| Přihlásit se | Nová registrace
tisk-hlavicka

Názory k článku Přirozený porod v Jižních Čechách?

 Celkem 72 názorů.
 Mimca 


súhlas 

(26.1.2004 10:22:31)
Krásne a hlavne výstižne napísané! So všetkými postrehmi pisateľky súhlasím...píše mi doslova od srdca...
Prosím, nájdite tú silu a svoj "postreh" zašlite príslušnej pôrodnici - vedeniu aj priamo primárovi gynekologicko-pôrodnického odd. Ste možno len zrnko v piesku, ale možno sa takýchto žien nájde viac (a ja v to dúfam) a spoločne prelomíme tie ľady ľudskej bezcitnosti, bezohľadnosti a dovolím si napísať aj hlúposti.
A ešte niečo! Nech mi nikto nehovorí, že toto je O PENIAZOCH a o ich nedostatku! Toto je o pristupe človeka k človeku, o neschopnosti meniť a zlepšovať , o neochote a o ignoranstve.
Prajem sebe i vám, aby pár primár príslušného odd. raz dostával hŕbu listov, pripomienok a trebárs aj sťažností písaných v podobnom duchu. A nielen to. Aby bol raz konečne "prinútený" okolnosťami zmeniť svoj postoj k rodiacej žene a k novému životu. Zaslúžime si to, či nie?
PS. napadá ma jedna odvážna myšlienka...možno tí lekári sú preto takí nechápajúci a neústretoví, lebo sami prišli na tento svet tzv."chladne", bez "lásky", bez "prívetivého okolia", bez "pochopenia"....
 magdaK 


Kritika má smysl! 

(26.1.2004 11:34:50)
Výborně Johanko!

Děkuji Ti za tvůj příspěvek, děkuji i za všechny maminky, které jejich první porod teprve čeká. Mají právo se dozvědět maximum informací o tom, co je čeká. Porodnice většinou vše vylíčí v růžových barvách a skutečnost je potom diametrálně odlišná. Je výborné, že tady na Rodinu chodí takovéto příspěvky, kde se apeluje na změnu přístupu porodnic k rodičkám.
Já sama mám za sebou dva porody (2000,2003), oba v brněnské porodnici v Bohunicích.
Na první porod jsem se těšila, vnímala jsem ho jako chvíli, kdy konečně uvidím své očekávané miminko. Vyplňování formuláře je opravdu otřesné, manžel u mě nemohl být...Porod jsem zvládala velice dobře, je mi teď jasné, že většina žen to může zvládnout pouze s lehkou pomocí někoho, komu může důvěřovat. Samozřejmě to bolelo, ale pořád jsem myslela na to, že moje holčička musí taky bojovat, aby už byla na světě a tak jsem jí co nejvíc pomáhala. Z tohoto stavu mě vyloženě vyrušovala porodní asistentka, která mi vnucovala vlastní představy o tom, jak mám rodit. Ve chvílích, kdy jsem měla možnost se na sebe soustředit, mi to samozřejmě moje tělo řeklo samo. Mimčo se narodilo úplně bez problému, že mě nastřihli jsem si všimla, až když mě začal velice nepříjemný Mudr. Kuřitka šít. Doufám, že už změnil obor, mám na něj jen ty nejhorší vzpomínky. Nejen, že byl hrubý, fyzicky, i slovně, ale ani nezvládl svou profesi, zašil do mě tampón, kterým odsával krev. Stále mě tam tlačil, ale na moje stížnosti mi bylo řečeno, že mám přece za sebou porod, tak nějaké to nepohodlí musím vydržet. Objevila jsem ho až po dvou dnech a jsem ráda, že to moje zdraví nijak neodneslo. Tímto nechci maminky vystrašit, ale porodnictví stále není takové, jaké by mělo být a jedna z mála obran nás rodiček je, sdělovat si konkrétní poznatky a vyvodit z nich pro sebe důsledky.
Po této zkušenosti jsem byla rozhodnutá druhý porod prožít doma. Naprosto jsem důvěřovala svému tělu a vím, že takovýto porod je pro mě ideální. Bohužel jsem se setkala s nepochopením v rodině, manželem počínaje. Tvrdil, že ho toto moje rozhodnutí velice stresuje a z porodu má velké obavy. Nepřesvědčila jsem ho, proto jsem se opět svěřila do péče zdravotníků. Porod (opět v Bohunicích, kde mi byla velice doporučena porodní asistentka paní Lacinová, které tímto děkuji, že se průběh porodu přiblížil mé ideální představě) proběhl dobře, nástřih mi byl nabídnut, ale odmítla jsem, malinko jsem se natrhla, takže mě stejně šili. Miminko jsem mohla mít hned u sebe, personál se ke mně choval hezky. Přesto, pokud se někdy rozhodneme pro třetí dítě už si ten domácí porod vymluvit nedám. A byla bych ráda, kdyby mi někdo konečně osvětlil, proč se proti domácím porodům v naší zemi tak brojí. V západním světě je to přece běžné a rodí se bezpečně a daleko častěji než u nás. Argumenty typu, že je to riziko a že žena k tomu doktora potřebuje, mě nepřesvědčují. Není to spíš všechno o penězích ?
 Bivoj 


Je třeba si zjistit více informací 

(26.1.2004 11:52:47)
Také jsem se rozhodla pro přirozený porod a zjištovala si během těhotenství ty nejmenší detaily o porodním procesu v porodnicích v Praze a okolí. Výsledkem bylo, že jsem je postupně všechny vyloučila a za přizoreným porodem jsme jeli skoro 130 km do Vrchlabí. (dotazníku při kontrakcích se ovšem nevyhnete ani tam)
Moc mi pomohly diskuze na na rodině a hodnocení pordnic na www.emimino.cz. To, co popisujete, je bohužel běžná praxe v České republice. Ze svého okolí ale vím, že většina mých kamarádek přirozený porod nevyžadovala a byly spokojené v pražských porodnicích s medicínsky vedeným porodem a vědomým kvalitního technického zázemí.
Klára, Zuzka (1 rok)
 Kveta, snazilka 


Re: Je třeba si zjistit více informací 

(26.1.2004 13:07:55)
Mam dotaz, kdyz se Vrchlabi tvari jako naklonene prirozenemu porodu, proc formular behem kontrakci? Co presne je v tom formulari, ze vyplneni nepocka, az bude po vsem a bude klid nebo proc jej nedostanou tehotne predem v poradne a nevyplni v klidu samy doma?
Diky za odpoved.
K.
 Naďa - dula Podkrkonošská 
  • 

Dotazík a další věci 

(27.1.2004 0:20:43)
Chtěla jsem původně reagovat hned na článek Johanky, ale pak jsem začala číst reakce.
Dotazník při kontrakcích - záleží jak moc je porod rozběhnutý, kontrakcemi je myšleno už první nepravidelné, kdy to vlastně ženu ještě "příliš neobtěžuje". Když se k porodu jede do Vrchlabí např. z Prahy nebo ještě větší dálky, pak už je porod o kus dál a základní věci se od ženy v porodnici dozvědět potřebují. Později už to ženu obtěžuje. Porodnice tady v okolí to některé provozují tak, že si dotazník vyplní se ženou už předem při její návštěvě porodnice, kdy se přijede podívat, kam půjde rodit, nebo "na monitor" během 9. měsíce. Tolik k "dotazníku v kontrakcích".
Jsem dula, která rodičky doprovází k porodům do porodnic. Mám tedy také určité poznatky. Při čtení dlouhého článku jsem si dělala poznámky a hned na začátku jsem četla něco, co jsem také zažila při doprovodu do jedné z porodnic. Při příjmu mě pan doktor poslal také "ven", že bude paní vyšetřovat. Slušně jsem zaprotestovala, že jsme se s paní dohodly na tom, že s ní budu nepřetržitě po celou dobu. Bylo mně odpovězeno "no, tak dobře". Ani mě nakonec nenutili do jejich oblečení, když si vozím svoje. Také bylo důležité hovořit s lékařem, ne se sestrou, která musí plnit příkazy - také to padlo v článku.
Dalším momentem je "pozastavený porod" - to je normální fáze porodu, které se říká odpočinková. To by měli vědět všichni zdravotníci, ale i doprovodné osoby. V této fázi se oxytocin tahá ze skříní velmi často. A mnohdy zbytečně. Ale k pozastavení porodu může dojít také z přítomnosti mnoha lidí (přijde dětská sestra, mnohdy i lékař, dále lékař porodník, možná i nějaká další sestra kromě porodní asistentky). To může ženu z porodu pěkně vyrušit. Zapnou se světla naplno, zarachotí nástroje připravené na kovovém vozíku, pracovní dialogy proudí bez ztišení a ohledu. To ale není všude. Teď píšu obecně. Ale proto, aby si to uvědomili ti zdravotníci, kteří si toto přečtou a nečiní tak. Pro zamyšlení!
To, že se porodnice chválí, co všechno nabízejí, a pak tomu tak není, to se také stává nejen v Krumlově. Alternativní polohu tam nabídnou, ale tím se velmi často myslí jen! polohovací a drahé lůžko.
Nástřih - není nutno! Byla jsem s mamkou, která rodila prvně, holčička měla bez pár gramů 4 kg a žádný nástřih, žádné šití. Pohoda - ve Vrchlabí. Zmiňuji ho proto, že jsem z tohoto kraje a doprovázím mamky i tam. Jdu vždycky tam, kam si určí rodička, která si sama rozhodne, kde se bude cítit dobře. I to přispěje ke správnému uvolnění a tím plynulému průběhu porodu.
Mamky a doprovody: snažte se nebojovat během porodu. Vím, že někdy se situace řeší, až když vznikne a ne vždy se to podaří hladce. Je ale dobré se domluvit co nejpodrobněji předem. Nechci tady rozdávat rozumy. Nikdo z nás není tak moudrý ani dokonalý. Přispívám jen svými zkušenostmi a poznatky. Jak s nimi kdo naloží, to záleží na něm.
Přeju všem rodičkám, které si přejí mít krásný porod a zážitek z něho, aby se jim to také vyplnilo. Naďa B.
 Bivoj 


Dotazík ve Vrchlabí 

(30.1.2004 16:17:31)
Jsem z Prahy a poté co mě "vyhodili" ve 40. týdnu od Apolináře po prozrazení úmyslu rodit ve Vrchlabí jsme jeli do 2x Vrchlabí na kontrolu, podruhé ve 42.týdnu jsme se tam už ubytovali (nechtěli jsme riskovat kalamitu, byl únor). Na sobotu ráno 8 hodin jsme měli domluvené vyvolání porodu, ale dorazili jsme už ve 2 ráno s pravidelnými kontrakcemi po 5 minutách. Na příjmu jsme mezi pravidelnými kontrakcemi vyplňovali dotazník. Na obranu porodnice musím říct, že mi nikdo nebránil dělat při kontrakcích cokoli ( pomáhalo mi stání na čtyřech na zemi :))
Přesto jsem tam byla spokojená a dalšího potomka hodláme přivést na svět také tam.
 Bivoj 


Je třeba si zjistit více informací 

(26.1.2004 11:53:44)
Také jsem se rozhodla pro přirozený porod a zjištovala si během těhotenství ty nejmenší detaily o porodním procesu v porodnicích v Praze a okolí. Výsledkem bylo, že jsem je postupně všechny vyloučila a za přizoreným porodem jsme jeli skoro 130 km do Vrchlabí. (dotazníku při kontrakcích se ovšem nevyhnete ani tam)
Moc mi pomohly diskuze na na rodině a hodnocení pordnic na www.emimino.cz. To, co popisujete, je bohužel běžná praxe v České republice. Ze svého okolí ale vím, že většina mých kamarádek přirozený porod nevyžadovala a byly spokojené v pražských porodnicích s medicínsky vedeným porodem a vědomím kvalitního technického zázemí.
Klára, Zuzka (1 rok)
 Katka 
  • 

krásně napsáno... 

(26.1.2004 12:08:24)
Krásné...moc se mi dopis líbil.

Osobně si myslím, že celé to "haló" s domácími porody a jejich zákazem je o jediném.
Profesionální a citlivé chování vůči rodičkám nařídit nelze a tak aspoň přikážeme rodičkám co je jediná autorita a koho budou poslouchat. Věřím, že spousta rodiček,které se rozhodly k porodu doma by šly klidně do nemocnice, kde by rodily pod dohledem asistentky a jen v případě nějaké závažné situace byl přivolán lékař, kde by mohli provádět co by jim bylo zrovna milé a jak by jim bylo dobře, citlivý personál byl samozřejmostí.
Osobně mám averzi vůči lékařům všeobecně, mám averzi k jejich mnohdy zbytečným zásahům, jsem přívrženec bezpečné alternativní léčby všeobecného charakteru, lékařům v podstatě nevěřím.
Až mě potká jednou těhotenství půjdu do porodnice, nemám prostě odvahu na porod doma, nemám odvahu. Jak se budu podřizovat diktátu lékařům, když jsem se mu nepodřizovala doteď nevím...dovedu se ohradit vůči hnusnému chování, dovedu říct, že chci věc více vysvětlit, dovedu říct, že toto a toto nechci. Jenže porod je něco, co se vymyká tomu běžnému... jaksi vidím rozdíl mezi angínu a porodem :o)) Jsem přesvědčená o tom, že se sebou nechci nechat mávat, chci vědět proč je mi něco děláno, proč je mi něco pícháno. Na druhou stranu, bych chtěla aby mi nebyl odmítnut epidurál, když uznám, že by mi bylo takhle líp s tím, že "to si musí vytrpět každá".Hm, jenže o tom jsem přesvědčená teď, když je mi happy a nic mě nebolí. Vím já, co bude až to bude?
Lékaři a sestry (ne všechny samozřejmě)dle mého zneužívají postavení rodící ženy, cítí velikou bolest, mnohdy ji zažívá poprvé a musí se s ní nějak vyrovnávat a na obhajobu vlastní osobnosti jaksi nejsou síly.
 Kveta, snazilka 


Formular pri kontrakcich? 

(26.1.2004 13:09:37)
Mam dotaz, kdyz se Vrchlabi tvari jako naklonene prirozenemu porodu, proc formular behem kontrakci? Co presne je v tom formulari, ze to nepocka, az bude po vsem a bude klid nebo proc jej nedostanou tehotne predem v poradne a nevyplni v klidu samy doma?
Diky za odpoved.
Kveta
 Sasa 


Re: Formular pri kontrakcich? 

(26.1.2004 13:57:40)
Ahoj,
ija dekuji za clanek a v mnoha az prilis mnoha postrezich jsem se nasla (jak manzel porod malem zmeskal, protoze mu stestricky rekly at pocka na chodbe a ja ani nevedela ze uz dorazil a byla jsem na "pripravne" uplne sama, jak mi zapomneli na brise gumu od jiz nemericiho monitoru a odesli a kdyz jsem si ji velmi opatrne sundala, protoze mi pri kazde kontrakci neskutecne bolest zvetsovala, tak me servali ze to mohou sundavat jenom oni, ...}.
Nicmene i mne je ten formular znacne nepochopitelny. Abych to upresnila. Chodila jsem poctive do Podoli ten mesic pred terminem, vechna ma data meli samozrejme v pocitaci jiz z te doby. Nicmene kdyz jsem tam v noci prijela, musela jsem opet vyplnovat jmeno, bydliste, ...do jineho pocitace. Nechapu nechapu nechapu. Asi problematika pocitacovych siti jeste do nasich porodnic nedorazila.
Tak ted jen nevim kde mam rodit svoje treti dite, kdyz na porod doma si uplne netroufam (maly panelakovy byt, deti 2 a3 roky, babicky v praci, proste fakt nevim kam bych je dala a u sebe je nechci, nevim jak to takovymhle prckum vysvetlit...) a soucasne zkusenosti mam jake mam.
Sasa
 Jana 


Re: Re: Formular pri kontrakcich? 

(26.1.2004 16:22:28)
Saso,
ono to jde, kdyz se chce. Pred druhym porodem (ve Vrchlabi), jsem chodila po poradny do Podoli. V Podoli jsem byla jednou hospitalizovana, chodila jsem tam do poradny v obou tehu a jednou jsem u nich rodila.
Pri druhem tehu se v poradne doktor ptal na prubeh prvniho tehu a porodu, ja mu rikam "rodila jsem u vas", on znovu, jak probihal porod, co se delo. Ja zase "rodila jsem u vas, budete to mit v zaznamech".... a ejhle, chvili "hrabal v pocitaci" a nasel, nic jsem diktovat nemusela.
Nechapu, co tam maji za priblbly system, ze se jim rovnou neukazou vsechny poznamky, ktere tam o kazde pacientrce maji.
J.
 veverka 
  • 

Re: Re: Formular pri kontrakcich? 

(27.1.2004 9:19:31)
Zrovna v tom Podolí mají počítačovou síť dost dobrou (částečně jim to spravuje jeden kamarád, o kterém vím, že skutečně umí - pro něj je to drobnost, jinak dělá daleko větší a složitější sítě). Spíš jde o to, že páni doktoři jsou lemplové a nevyužívají dostupné možnosti.
 Sylvie 


Re: Formular pri kontrakcich? 

(26.1.2004 18:25:09)
Květo, detail: Vrchlabí se netváří nakloněné přirozenému porodu, Vrchlabí přirozenému porodu nakloněné je. Jasně, já bych si ideální porod představovala trošku jinak, než jak jak Vrchlabí nabízí... ale pořád je to nemocnice, která se mým představám přiblížila nejvíc.

A teď dotazník. Co mohu mluvit ze své zkušenosti, tak se mnou vyplňovali dotazník v průběhu CTG. Což bylo fajn, protože při prvním porodu jsem absolvovala hezky jedno po druhém :o( Posadila jsem se ke stolu, dala asistentce asi kilo papírů (těhotenská průkazka, občanka, rodný list, oddací list, výsledky vyšetří...), a ta se v nich prohrabovala, vybírala, co potřebovala, to si zanesla do počítače, občas si se mnou něco ujasnila, nespěchala na mne, vždycyky čekala, než jsem byla odpovědischopná. Takže popravdě řečeno ani nevím, CO VŠECHNO si opisovala, při vyplňování byla velice samostatná :o) Co jsem si všimla, opisovala jméno, adresu, něco z ultrazvuků... Fakt ani netuším :o)

Po porodu jsem ležela na pokoji vedle ordinace, takže jsem jednou zaslechla, jak se tatínek rozpomínal, kdy začaly kontrakce atd., mezitím co mamina byla na porodním pokoji, takže když je hodně ouvej, nějak se to zařídit dá :o)

Jinak k těm počítačům (Jani, Sašo) - nevím, jak v Podolí, ale když jsem já před třemi lety odcházela z Motola na mateřskou, tak u nás na oddělení se počítače používaly... no, jako lepší psací stroje :o( Do sítě nám je zapojily až v době, kdy už jsem byla doma, takže ani netuším, co všechno umí... ale co jsem si tak stihla všimnout, tak pořád míň, než kolik by umět mohly :o(((

S.
 Sylva 
  • 

Re: Re: Formular pri kontrakcich? 

(26.1.2004 21:57:34)
No, já jsem se ptala na ty nenáviděné dotazníky při nástupu do porodnice. Bylo mi řečeno, že to je nutné, protože "počítač zaznamenává den a hodinu nástupu". Takže, milé ženy, požádejte své porodnice, aby tyto formuláře NĚKDO vytiskl prázdné. Pak si je můžete vyzvednout, doma v klidu vyplnit a sestřička to může do počítače naklofat už bez vaší účasti...
 Kamyš 
  • 

Re: Formular pri kontrakcich? 

(28.1.2004 14:52:16)
Je fakt, že ačkoliv jsem ten formulář dostala na vrchlabském předporodním kurzu a čitelně vyplněný jsem ho při příjezdu do porodnice odevzdala, stejně ho se mnou neuvěřitelně pomalu sestřička vyťukala do počítače (mezitím jsem byla na monitoru, ale to byla jen tak třetina času). Na druhou stranu mi ještě nebylo v té chvíli tak zle, abych to nemohla nadiktovat - takže jsem si tím vlastně krátila čas...
 Iva,31,první dítě 
  • 

Re: Formular pri kontrakcich? 

(4.3.2004 22:06:55)
Ahoj,
já jsem před půl rokem rodila na Obilňáku v Brně a ačkoliv jsem dva dny před termínem byla na kontrole přímo v porodnici a celý formulář s výčtem všech nemocí v rodině a se všema těma kecama, které pak stejně nikdo nečte, jsem tam vyplnila, pak při porodu si ke mně mladá paní doktorka (asi mladší než já) přivezla psací stroj a všechno ťukala znovu. Kontrakce jsem měla už fakt dost silné, protože za hodinu a čtvrt od příjmu se malá narodila. Ležela jsem při tom na monitoru a ta studená pipenka se mně ptala, který dědeček umřel na co. Manžel byl tak zmatený, že se nezmohl než hladit mě po ruce. Aspoň za mě podepsal (ano, podvodně!!!) všechny reverzy o nástřihu, holení a pod. - budiž mu za to (kromě jiného) dík. No hrozné. Ale porod byl rychlý a přirozený a kdyby ho nekazila tato okolnost, bylo to moc fajn. Přesto příště asi budu rodit doma.
 Iva,31,první dítě 
  • 

Re: Formular pri kontrakcich? 

(4.3.2004 22:07:15)
Ahoj,
já jsem před půl rokem rodila na Obilňáku v Brně a ačkoliv jsem dva dny před termínem byla na kontrole přímo v porodnici a celý formulář s výčtem všech nemocí v rodině a se všema těma kecama, které pak stejně nikdo nečte, jsem tam vyplnila, pak při porodu si ke mně mladá paní doktorka (asi mladší než já) přivezla psací stroj a všechno ťukala znovu. Kontrakce jsem měla už fakt dost silné, protože za hodinu a čtvrt od příjmu se malá narodila. Ležela jsem při tom na monitoru a ta studená pipenka se mně ptala, který dědeček umřel na co. Manžel byl tak zmatený, že se nezmohl než hladit mě po ruce. Aspoň za mě podepsal (ano, podvodně!!!) všechny reverzy o nástřihu, holení a pod. - budiž mu za to (kromě jiného) dík. No hrozné. Ale porod byl rychlý a přirozený a kdyby ho nekazila tato okolnost, bylo to moc fajn. Přesto příště asi budu rodit doma.
 Renda a spol 


nic noveho...i kdyz clovek doufa... 

(26.1.2004 16:05:14)
Johanko,

po precteni Tvych radku me ,jiz nic neprekvapuje...clovek stale doufa a veri v neco co by melo byt samozrejmnosti ,ale ono tomu ,tak neni a vypada,ze jeste dlouho nebude... prijde me smutne,ze rodici matky jsou obelhany a musi rodit za takovych podminek a o to je to horsi,kdyz nekdo veri tomu,ze mu byli jine podminky nabidnuty...smutne rici,ja rodit takhle musela,protoze jsem nemela na vybranou...
ja osobne jsem rada,ze jsem na vybranou mela a privedla sve detatko prirozenou cestou (me rozhodnuti byl porod doma)a me porodni asistentky me naucili svemu telu naslouchat a za tento pristup jsem jim vdecna...
nechci tim napsat,ze mate rodit doma,ale prala bych si,aby se matka mohla sama rozhodnout a lekar stal na strane ,kde bude rodici zenu respektovat a naslouchat...

renda
 Lisa, dva kluci do tří let 
  • 

To je ono! 

(26.1.2004 16:31:24)
Tak konečně to někdo napsal. Mám za sebou dva porody v baby-friendly nemocnici v Praze. Nemůžu si stěžovat, porodila jsem dvě zdravé děti, bez komplikací, ale ten přístup, to je přesně ono. Všechno se dělá tím pro personál nejpohodlnějším způsobem, dotazník se v nemocnici, která mě má roky v databázi vyplňuje zase znovu při kontrakcích (nevím proč), na monitoru se musí být v leže, pokud si člověk nevyboxuje, že si chce sednout (rozumějte, oni tam na to mají křeslo, ale jaksi neříkají, že by se na něm mohlo sedět). Mám pocit, že porodniční personál strašně zneužívá toho, že rodící žena má spoustu starostí sama se sebou a kývne na cokoliv, protože doufá, že jí to uleví. A ono to tak není. Porodní lehátko se dá vyklopit až do sedu, ale musím se o to málem pohádat, jinak prostě budu rodit do kopce. Ta manipulace mi tam strašně vadila, při obou porodech jsem měla velkou chuť utéct, a jen to racionální ve mně mi říkalo, že to musím vydržet. Jsem si naprosto jistá, že problém není v penězích, ale v lidech. Že doktoři vůbec nehledí zejména na těhotné jako na normální lidi, ale jako na hysterické a řvoucí "matky s bubnem", a nemůžou pochopit, proč se jim to v té vytopené a hygienické porodnici nelíbí...
Obávám se, že ale problém je už při studiu na lékařských fakultách, tohle pohrdání pacienty se tam velmi nosí, spolu s přesvědčením, že důležitá je jen technická stránka věci. Dokud se medici nebudou učit od lékařů s lidským přístupem, kteří je naučí respektovat pacienty, nemáme šanci.
 Boba 


Re: To je ono! 

(26.1.2004 20:43:07)
Ahoj Liso, take si myslim, ze problem v pristupu lekaru zacina behem studia mediciny - z lidi, kterych znam jako citlive altruisty, kteri z dobreho srdce se rozhodli studovat medicinu, jaksi jiz na promoci to nadseni videt nebylo... Dost by me rusilo, kdyby personal u porodu dojetim brecel ;-) ale mozna trochu citu, soukromi a volnosti (vzdyt porod opravdu neni nemoc) by se hodilo...
 Barra 
  • 

nechce se mi verit 

(26.1.2004 18:56:04)
Ani se mi nechce verit! Nejvic me popudilo prikladani miminka k prsu.Hruza.V nejblizsi dobe mam porodit v C.Budejovicich v porodnici, tak jsem zvedava na zdejsi personal, ktery uz trochu znam z tehot.cviceni a take tam chodim na monitor.
Take jsem zvazovala porod v C.Krumlove,protoze jsem slysela spoustu kladnych reakci.Proto me to taky prekvapilo co pisete.
Nebudu nijak naivni,ze by to snad v CB melo byt lepsi,ale bohuzel v Jihoc. kraji neni moc na vyber a jezdit do Prahy nebo Vrchlabi se mi moc nechce.Velice kladne reakce jsem slysela o porodnici v Prachaticich.
 Iva (Aneta03, Radovan06) 


Re: nechce se mi verit 

(30.1.2004 22:56:25)
Jsem z ČB, rodili jsme v září 2003 v Prachaticích, protože přes vyhlášenou neonatologii mi porodnice v ČB přijde jako fabrika, možná že kvůli větší koncentraci komplikovaných případů z celého kraje přirozený porod nemá takovou pozornost? Spekulace, subjektivní dojem. Přístup personálu mi připadal autoritativní a že mne nerespektují. Navíc jsem nehodlala akceptovat to, že mi tatínka zavolají k porodu, kdy oni uznají, protože já potřebuju jeho podporu právě během otvírání, ne až aby se podíval, kterak tlačím ven jeho potomka. A to jsem při rozhodování netušila takové pikantnosti, jako že návštěvy se přijímají na chodbě a nesmí za maminkami na pokoj. Také jsem slyšela, že ještě existují takové porodnice (Plzeň) kde se pořád musí vážit před kojením i po kojení, to mi připadá jako naprostá šílenost, naštěstí jsem se s tím nesetkala.
Mým hlavním postřehem je, že porodem to teprve začíná. Porod sám alespoň u mne probíhal v jakémsi transu, že mi bylo všechno jedno, hlavně když něco neohrozí prcka a každý pokyn mne vyrušoval. Porod „klasický“- formulář vyplňovat při kontrakcích po pěti minutách (sestřička se během monitoru víceméně samoobsloužila údaji z odevzdaných lejster), nevím, jestli proto, že jsem byla oholená z domu, nebo protože jsem byla pátý porod za noční směnu, když normálně jich bývá pět do týdne, ale nedostala jsem klystýr. Kontrolní monitor po dvou hodinách vleže, protože se jim údajně nějaká maminka málem přizabila, když vsedě omdlela, ukecala jsem to na bok. Manžela mi hned po příjmu nechali u mne, nevím, jestli proto, že jsme přijeli už na 2 cm otevření. Nadstandartní pokoj pro 1 dobu porodní: kuchyňka (ocenil manžel) sprcha + „obýváček“ s křesílky, lůžkem, míči a masážní vanou (ocenila jsem já), obrázky na zdi, fikus. Milé prostředí. Sestra přišla v ceně nabídnout masážní a aromatické oleje a poučila manžela o jejich správné aplikaci. Jinak byla opodál, ale pokud jsme ji nepotřebovali, nerušila nás. Je ale fakt, že jsme byli v porodnici asi tak tři hodiny se vším všudy, moc jsem si to „neužila“ narozdíl od kamarádek s porody 15 atd. hodin od příjezdu do porodnice. Když bylo „UŽ“ přišla ke slovu klasická medicína, oxitocin, nožky nahoře, nástřih. Paní doktorka mi ale podle vyprávění manžela masírovala hráz do poslední chvíle a zkoušela, jestli to nepůjde. Já o tom nevím a nástřih jsem zaregistrovala sluchem – zvuk jako při porcování kuřete :o) Negativní dojem: věděla jsem, že tlačit do kopce prostě neumím a taky že jo. Měla jsem představu porodu v sedě nebo polosedě. Údajně nešlo víc vytočit opěradlo křesla, tak to byl víc pololeh, ale na to mne před porodem upozorňovali, že moc alternativně tam rodit nebudu. Neměla jsem dost síly a tak mi sestra lehla na břicho. Začala jsem se hádat a odstrkovat ji, byla jsem označena za hysterickou a přidali mi něco do kapačky v ruce, údajně na posílení kontrakcí, ale nevím. Pak se se mnou chvíli dohadovaly s takovou tou vlídností matky k malému dítěti, že musím víc myslet na miminko a že jsem sobecká a ať se koukám uklidnit. Co vám zbývá, hádejte se, když máte doktorku mezi nohama, kontrakce a slyšíte, že se děcku na monitoru zrychluje tep. Měla jsem strach, že to mačkání může mimču ublížit. Jestli dotepal pupečník před stříháním nevím, ale asi ne, přišlo mi, že pak to byl docela fofr.Tatínek si ji po porodu došel popsat, zatímco mne šili, oblečenou a v zavinovačce mi ji přinesli poprvé přisát, ale tak ječela, že to nešlo. Ležela vedle nás v inkubátoru, dokud mne neodvezli na oddělení. Pak ji ještě asi dvě hodiny sestra hlídala na sále, protože na oddělení nikdo nebyl, všechny byly u porodů - kvůli zahlenění, jinak bych ji dostala hned- a od té doby jsme byly pořád spolu. Myslím, že na požádání si personál vezme mimčo k sobě, když je maminka unavená. Pozitivum: veškeré poplatky atd. se vyřizovaly po porodu, před porodem opravdu jen ta doktorská lejstra. V ČB se platí předem, dopředu se hlásí a hradí tuším i epidurál. Negativum: Prachatice nemaji novorozeneckou JIP, komplikace a předčasné porody do 36 tt jedou tuším do Písku. Pokud je člověk z ČB, tak ho kvůli rivalitě porodnic naschvál Budějce z Prachatic nevezmou, protože měl rodit rovnou v Budějovicích.
Svůj pobyt v porodnici ale hodnotím podle oddělení šestinedělí (6 dní)(patřím k těm „nezodpovědným“ rodičkám, které před porodem nenasávaly rozumy u maminky nebo u kamarádek, přišla jsem do porodnice s matnou vzpomínkou na péči o jedenáct let mladší sestry, knižní teorií a vírou, že mi vše řádně vysvětlí a ukáže personál). Nemusely jsme řešit žádný problém, kromě přebytku mléka a klasicky rozbolavělých bradavek, takže jsme nikoho vážně nepotřebovaly, ale krom dětské primářky, která je vyhlášený morous a jedné důležité ženské sestry k nám byly všechny sestřičky velice vstřícné, tím myslím, že když se člověk ptal, poměrně ochotně se mu věnovaly. Nebyly to zrovna agitátorky Laktační ligy, které by nás chodily kontrolovat, jestli dobře přikládáme při kojení (dokonce jsme měly celou dobu k dispozici lahev s čajem, dokrm dle uvážení maminky), ale minimálně se zeptaly, jestli je vše v pořádku, jestli něco nepotřebujeme a víme si rady. Poradily mi třeba, že si mám Anetku dávat k sobě do postele, že se zklidní. Možná za to mohou rozbouřené hormony, ale já byla po porodu zaplavená dobrou náladou, všechny jsem měla ráda za to, že pomohly Anetce ke mně a až na to příšerné vstávání jsem se tam cítila dobře. Ale říkám, prožily jsme s Anetkou vše vzácně bezproblémově. Až na ten křik, to ji přešlo až po šestinedělí.
Jihočeškám ahoj!
Iva
 IVA,BAJA 
  • 

Re: Re: nechce se mi verit 

(18.3.2005 13:11:14)
AHOJ IVI,četla jsem tvů článek o porodu,měla sto rychlé,můj zážitek je také pikantní.Jsem z velké rodiny,mám 4sestry které měli děti,zbývala jsem jen já .mylela jsem si že odětech a těhotenství vím vše,ale opak byl pravdou.MŮJ MUŽ mi zaplatil doktora,když jeto první mimčo,tak atˇje vše v pořádku.rodila jsem v krči a tam se platí ůplně za vše.epidural 4600kč,protože tam musí přijet anesteziolog.myslela jsem že kdyžto člověk platí,takže se kvám budou chovat slušně.Jedinou výhodou bylo,že jsem měla za rezervovaný pokoj a nikdy jsem nemusela na kontrole čekat.po 5hodinách bolestí mi doktor řekl atˇpřijedem .Můj muž tam byl semnou.po 15hodinách čekání šla malá nasvět císařem.bohužel!POPORODU mě odvezli na pokoj,nemohla jsem se hýbat,a malou mi pořád nutili,stresovaly mě že nemám dost mléka,1 sestra byla ůžasná jinak to stálo za starou belu.doktor se pyšnil,žemi jizvu udělal leizrem a žemi zmizí.Dnes jeto přesně 13měsíců a jizva je stále hnusná a obrovská,pokud budete mít možnost volby,nechte sijí udělat s kalpelem
 Martina+F+H+L 


Je mi zase zle, aneb jak jsem "také" rodila přirozeně 

(27.1.2004 0:09:49)
Mám co dělat, abych nebrečela.

Já jsem zažila něco hodně podobného, ale jako rodička. V srpnu 2003 jsem porodila syna.

Chtěla jsem rodit přirozeně. Nikdy bych do velké porodnice nejela, ale praskla mi voda na konci 35 týdne. V porodnici, kde jsem chtěla rodit mě řekli, že pokud nastanou u dítěte komplikace odvezou ho do Kladna a já zůstanu u nich. Nedokázala jsem si představit, že bych s ním nebyla. Rozhodla jsem se pro Podolí. Bylo to blízko, měli porodní pokoje a kvalitní péči o předčasně narozené děti.

Do porodnice jsem přijela ve 22 hodin. Sestra natočila monitor, vyplnila formuláře, poslala manžela domů a mne odvedla na rizikové. Zrovna malovali, takže jsem byla na velikém pokoji s dalšími 3 ženami. Od 24 hodin jsem měla pravidelné kontrakce po 5-ti minutách. Nechtěla jsem ostatní ženy rušit, takže jsem se snažila být potichu. Monitor jsem si nechala natáčet jak sestra chtěla, ale veškeré léky jsem odmítala. V 6,30 ráno jsem sestře oznámila, že už toho mám plný zuby, že už na to nechci být sama a že jdu zavolat manžela.

15 minut na to mne sestra naložila na vozík a odvezla znovu na příjem. Kontrakce přicházela jedna za druhou a sestra na příjmu začala opět vyplňovat formuláře. Vždycky jsem si říkala, že mám pusu dost prořízlou a že se nenechám od personálu omezovat a že nikomu nedovolím, aby se ke mě špatně choval. Krásná teorie, ale jak na mě šla jedna kontrakce za druhou, tak jsem neměla sílu dohadovat se. Sestra na příjmu (budu psát sestra nebo doktorka, protože za celou dobu co jsem strávila v Podolí se mi nikdo nepředstavil:(, takže sestra na příjmu mě chtěla vyšetřit. Asi se jí zdálo, že se hýbu dost pomalu, tak mě vzala za ruku a uprostřed kontrakce mě násilím táhla k lehátku. Ohradila jsem se ať počká, že tam dojdu až přejde kontrakce. Řekla jsem to dost rázně, něco "remcala", ale počkala, už mě netáhla. Vyšetřila mě, řekla, že je ještě čas, že mám jít na tzv. přípravnu. Z příjmu na mne ještě do přípravny křičela, že blbě dýchám. Na mojí odpověď, že musím dýchat zhluboka, protože mi chybí kyslík, točí se mi hlava a je mi na omdlení nereagovala. Dvakrát ještě "houkla" z místnosti do místnosti, že blbě dýchám, ale že je to moje věc, když chci blbě dýchat, ať si blbě dýchám. Teď mi dochází, že kdybych omdlela, tak to ani nezjistí. Manžel už čekal na chodbě, ale za mnou nemohl, protože na přípravně byla ještě jedna rodička. Na porodní pokoj jsem také nemohla, protože (jak řekla sestra) mají jich málo a musí to na nich odsejpat. Přípravna je něco neskutečně ohyzdného, vykachlíčkovaná místnůstka se sprchovým koutem. Byla jsem vystrašená, bolavá, nešťastná a samotná.

(Když jsem si po porodu doktorce stěžovala na chování sestry na příjmu, řekla mi: „Víte, to je naše Janička (jméno si nepamatuju) ona se zrovna vrátila z dovolený?!? To bylo vše, víc nic s tím neudělala.)

Asi po 45 minutách (to posléze odhadnul manžel, já neměla ponětí o čase) mě konečně pustily na porodní pokoj. Bylo okolo 9 a já byla šťastná, že je manžel konečně u mne, ale už jsem ho skoro nevnímala. Jen jsem seděla ve sprše a prodýchávala kontrakce. Pak jsem si šla lehnout na lůžko, byla jsem tak unavená, že jsem už nemohla ani sedět. V té době už jsem byla mimo, mám to všechno trochu zamlžené. Mám jenom kusové útržky toho co se dělo. Přišla sestra, řekla že jsem málo otevřená a že mi pomůže. Strčila do mě ruku a já myslela že umřu. Měla jsem pocit, že mě trhá vnitřnosti. Takovou bolest jsem ještě nikdy nezažila. Také přišla na pokoj uklízečka uklízet. Povídala manželovi, že hrneček je umytý, že ho může použít. Během porodu se v pokoji objevilo ještě pár dalších lidí, nevím kdo to byl a jestli tam vůbec patřil. Moje touha po soukromí vzala za své, ještě jsem nenapsala, že jsem na lůžku ležela tak jak jsem vylezla ze sprchy - nahá. Kontrakce se začaly zpomalovat. Manžel mi pak říkal, že jsem začala mít i 15 minutové odstupy. Já jsem byla ráda, už jsem toho měla plný zuby a využívala jsem přestávky mezi kontrakcema k odpočinku. Přišla sestra s oxytocinem, prý se porod moc zpomaluje a píchla mi ho do žíly. Pak přišla ještě s injekční stříkačkou. Na můj dotaz, co to je řekla, že se potom budu rychleji otevírat. S obojím jsem souhlasila. Bála jsem se o syna, nejsem lékař a nevěděla jsem, jestli je normální, že se kontrakce takto prodlužují. Taky jsem nechtěla, aby do mě šahala a opět mi "pomáhala" s otvíráním.

Moc lituji toho, že tam nebyl nikdo, kdo by mě motivoval. Já šla rodit s tím, že nechci rodit na lůžku. Věděla jsem, že porod v leže není vhodný pro dítě. Kdyby byl u mě někdo, kdo by řekl pojď to zkusit. Já bych poslechla. Sama jsem v tu chvíli na to ani nepomyslela. Bohužel.

Pak přišla lékařka, ani ta se mi nepředstavila, ale aspoň mi oznámila, že je lékařka. Rodila jsem na lůžku a porod byl klasický nemocniční. Říkaly kdy tlačit a kdy netlačit atd. Sestra i lékařka byly docela fajn. Nekřičely, chválily a byly velmi milý. Nástřih doktorka na moji žádost neprovedla, ale pupeční šňůru přestřihla ihned. Filípka mi daly na břicho zabalenýho do peřinky jen na chvilku. Řekli mi, že má potíže s dýcháním a odnesli ho. Přiložení se nekonalo. Já jsem si netroufla protestovat, narodil se o měsíc dříve. Nejsem doktor, agarp skóre měl 10, možná mohli pár minut počkat, mohli nám dát šanci. Šití bylo velmi nepříjemný, byla jsem potrhaná vevnitř. Musím říct, že doktorka měla velikou trpělivost a vydržela moje hudrování a obviňování ze sadismu :) Po dvou hodinách mě odvezli na pokoj na šestinedělí. Nemohla jsem vstát, měla jsem závratě a ve stoje jsem nemohla dýchat. Sestra řekla, že teď nemá čas, ale později se mi pokusí sehnat vozík abych mohla za synem.

Filípek se narodil v 11:05 a já se za ním dostala až po 18:00. Ležel na oddělení K2 v inkubátoru. Dětská doktorka na K2 (opět se mi nepředstavila, takže nevím jak se jmenovala) nám oznámila, že syn je zdravý. Když jsem jí řekla, že ho chci k sobě, tak mi řekla že to nejde. Že by mohl přestat dýchat. Když jsem se zeptala opět jestli má nějaké zdravotní problémy, tak mi opět řekla, že ne. Takže, když nemá žádné problémy, proč ho nemůžu dostat k sobě? Udusí se Vám! Manžel mě utěšoval, že je doktorka a ví co dělá. Že to tak být musí.

Filípek se neudusil a ani se o to nepokusil :) Ležel v inkubátoru tři dny. Proč tři dny? Protože o vyndání z inkubátoru mohla rozhodnout jenom paní primářka a ta přišla na oddělení až za tři dny?!?

Jak jsem dokázala sama chodit byla jsem u syna. Byl 3 dny v inkubátoru a 8 dní na fototerapii. Měl jedinou zdravotní komplikaci - urputnou novorozeneckou žloutenku. Během pobytu na K2 jsem se setkala neochotou, nevrlostí ze strany některých sester a ošetřující lékařky. Byla jsem jediná maminka, která trávila u dítěte celé dny. Byla jsem asi dost nestandardní případ. Chtěla jsem být u syna, starat se o něj. Chtěla jsem ho sama koupat, přebalovat, kojit… Chtěla jsem u něj být co to šlo. Myslím, že jsem personálu svou přítomností překážela.

Poprvé jsem syna přiložila k prsu až večer, asi tak okolo 19 hodiny. Musela jsem si říct o přiložení sama. Moc nám to nešlo. Sestra se s tím moc nezdržovala a dala mi tzv. medůzku. Takovou silikonovou atrapu bradavky. Když jsem chtěla chodit přikládat i večer reagovala takto: „Vy chcete přikládat i v noci? Stejně nemáte mlíko, přijďte až za tři dny, až budete mít mlíko.“ Nenechala jsem se odradit a chodila každý tři hodiny – moc se jí to nelíbilo.

Když jsem chtěla Filípka poprvé přebalit, tak jsem taky nemohla: „Nemůžete ho přebalit, protože ještě neměl stoličku.“ Doteď jsem to nepochopila.

Když jsem Filípka poprvé koupala, stála za mnou sestra a kárala mě, že ho málo mydlím. Náš rozhovor se odehrával asi takto:
„Namydlete mu i zádíčka.“
„Je to čistý miminko, mydlit mu budu jenom prdelku.“
„Měla by jste ho celého namydlit.“
„Miminko stačí opláchnout, mydlit mu budu jen prdelku!“
Nenechala jsem si do toho mluvit a koupala Filípka po svým.

Nikdo se nenamáhal mi oznámit, že budou Filípkovi odstraňovat pupeční šňůru. Prostě jsem jednou přišla kojit a při přebalování jsem zjistila, že má zalepený pupík.

Nechtěla jsem aby měl dudlík. Nikdo se mě neptal. Prostě mu ho daly a nikoho nezajímalo, že máme problémy s kojením.

Chtěla jsem být u každého odběru krve. Ne proto, že bych se vyžívala v týrání, jak mi řekla jedna sestra. Ale proto, že mu zalepily vpich tou nejlevnější náplastí a tu mu potom sestra strhla i s kůžičkou. Nechtěla jsem aby se to opakovalo. Také jsem chtěla pokaždé Filípka utěšit, nenechat ho plakat. Některá sestra mi vyšla vstříc, ale většinou jsem si to musela pohlídat sama. Po pár odběrech jsem byla už natolik otrlá, že když mi řekla sestra, že ho jde odnést na odběr, vzala jsem ho do náruče a řekla, že ho tam odnesu sama. Nejdřív měli snahu mi to zakazovat, ale pak to najednou šlo.

Nebudu Vám vypisovat všechno co se tam dělo, už tak jsem toho napsala hodně. Přesně to vystihla Johanka slovy „necitlivé chování personálu“. Já po nich nechtěla nic výjimečného. Dosáhla jsem všeho co jsem chtěla a přitom jsem nijak nezasahovala do chodu oddělení ani personál nezdržovala. Naopak, tím, že jsem se starala o syna sama, jsem jim ubrala práci. Jenom jsem ztratila spoustu energie tím, že jsem se s nima musela dohadovat. Také jejich necitlivé poznámky, narážky a pohledy mi na síle nepřidaly.

Nechci, aby to vyznělo jen špatně. Byly tam i milé a příjemné sestry – třeba sestra Eva, sestra Libina a jedna kudrnatá, její jméno jsem nezjistila. Ty byly milé, ochotné a starostlivé.

Jedno speciální poděkování bych měla pro paní Ivanu Königsmarkovou – samostatnou porodní asistentku. Věnovala mi svůj čas a pomohla mi překonat toto těžké období. Vysvětlila mi co se po porodu děje s mým tělem a jak se postarat doma o miminko. Díky ní jsem si uchovala duševní zdraví a víru, že jednám správně.

Pokud jste dočetli až sem přijměte mé poděkování. Snad se mi teď uleví a přestanu přemýšlet nad tím co jsem mohla udělat jinak - líp.

Přeji Vám krásný den

Martina
 Pavla 28 Vojta 10/02, Tom 6/04 


Re: Je mi zase zle, aneb jak jsem "také" rodila přirozeně 

(27.1.2004 0:21:21)
Mart
 Pavla 28 Vojta 10/02, Tom 6/04 


Re: Je mi zase zle, aneb jak jsem "také" rodila přirozeně 

(27.1.2004 0:24:01)
Martino,
to je moc smutný, dělala jsi co jsi mohla. Plně tě chápu, že tohle všechno v tobě zanechalo hodně nepříjemné pocity a ráda bys hodně udělala jinak.
Musíme se ozývat, jinak se nic v těch pitomých podrodnicích nezmění. Přeju vše dobré. P.
 Iva, Martin 8/02 
  • 

Re: Je mi zase zle, aneb jak jsem "také" rodila přirozeně 

(27.1.2004 2:31:01)
Martino,
Tvuj (po)porodni pribeh je opravdu smutny, i kdyz z pohledu pristupu zdravotnickeho personalu k rodickam asi nikoliv neobvykly. Zpetne uz samozrejme nezmenis, ale urcite to je pouceni pro priste a pro ostatni, na co si davat (dopredu) pozor a - hlavne - proc kazda zena potrebuje citlivy doprovod a pomocnou ruku. Tvuj chlapecek mel a ma velke stesti, ze ma maminku, ktere na nem tolik zalezi, aby prekonala tolik neochoty a nezajmu, aby s nim mohla byt, kdyz to je nejdulezitejsi, tj. kdyz jsou miminka "cerstve vylihla" (-: Hodne zdaru do pristich mesicu a let a hodne radosti. Neni nic krasnejsiho, nez spokojene dite v naruci.
 Johanka 
  • 

vyzva 

(27.1.2004 3:25:13)
Holky, pani, divky, zensky
vzdelani lekaru na univerzitach se nezmeni,personal v porodnicich se bude chovat stejne, pokud MY- MATKY neco nezmenime.
Naucme se rikat, co pri porodu chceme a co nechceme. Naucme se branit, pozadovat. Berme s sebou k porodu osobu, ktera bude vedet, co chceme a co ne a ktera nam pomuze to prosadit, kdyz my samy uz na to pri porodu nebudeme mit. Pripravme si porodni plan a konzultujem ho s lekari - gynekology a s detskymi. Co jde a co ne a proc?
Pisu tenhle clanek proto, aby maminky videly, jake to bude, kdyz tomu nechaji "volny prubeh".
Johanka
 Hanka, 2 dcery 
  • 

Re: vyzva 

(27.1.2004 21:24:42)
Taky by bylo dobre napsat si sve predstavy na papir, parkrat to nafotit, mit to u sebe a dat to personalu. Pro pripad, ze by doprovazejici osoba na nase prani v tehle situaci "pozamomnela"...

Preji vsem maminkam-rodickam, aby mely moznost volby, kde a jak rodit!

Hanka
 Aura+holčička(8/03)+bříško 


Porod s porodni asistentkou a ve Vrchlabí :-))))) 

(27.1.2004 22:42:53)
Rodila jsem ve Vrchlabi a bohuzel byl porod vyvoláván, protože mi předčasně praskla plodová voda. Musím ocenit personál nemocnice, že mi přesně vysvětlili, jakou volí medikaci a proč. S vyvoláváním porodu čekali, jestli se náhodou nerozběhne sám. Již během kontrakcí jsem zavolala své porodní asistence Janě Steklé (ještě jednou jí tímto moc děkuji), která přijela z Prahy. Byla neděle 16 hodin a malá se narodila v pondělí ve 14.17. Celou tu dobu se se mnou a manželem propracovávala k vytouženému okamžiku, pomáhala jak radou, tak masážemi a aromaterapií. Během druhé fáze nechávala porod na panu primáři Kavanovi, ale když už viděla, že opravdu nemůžu (porod byl vyvoláván od neděle rána, tj. stahy už jsem měla cca 27 hodin), tak se do porodu aktivně zapojila, přesně mě instruovala na tlačení a v závěru mi na bříško - po předchozím upozornění a po domluvě s panem primářem - velice opatrně a šetrně nalehla. Zoe se "vyloupla na svět" a byla úplně v pohodě. Dnes je jí přes pět měsíců a je stále klidná, usměvavá, optimistická a vyrovnaná. Opravdu si myslím, že atmosféra porodu jí velice prospěla. Poporodní péče je ve Vrchlabí už tak vyhlášená, že snad nemusím zdůrazňovat roli tatínků a maminek. V podstatě se od nás miminko neodloučilo ani na minutu, vždy u něj byl buď manžel nebo já. I přes relativně komplikovaný porod se už těším na další miminko a jak jsem slíbila vrchlabské porodní asistentce (bohužel si nepamatuji jméno), až budeme rodit, tak zase ve Vrchlabí. A porodní asistentku si s sebou vezmeme také...
Mohu všem maminkám doporučit, když už nechtějí nebo nemohou jet takovou dálku, ať si s k porodu vezmou kromě tatínka i porodní asistentku, která je vzdělaná v oboru a (narozdíl od většiny rodiček a tatínků) může uvážit, jestli je daný zákrok opravdu nutný, nebo jestli se dá najít nějaká alternativa.
Všem maminkám držím palce, s úsměvem,
Zlatka+Zoe
 Pavla a Kubik 
  • 

johanko 

(28.1.2004 0:11:12)
jsem cholerik, nemohu se v okamziku porodu s nikym hadat o tom co ano a co ne.
myslim ze boj na porodnim sale je hloupost. ale kde tedy?

 Johanka 
  • 

Re: johanko 

(29.1.2004 2:42:06)
Porodni sal urcite neni misto, kde by se clovek mel hadat, protoze porod by mel probihat v co nejharmonictejsim prostredi a atmosfere.
V soucasne situaci mi pripada jako nejlepsi sestavit si porodni plan, konzultovat ho s gynekologickym i s detskym oddelenim porodnice a vzit si k porodu dulu (osoba doprovazejici rodicku, ktera ji poskytuje emocionalni a moralni podporu), ktera bude pomahat pri dodrzovani dohodnuteho porodniho planu.
Zdravi Johanka
 Petra Halámková 


Re: vyzva Tento přístup mě poškodil 

(16.2.2004 18:58:57)
Asi už znáte moje nesouhlasné názory k všelijakým těmto výzvám a kdo mne znáte déle, asi nechápete, proč nesouhlasím, když jsem dřív souhlasila. Prošla jsem si "výzvovým" obdobím, ale to najednou skončilo, skončilo okamžikem, kdy jsem sebe začala vidět z většího nadhledu než dříve. Nejsem pusa prořízlá, co by každého hned utloukla argumenty, a proto mi zpětně viděno, model prosazování se, vůbec neseděl, ale hrozně mne lákal a připadal hezký, myslela jsem, že vede po správné cestě ke svobodě porodu. K porodu jsem tehdy šla s tím, že si budu říkat, co chci a co nechci, a že uplatním svoje cítění, co a kdy potřebuju. Dopadlo to tak, že mne stejně nikdo neposlouchal a nikdo si mne nevšímal (respektive poslechli, zadívali se jak na nesvéprávnou) a dělali si to po svém a musela jsem se s tím na místě vyrovnávat, což bylo pro mne tak šíleně náročné, že mi to udělalo pěkné trauma a děcku také, a dlouho trvalo než jsem se z něj dostala a synovi to už nevrátím. Kdybych šla tenkrát k porodu s pocitem "ať se děje co se děje, musím být v klidu", bylo by to tehdy pro mne a hlavně syna lepší. Je to jako v té pohádce od Boženy Němcové, že zakleté zvíře princ čekalo na dívku, která by pro něj trpělivě snášela vše, co ji potká. Kdyby se dívka rozhodla se strašidly vyjednávat, že chce, aby ji strašili tak a tak, tak prince prostě nevysvobodí. Božena Němcová moudře naznačuje, že žena má být trpělivá a má mít lásku, nikoli se hádat a smlouvat. Protože kdo má lásku, není poškozen hrubostí druhých.
 Jana Z. 


Re: Re: vyzva Tento přístup mě poškodil 

(16.2.2004 19:32:10)
Petro,

ale problem neni preci v Tobe, ale v systemu porodnictvi jaky je v cr zabehly...

VIm o cem mluvim, jelikoz prvni dcerku jsem porodila v CR a druhou v nemecku..

Petro, ja dost dobre nechapu, proc povazujes i zenske, ktere se snazi na tomhle systemu neco zmenit k lepsimu za spatne, ci za spatne zenske, ktere si zjistuji fakta a snazi se najit pro ne nejvhodnejsi porodnici aby prave mohly porodit v klidu - pro ne i pro jejich dite...nechapu co na tom vidis spatne...opravdu maji vsichni bucet jako stado a rikat "ooo delejte si se mnou co chcete, jen at uz je moje dite na svete.." (a to opomijim fakt, ze v prubehu porodu uz toho fakt nemuzes moc dirigovat, tedy nevim jak ty, ale ja uz mela jine starosti...proto je dulezite vedet predem kam jdu rodit ..)

Ver mi, ze se da rodit v klidnem prostredi s myslenkama upjatyma na sebe a svoje dite s tim, ze navzajem spolupracuje rodicka i porodni baba, v pripade komplikace lekar...A to je to co urcite chces i ty...

jana
 Jana Z. 


Re: Re: Re: vyzva Tento přístup mě poškodil 

(16.2.2004 19:41:37)
Petro,

chapu-li dobre Tvuj syn je nemocny..je mi to velice lito, myslim to zcela uprimne..
Prosim, nedavej sama sobe vinu..

Myslim, ze prave proto je dulezite aby zenske mohly rodit v klidu, v pritomnosti lidi, kterym duveruji (at uz to je lekar-porodnik ci Hebamme..)..nemyslim, ze je vylozene dulezite zda je k dispozici vana a super moderni porodni luzko, ale je dulezite aby lidi co pomahaji diteti na svet naslouchali rodicce a ona duverovala a naslouchala jim... vzajemna duvera, ne disciplina na strane rodicky i pres jeji nepohodli, stres a vetsinou i vetsi bolesti..

jana
 Sylva 
  • 

Re: Re: vyzva Tento přístup mě poškodil 

(16.2.2004 23:28:02)
Petro, ono je asi fakt dost těžké bojovat o svá práva během porodu. Ale tím, že budeme trpně všechno snášet a příkoří budeme omlouvat, tím ničeho nedosáhneme. A pokrok přeci nezpůsobí to, že všichni budou buď spokojeni nebo si aspoň nebudou stěžovat.
Je třeba ozývat se a ptát se - proč děláte nástřihy u všech žen, proč nabízíte možnost porodit v libovolné poloze, když pak stejně všechny maminky naženete na stůl...nikoliv při porodu a možná ani ne v těhotenství (záleží na ženě, já jsem na to náladu moc neměla). Ale kdykoliv jindy!
Je třeba poradit maminkám, že je dobré mít porodní plán a NĚKOHO (např. dulu), která se bude v rámci možností snažit, aby ten porodní plán byl dodržený (samozřejmě pokud nebudou komplikace).
Ale rozhodně je třeba něco dělat, ne jen sedět v koutku a vzdychat, že to bylo hrozné, ale hlavně, že jsme živí!!!
 Petra Halámková 


Re: Re: Re: vyzva Tento přístup mě poškodil 

(17.2.2004 11:55:10)
Jano Z a Sylvo, pro každého je dobré něco jiného. Vy budete při porodu šťastné, když si něco vydobydete. Rozumím a chápu, nic nenamítám. Ale neraďte to všem jako pravdu a nedávejte výzvy k boji, protože například já jsem byla nešťastná, když jsem "bojovala" a myslela jsem MYLNĚ, že bych bojovat měla. Žena může být u porodu šťastná i jinak než vy, třeba tak, že se prostě vykašle na to, co se děje okolo ní a s ní a žije jenom "uvnitř sebe". Kdybych tenkrát věděla, že nejlepší cesta ke štěstí při porodu je "žít ve svém vnitřním světě" a na okolí nehledět a nepřátel se nebát, porod bych zvládla šťastná. Syn není poškozen jenom porodem, ale spíše celkovým mým tehdejším rozpoložením. Tak já odpovím ještě filozofce a ahoj!
 Sylva 
  • 

Re: Re: Re: Re: vyzva Tento přístup mě poškodil 

(17.2.2004 13:40:09)
Petro...ale já na rozdíl od tebe neradím, ani nepíšu, co je a co není správné.
To je legrační přístup - kritizuješ mě za něco, co nedělám já, ale ty.
 *Terina* 


Re: Re: Re: Re: vyzva Tento přístup mě poškodil 

(23.2.2004 18:51:50)
My přece nechceme při porodu o nic bojovat! My chceme vybojovat to, aby se při porodu bojovat nemuselo. Aby se matkám naslouchalo bez boje a peronál byl lidský a citlivý. Chceme všem dalším rodičkám usnadnit cestu.
Já doufám, že se mi za pár měsíců podaří dojet do Vrchlabí, i kdyby to mělo být tím taxíkem.
 Meta 
  • 

Trocha filozofie pro Petru H. 

(17.2.2004 8:17:49)
Počkej Petro, ty máš sice ideály, které se snažíš ostatním vnucovat, ale
sama podle nich nežiješ? Jak tedy víš, že tvé názory jsou správné, když ses o tom nepřesvědčila na vlastní kůži? Jakýpak nadhled, pokud není podložen prožitkem? Pak tvé názory, třebaže by obsahovaly zrnka pravdy, jsou pouhým bla bla bla a nemůžeš se divit, že se na tebe ostatní pokaždé rozzlobí. Nedřív musíš něco uskutečnit a pak teprve ze své zkušenosti můžeš vyvozovat závěry...ale ani tehdy nesmíš zapomínat, že co se osvědčilo u tebe, nemusí být dobré pro ostatní.

B.Němcovou bych sem netahala, jak si jí vážím z hlediska literárního, za vzor mateřství ji nepokládám. Je zrovna příkladem onoho rozporu, co nedokážu uskutečnit, to si vysním...Možná proto se s ní zřejmě dost ztotožňuješ. Přemýšlej o tom holka...a začni žít místo snění.
 Petra Halámková 


Re: Trocha filozofie pro Petru H. 

(17.2.2004 13:01:13)
Filozofko, asi mne sleduješ z nebe, když víš, co jsem prožila a neprožila.

Tím, že jsi zjistila, že já jsem bla bla bla, jsi vlastně dospěla k poznání, že určitě existuje někdo lepší ke konverzaci než já. Neboli já jsem ti posloužila jako ukázka špatná.

Mně posloužila jako špatná ukázka moje tehdejší hádací jednání při porodu, proto nyní zastávám názor nehádat se.









 Majka, 2 děti 
  • 

Re: Re: Trocha filozofie pro Petru H. 

(18.2.2004 8:51:18)
A říká někdo, že se máš hádat? Přečetla jsem si tvoje příspěvky z lo%nského roku a nepochopila jsem, proč jsi stále mluvila o nemožnosti výběru a nutnosti podvolit se i takovým nesmyslům jako vnucovaná poloha na zádech nebo odnesení dítěte po porodu. Vždyť přece to se již v některých porodnicích neděje. Připadalo mi to, jako kdyby jsi byla v té době sama těhotná a snažila si se vyrovnat s tím, že půjdeš do některé nevstřícné porodnice. Pokud tomu tak je, proč jsi si nevybrala jinou jako jiné maminky?
 Petra Halámková 


Re: Re: Re: Trocha filozofie pro Petru H. 

(20.2.2004 11:51:41)
Majko, já jsem psala ze svého pohledu, co má dělat obyčejná máma, která prostě nemůže jet do vstřícné porodnice, protože ji tam třeba nemá kdo odvézt a protože se jí třeba nemá kdo postarat o děti, tak si musí zavolat sanitku z nejbližší nemocnice. Ne všechny maminky mají náturu a možnosti na porodní turistiku.
 Majka, 2 děti  
  • 

Re: Re: Re: Re: Trocha filozofie pro Petru H. 

(20.2.2004 22:16:46)
Petro, a nejsou to jen vymluvy? V nekterem z predchozich prispevku jsi
psala, jak mas skveleho a chapaveho manzela. Potom stale nechapu, proc
se nenabidl, ze te do Vrchlabi doveze nebo ti zaplati taxika, proste
proto, aby te potesil. A hlidani deti jsi musela resit stejne. Zda se
mi, ze utikas pred problemy, misto toho, aby jsi hledala reseni a
jeste ti vadi, ze jsou i takove zeny, ktere tuto filosofii s tebou nesdileji.
 Jana 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: Trocha filozofie pro Petru H. 

(20.2.2004 23:18:15)
Zvlášť když z Hradce je to do Vrchlabí kousek.
 Petra, dcerka 2000 
  • 

Pohodový porod 

(27.1.2004 9:42:09)
Ahojky všem, po přečtení článku a příspěvků mi nedá, abych nereagovala a nenapsala svoji zkušenost. Rodila jsem v roce 2000 v Kadani a porod probíhal velmi rychle, ač jsem byla provorodička. Dcerka se narodila 20 minut po příchodu do nemocnice. Ihned po příchodu mne vyšetřil lékař a okamžitě jsem šla na sál (všude byl se mnou manžel). Nestihli ani monitorovat bříško natož vyplňovat papíry. Teprve až po porodu, zašití, poňuňání s miminkem a prvním přiložení začali se mnou ty papíry vyplňovat! Dodnes jsem si myslela, že takhle vypadá normální porod všude: příjemné a velmi milé chování sestřiček a lékařů a vstřícný přístup k přirozenému porodu. Po zkušenostech, které byly popsány v článku i v příspěvcích teď jenom děkuji, že jsem měla možnost prožít tak pohodový porod a vlastně bych měla dodatečně poděkovat kadaňské porodnici. Jednání a chování, které je u nich samozřejmostí, jinde tak samozřejmé není. To je smutné.
Petra
 Vladana, Lukas 6 tydnu 
  • 

Anglicky domaci porod 

(27.1.2004 17:15:21)
Vsechny vas moc zdravim a po nekolika mesicnim cteni RODINY jsem se take rozhodla napsat.
Cetla jsem hodne o porodech v Anglii (v nemocnici i doma) a o porodech v Cechach. Kazdy ma jinou zkusenost a nekdo spokojeny je a nekdo ne. Ja musim rici, ze ja jsem jedna z tech spokojenych.
V Anglii ziji pet let a jak uz v nekterem clanku bylo napsano, anglicke statni zdravotnictvi neni kvalitni. Jen maly priklad: v nemocnicich jsou na mnoha mistech koberce a v porodni mistnosti, kterou jsem mela sanci videt, byly tapety.
Proto jsem se rozhodla pro porod doma. Tehotenstvi to bylo pro mne prvni a bezproblemove. Mela jsem trosku obavu, protoze jsem nevedela do ceho jdu, ale muj odpor k nemocnici mne utvrdil v tom, ze jednam zpravne.
Bolesti mi zacali ve stredu vecer, zrovna, kdyz se muj manzel vracel domu z prace ( byl to nami domluveny posledni pracovni den, nebot datum porodu bylo stanoveno na pet dni pozdeji). Bylo jich par malych a za chvili ustaly. Kolem desate jsem si sla dat vanu a chtela jsem jit spat. Ve chvili, kdy jsem si lehla se bolesti vratily a byly kazdych deset minut. Asi v jednu v noci byly uz kazdych sedm minut, a tak jsme se rozhodli zavolat nemocnici. Sestra na sluzbe nam rekla at si dam vanu a relaxuji, a ze uvidim jak to bude pokracovat. Vanu jsem si dala uz druhou a potom jsem si opet lehla a snazila se usnout. Kdyz jsem do peti rano ani oka nezamhourila a bolesti byly asi kazde 2-3 minuty, tak jsme volali znovu. Tentokrat nam bylo receno, ze nekoho poslou. Za chvili zvonil telefon a jedna midwife se ptala na cestu k nam. Manzel vse vyril. Za dalsi chvili opet telefon a dalsi midwife. Tentokrat moje oblibena midwife z tehotenskeho plavani, ktera mne mimichodem v porodu doma moc podporovala. Tato midwife mi rekla, ze je na sluzbe a blizko, a ze do 15 minut bude u mne, at si dam dalsi vanu. Tato rani vana mne opravdu pekne uklidnila a ona opravdu prisla za chvilicku. Nechala mne ve vane relaxovat a zatim s manzelem pripravili nasi postel a loznici na porod (igelity, osusky atd.).
Kdyz jsem z vany vylezla, tak mne prohlidla a k memu udivu jsem byla otevrena na 8 cm.
Do vany jsem se uz nevratila, ale klecela jsem na zemi oprena o porodni mic a drzici meho manzela. Mezitim ona zavola moji midwife, ktera se o mne starala cele tehotenstvi.
Na zemi jsem zacala i tlacit, ale tep nas obou (muj a miminka) se zacal moc zrychlovat, tak mi doporucily zmenit pozici. Potom jsem si lehla na postel a vse se opet uklinilo. Ke konci jsem byla dost unavena, tak musela provest maly nastrih, ktery jsem vubec necitila. Prcek se narodil pred desatou hodinou rano 11.12.2003 ctrnact dni pred vanocema a myma tricatyma narozenima. Dala jsem si ten nejhezci darek. Lukaska mi daly hned na bricho, kde zustal po dobu siti. Asi odvedl mou pozornost, protoze o siti taky toho moc nevim. Potom ho otrely, zvazily a na mou prosbu zmerily (3,7 kg a 53 cm). Hned na to ho prilozily a malej krasne pil. Po tom vsem mi pomohly do koupelny, kde jsem se umyla zatim co muj manzel sedel na zachode a drzel nas maly uzlicek stesti (v Anglii jsou vetsinou koupelny se zachodem neoddelene).
Zatim midwife uklidily celou loznici a ja se vratila do ciste postele a uklizene mistnosti, jako by se tam ani nic nedelo.
Potom jsem zavolala moji mamce do Cech a muj manzel udelal zenskym snidani. Odesly asi tri hodiny po porodu a po vylpneni vsech papiru a po dalsi moji kontrole.
Malymu je sest tydnu a prave krasne spi. Uz vazi 5 a1/4 kg, stale kojim a vsichni jsme moc spokojeni.
Osobne jsem moc rada, ze jsem zvolila porod doma i kdyz vim, ze to neni pro kazdeho. Jsem rada, ze jsem mela kolem sebe lidi, kteri respektovali ma prani a byli moc fajn.
Je mi lito vas vsech, kteri jste meli spatne zkusenosti at v Cechach nebo v Anglii. Snazte se zapomenout a uzivejte si vase deti s radosti alespon ted a v budoucnu.
Krasny den Vsem preje Vladana
 Jarka 
  • 

Porodnice Č.K. 

(27.1.2004 22:29:38)
Rodila jsem v Českém krumlově před 13 lety a podle toho jak popisujete v článku se praktiky této porodnice nijak nezměnily.Je pravda,že v současné době je v této porodnici nový pan primář,který slíbil alternativní metody porodu,ale vidím,že se zatím proto nic nedělá.Škoda,ráda bych si pořídila druhé dítě,ale v těchto podmínkách a s tímto přístupem bych rodit nechtěla,jsem sice přímo z Krumlova,ale budu se jednou muset poohlédnout jinde.Porodnice přijde o věrnou "pacientku" a novorozeňatko.
 Martina+Kubko 6 mesiacov 
  • 

Suhlasim a podporujem! 

(28.1.2004 23:21:40)
Tvoje postrehy a pocity z kamaratkinho porodu su, podla mna, korektne a opodstatnene. Je smutne, ze este stale je vzity nazor: " Hlavne, ze matka a dieta ziju - porod bol teda OK..."
Nechapem, ze ani zensky personal v porodnici (ktory povacsinou sam absolvoval svoj porod) nedokaze poskytnut zene-rodicke to, co najviac pocas porodu potrebuje - laskyplnu istotu a podporu viery v seba samu.
 Věra (Zdeněk, 9,5 měsíce) 
  • 

ne všechno laik pochopí 

(28.1.2004 21:09:40)
Shodou okolností znám osobně paní Johanku i rodičku, o které píše. Také jsem před pár dny četla článek v MF Dnes o přirozeném porodu, kde také citovali paní Johanku.
Nemyslím si ale, že názory paní Johanky jsou správné. Sama mám miminko o jeden den starší než čtvrté miminko paní Johanky. Vím, že porod doma bych v žádném případně nezvládla a velmi děkuji třeba za nástřih hráze, který mi preventivně provedli. Miminko mělo 4,17 kg a 9,7 cm průměr hlavičku.
Poslední hodiny porodu jsem prožila s manželem v porodním sále Českobudějovické porodnice za asistence 3 porodních asistentek. Vystřídalo se u mně taky pár doktorů, kteří se občas objevili a trochu porod řídili. Např. oxytocinem, kyslíkovou maskou, injekcí proti křížovým bolestem.
Miminko mi přiložili k prsu stejným způsobem jako rodičce paní Johanky. Ale sama bych se bála, že miminko neudržím a položit ho na břicho by bylo dost bolestivé.
Osobně bych nevítala účast manžela ani před obdobím na sále. Přece jen při krystýru chce být člověk sám, na monitoru jsem si zas povídala s jedním panem doktorem.
Jedinou věc, která mi opravdu vadila, byla ta, že vzhledem k přeplněnosti porodnice a oddělení šestinedělí jsem miminko viděla po porodu pouze na sále 2 hodiny a pak jednou ráno, kdy mi bylo přiloženo k prsu na kojení. Od deseti hodin večer do jedenácti dopoledne jsem musela ležet na rizikovém oddělení, než se uvolnilo lůžko na oddělení šestinedělí.
Závěrem chci říct, že psát články jako paní Johanka by opravdu měl psát spíše nějaký "normální" člověk, než skalní ekologický extrémista. Tohle pojmenování jsem poněkud přehnala, ale někdy když čtu anebo slyším názory Johanky, tak mám z ní bohužel tento dojem.

 Sylva 
  • 

Re: ne všechno laik pochopí 

(28.1.2004 22:18:24)
Johanku znám taky osobně a opravdu NENÍ skalní ekologický extrémista. (Mimochodem, podle čeho se skalní ekologický extrémista pozná?)
Milá paní, když dojdou argumenty, je vhodné použít urážky, že?
 Věra 
  • 

Re: Re: ne všechno laik pochopí 

(29.1.2004 0:29:08)
Paní Sylvo, nikoho jsem nechtěla urážet, měla jsem napsat spíše "přírodní extrémista", možná to víc sedí. Jde mi o to říct, že nesouhlasím s lidmi, kteří se za každou cenu chovají co nejvíc v souladu: příroda si sama poradí. Jednou jsem se bavila s paní Johankou na téma kojení. Vyprávěla mi, jak kojila syna do 10ti měsíců. Jenom kojila bez příkrmů. A povídala, že je taky zdravej. Ano, je zdravý, ale paní J. nenapadne, že třeba může mít nedostatek železa který si jako miminko ještě nenarozené udělal zásobu a která dochází kolem půl roku života miminka. Že proto se vlastně miminku dává první zelenina.
Můj osobní názor je ten, že kdo tomu rozumí, tak ať to komentuje. Já jsem programátorka, tak nebudu zhodnocovat, jestli bylo nebo nebylo vhodné udělat nástřih hráze. A tak můžu pokračovat...
 Sylva 
  • 

Re: Re: Re: ne všechno laik pochopí 

(29.1.2004 11:41:09)
Co k tomu říct...že jsem taky původní profesí programátorka, že Anička je taky ještě v 10 měsících plně kojená a že Johančin Dan už je velký kluk a je zdravý jako řípa.
On extrémismus je jedna věc a respektování přírody či přírodních zákonů nebo jak to nazvat je věc druhá.
Ale o tom se asi nemá cenu bavit. Důležité podle mě je, aby porod probíhal především podle představ matky-rodičky, nikoliv podle představ zdravotnického personálu. SAMOZŘEJMĚ pokud je to možné. A Johančina kamarádka byla zdravá (pokud se mnou souhlasíte, že těhotenství ani porod nejsou nemoci), tak proč to nemohlo proběhnout podle jejích představ? Vždyť proboha stačilo docela málo...
 Věra 
  • 

Re: Re: Re: Re: ne všechno laik pochopí 

(30.1.2004 13:11:44)
Někdy vypadá, že v porodnici, člověka obtěžují a přitom to má smysl. Z věcí, které jsem sama zažila a byly mi vysvětleny (buď hned anebo jsem si o nich přečetla) a které zazněly v článku.
Např. že při dávání oxytocinu a glukózy musí být natažená ruka. To je fakt, protože když jí ohnete, prostě to přestane kapat a začne to pípat na sestru. Glukóza pomáhá rodičce v tom získat energii, když je už hodně vyčerpaná a pomáhá i dodat energii miminku.
Sama jsem na konci porodu byla vděčná manželovi, že na mě mluvil zvýšeným hlasem, protože jako bych neslyšela. Člověk je bolestí i porodem jakoby otupený. Proto možná pro druhého je divné, když porodní sestry na ženu mluví zvýšeným hlasem, ale já jsem to chápala.
Můžu psát dál, ale to je na román.
Myslím si, že zlepšení stavu v porodnicích by pomohlo přidat zdravotníkům víc peněz, snížit jim hodiny, po které pracují a např v českobudějovické porodnici by pomohlo, kdyby se zlepšily prostory na odděleních. 1 sprcha pro 6 maminek je opravdu málo. Také jíst stravu jako ostatní pacienti je někdy za cenu toho, že dítě má pak břišní koliky nebo jako Zdenda vyrážku (ze salátu z rybiček).
Také si myslím, že lidi nezměníte. Vždycky potkáte někoho, kdo nebude mít dobrou náladu a bude se do vás při první nepříjemnosti navážet. Jako všude.
S tímto jsem se však nesetkala. Naopak po porodu mě sestřičky i přes moje ječení na sále pochvalovali, tatínka také, na oddělení šestinedělí byli až na jednu sestru všichni velmi vstřícní a pomáhali s problémy.
Ještě jednu věc bych chtěla zmínit. Např. po porodu dali manželovi Zdeněčka pochovat, ale upozornili ho, že s ním má sedět. Ne vstávat. Myslím, že na první pohled je to tak trochu buzerace, na druhou stranu to má jistě své důvody. Tatínek takké vyčerpaný nemůže upadnout, a přece jen nemocnice už za miminko zodpovídá.
Také bych chtěla říct že hodně maminek ani neví o svých právech, ale aktivně je nevyhledává dopředu před porodem a pak je vyžaduje nebo nadává že je nemá, když je už pozdě. Já jsem chodila na kurz předporodní k paní porodní asistentce a dětské sestře paní Skálové. Tam nám všechno vysvětlili, poradili co a jak, povídali si s námi o strachu z porodu a jak ho odstranit. A jelikož se tam střídaly i porodní asistentky přímo z porodního sálu z Českobudějovické nemocnice, tak jsme se mohli ptát přímo jich na konkrétní věci. Třeba že o přestřihnutí pupeční šňůry může požádat tatínek, ale vše dopředu a nejlépe zopakovat když se budou střídat směny.
Ne všechny maminky chodí do kurzů, k jejich škodě. Pak nechápou některé věci, co se prostě u porodu dějí. Ale i tak třeba pořádají nemocnice prohlídky, kde se můžete přímo podívat na porodní sál, do přípravny a na spoustu věcí se zeptat. Problém je, že spousta maminek ani neví na co by se mohla ptát.
 Hana, 2 děti 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: ne všechno laik pochopí 

(3.2.2004 11:26:17)
Vážená paní Věro,
vám možná "technický" způsob porodu vyhovuje, tak prosím, nikdo vám v něm nebrání. Nicméně já zažila obě varianty: porod "technický" i porod "přirozený" (v CAPu) a byl to tedy opravdu rozdíl. Po tom prvním jsem si měsíc nesedla (po nástřihu a šití), po druhém jsem seděla hned (bez nástřihu a po šití). Po prvním jsem měla deprese a pocit, že "jsem to nezvládla", po druhém jsem se cítila jako hrdinka, která může skály lámat. Po prvním porodu (s oxytoxinem) jsem nemohlo dlouho chodit a měla jem závratě, po druhém jsem se po 2 hodinách šla v klidu osprchovat...
Při prvním porodu mne drželi na porodním lůžku bez hnutí a pak se "divili", že se tak pomoalu otvírám. Při druhém jsem si dělala, co bylo potřeba, také jsem se "zpomalila"... stačilo párkrát změnit polohu a najednou to šlo "jako po másle". Při prvním porodu sjem měla klystýr, při druhém ne a vyprázdnila sjem se přirozeně sama na záchodě. Při prvním porodu mě dirigovali, při druhém rpovázeli a pomáhali mi. když jsem při druhém porodu řekla "už msuím tlačit", asistentka sice nejprve říkala, že ještě asi ne, ale když jsem řekla, že "musím", šlo se na věc. Po prvnímporodu jsem měla sílu se miminko tak akorát podívat, po druhém jsem si ho spolu s manželem pěkně užívala. A můj vzah s manželem je takový, že vím, že se opravdu před ním nemám za co stydět. Moji důstojnost nesnižuje přítomnost manžela, ale cizích osob, které sjou porodu přítomny zbytečně. Nevidím důvod, proč bych za klad měla považovat to, že se na mě "vystřídalo" x doktorů a sester. ALe jak jsem již říká má babička - proti gustu, žádný dišputát.
Těším se na svůj třetí porod - bez zbytečných (to "zbytečných" podtrhuji) zásahů.
 Hana, 2 děti 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: ne všechno laik pochopí - ještě drobnost  

(3.2.2004 11:28:24)
Ještě drobnost - maminky, které diskutují v této diskusi, mi rozhodně nepřipadají jako nepoučené husy, které si neseženou potřebné informace :)
 Beata 
  • 

Re: ne všechno laik pochopí 

(29.1.2004 17:38:01)
Mila Vera,
Takto by som nikdy neodsudila Johanku (hoci ja ju nepoznam osobne). Tak ako Vam vyhovoval vas porod a ste vdacna za nastrih, klystyr a nepritomnost partnera tak inej zene toto vsetko moze vadit. Ja som svoje dve deti porodila v porodnici a aj tretie porodim v porodnici, na porod doma si netrufame, ale neuberam moznost vyberu inym mamickam. (Ale ani nahodou necitim vdaku za vykonany nastrih po ktorom mam dozivotne problemy a klystyr pri ktorom mi sestricka poranila konecnik lebo sa ponahlala.)
A ku kojeniu, aj s tym to nefunguje podla knih u vsetkych deti. Prve dieta som kojila 18 mesiacov, nikdy nepotrebovalo ziadnu umelu nahradu materskeho mlieka. Podla knih som sa od 6 mesiacov pokusala zaradit do stravy vsetko ako pisu "mudre knihy". No dcerka vsetko odmietala do 10 mesiaca bola plne len kojena. Jedine bola ochotna prijat mimo materskeho mlieka slaby cajik alebo vodu. Sama detska lekarka mi doporucila, ze ju nemam nutit a mam to nechat na dieta, vysetrenia mala absolutne v poriadku. Takze ako pises nie vzdy a kazde dieta musi od 6. ci 7. mesiaca sa stravovat podla knih. Druhe dieta som kolila tiez 18 mesiacov a od 6. mesiaca sme tiez skusili pridavat zeleninku, ovocie a fungovalo to. Kazde dieta je ine a len jeho mama vidi co si zapyta a co odmietne. Neodsudzujte Johanku za 10 mesacne plne kojenie.
 Jana 
  • 

Re: Re: ne všechno laik pochopí 

(29.1.2004 17:58:39)
Odsuzovat za kojení? To je snad zlý sen! Kojila jsem dceru do dvou let a jsem hrdá, že jsem jí dala to nejlepší co jsem mohla. Samozřejmě jsem od roku dávala i příkrmy, ale to nejdůležitější - mateřské mléko převládalo.
 Lucka, Krystof 2 roky 
  • 

Ja stahy necitila... 

(28.1.2004 22:01:01)
Na svuj porod si nemuzu stezovat. Byl rychly. Na prvorodicku pry az moc.

Chtela bych jen rict k tomu povzbuzovani pri tlaceni. Ja za ne byla vdecna. Ja totiz ty stahy posledni 3 minuty necitila.. Vubec. Netusila jsem co se deje v mem brise, necitila jsem vubec nic. Deloha se stahovala a ja o tom nevedela. Bez "roztleskavacek" bych to asi fakt nezvladla :o)

P.S: Patrim k tem nekolika malo lidem, kteri, kdyz se dostanou na hranici PRO NE unosne bolesti, tak ji prestanou vnimat :o)
 Lionka 


Krumlovská porodnice-jako na balkáně :o((( 

(4.2.2004 18:28:14)
Raději jsem to ani nedočetla-brrr
 Zuzana 


Praha -> Vrchlabí 

(4.2.2004 20:30:24)
Taky je mi velmi sympatická porodnice ve Vrchlabí a ráda bych se tam jednou se svým bříškem uchýlila, ale zajímalo by mě, jak to s porodem ve Vrchlabí dělají pražské maminy.
Jedou pár dnů před termínem do Vrchlabí, tam se ubytují a čekají, až "to" přijde?
Nebo čekají v Praze a pak už s kontrakcemi uhánějí těch 120 km do Vrchlabí a modlí se, aby to stihly?
Jde mi o to, že mimino se může narodit klidně dva, tři tejdny po termínu a to se to bydlení na hotelu ve Vrchlabí a čekání na porod může pěkně prodražit... ono to asi za to stojí, ale stejně...

Žiju v Praze a pokud se situace v pražských porodnicích nezlepší, budu jednou rodit ve Vrchlabí, proto by mě zajímalo, jak to funguje v praxi.
Maminy cestovatelky, napište mi prosím. Buď sem nebo na mail
CrystalClear@seznam.cz
 Bivoj 


Re: Praha -> Vrchlabí jsme zvádlli :) 

(9.2.2004 14:47:52)
Řešila jsem stejný problém, ve Vrchlabí mě ukliďnovali, že jako prvorodička cestu zvládnu, protože první doba porodní trvá obykle 8-11 hodin.
Zároveň jsme dostali i několik kontaktů na ubytování ve Vrchlabí.
Situaci nakonec za mě vyřešili u Apolináře, kam jsem chodila na kontroly a zmínila se, že mám v plánu rodit ve Vrchlabí a do vody. Byla jsem slušně vyhozena ve 40. týdnu. Absolvovali jsme ve Vrchlabí asi 2 kontroly a protože jsme se domluvili na vyvolání porodu (končil 42. týden), zústali jsme tam.
 GANHAN 


Tak nevím kam jít. 

(27.2.2004 22:29:27)
Letos jsme se rozhodli, že pokud vše půjde ja má, tak si konečně pořídíme miminko. Studuju stránky rodiny už nějaký pátek, abych zjistila, která porodnice je nejlepší a "přátelská" a kde budou respektovat všechno to, o čem se tu píše (porodní plán, přikládání, doprovodné osoby atd.)
Když jsem si konečně vybrala Podolí (Ústav pro matku a dítě) tak zas čtu, jak jsou tam staršní. Skoro to zní jako když jsou to dvě různé porodnice.
Mám už slušnou řádku otřesných skušeností z gynekologyckých praxí (a to jsem nebyla těhotná), takže bych si nerada něco takového vyskoušela i v poronici.
Naštěstí už jsem našla, alespoň výborného gynekologa, takže se do toho nebojím jít. Poradte mi kam tedy v Praze za slušným porodem? (Nemáme auto, abych mohla jinam...)

Předem děkuju.
 Jitka, dvě dcery 
  • 

Re: Tak nevím kam jít. 

(17.4.2004 0:12:14)
V červenci 2002 jsem rodila v Podolí. Na porod vzpomínám jako na krásný zážitek. Kontrakce začaly odpoledne kolem 15 hodiny - byly nepravidelné ještě ve 22 hodin. (Při prvním porodu jsem vyplašená jela do porodnice (Apolinář)ještě večer - bylo dost času, tak manžela poslali domů. Já jsem se v bolestech potácela celou noc mezi koupelnou a pokojem.... Nespala jsem a byla jsem hrozně vyčerpaná a to bylo znát ráno na porodním sále - neměla jsem sílu.) Tentokrát jsme si s manželem řekli, že je potřeba se na to vyspat. Kontrakce ustaly a ozvaly se s ranním probuzením, a to dost razantně. Do porodnice jsme dorazili před 9 hodinou a v 11:10 se Kačenka narodila. V porodním pokojíčku bylo útulno, většinu času jsem strávila pohupováním na míči, porodní asistentka byla milá. Při šití (nástřih byl nutný, jizva po nástřihu při prvním porodu byla dost pevná) jsem měla miminko na hrudi, hladila ho a bylo mi krásně... Pak Kačenku zabalili do peřinek a dali do vozíčku vedle mě. Oba jsme se s manželem společně radovali. Zanedlouho přišla dětská sestřička, zase jí rozbalila, zkontrolovala pupečník a poprvé jí přiložila ... Katuška se chytla takovou silou, že jsem to cítila až v zádech. (Ten tah jí vydržel do dneška. Příští týden jí bude 21 měsíců a svoje "bumby" si nenechá vzít.) Po necelých 2 hodinách nás převezli na oddělení.
Dětské sestřičky se hodně snažily pomáhat s kojením. Já jsem to nepotřebovala, ale maminky , které byly se mnou na pokoji, si toho velmi cenily. Po 3 dnech jsme šly domů.

V tuto chvíli mi napadají jediné dva zápory:
- sprchy byly jen dvě na oddělení, ale přestože je potřeba x krát za den, tak tam nikdy fronta nebyla
- jídlo (nektarinky, čerstvé rohlíky ... nezapomenutelnou je pro mě masitá haše k večeři. Tak jak nám ji rozdali, tak ji našli na odkládacím stolku na nádobí.)
Oboje se dá "vydržet", pokud je to vyvážené vstřícným přístupem personálu v daleko důležitějších věcech.

Od ledna do června 2002 v Podolí rodily 3 mé kamarádky a všechny byly spokojené, proto jsem šla rodit tam. Myslím si, že záleží na tom, jak porod probíhá a na jaký personál se natrefí.

Přeji vám, aby vše dobře vyšlo!
 Lada, v očekávání 
  • 

Velmi zajímavé! 

(12.4.2005 14:23:56)
Po přečtení tohoto článku se velmi rozhoduji mezi přirozeným porodem a porodem v porodnici. Jsem neuvěřitelně zaskočená přístupem českokrumlovských porodníků a jejoch postup celkem odsuzuji. Nejsem přímá zastánkyně přirozených porodů, já sama velmi špatně snáším jakoukoliv bolest, ale myslím si, že budoucí matka by měly přesně vědět, jak chce svého potomka přivést na svět. Upřímně, já jsem po tomto článku na 99,999 % přesvědčena, že alternativní orod bude pro mě a mé dítě daleko lepší, nežli takovéhle necitlivé chvání lékařů v jakési porodnici. Děkuji a více takových článků.
 Lada, v očekávání 
  • 

Velmi zajímavé! 

(12.4.2005 14:24:32)
Po přečtení tohoto článku se velmi rozhoduji mezi přirozeným porodem a porodem v porodnici. Jsem neuvěřitelně zaskočená přístupem českokrumlovských porodníků a jejoch postup celkem odsuzuji. Nejsem přímá zastánkyně přirozených porodů, já sama velmi špatně snáším jakoukoliv bolest, ale myslím si, že budoucí matka by měly přesně vědět, jak chce svého potomka přivést na svět. Upřímně, já jsem po tomto článku na 99,999 % přesvědčena, že alternativní porod bude pro mě a mé dítě daleko lepší, nežli takovéhle necitlivé chvání lékařů v jakési porodnici. Děkuji a více takových článků.
 hanusa 


Re: Velmi zajímavé! 

(28.9.2005 17:06:17)
Myslím si, že je dobré, když si zde personál nemocnic přečte názor na jejich práci. Já sama jsem rodila 2x v Třebíči a myslím si, že změna, kterou může udělat personál za téměř šest let je pozoruhodná. Proto zcela vážně říkam, nebojte se rodit v Třebíči- lékaři i sestřičky jsou tam velice vstřícní a fajn.
 Jana 
  • 

Re: Velmi zajímavé! 

(16.3.2006 19:55:31)
Rodila jsem před půl rokem, v Budějovicích. A nebylo to až tak hrozné, navíc čas zahojí i vzpomínky, které nejsou stoprocentně fajn (např. arogantní sestra na příjmu). Ale přijde mi, že poslední dobou vládne přecitlivělost ohledně porodů - myslím že celkem zbytečná. Kdyby nechali všichni matku dělat to co má a personál (asistentky i lékaře) také, probíhalo by vše snadněji a víc v klidu. Nedivím se lékařům a asistentkám, že nejsou z doprovou (nevím, zda je horší hysterický otec, nebo přecitlivělá a porodůznalá kamarádka) rodiček nadšení, jak by se očekávalo.
Já jsem rodila sama, cokoli jsem potřebovala, to mi bylo splněno, včetně polohy, nástřihu, klyzmatu atd. Jednala jsem v klidu, bez hysterie, personál nemocnice mi oplácel stejně. Porod proběhl v pohodě, a to i přes to, že mi porod 4 dny vyvolávali. dcera měla omotaný pupečník kolem krku, paní doktorka v klidu malou vymotala, žádné plašení z ničí strany... Mám celkem hezké vzpomínky. Navíc po porodu zůstalo mimčo, zdravé, krásné, v pohodě. A za to myslím stojí vydržet i případné nevhodné komentáře a "křivdy" typu: Ne, paní Nováková, opravdu bude lepší, když si necháte ty nohy nahoře....
 Petra 
  • 

Rodička to popisovala jinak 

(10.4.2006 16:58:12)
Četla jsem vyjádření rodičky,které se ten porod týkal.Kupodivu to nepopisovala tak hrůzostrašně.Pouze,že byla velice vyčerpaná (což se dá očekávat)a polovinu z toho nevnímala.Na personál krom maličkostí také nic neměla.Tak nevím.
 Jana 
  • 

Re: Rodička to popisovala jinak 

(19.4.2006 18:13:17)
Rozumím tomu dobře, když si myslím, že rodička v pohodě a remcá kamarádka?
Jestli je to tak, tak myslím, že by to sneslo omluvu nemocnici, hlavně personálu.
 Zdeňka , dvě dospělé dcery 
  • 

Asi mi něco uniklo 

(20.5.2006 1:56:50)
Reaguji na poslední příspěvek ke článku, zvláště o tom, že rodička byla spokojená a kamarádka by se mohla nemocnici omluvit. Asi mi něco uniklo, neboť obsah tohoto příspěvku nechápu. Nebo uniklo něco paní "přispívající".
Stav rodičky při porodu nese svá specifika těhotné a rodící ženy.Doporučuji nejdříve prostudovat a potom tvrdit, že je rodička spokojená.
Pokud se budoucí mamina rozhodne vzít si sebou do porodnice "svého" člověka, pak jistě proto, aby měla oporu. Oporu ve všem, a právě v tom,v čem ještě ani neví, že ji bude potřebovat.
Z Johanky takto podané zprávy o porodu mám za to, že Johanky přístup byl humánní a správný. Zdeňka
 Amina 
  • 

Re: Asi mi něco uniklo 

(24.5.2006 9:33:10)
Myslím, že příspěvky jste skutečně nepochopila.

Zajímavé recepty

Vložte recept

Další recepty nalezte zde


(C) 1999-2020 Rodina Online, všechna práva vyhrazena.


Četnost a původ příjmení najdete na Příjmení.cz. Nejoblíbenější jména a význam jmen na Křestníjméno.cz. Pokud hledáte rýmy na české slovo, použijte Rýmovač.cz.

Všechny informace uvedené na těchto stránkách jsou obecné povahy a jejich používání je plně ve vaší odpovědnosti.
Jakékoliv otázky zdraví vašeho nebo vašich dětí je nutné vždy řešit s vaším lékařem.

Publikační systém WebToDate.