Re: Děkuji za odpovědi
Pavlo,
ani to se nedá zevšeobecňovat, mám dost kamarádek kolem čtyřiceti a věř tomu, že se uměj odvázat možná víc než dvacítky. :o))) Je to čistě o životním stylu a s věkem to až tak nesouvisí. :o)
Mmch když už jsi nakousla tu zodpovědnost - je to jeden ze dvou pocitů, který z duše nesnáším. Bezmoc a zodpovědnost. Možná proto jsem nechtěla mít děti. V osmnácti jsem odešla z domova, protože mne strašně zatěžovalo pořád se starat o infantilní matku a hypochondrickou babičku, nechtěla jsem se starat o nikoho jinýho než o sebe. Ani ne tak proto, že bych byla sobec, ale prostě proto, že moje pojetí života nějakou zodpovědnost přímo vylučovalo. Celej život jsem musela bejt "zodpovědná" proti svojí vůli. Celý dětství jsem chtě nechtě musela bejt rozumná a zodpovědná, protože v rodině nebyl nikdo jinej, kdo by to zvládal. A já chtěla svůj život, nechtěla jsem se pořád o někoho starat, nota bene když se nikdo nestaral o mne. Přišlo mi to svým způsobem sprostý. Do těch osmnácti se toho na mne nabalilo tolik, že jsem už toho měla právě tak akorát...
Odpovědět