Re: nechce se mi verit

Jsem z ČB, rodili jsme v září 2003 v Prachaticích, protože přes vyhlášenou neonatologii mi porodnice v ČB přijde jako fabrika, možná že kvůli větší koncentraci komplikovaných případů z celého kraje přirozený porod nemá takovou pozornost? Spekulace, subjektivní dojem. Přístup personálu mi připadal autoritativní a že mne nerespektují. Navíc jsem nehodlala akceptovat to, že mi tatínka zavolají k porodu, kdy oni uznají, protože já potřebuju jeho podporu právě během otvírání, ne až aby se podíval, kterak tlačím ven jeho potomka. A to jsem při rozhodování netušila takové pikantnosti, jako že návštěvy se přijímají na chodbě a nesmí za maminkami na pokoj. Také jsem slyšela, že ještě existují takové porodnice (Plzeň) kde se pořád musí vážit před kojením i po kojení, to mi připadá jako naprostá šílenost, naštěstí jsem se s tím nesetkala.
Mým hlavním postřehem je, že porodem to teprve začíná. Porod sám alespoň u mne probíhal v jakémsi transu, že mi bylo všechno jedno, hlavně když něco neohrozí prcka a každý pokyn mne vyrušoval. Porod „klasický“- formulář vyplňovat při kontrakcích po pěti minutách (sestřička se během monitoru víceméně samoobsloužila údaji z odevzdaných lejster), nevím, jestli proto, že jsem byla oholená z domu, nebo protože jsem byla pátý porod za noční směnu, když normálně jich bývá pět do týdne, ale nedostala jsem klystýr. Kontrolní monitor po dvou hodinách vleže, protože se jim údajně nějaká maminka málem přizabila, když vsedě omdlela, ukecala jsem to na bok. Manžela mi hned po příjmu nechali u mne, nevím, jestli proto, že jsme přijeli už na 2 cm otevření. Nadstandartní pokoj pro 1 dobu porodní: kuchyňka (ocenil manžel) sprcha + „obýváček“ s křesílky, lůžkem, míči a masážní vanou (ocenila jsem já), obrázky na zdi, fikus. Milé prostředí. Sestra přišla v ceně nabídnout masážní a aromatické oleje a poučila manžela o jejich správné aplikaci. Jinak byla opodál, ale pokud jsme ji nepotřebovali, nerušila nás. Je ale fakt, že jsme byli v porodnici asi tak tři hodiny se vším všudy, moc jsem si to „neužila“ narozdíl od kamarádek s porody 15 atd. hodin od příjezdu do porodnice. Když bylo „UŽ“ přišla ke slovu klasická medicína, oxitocin, nožky nahoře, nástřih. Paní doktorka mi ale podle vyprávění manžela masírovala hráz do poslední chvíle a zkoušela, jestli to nepůjde. Já o tom nevím a nástřih jsem zaregistrovala sluchem – zvuk jako při porcování kuřete :o) Negativní dojem: věděla jsem, že tlačit do kopce prostě neumím a taky že jo. Měla jsem představu porodu v sedě nebo polosedě. Údajně nešlo víc vytočit opěradlo křesla, tak to byl víc pololeh, ale na to mne před porodem upozorňovali, že moc alternativně tam rodit nebudu. Neměla jsem dost síly a tak mi sestra lehla na břicho. Začala jsem se hádat a odstrkovat ji, byla jsem označena za hysterickou a přidali mi něco do kapačky v ruce, údajně na posílení kontrakcí, ale nevím. Pak se se mnou chvíli dohadovaly s takovou tou vlídností matky k malému dítěti, že musím víc myslet na miminko a že jsem sobecká a ať se koukám uklidnit. Co vám zbývá, hádejte se, když máte doktorku mezi nohama, kontrakce a slyšíte, že se děcku na monitoru zrychluje tep. Měla jsem strach, že to mačkání může mimču ublížit. Jestli dotepal pupečník před stříháním nevím, ale asi ne, přišlo mi, že pak to byl docela fofr.Tatínek si ji po porodu došel popsat, zatímco mne šili, oblečenou a v zavinovačce mi ji přinesli poprvé přisát, ale tak ječela, že to nešlo. Ležela vedle nás v inkubátoru, dokud mne neodvezli na oddělení. Pak ji ještě asi dvě hodiny sestra hlídala na sále, protože na oddělení nikdo nebyl, všechny byly u porodů - kvůli zahlenění, jinak bych ji dostala hned- a od té doby jsme byly pořád spolu. Myslím, že na požádání si personál vezme mimčo k sobě, když je maminka unavená. Pozitivum: veškeré poplatky atd. se vyřizovaly po porodu, před porodem opravdu jen ta doktorská lejstra. V ČB se platí předem, dopředu se hlásí a hradí tuším i epidurál. Negativum: Prachatice nemaji novorozeneckou JIP, komplikace a předčasné porody do 36 tt jedou tuším do Písku. Pokud je člověk z ČB, tak ho kvůli rivalitě porodnic naschvál Budějce z Prachatic nevezmou, protože měl rodit rovnou v Budějovicích.
Svůj pobyt v porodnici ale hodnotím podle oddělení šestinedělí (6 dní)(patřím k těm „nezodpovědným“ rodičkám, které před porodem nenasávaly rozumy u maminky nebo u kamarádek, přišla jsem do porodnice s matnou vzpomínkou na péči o jedenáct let mladší sestry, knižní teorií a vírou, že mi vše řádně vysvětlí a ukáže personál). Nemusely jsme řešit žádný problém, kromě přebytku mléka a klasicky rozbolavělých bradavek, takže jsme nikoho vážně nepotřebovaly, ale krom dětské primářky, která je vyhlášený morous a jedné důležité ženské sestry k nám byly všechny sestřičky velice vstřícné, tím myslím, že když se člověk ptal, poměrně ochotně se mu věnovaly. Nebyly to zrovna agitátorky Laktační ligy, které by nás chodily kontrolovat, jestli dobře přikládáme při kojení (dokonce jsme měly celou dobu k dispozici lahev s čajem, dokrm dle uvážení maminky), ale minimálně se zeptaly, jestli je vše v pořádku, jestli něco nepotřebujeme a víme si rady. Poradily mi třeba, že si mám Anetku dávat k sobě do postele, že se zklidní. Možná za to mohou rozbouřené hormony, ale já byla po porodu zaplavená dobrou náladou, všechny jsem měla ráda za to, že pomohly Anetce ke mně a až na to příšerné vstávání jsem se tam cítila dobře. Ale říkám, prožily jsme s Anetkou vše vzácně bezproblémově. Až na ten křik, to ji přešlo až po šestinedělí.
Jihočeškám ahoj!
Iva