomu zodpovědné...
Víš, mně dost dlouho otravovali lidé život tím, že se mi snažili vnutit, co všechno musím. A já postupem času zjistila, že vlastně nic nemusím, akorát umřít. Že je jen na mně, co udělám se svým životem, že do toho nikomu nic není a nikdo nemá právo mi do toho kecat. Proto tvrdím, že nemám ráda zodpovědnost, protože tu chápu jako cosi směřované ven, ale z pasivního přijmutí, nikoli aktivního rozhodnutí.
Doufám, že jsem to napsala aspoň trochu srozumitelně. :o)
|
| MirkaEyrová |
|
(5.10.2005 17:47:51)
No, Monty, je čistě Tvoje věc, jak chápeš své povinnosti vůči komukoliv, své závazky, a svoji zodpovědnost. To, jak to popisuješ, je Tvůj způsob, který Ti těžko já budu brát (proč bych měla, že?), ale je to příliš volné pojetí, které kdyby to tak praktikoval každý, by vedlo k velkému chaosu (aspoň to tak cítím). Já zodpovědnost neberu jako zbytečný opruz. Já zodpovědnost cítím jako projev mé vůle vycházet vstříc druhým a buď jim pomáhat, nebo jim aspoň neubližovat. Zodpovědné je např. vést dítě tak, aby nekradlo a nevraždilo, kdybych poňoukala syna ke krádežím, bylo by to nezodpovědné, protože jeho následná činnost by ubližovala jiným lidem. Stejně tak v manželství neberu "zodpovědnost za manžela" jako něco ve smyslu že po něm budu chodit a jánevím volat za něj do práce, že je nemocný a podobné blbosti. Chápu to jako vztah dávání a braní - já si přeji, aby byl ke mně hodný, něžný a chápavý, takže logicky já vůči němu budu také hodná, něžná a chápavá. Od manžela, kterému budu denně spílat, házet po něm válečky a boxovat ho, můžu jen těžko očekávat něhu, lásku a pochopení. To já cítím jako svoji odpovědnost - pozor, ne za manžela, ale za náš vztah. Když si celé roky neudělám čas na to s manželem si popovídat, těžko můžu čekat, že náš vztah vydrží bez nehody desítky let.
M.
|
|
| Šáry | •
|
(5.10.2005 18:04:23)
Monty,
Tvoje představa o zodpovědnosti je velice, velice falešná ;o)), jak by řekl jeden nejmenovaný politik.
To, co Ty popisuješ, je z větší části podléhání manipulaci okolí (viz plnění nesmyslných úkolů od šéfa nebo obecně snaha lidí kolem Tebe nazývat zodpovědností to, že budeš skákat tak, jak oni pískají). To taky nemusím, ale nezodpovědnost bych tomu neříkala. Kdo je "zodpovědný" tímto způsobem, je děsný chudák, který neumí nikomu říct ne, a tak se na něho nakonec navěsí stádo příživníků, kteří s ním mávají, kam a jak chtějí, a on se z obavy, aby ho nenazvali "nezodpovědným", podřizuje a nechává sebou vláčet. To není zodpovědný člověk, ale trouba, kterého si snad ani nelze vážit.
S těmi zákony už bych to viděla trochu jinak - pokud mi zákon ukládá nějakou povinnost a já ji nehodlám respektovat, můžu si zadělávat na pěkný průšvih a třeba i toho exekutora. Takže pokud se nejedná o zákon proti lidskosti, tak ho ve vlastním zájmu a třeba se zaťatými zuby nějak dodržím, abych neměla potíže.
Já vidím zodpovědnost v tom, že se pouštím jen do toho, co mám sílu zvládnout, a přijímám následky za své činy. Třeba Ty se staráš o syna a finančně zajišťuješ rodinu. Kdybys byla nezodpovědná, nechala bys syna synem a šla třeba na tři dny nepřetržitě pařit. Ale Ty to neuděláš, i když by se Ti třeba chtělo. A nevykašleš se na práci nejen proto, že Tě baví, ale třeba i proto, že je potřeba nejen jíst, ale taky splácet dluhy. Ne každý je takto zodpovědný. Takže jsi už vlastně taky stará ;o)))
|
| 16.5Salám&Lajka14 |
|
(5.10.2005 18:36:53)
Šáry,
jenže já to nedělám proto, že bych chtěla být nějak extra zodpovědná... :o) Dělám to proto, že to jednak nikdo jinej neudělá a ad dvě mi to nijak nekomplikuje život, práce mne baví a že bych nedala někomu dítě na tři dny a nešla "pařit"... tím bych si nebyla na tvým místě tak jistá. :o) I když nevím, co si predstavuješ pod takým pojmom "pařit".
Celá podstata problému je v tom, že tu někdo - tuším Afrikánka? - napsal, že ho v 18ti nebavilo pařit, ale byl už zodpovědný a chtěl rodinu a dítě. Cíleně a po zralé úvaze... to mi přišlo nepochopitelný... že se někdo takhle může rozhodnout. Já pouze nesu následky svých neuvážených činů, dobrovolné rozhodnutí v tomto směru jsem zatím neučinila. :o)
|
| Šáry | •
|
(5.10.2005 18:43:27)
Monty,
nést bez reptání následky svých nepředložených činů - toť přímo etalon zodpovědnosti ;o)))
|
| 16.5Salám&Lajka14 |
|
(5.10.2005 18:49:02)
Jo, jenže já to takhle neberu... kdyby ano, tak jsem byla stoletá už někdy ve dvanácti. :o)))
|
| MirkaEyrová |
|
(5.10.2005 18:57:39)
To bych já musela být stařenka nad hrobem. Protože kvůli dítěti, které jsem toužila mít, a chtěla jsem, aby bylo zdravé a dobře se vyvíjelo, jsem opustila relativně dobře placenou práci, a to aniž bych měla nalezenou náhradu. V práci se mě pokoušeli přemlouvat i vydírat mě, ale já si tvrdě trvala na svým. Důvod byl ten, že jsem se cítila být stresována, a to se neslučovalo s mými představami o zdravém vývoji dítěte. Kdybych to byla neudělala, možná jsem syna dosud ještě neměla. A to by mi bylo zatraceně líto, ačkoliv mi ten pták čas od času pije krev:o)
M.
|
|
|
|
| & |
|
(5.10.2005 18:55:39)
No Monty,
Ja jsem jeste nevidela nikoho, kdo by CHTEL byt zodpovedny. Zodpovednost vetsina lidi prijme, protoze je to nutnost. No ja jsem, taky uvazovala jit na volnou nohu. Jenomze mi to prislo, az moc zodpovedny tak jsem do toho nesla. Zbabele jsem prijala jistotu vyplaty kazdy mesic. Ja kdyz ctu tve prispevky tak mi prijdes zodpovedna az, az.
|
|
| Gerberka |
|
(6.10.2005 8:56:10)
Monty,
já jsem sice psala o tom, že mě nikdy nebavilo pařit, diskotéky a tak, ale nebylo to o tom, že jsem se v 18ti cítila zodpovědná a chtěla rodinu a dítě po zralé úvaze. To je naprostý nesmysl.
V 18ti jsem byla v prváku na vysoké, o vdávání jsem nechtěla ani slyšet a každému kočárku jsem se na hony vyhýbala - takže si zase nevymýšlej.
Můj příspěvek byl JENOM o tom, že jsem nikdy nebyla na diskotéce, na žádném paření a mejdanu, ale že jsem měla absolutně jiné zájmy, které však nevylučují to, že díky tomu jsem odstřelena jako "stará" nebo "nezáživná". Proto se tedy ohrazuji.
Afrikánka
|
|
|
|
|
| 16.5Salám&Lajka14 |
|
(5.10.2005 17:46:01)
Mirko,
možná je to tak, jak píšeš, ale nemůžu to posoudit, protože jsem takový ten normální život nikdy nepoznala... a starosti všedního ne taky ne... :o)
|
| MirkaEyrová |
|
(5.10.2005 17:51:56)
Monty, to teda nechápu. Jsi spisovatelka, vyděláváš tedy na chleba, máš zodpovědnost za to, že Tvá rodina bude mít kde bydlet a co jíst, máš dítě, který aspoň do určité míry musíš obstarávat, jistě taky občas něco uklohníš, uklidíš a vypereš, a nevíš, jak vypadá "běžný život"? To mi teda nevyprávěj...
M.
|
| MirkaEyrová |
|
(5.10.2005 17:54:40)
(Myslím, že do běžných starostí Tvého všedního dne spadá např. ten Tvůj prudící šéf:-)))
M.
|
| 16.5Salám&Lajka14 |
|
(5.10.2005 18:30:06)
Mirko,
nemám žádného šéfa... mne můžou "prudit" akorát zadavatelé a odběratelé, co neplatěj za objednanou práci. :o)
K tomu běžnému životu... to s tím souvisí, můžu pracovat kdy chci, nikdo mne nenutí brát žádný kšeft když ho vzít nechci, nemám žádný životní režim, jestli mi rozumíš. Vstávám jak kdy, chodím spát jak kdy, vařím, když se mi chce... ve srovnání s většinou lidí mám poměrně málo povinností a neměnných jistot, tak jsem to myslela. :o)
|
| MirkaEyrová |
|
(5.10.2005 18:47:42)
No, na druhou stranu musíš uznat, že takhle většina lidí život žít nemůže. Že musejí překonávat daleko víc překážek, když mají vstávat třeba v půl páté ráno, aby byli v práci na šestou, jsou v zaměstnaneckém poměru a šéfové po nich chtějí modré z nebe a včera bylo pozdě, anebo maminky na mateřské, když třeba nemají tolik peněz, aby mohli zajít s dítětem kdykoliv na oběd do restaurace, musejí denně vařit, nemají k dispozici chůvu, a tedy si neurčují dobu vstávání, protože tu jim určují děti:-) atd. Pak těžko mohou mít celý den dle svých představ, nevládnou totiž svým časem tak, jako třeba Ty. A Monty, PAK teprve je obzvlášť potřeba umět vypnout. Na druhou stranu v případě mamin na MD zase má třeba jejich manžel tu zodpovědnost, že by upachtěné a uondané manželce měl dopřát nějaký čas na odpočinek a měl by převzít zodpovědnost za péči o dítě, případně za nějaký díl domácích prací. A ber to tak, jak to píšu, protože valná většina rodin NEMÁ peníze na chůvy, hospodyně, kuchařky atd. Takže chci napsat ještě něco. Řídíš-li si svůj život popsaným způsobem, určuješ-li si u většiny věcí, zda je budeš v tu chvíli dělat podle toho, jestli se Ti zrovna chce, protože si to nějakým způsobem můžeš dovolit (ať volbou povolání, nebo finančními prostředky na pomocnice v domácnosti), tak pak se Ti to hezky mluví o tom, že se cítíš "mladá" proti svým spolužačkám a hezky se Ti to kritizuje, že mají pořád jen myšlenky na děti. Vlastně to od Tebe není fér, protože vůbec nebereš v potaz jejich rodinnou situaci. Je jasný, že když můžeš kdykoliv dítě strčit chůvě a vařit či uklízet, jen když se Ti chce, že Tvé myšlenky jsou daleko volnější - prostě NA TO MÁŠ ČAS. Kdybys šrotila úplně stejně jako převážná část mamin na MD (někdy i naprosto bez pomoci kohokoliv), tak bys tu hlavičku měla taky zaplněnou dítětem, vařením, úklidem, a byla bys tak uštvaná, jako kdokoliv ze Tvé třídy. Viz onen vtip - pozvali mámu od dvou dětí předškolního věku na oběd do restaurace. Hezky si povídali, objednali si, číšníci byli příjemní a interiér dýchal nostalgickou atmosféru dob, kdy chodila na večeře při svíčkách se svým přítelem. Číšník donesl chod, všichni se v přátelském hovoru pustili do jídla... a milá dáma, aniž by zapochybovala o smyslu svého konání, rozpitvala svou porci na rybičky...
Takže nejdřív se zamysli nad dosahem svých slov, a pak teprve kritizuj.
M.
|
| Šáry | •
|
(5.10.2005 18:58:25)
Mirko,
vidíš, a já si myslím, že právě v tomhle se trochu obráží to "mládí" nebo "nemládí" (i když já bych to zrovna takto nenazvala).
Já jsem s dítětem doma od rána do večera, každou chvíli čekám druhé. A to první mi odpoledne navíc skoro nikdy nespí :o((( Hlídání mám opravdu minimálně, jen v nejnutnějších případech a nanejvýš na pár hodin. Přesto nemám pocit, že bych měla "hlavičku plnou jen dítěte a jeho potřeb".
Je to i o tom, jaké máš založení, i co si připustíš.
|
| MirkaEyrová |
|
(5.10.2005 19:24:12)
Jasně, měla jsem tam vložit slovo "možná". Tam by došlo na lámání chleba. Ovšem na druhou stranu když to vezmu kolem dokola, může to být i trochu jinak. Zase použiju příklad svý švagrový se čtyřmi dětmi (už jsem je tu dlouho nezmínila:-))). Pro svý děti dělala vždycky všechno možný. S manželem udělali bezva dětskej ráj - koberec s motivem ZOO, stolek a židličky ze starších zásob omalovali do barvy a zpestřili tu a tam nějakou kytkou, podobně ozdobili psací stůl ze starších zásob. Manžel udělal dvě patrové postýlky s domečkem pod nimi, provazový žebřík, klouzačku, švagruša omalovávala zase do barvy a vzoru, šila povlaky na skákací molitany i kapsáře nad postele, jako zábradlí a zároveň místo pro instalaci dětské tvorby navázali mezi postelemi a stropem síť ze silných provazů. S dětmi vždy hodně cestovali, ona sama i o víkendech a dovolených celá rodina. Pravidelně chodí plavat, bruslit a lyžovat, v létě jezdí k moři kvůli tomu, že je tam krásně teplá voda a děti mohou být v bazéncíh naložené od rána až do večera. Slízají kopce, jezdí na kole, chodí do divadel. Jsou věřící a v rámci setkávání s dalšími věřícími různě spolupracují - od vzájemné výpomoci při hlídání či vodění do MŠ přes oslavy na zahradách až k vzájemnému zvaní se na chalupy a organizování různých zábavných akcí dětem. Děti odmalička chodí do nejrůznějších kroužků, počínaje nějakými batolecími Motýlky, přes flétničku, tanečky, zpěv a výtvarku až po klukovský fotbal. Dovedete si jistě představit ten zápřah při více jak jednom dítěti. Kromě toho pochopitelně vaří, peče, uklízí, pere, žehlí atd. - žádnou chůvu ani pomocnici v domácnosti nikdy neměli (jen občas přijde pomoci babička, třeba jednou za dva roky umyje okna apod. - bydlí od sebe 200 km, takže to rozhodně není nikterak často). --- Dokud měli tři děti, organizovali třeba dovolenou na společné chaloupce tím stylem, že se šlo na krátkou procházku před obědem (třeba k řece), a odpoledne se jelo na výlet, a večer ještě děti řádily na písku anebo se hrály stolní či karetní hry. Ty procházky či výlety ale byly zpravidla ještě něčím opentlované - velkými cíli jako např. koupáním v řece, či menšími cíli jako třeba poznávacími soutěžemi, stopováním s nalezením pokladu v závěru, anebo jinými hrami. Když jsme u nich bývávali na Silvestra, vymysleli zpravidla nějakou zvláštní hru, třeba imitovali Milionáře, i s tím, že nejstarší dcera dostala za úkol večer (v noci) volat některému z příbuzných a napodobit druhdy moderujícího V. Čecha (pochopitelně švagruša u takových her vymýšlela otázky, úkoly, zkrátka organizovala do nejmenších podrobností). Kromě toho samozřejmě s dětmi dělala "přípravičky" do školičky, atd. atd. No. Se čtvrtým dítětem už to tolik nezvládá. Už zpohodlněla, už je ráda, když třeba při hraní společenské hry se svými dětmi čte klasiky, už nechá dopoledne děti "jen tak" řádit na písku, a na výlet se jede až odpoledne, už nechystá takové soutěže a spíš nechává zábavě dětí volný průběh (no u těch starších je to jasné, jedna osmanda a druhá v prváku osmiletýho gymplu). Že řeší své zájmy víc než dřív? No tak u této mladé dámy bych to spíš viděla jako únavu, opotřebení, ne-li přímo projev stárnutí...
M.
|
|
|
| 16.5Salám&Lajka14 |
|
(5.10.2005 19:07:18)
Mirko,
nemám ani chůvu, ani hospodyni, ani kuchařku. :o))) A to, že mám občas víc peněz zase na druhé straně vyvažuje, že jich někdy mám taky míň. :o)
Ale vím jak to myslíš. Jenže - tohle je do značné míry závislé na osobním rozhodnutí každého člověka. Když třeba vím, že mne nebaví uklízet a vařit teplé večeře, najdu si partnera, který to ode mne nebude čekat a bude schopný se o to postarat sám. :o) Protože ona spousta věcí, které se tzv. "musí" se ve skutečnosti nemusí. Byt nemusí být jako ze škatulky, pokud mně samotnému to nedělá žádný potěšení, ani teplý oběd člověk nemusí mít každý den... ona spousta věcí, které lidi dělají jaksi "samospádem" ve skutečnosti být nemusí, jenže "se to tak dělá". V tom je ten rozdíl. Kdo je spokojený se svým životem, tak může žít jak chce, ale kdo je nespokojený, tak by se holt měl zamyslet nad tím, jestli náhodou nedělá něco blbě. Co, to má každý nastavené jinak. :o)
|
| 16.5Salám&Lajka14 |
|
(5.10.2005 19:20:30)
Protože zodpovědnost chápeme různě, zkusím to jinak.
Zkusím volně asociovat. :o)
Mládí - obracení se budoucnosti, sny, přání, představy, chuť a odvaha zkoušet nové věci, "žízeň po životě", progesivita, hledání nových cest a možností, otevřenost k okolnímu světu
Stáří - obracení se do minulosti, pasivita, konzervativismus, trpné přijímání stávajícího, moralizování, odsuzování všeho nového a neznámého, nechuť ke změnám, předsudky, uzavřenost k okolnímu světu
Může být? :o)
|
| Šáry | •
|
(5.10.2005 19:25:40)
Monty,
Může ;o)). Naprostý souhlas.
|
|
| MirkaEyrová |
|
(5.10.2005 19:29:38)
Monty, to by šlo. Myslím, že to tak trochu odpovídá i mým představám. Snad jen s jednou připomínkou - některé věci mohou být i ovlivněné povahou.
M.
|
|
| MarkétaP + 4 dcerky |
|
(5.10.2005 19:40:06)
Prima, v tom případě jsem pořád mladá a ještě asi nějakou dobu zůstanu :))) I přes tu zodpovědnost :)
|
|
| Gerberka |
|
(6.10.2005 11:43:38)
Monty,
s Tvými asociacemi také souhlasím - i když se přikláním k Mirce, že něco je vážně ovlivněno také povahou - víš, třeba ta uzavřenost - někdo je opravdu spíše introvert.
Jinak velice souhlasím :-))
Afrikánka
|
|
|
| MirkaEyrová |
|
(5.10.2005 19:30:31)
Monty, nemáš sice chůvu, ale zrovna tuhle jsi psala něco o au-pair.
|
| Šáry | •
|
(5.10.2005 19:39:13)
Mirko,
a Ty máš hlídací babičku, se kterou jsou sice problémy, ale zato Tě nestojí ani korunu...
|
| MirkaEyrová |
|
(5.10.2005 20:09:33)
Sakra, Šáry, mě do toho nepleť. Já si nestěžuju. Jen nadhazuju Monty, že to má možná trochu snažší (v něčem), než možná její spolužačky (ale zase to má v jiných věcech třeba těžší, samozřejmě). Tj. zastávám se jejích spolužaček, že mají tak trochu nárok být mírně ulítlé (z hlediska Monty). Já si v této oblasti nestěžuju - v podstatě si život taky ulehčuju, jak se dá, úklid nijak neprožívám, ve všední den nevařím obědy (oba mí chlapi chodí na obědy v práci a škole, a já to oželím), vstávat pravda musím v šest kvůli dojíždění, ale mám dopoledne volno (dokonce nějakou dobu musím trávit ve městě, což mi docela vyhovuje, když neleje a nemrzne:-)))... Ale jako abys nemyslela, babička teďka už taky tolik nehlídá. Jen chodí pro syna do školy, když já jsem v Praze na školení. Jinak prázdniny (dvakrát dva týdny) - a to spíš proto, že ho chce babička, ačkoliv mně se to taky celkem hodí... No a mám určitou jistotu (i když ne absolutní, samozřejmě), že když já opravdu padnu na ústa, tak tu kromě manžela budou ještě dvě babičky a spolu se nějak podělí o nejnutnější péči o syna (jako třeba letos v létě, nebýt jich, tak by syn frčel šupem zpátky do staré školy). --- Však taky připouštím, že mám na sebe a své koníčky mnohem víc času než průměrná matka dětí, která ještě notabene chodí do práce...
M.
|
| MirkaEyrová |
|
(5.10.2005 20:11:54)
Uklepla jsem se. Samozřejmě "dvakrát jeden týden". Měsíc bych syna babičce o prázdninách nenechala, pokud to nebude nezbytně nutné.
M.
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
| Klarka | •
|
(5.10.2005 17:13:12)
No jo Monty ta kde nechybi co !!! Porad sedi jen na pocitaci a jaky koliv den zapnu rodinku tak vidim jeji prispevek !!Ty musis byt tak prechyrala ze tomusi mlatit o zem !!!!
|
| 16.5Salám&Lajka14 |
|
(5.10.2005 17:31:38)
Klarko,
pokud se tímto výlevem alespoň částečně ulevilo tvému mindráku, je mi ctí posloužit dobré věci. :o)
|
| Gerberka |
|
(6.10.2005 10:50:09)
Monty,
díky za moji podporu a obhajobu vůči příspěvku od "Klárky". Proč někomu vadí, že sem píšu? Nebo jsem snad jediná, která sem píše příspěvky? Vždyť kupříkladu Ty jsi daleko častější mezi příspěvky a vůbec nikomu to nevadí. Jasně, že my dvě třeba máme taky mezi sebou nějaké ty "sporné" body (př. paření a diskotéky :-))), ale příspěvek "Klárky" mě úplně vyvedl z míry.
Ahoj a piš stále (já budu taky - ať se to někomu klidně nelíbí - mně je to jedno),
Afrikánka
|
|
|
| Gerberka |
|
(6.10.2005 11:04:35)
Místo toho osočování a jedovatých poznámek zkus vymyslet a napsat nějaký pěkný příspěvek, který ostatním sdělí nějakou zkušenost či dodá odvahu, sílu a naději do dalšího života, protože právě tohle je účelem těchto stránek. Účelem těchto stránek není vzájemné osočování a jedovaté poznámky (i když se o to někteří - včetně Tebe - snaží).
Je mi Tě upřímně líto a souhlasím s Monty - snad sis ulevila svému (nám neznámému) mindráku.
Zdraví Afrikánka - Irena
|
| Xantipa. |
|
(6.10.2005 11:13:07)
chci se jen zeptat, zda Ty jsi byla původně neregistrovaná Irena.
|
|
|
|
| LUcie, 2 děti | •
|
(5.10.2005 21:47:48)
Když to tak čtu, tak jsem si vzpoměla na rozhovor s mým otcem asi před dvěma lety- to mi bylo 26 a jemu 66.
Já:" Ty tati to je v pytli, já se cítím pořát na 17, pořád čekám, kdy se změním a tak..."
Táta: " No to já to mám horší- já se cítím tak na třicet."
Takže já se cítím hodně mladě a ač nejsem tak zodpovědná jako můj muž (on to často i přehání), mám perfektní manželství, skvělý děti a jsem v pohodě. A přeju si abych se v šedesáti taky cítila na třicet.
|
| MirkaEyrová |
|
(5.10.2005 22:08:39)
No já se taky cítím mnohem mladší než jsem. Někdy si teda samozřejmě připadám na 60:-), ale často na pětadvacet, a někdy na dvanáct:-))) Taky jsem jako holka měla představu, že v těch osmnácti něco v člověku lupne, a najednou z něj bude ten VELKÝ DOSPĚLÁK, se vší odpovědností a dovednostmi:-))) A budou mi Kristova léta, a ono zázračné lupnutí nikde žádný:o)
M.
|
|
|
|
|
| Šáry | •
|
(5.10.2005 17:04:56)
Monty,
tak tenhle Tvůj názor hluboce nesdílím.
To jsem tedy asi mladá nebyla nikdy, protože jsem dost brzy pocítila, co znamená zodpovědnost - ve smyslu, že co si neudělám, nebudu mít a nikdo mi zametat cestičku ani za mě řešit průšvihy nebude. Takže jsem se snažila, abych se pokud možno byla schopná postarat sama o sebe.
Přesto jsem si užila a užívám dost legrace, dodneška s kamarády vymýšlíme blbosti (i když teď s dětma je na to pravda trochu míň času), jsem ochotná se učit nové věci a když někdo tvrdí, "že už je na to starej" tak bych ho srazila ze schodů.
Ostatně, je to jen otázka definic, a ty každý chápe úplně jinak. Ale kdybych brala za bernou minci, že pouze nezodpovědnost = mládí, tak mi vůbec nebude vadit, že jsem od patnácti stará ;o))
|
|
|
|
|
|
|
| MirkaEyrová |
|
(30.9.2005 21:42:26)
Monty, to je sice z Tvého pohledu blbý, že se s nima nemáš o čem bavit, ale není už tak jisté, že je to blbý obecně. Ono to záleží na povaze člověka a na úhlu pohledu. Někoho prostě ty mejdany a dízy a hry na počítači nebavily nikdy - ale ještě to neznamená, že nutně musí být "starej". Jen preferuje jinej druh zábavy například. Například já bych radši šla do divadla a zchodila nějaký výstavy, a objezdila všechny památky v republice atd. Mejdany, pití, drby a podobné věci mě nebraly a brát asi už nikdy nebudou. Taky momentálně neumím myslet na něco "jinýho" než na dítě - ale že bych byla stará anebo ze mě "stáří kapalo", to si teda nemyslím. Protože se se synem vracím do svejch dětskejch let a prožívám to s ním všechno znova - kupuju "si/sy-novi" stavebnice a knížky:o), čančám pokojíček, představuju si, co by mohl prožívat nad určitými příběhy (z knížek především)... Ruku v ruce s tím jde mé "omlazování" - před pár lety Cheva, loni stavebnice hradů a Carcassone, na jaře Vinnetou, teď zase Rychlý šípy... Při cestě do Prahy jsem si například zašla na výstavu propiet Rychlých šípů a byla jsem z té dokonalé mystifikace úplně unešená... To ke "stáří" myslím moc nepasuje:-)
M.
|
| MirkaEyrová |
|
(30.9.2005 21:44:48)
...ale s Tebou bych se o tom taky asi moc bavit nemohla, protože by Tě to nejspíš naprosto nezajímalo.
(Pardon, nějak jsem ukvapila odeslání příspěvku.)
M.
|
|
|
|
| Petra, Dominik (3/04) | •
|
(30.9.2005 13:45:22)
Souhlasim. Mam dítě rok a půl a jsem zodpovědná matka. Když třeba babička hlídá a jedu zakamarádkou do Prahy, couráme se po městě, zajdeme do Meka a chovám se úplně stejně jako ve škole. Záleží na tom kde a s kým jsem a podle toho se nejen chovám ale i cítím
A je úplně jedno, v kolika jsem to dítě měla. Myslím že budu stejná i třeba za dvacet let
|
|
|
V její náručí
Řípská pouťLitoměřice 
Mezinárodní den tancePraha 1 
Křelovské fortování aneb Práce a zábava ve středověkuOlomouc 
Mamuti na TočníkuBeroun 
Westernová hernaPlzeň-město 
Řípská pouť
Mezinárodní den tance
Křelovské fortování aneb Práce a zábava ve středověku
Mamuti na Točníku
Westernová herna
Bramborová roláda s masem/Simča, dcery *1988 a 1997
Košíčky Mon Cheri/Simča, dcery *1988 a 1997
Čokoládový krém/Simča, dcery *1988 a 1997
Churros/Simča, dcery *1988 a 1997
Banánové omeletky/Simča, dcery *1988 a 1997
Brusinkový punč/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)/
Citronový gel a krém (Lemon curd)/Simča, dcery *1988 a 1997
Tvarohový chesecake/Simča, dcery *1988 a 1997
Dýňoví šneci/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)