| Přihlásit se | Nová registrace
tisk-hlavicka

Názory k článku (Ne)(Vše)mocní psychologové

 Celkem 77 názorů.
 Boadicea 


psychologia 

(21.10.2003 14:21:15)
Mam skusenosti zatial len s dvomi: Jedna pani doktorka psychologie bola nejaky cas mojou priamou nadriadenou. Z osoby, ktoru som predtym obdivovala v TV v odbornych diskusiach ako elegantnu, emancipovanu zenu-profesionalku, sa po par tyzdnoch v praci vyklula psychicky labilna zena zavisla na psychofarmakach a pravidelne dochadzajuca do pezinskej liecebne na "kury". Osoba, ktora nebola schopna usporiadat si osobny zivot a pritom sa snazila viest firmu (neuspesne). Dalsou zaujimavou osobou bola psychologicka, ktora zneuzivala svoj diplom a vedomosti, nastastie ju vyhodili z prace....viac psychologov nepoznam :)). No, vsade su len "ludia", taki aj taki :)
 Leona 
  • 

Re: psychologia 

(21.10.2003 14:39:10)
Chci se též podělit o své zkušenostmi z oboru psychologie, ovšem ne při adopci dětí. Moje první zkušenost je z doby, kdy moje kamarádka začala pracovat v Manželské a předmanželské poradně. I když zachovávala mlčenlivost o konkrétních případech, měla jsem možnost zjistit, jak to v takové instituci chodí. Pokud chcete vrbu, u které se potřebujete vypovídat a nebude vám vadit, že vedle vás bude významně odtikávat budík, který vám bude ukrajovat vyměřený čas, budiž. Nesmíte se ohlížet na to, že pan psycholog je dost nevyrovnaný, nezodpovědný a nestálý ve svých názorech. A pomoc? "Pomož si sám - to my nesmíme."
Druhou zkušenost jsem prodělala tehdy, když jsem začala mít problémy intimního rázu, které moje gynekoložka ohodnotila jako psychické. Zavítala jsem tudíž na psychologem-sexuologem. Nezbytný rozhovor o věcech maximálně intimních jsem považovala za nezbytnou součást léčby. Ta léčba probíhala tak, že jsem pokaždé vyfasovala recept na "zcela přírodní léky", které se po konzultaci s lékárnicí ukázaly jako ty nejdražší, které mají podstatně levnější ekvivalenty. No a když jsem panu doktorovi řekla, že se domnívám, že léčit psyché medikamenty není to, co by mě nadchlo (krom toho to nezabíralo), pan doktor mi řekl, že jinou alternativu mi on ani naše zdravotnictví nabídnout nemůže.
Už tam nechodím, s manželem jsme se problém pokusili překonat sami. A kroutíme oba dva hlavami, protože víme, že například na Madagaskaru - rozvojové zemi s neutěšeným zdravotnictvím, dokáží ÚSPĚŠNĚ léčit deprese, epilepsii - a to bez drahých farmak...
 Psycholog 
  • 

Svata pravda! 

(21.10.2003 14:29:54)
Neni vetsich hovad, nez jsou psychologove. To si prosim pamatujte.
 Katka 
  • 

Re: Svata pravda! 

(21.10.2003 15:04:11)
Taky znam jednu psycholozku - nasi sousedku.
Z prvniho nevydareneho manzelstvi na dve deti, z druheho, take jiz rozvedeneho, malou dcerku.
Momentalne bydli tato ctyricetileta pani se svym pritelem, studentem hudby. A tak misto prace o domacnost se tato dama prihlasila do hudebni skoly ke hre na housle.
Ted vrzaji spolu a deti jsou cely den na ulici, bez zajmu matky. Jeste ze ma na uklid a vareni posluhovacku. Jinak by to byl pripad pro socialku.
 Psycholog 
  • 

Re: Re: Svata pravda! 

(22.10.2003 11:48:31)
To o vubec nicem nesvedci. Jen to pripomina na to, ze lidsky zivot se nalinkovat, predvidat, ani hodnotit neda.
:o)
 Psycholog 
  • 

Erratum 

(22.10.2003 11:49:27)
"...pripomina to..." (nikoliv "na to")
 Psycholog 
  • 

Erratum 

(22.10.2003 11:49:32)
"...pripomina to..." (nikoliv "na to")
 Sosan 
  • 

Re: Re: Re: Svata pravda! 

(22.10.2003 12:23:34)
Ale dá. Kupříkladu když si založíte 4 stavební spoření na plnou dotaci a žijete z jednoho mírně nadprůměrného platu a živíte z něho rodinu, dá se celkem snadno předpovědět, že na konci roku je nebudete mít z čeho zaplatit :-) Podobně předvídatelných věcí je v životě spousta.
 VeronikaVeronika 


Re: Svata pravda! 

(22.10.2003 13:16:59)
Potrefená husa......Kdo tu mluvil o tom, že jsou psychologové hovada???
 Psycholog 
  • 

Re: Re: Svata pravda! 

(22.10.2003 13:42:27)
Ja! :-)
 Ivana , dvě dcery 
  • 

psycholog je nutné zlo 

(21.10.2003 15:47:20)
I já jsem se setkala s opravdu příkladným přístupem.Před lety jsme žádaly o odklad nástupu do školy a s tím byla spojená i návštěva psychologa .Na dohodnutou schůzku jsme s dcerou dortázily v klidu netušíc nic zlého.Po krátkém pohovoru zůstala dcera s pí psycholožkou sama.Asi po hodině mi "odbornice" sdělila své ohodnocení schopností dcery.
Prostě mi řekla,že dcera nemá do ZŠ nastupovat a že ji doporučí k přijetí do Zvláštní školy.
Naštěstí se měl za rok konat ještě jeden předškolní pohovor a u něj vše dopadlo jinak.
I ve školce s prvním hodnocením nesouhlasili, dcera se jim jevila jinak.Byla prostě živá.
Dnes je Kristinka v osmé třídě a učí se výborně.
 Misa3 


Prosim trochu zdvorileji-nelze vse generalizovat 

(21.10.2003 16:14:49)
Je pravda, ze sama mam lepsi zkusenosti s psychoanalytiky, nez s psychology, ale nelze to rozhodne takto generalizovat. Nepochybuji, o tom, ze nekteri psychologove i psychiatri jsou skveli a naopak, jsou mezi nimi typy, ktere by zahnaly na utek i Kajinka:-)))Ale nelze to vztahnout na vsechny a na priklade "zname" psycholozky, ktera nezvla dadomacnost, ci osobni zivot, soudit, ze jsou takove vsechny...
Mezi vsemi odborniky je urcite procento lidi, kteri tam evidente nepatri a lidi, kteri pro svuj obor jen ziji. Znama ma dcerku ve specialni (integrovane)skolce a nemuze si pristup odborniku vynachvalit. opodal zase existuje skolka, take specialni, ktera je znama jako odkladiste problemovych deti. proste vsecno je v lidech a nekde si vedouci zarizeni skutecne da praci se sestavenim skveleho tymu, jinde k tomu pristupuje zcela laxne a podle toho to tak vypada, ale nelze vsechny psychology strkat do jednoho pytle jako neschopne atd. Jiste mnoho rodicu rekne, ze se potkali se skvelymi odborniky. Jak pise maminka, ktere psycholozka radila dite desit, o tom, ze jeji kolegyne vyresila vse rychle a ucinne. Proste kazdy je jiny a kazdy pristupuje ke sve praci jinak.
 Boadicea 


Re: Prosim trochu zdvorileji-nelze vse generalizovat 

(21.10.2003 16:59:36)
ved som to na konci aj tak napisala - je to ako medzi ludmi, taki aj taki :))
 Jaroslava Kouřilova 
  • 

Re: Prosim trochu zdvorileji-nelze vse generalizovat 

(21.3.2009 19:23:14)
Také Vám všechny poznámky paní Báry připadají, jako výlevy labilní ženy?
 Psycholog 
  • 

K clanku, ale nejen 

(21.10.2003 23:31:46)
Z clanku vyplyva, ze se kolem toho adoptovaneho ditete stale vznasi podezreni z mentalni retardace. Tohle zde samozrejme nikdo nemuze posuzovat, nicmene je evidentni, ze pisatelka se takovehoto "ortelu" boji jako cert krize (a kdo by se nebal, zeano). Nicmene odbornost a schopnosti se nepoznaji podle toho, jak se hodnoceni klientovi libi. Ona se totiz pravda nakonec projevi a je uplne jedno, co si o tom kdo mysli, nebo co si kdo preje.
Snazil jsem se nebyt cynicky.

Co se tyce hodnoceni psychologu - psycholog je uplne normalni nedokonaly clovek, jen ma proti ostatnim ZBRAN v podobe znalosti, byt jen teoretickych. A ta zbran je silne podcenovana. Psycholog se musi umet zalibit (ma-li k tomu duvod). kdyz se nejaky psycholog nelibi, muze mluvit pravdu. Treba.
Take proto je mezi psychology tolik "hovad".
 Týdý, dvě pindruše 
  • 

Re: Mentální retardace???? 

(22.10.2003 0:23:14)
Docela ráda bych věděla, co diágnóza mentální retardace znamená pro dítě?
Jestli je definováno čeho dítě je, nebo není schopno???
Můj synovec, protože jako malý špatně mluvil, byl poslán na psychologické vyšetření a do výsledků mu bylo napsáno mírná mentální retardace, tečka, žádná rada, žádná kontrola. Dnes je ve čtvrté třídě, učí se výborně, je bezproblémový. Jenom mě zaráží, že pokud psycholog určí diagnózu, měl by také rodičům říct, co to obnáší a jak dítěti pomoci a jak s ním zacházet, což se v mnoha případech nestává. Přece dítě roste a vyvíjí se. A slovo retardace znamená zpomalení, zpoždění a já věřím, že všechno se dá dohnat.
Pro psychologa: něco jiného je vyslovit a něco jiného je pomoct,bohužel většina psychologů jen vyslovuje.
Asi je potřeba psychologa bedlivě vybírat.
 JENA, 2 kluci (8/2001a1/2003) 


Re: K clanku, ale nejen 

(22.10.2003 7:47:39)
Psychologu, Bára nenapsala, že ten ošklivej pszcholog ošklivě vyhodnotil inteligenci jejich dítěte - napsala, že posouzení 3.5 letýho dítěte trvalo 4 (!) hodiny a že se posuzovalo např. že nepozná státní znak, či kamna (dítě z DD a později z města).
 Bara 
  • 

Re: K clanku, ale nejen 

(22.10.2003 8:08:52)
Pane psychologu,
nechtela jsem nijak reagovat na prispevky na muj clanek, ale verte, ze Vy rozhodne patrite k tem nemocnym psychologum.
Vase diagnozy jen z nekolika slov na netu, aniz vidite daneho cloveka - smekam pred Vami. Jste jiste odbornik na slovo vzaty a gratuluji Vasim potencialnim klientum.
Presne jste odhladl, ze se "nalepky" mentalni retardace bojim jako cert krize - ono tmave dite a jeste "mental" to rozhodne nebude mit v zivote lehke. Navic, vzhledem k tomu, ze jsem s ditetem stale a neustale, dovolte ac laik - tak jsem schopna rozeznat, kde jsou hranice meho ditete.
A myslim si, ze od pocatku mi vadi, ze si sluvkem "retardace" vypomahaji pani psycholozky tam, kde je na miste deprivace.
A nakonec - supliky jsou krasna vec a svet by byl urcite strasne jednoduchy, kdybychom kazdeho z nas mohli strcit do nejakeho supliku a bylo by vyreseno. Jenze mozna o to je ten zivot krasnejsi, kdyz kazdy z nas je "individum" - to je myslim dokonce zakladni pojem psychologie. A kazde individum ma narok na svuj koktejl individualnich vlastnosti, emoci, znalosti a ja nevim ceho jeste. Proto INDIVIDUM - a to se bohuzel nemusi vzdy do prislusneho supliku p.psycholga vejit.
P.psychologu, ja Vam z celeho srdce preji, aby Vas zivot byl i nadale tak cernobily jak nam ho jevite ve svych komentarich a aby jste i nadale mel tak rychle soudy jako mate - mate urcite nesmirne jednoduchy zivot, protoze pro VAs je vse rozhodnute a vyresene raz dva. A verte, zavidim Vam - ja nad svym zivotem a svych milych dost premyslim a jsem se soudy velice, velice opatrna. Slovo je zbran a muze velice zranit a vyrcene slovo nedostanete zpet ani parem koni.
Hezky den, BAra
 maceška 


Re: Re: K clanku, ale nejen 

(22.10.2003 10:34:33)
Ahoj Báro,

jsem moc ráda, že jsi napsala tento článek. Příliš často se setkáváme s postojem "jo to je dítě z ústavu?! Tak to je jasné!", bohužel často právě tam, kam se obracíme o pomoc. Přitom naše děti jsou vnitřně nesmírně bohaté osobnosti, před kterými bychom měli smeknout klobouk. Potřebují jen naše pochopení a pomoc. Každý rodič a pěstoun zvlášť by měl mít odborníka (psychologa), který nebude vůči dětem zaujatý, který s nadhledem nezúčastněného dokáže poradit, odhalit příčiny některých projevů a motivovat rodinu, aby dokázala stát při svém dítěti, ať je to jakkoliv těžké. Když jsme s naší holčičkou procházeli složitým obdobím, narazila jsem na člověka, kterej mě nechal hodinu mluvit a pak řekl: " A tohle všechno zvládáte? No vy jste skvělí!" Strašně moc mě to pomohlo - předtím jsme jen poslouchali, co všechno děláme špatně. A přitom jsme věděli, že je to povrchní úsudek na základě nedostatečných vstupních dat, protože té psycholožce nešlo o konstruktivní rozhovor se společným cílem, ale o "zaškatulkování" - přesně tak, jak to píšeš. Potřebovali jsme povzbuzování, a s tímto člověkem v zádech jsme dokázali otočit šipku našeho snažení správným směrem.

Souhlasím s názorem, že v žádné profesi nejsou jen samé "jedničky", a ani mezi psychology to není jinak. O to důležitější se mi jeví vytvořit určitou databázi psychologů zabývajících se NRP, zkušených lidí, kteří chtějí pomoci, aby kdekoliv v republice mohli rodiče v nesnázích někoho takového najít. Poradna je bezvadná věc, ale ne každý má přístup na internet - kromě toho často je nutný osobní kontakt.


 Psycholog 
  • 

Re: Re: K clanku, ale nejen 

(22.10.2003 11:44:18)
Vy rozhodne patrite k tem nemocnym psychologum.
versus
Vase diagnozy jen z nekolika slov na netu, aniz vidite daneho cloveka - smekam pred Vami

Muzete mi podobne ocitovat mou diagnozu, vyjma pani Jany H., kde se jednalo o
jednoduchou zalezitost na zaklade docela velke mnoziny ji samotnou dodanych dat.

Ve svem komentari 8:08:52 brojite proti skatulkovani, suplikovani a zobecnovani.
Nemate tak trochu pocit, ze VY SAMA presne to ve svem clanku o psycholozich delate?

Mluvite o mem cernobilem svete - muzete mi nejak tento vas nazor podlozit?
Treba podobne, jako to delam ja - citacemi. Dejte mi zde par citaci, prosim. Jinak je to od vas jen placnuti do vody.

Obavam se, ze se nechavate unaset emocemi a nectete pozorne. Ja se totiz nikde
psychologu nezastaval. Jen rikam (uz na tomto serveru opakovane), ze to, co se
LIBI, jeste nemusi byt PRAVDOU. A naopak. Zivot neni selanka a pravdu nema vzdy
ten, ktery se mile usmiva.

 JaninaH 


Psychologie - pavěda? 

(22.10.2003 15:05:59)
Paní Báro,
asi jsem taky nějaká nemocná, ale mám na Váš článek úplně stejný názor jako Psycholog. Zdůrazňuji, že psycholog NEJSEM. Váš článek je silně zaujatý a jednostranný, ba až urážlivý. Píšete, předpokládám, že z nadsázkou, že byste psychology „vymazala z povrchu zemského“. To mi něco připomíná. Jako starší člověk si ještě pamatuji dobu, kdy psychologie byla označována za BURŽOAZNÍ PAVĚDU, a psychologové byli považováni za téměř nesvéprávné podivíny. Proto mi ty Vaše paušální úsudky o psychologii a psycholozích dost vadí. Podle mého názoru je psychologie věda jako každá jiná a psychologové jsou studovaní odborníci (bez uvozovek) ve svém oboru. Pochopitelně jako každá profese má i psychologie své mistry a své učedníky, své génie i nedouky. Zajímala by mě Vaše profese, zda jste v ní dokonalým a neomylným odborníkem. Zavrhujete snad celou medicínu, když Vám nezabere předepsaný lék nebo Vám lékař řekne nepříjemnou pravdu týkající se Vašeho zdravotního stavu? Na druhé straně však sama přiznáváte, že při problémech s dcerou jste psychologa sama vyhledala. To je divné.
A co se týče psychologických testů, které Vaše dcera podstoupila. Přece sama nevěříte, že po 4 hodinách testování usoudil psycholog na mentální retardaci podle tří věcí, které holčička nepoznala! To je evidentní nesmysl. Proč jste si nevyžádala podrobnější výsledky? Moje děti psychotesty také absolvovaly a bylo nám nabídnut podrobný rozbor i odborná konzultace, za peníze, pochopitelně.
Báro, myslím si, že, jak se říká, s vaničkou vylíváte i dítě. Být na Vašem místě bych se místo ostouzení psychologů na netu snažila najít pro dceru odborníka na dětskou psychologii, kterému byste důvěřovala, s kterým byste se mohla poradit, na co se při výchově zaměřit a jak řešit problémy, které třeba nastanou. Rozhodně bych být Vámi výsledky psychotestů nepodceňovala a ani bych si tak jako Vy bezvýhradně nevěřila („ač laik, sama jsem schopna rozeznat...“). Sama mám se spoluprací s psychologem týkající se výchovy dětí zkušenosti jen a jen pozitivní. A toho Psychologa tady na Rodině mám, věřte nebo ne, vysloveně v oblibě.
J.
 Misa3 


Re: Psychologie - pavěda? 

(22.10.2003 18:30:15)
Janino, naprosto souhlasim, take si myslim, ze pokud je posudek takovy, ze se mi nelibi, nemusi byt jeste nepravdivy a mam-li pochybnosti o psychologovi nebo lekari lze si najit jineho a vse s nim znovu probrat. Je dulezite volit odbornika, kteremu verite, kritizovat psychologicky posudek, jen na podklade toho ,ze nevyzniva pekne a zkomplikuje diteti zivot neni rozumne, sis je dobre najit si nekoho kdo by celou vec overil a ke komu by mela doveru i autorka. Na druhe strane dite mohlo byt vyjimecne nesoustredene, muze byt stydlive, a nepromluvi nez dve tri slova, mohou to ovlivnit faktory ktere vysetreni zkresli, takze proto si to overit a treba i nekolikrat a zjistit jak diteti pomoct. Existuji velmi dobre integrovane skolky zamerene na ruzne problemy. A mam dojem ze pro baru je posudek neco jako nadavka. Co kdyz psycholog k tomuto zaveru skutecne dosel. Barco, over si to a nesmutni, je to porad Tve detatko, jen se musis poradit, jak mu nejlepe pomoci.
 Misa3 


Re: Psychologie - pavěda? 

(22.10.2003 18:34:27)
Janino souhlasim, je mozne ze psychologovi tento zaver skutecne vysel a neni to mysleno jako zadna urazka, na druhe strane je dobre pokud psychologovi ci lekari neverim, nechat si vse proverit nekym jinym, ke komu duveru mam, soucasne s tim, jak diteti nejlepe pomoci. Existuje mnoho vybornych integrovanych skolek, kde by mohli udelat mnoho. Takze Barco nesmutni je to porad Tve detatko, posudek neni zadna nadavka, i kdyz to matka muze tak citit, posudek nemusi byt ani neomylny, je nutne ho overit, a poradit se jak diteti co nejlepe pomoct.
 Daniela Lukášek Leonka Kevin 


Re: Psychologie - pavěda? 

(22.10.2003 18:45:04)
Obávám se, že posuzování vlastních dětí a osvojených dětí je bohužel někdy rozdílné. Myslím, že dobře to zde vyjádřila Maceška, ta nálepka "ústavní péče"dělá své.
Já dokážu pochopit nechuť autorky k postoji psychologů. Někdy je člověk vysílený ze všech komplikací okolo. Dítě zná nejvíc, koneckonců je s ním 24 hod. denně a pak přijdete k odborníkovi, od kterého očekáváte pomoc a dopadne to tak, že vám spíše přidá další problémy. Pro mě je to třeba naše neuroložka(budu ji měnit, jen teď řeším aktuálnější situace). Cokoliv bych o reakcích svého syna přednesla mi odkývá a v dokumentaci nakonec stejně stojí:"nereaguje".
Opravdu je to někdy úmorné a podpora v tuto chvíli z odborných řad má cenu nad zlato.
Hezký večer Daniela
 JaninaH 


Re: Re: Psychologie - pavěda? 

(22.10.2003 20:05:24)
Danielo,
myslím, že také chápu Bářinu nechuť. Moje dcera měla odmalička silný atopický ekzém a od dětské lékařky se mi dostalo místo léčby jen výsměchu, že vyvádím kvůli pár pupínkům. Až po nějaké době, kdy byla situace dost vážná, dítě nespalo, nejedlo, jen se úporně škrábalo a do kůže si zaneslo infekci, jsme se dostali ke skvělé kožní lékařce dr.Čapkové, kde se dcera léčí dodnes (15 let). Mně se jen zdá Bářina obrovská nechuť k psychologům a k psychologii vůbec, která vyzařuje z jejího článku, až přehnaná. Ale to ona možná ví a o žádné rady nestojí a jen se potřebovala vypovídat a vynadat našemu Psychologovi - Otloukánkovi.
J.
 Psycholog 
  • 

Otloukanek ;-) 

(22.10.2003 20:25:40)
Ja to vubec jako nadavani mi nebral :-).
 Helena Novotná, 1 dospělý syn 
  • 

Rada 

(6.6.2005 9:12:45)
Máte, prosím, někdo zkušenost v následující situaci? Mám dvacetiletého syna, který nechce pracovat. Je pouze na úřadu práce. Spí do tří hodin do odpoledne, do noci leží u televize a pak zase spí. Co s tím mohu dělat? Děkuji mnohokrát za Vaše rady.
 ZuziP 
  • 

Re: Rada 

(6.6.2005 12:28:12)
Helena, skoda, ze tieto problemy si clovek uvedomi, az ked je dieta velke. Co robil syn, ked bol mensi? Pomahal v domacnosti? A co robi teraz? Kto mu vari a kto mu perie? Kto mu kupuje veci, ked sam nezaraba? Co takto nechat ho trosku "napospas" osudu? Nechat ho robit domace prace.... Len strielam, lebo netusim, aka situacia je u vas doma a ako to vzniklo. To tazko radit.
 mil007 


Re: Rada 

(11.9.2013 8:48:09)
Neřekla bych, že to má něco společného s tím, jestli pomáhal v domácnosti, jako dítě. Skoro bych měla podezření na drogy. Zkuste pozorovat, jestli by v to nemohl být tento problém, pokud ano, je potřeba postupovat s rozvahou.
 Leona 
  • 

Když se rodina rozpadne 

(16.1.2007 13:01:51)
Ahoj, naše rodina je problematická celá, od vztahu mezi mojí maminkou a tátou(kde je velký věkový rozdíl), sestrou a mamkou, sestrou a tátou, no a konečně i mne(28), která to všechno občas trochu lepí, ale víceméně utíká žít do zahraničí. Největším problémem je vztah mých rodičů kde nefunguje komunikace. Můj otec(67) vše řeší bouchnutím dveří a měsíci mlčení. Žijí odděleně, ale setkávají se téměř denně, tedy ani od sebe ani spolu. A z tohoto vyplývá problém, který mě trápí mnohem více a to má mamka, která má ve svém životě jen práci a sype se mi před očima. Chtěla bych žít svůj život v zahraničí, ale cítím hrouznou vinu ji tu takhle nechávat, neboť ve svém partnerovi oporu nemá atak zůstává úplně sama. Byla bych jí ráda našla nějakého koníčka, ale žijeme na malém městě atak tady moc vyžití není a také myslím, že je workoholik či se bojí své práce vzdát, neboť je to ta poslední jistota co jí zbyla. Řešení by bylo pravděpodobně v otci, kterého opustit nechce i z toho důvodu, že je sám a nemocný, který kdyby se však k ní choval přívětivěji a snažil se řešit problémy mluvením, mohlo by být vše snazší. Zkoušela jsem s ním promluvit, ale nepomohlo. Potřebovala bych poradit jak na to. Prosím o radu ohledně mých rodičů (jen ne poradnu, to i já vidím jako řešení, ale to bylo rezolutně odmítnuto) a také radu pro mne, jakožto dcery, která si vybrala život v cizině. Mám právo vše hodit za hlavu a žít si po svém? Děkuji. Leona
 Corra 
  • 

Re: K clanku, ale nejen 

(22.10.2003 21:00:41)
Taky jsem se bohužel setkala s takovou"doktorkou".Minulý rok se nám narodil syn a mladší dcera neunesla lítání všech kolem miminka.Nebyla odstrčená ale malý ohrozil její pozici benjamínka.Začala se vztekat,neposlouchala a všemožně nám dávala najevo že on je tu vetřelec.Zašla jsem s ní za psycholožkou,ale po návštěvě jsem byla zralá na psychologa já.Hned při vstupu do ordinace mi bylo taktně naznačeno,že my jsme pacienti jen placení pojištovnou(dělá ještě akupunkturu,aromaterapii,..) a že neví co s malou bude dělat.Ale něco zkusí.Malé ukázala obrázek v knížce,která už hodně pamatovala,kde byl muž a pila,která se používala před mnoha a mnoha lety a zeptala se jí,co to je a co bude ten pán dělat.Samozřejmě že malá nevěděla.A já jsem doktorce nedokázala vysvětlit,že pilu zná uplně jinou a tak to nemuže vědět.Další dotaz byl na slovo hodiny,měla vytleskat slabiky,což zvládla skvěle.Potom jí měla říct první slabiku.no nevím,ale to je učivo první třidy a ne čtyřletého dítěte.Potom mi řekla,že máme jít do čekárny a počkat až bude mít na nás čas.Cekali jsme 2 hodiny.Potom jsem to vzdala a chystala se odejít.Doktorka vyběhla za náma a že ještě nás nemá dodělané a musí hlavně udělat vyhodnocení.Podle jejího vyhodnocení byla dcera minimálně o 1.5 roku zaostalá(učitelka ve školce nechápala)nesoustředěná(skládá i několik hodin puzlíky a to i rubem vzhuru)no prostě jedna perla za druhou.Na konci sezení mi prodala cvičebnici pro první třídu a měla jsem s malou udělat prvních 20 stránek a za 14 dní přijít znovu(hahaha)Ale to hlavní proč jsem k ní s malou přišla,to jsem se nedozvěděla :-( Byli u ní taky jedni rodiče dítěte z naší školky a po jejich synovi chtěla vědět hlavní město Rakouska.
 Korytnačka :)2 dcerky a 1 kluk 


Re: Re: K clanku, ale nejen 

(22.10.2003 22:32:34)
není to jen všechno chytání za slovo autorky článku ? Neříká se nadarmo, že kdo umí tvoří a kdo ne je kritikem :o))) - Ftip, aby mě zase něko neatakoval .... Já jako podstatu článku vidím prosbu o to aby psycholog pracoval jako lékař ... je táké lékař který složil přísahu, která snad obsahuje neco ve smyslu ... budu sloužit a pomáhat .... tak ať nehodnotí , ale pomáhají ... nevadí diagnoza i když si nikdo tu špatnou nepřeje, důležité je to co má následovat ... nožnosti, řešení, naděje ... i umírajícím dáváme naději,tady by to mělo být mnohem snažší ji najít a HLAVNĚ JISTĚ SE DÁ NAJÍT ŘEŠENÍ I PRO TĚŽCE POSTIŽENÉ, PROČ NE PRO ZDRAVÉ, JEN " TROCHU NETRADIČNÍ " DÍKY ŽIVOSTI, PŮVODU .....
 Corra 
  • 

Re: Re: Re: K clanku, ale nejen 

(23.10.2003 0:27:12)
Nevím jestly jsem to správně pochopila,ale když Vám někdo ze čtyřletého ditěte na základě toho,že neumí slabiky a nepozná co je na obrázku zaostalého blbečka,tak s toho asi budete ohromě nadšená.Bavila jsem se o tom s její učitelkou v mateřské školce a ta nechápavě kroutila hlavou.A ta by si asi něčeho všimla,když ji učí každý den od 8 hodin do 15 hodin.S tím budu sloužit a pomáhat souhlasím,ale já jsem se té pomoci ani po 3 a pul hodinách(z toho asi jenom 40 minut v ordinaci) strávených v prostoru pusobiště lékařky nedočkala.Nevím co má společného procvičování výuky pro první třídu s řešením problému se vzdorem a vstekem.Bohužel nejsem sama,ředitelka místního dětského domova mi řekla,že s dětma raději jezdí do krajského města protože........(nelichotivé vyjádření)Proč takoví lékaři dělají svou profesi?
 JaninaH 


Re: Re: Re: Re: K clanku, ale nejen 

(23.10.2003 11:39:14)
Hedviko a Corro,
psycholog přece není lékař! Psycholog studuje na svou profesi na filosofické fakultě a má titul PhDr., ti „porevoluční“ asi už spíše Mgr., ale to nevím jistě. Lékařem je psychiatr, ale ten léčí duševní NEMOCI (např. schizofrenie, psychózy apod). Psycholog však pracuje se ZDRAVÝMI lidmi a pomáhá jim řešit jejich problémy s mezilidskými vztahy, chováním, učením a tak. A k tomu používá psychologie různé metody,mimo jiné i ty zde v diskusi propírané psychotesty. Nejznámějším odvětvím psychologie je psychoanalýza (to proslavené kanape), ale to by lépe vysvětlila Misa2, která se psychologií zabývá. Miso2, mě by to zajímalo, jaký je rozdíl mezi psychologem a psychoanalytikem. Někde jsem četla, že ve světě už psychoanalýza není "in".
Corro,
asi bych v Tvém případě spíše než návštěvu podivné psycholožky (která Ti v úvodu ostatně hned řekla, že si rady neví) koupila nebo vypůjčila knížku na konkrétní téma. Takových knížek je k dostání dost (např.PORTÁL) a píší je renomovaní a zkušení odborníci na psychologii dítěte. Tvůj problém s dcerkou není nijak speciální, naopak dost běžný. Měla jsem ho taky, tedy, abych pravdu řekla, mám ho tak nějak dodnes. Dcera se synem se neustále hádají a žárlí na sebe. Zcela nedávno dcera (15) schválně narafičila synovy (13) nové brýle doprostřed pokoje a manžel je rozšlápl. Syn dostal co proto a dcera se přiznala až pod tíhou důkazů...
A kdybych měla opravdu vážný psychologický problém, s dětmi či se sebou, snažila bych se asi vyhledat právě takového psychologa, který má za sebou odborné publikace, který má zkušenosti a je uznávaný. Ale nevím, jestli takové kapacity pracují „na pojišťovnu“. Možná mají soukromé praxe a chtějí za své rady hodně peněz, jako jinde ve světě.
J.
 Corra 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: K clanku, ale nejen 

(23.10.2003 19:20:31)
Ahoj JaninoH.Dík.Toto se stalo před 17 měsíci.Malá se uklidnila sama a našeho prcka miluje.Až se někdy bojím,aby mu něco samou láskou neudělala.A co se týče psychologu.Po této zkušenosti už NIKDY více.
 Alice 
  • 

Re: K clanku, ale nejen 

(23.10.2003 0:16:50)
Prominte, dekuji za vysvetlení, ale jste teda normální nebo ne? (kdyz jste napsal, ze je vetsina lidí jinych?)

"Tzv. "normalni" neni kriterium kvality, jak jiste vite.
Tzv. "normalni" je moc o sobe a svete nepremyslet a pochybovat o sobe jen mirne, ci vubec.
V tomto smeru se nechci hodnotit, a navic si myslim, ze to neni k tematu."

Domnívám se, ze je to k tématu, vy sám jste toto téma rozsíril viz. Jane.
..............
Pokud totiz psycholog jste, jiste znáte i pravidla "hry" (nevyzádaná
péce a vlastní resení situace do nich rozhodne nepatrí...).

"Uz jsem psal, ze zvolit si zrovna prezdivku Psycholog, bylo nestastne.
Prispivam tady svymi osobnimi nazory jako kdokoliv jiny. Prezdivku jsem
nezmenil jen kvuli zamezeni zmatkum."

Nenasla jsem vase názory, jen "rozbory" clánku a Jany, hypotézy k zamyslení, i predvídání vecí prístích -psycholog to zatrhne. Tfieba Sosan napsal názor (mozná spís radu).
............
Vy rozhodne patrite k tem nemocnym psychologum.
versus
Vase diagnozy jen z nekolika slov na netu, aniz vidite daneho cloveka - smekam pred Vami. (Bára)

"Muzete mi podobne ocitovat mou diagnozu, vyjma pani Jany H., kde se jednalo o
jednoduchou zalezitost na zaklade docela velke mnoziny ji samotnou dodanych dat."

Jane:
(predchází citace)
..Obavam se, ze pokud z tohoto chcete vybruslit na obou frontach, tedy, ze vase dokonalost se odrazi i v tom, ze mate s manzelem jednotny a pevny postoj k adopci i v tom, ze vy nikdy chyby nedelate a vina je vzdy na strane prijemce, potom se shazujete uplne a vase sebehodnoceni ma nejen rysy nedospelosti, ale primo patologie. Zacina ve mne rust pocit, ze u vas nejde o cas k dozrani, ale primo o povahovy rys.
Porad mate moznost nam tento rozpor vysvetlit, jako pedagozka a inteligentni clovek byste s tim nemela mit problemy. Ale tipuji, ze vysvetlovat se nebude a zustane u stareho znameho postoje "tady si o mne nekdo troufl zapochybovat?!".
Vim, ze lidi s pro vas neprijemnymi otazkami ignorujete, ci odepisujete. Ovsem po tady tom poslednim, co jste predvedla, se obavam, jde o vasi duveryhodnost u velmi velkeho procenta mistnich diskuteru."

Báre:
"Z clanku vyplyva, ze se kolem toho adoptovaneho ditete stale vznasi podezreni z mentalni retardace. Tohle zde samozrejme nikdo nemuze posuzovat, nicmene je evidentni, ze pisatelka se takovehoto "ortelu" boji jako cert krize (a kdo by se nebal, zeano). Nicmene odbornost a schopnosti se nepoznaji podle toho, jak se hodnoceni klientovi libi. Ona se totiz pravda nakonec projevi a je uplne jedno, co si o tom kdo mysli, nebo co si kdo preje.
Snazil jsem se nebyt cynicky."
.............
K tomu konkrétnímu bych chtela ze svych poznatku dodat, ze rozhodnoutí o tomto malém díteti behem jedné návstevy byt (nebo tím spís) 4-hodinové by se melo "nelíbit". Ze muze jít o dlouhou dobu obav a nejistoty, to psychologu asi nevís.
 Psycholog 
  • 

Re: Re: K clanku, ale nejen 

(23.10.2003 13:33:33)
Ani jedno prece neni diagnoza! :-)
To k Jane je snad neprustrelne, je tam i vyzva k jeji pripadne reakci. To druhe je zase hodnoceni Barinina zpusobu hodnoceni. Jiste ji neslo o delku vysetrovani, ale o vysledek. Je to zrejme z toho, ze pokud byl vysledek ROVNEZ PO JEDINE navsteve pozitivni, bylo vse ok.
:-)
 Andrea 
  • 

Škatulky? 

(23.10.2003 11:21:51)
Milá Báro,
jako někdo, jehož prací je tvoření, pro Tebe "ošklivých posudků" a škatulek, mám potřebu se vyjádřit k Tvému článku. Posudky a diagnózy nejsou vždy hezká věc, mohou působit velmi stroze a rodičům mnohdy připadají velmi neosobní a nevypovídající dostatečně o tom, jaké dítě je. Je to však dohodnutý komunikační systém mezi určitým typem odborníků, který byl vytvořen k rychlejší orientaci v daném problému. Píšeš, že diagnóza mentální retardace ti vadí. A proč vlastně? Zkusila sis někdy tento výraz přeložit jinak? Třeba by tě to pak tak neděsilo.
Pokud jste se s manželem rozhodli, že budete adoptovat dítě, měli jste být dostatečně připraveni na to, že dítě nemusí spadat zcela do všech obecně platných norem a být na tuto realitu připraveni. Vaše dítě je zcela jistě osobnost, která má vlastní charakter, vlastní tempo vývoje a také svoje vlastní limity. Bohužel často se setkávám s adoptivními rodiči, které mají příliš velké nároky na děti, které si osvojili. Působí to nejen velká zklamání a bolest, ale v neposlední řadě také ne příliš dobré klima pro dítě v adoptivní rodině.
Milá Báro, přeji vám s Vaší holčičkou šťasný život a myslete na to, že s realitou mohu pracovat, až tehdy, když ji přijmu a nebudu se jí bezhlavě bránit napadáním celého vědního oboru.
Mějte se hezky
Andrea
 Bára 
  • 

Re: Škatulky? 

(23.10.2003 16:07:41)
Milá Andreo,
nedá mi to a opět odpovím - tedy já musím pro pana psychologa vypadat jako naprosté "individum" bez pevné vůle - neboť jsem již jednou prohlásila, že jsem nechtěla reagovat. A rozhodně mu dám za pravdu, že jsem velice emotivní - a jsem za to ráda. Rozumných a "chytrých" běhá mezi námi dost -kdybych byla rozumná - podle běžných společenských měřítek - byla by naše Martinka i nadále v ústavu, v péči našeho drahocenného státu.
Víš, my jsme naprosto smířeni s tím, jaké "výkony" bude Martinka do budoucna podávat. Nechceme z ní mít ani doktorku ani inženýrku - jen, jak jsme ještě podotkli na setkání pěstounů, věděcká pracovnice nám tam zůstala na seznamu:o)
A myslím dokonce, že slovo smířeni vyzní velice,velice ošklivě - víme, jaké máme doma dítě (ačkoliv posudek psycholožky z DD zněl na naprosto zdravé dítě - s ročním zpožděním), milujeme ji se vším všudy takovou jaká je a nechceme ji hnát nikam do závratných výšin bezvadných výkonů a výsledků. Jen chceme, aby z ní vyrostl slušný člověk, který uznává určité hodnoty a zároveň, aby dostala šanci ukázat co v ní je a kam až stačí její síly-a k tomu všemu, aby byla šťastná a spokojená sama se sebou a svým životem. Kdyby záleželo na "odborných"posudcích psychologů, je dnes Martinka ve zvláštní škole, ne-li někde v ústavu. A ač kdesi v diskuzi proběhl názor, že jako matka mohu mít na své dítě zkreslený názor -myslím si, že se držíme dost při zemi a blízko jejích reálných možností.
K psychologům jsme vždy přicházeli s důvěrou v to, že když já jim laicky definuji problém, oni mi ho pomohou řešit a nedají mu jen šuplík "mentální retardace" nebo jiný podobný odborný šuplík a tím to pro ně hasne. Nebo naopak mi budou dávat takové "odborné" rady jako bylo to strašení v souvislosti s počůráváním.
Proč psycholožka, která vyšetřovala Martinku před ZŠ, byla schopna po více sezeních zjistit, že má poruchu soustředěnosti a tím pádem se jí automaticky po 20min naprosto blokne a pak opravdu, bude-li pokračovat bezhlavě ve svém vyšetřování, dojde možná i k závěru, že mé dítě patří do ústavu?
A to není jen o škole a výkonech - MarŤásek si sebou do života nese spousty problémů, které řešíme jen metodou pokusů a omylů, protože prostě není jiná možnost - nenašel se "odborník", který by nám pomohl.
Jak jsem také ve svých "zkušenostech" zmínila, narazili jsem také i na dobré psychology, kteří nám alespoň trošku prospěli, když už ne přímo pomohli řešit konkrétní problémy (omlouvám se - videotrénink interakcí měl 100% úspěšnost).
Omlouvám se, ale těch zkušeností a mých otázek -proč takhle a ne jinak - je mnoho a nashromáždilo se toho za těch téměř 6 let dost.
Přeji každému, aby měl lepší a pozitivnější zkušenosti. Já jen prostě vím, že se budu "odborníkům" vyhýbat jak jen to půjde a pokusím se hlavně před nimi ochránit své dítě - ale protože vím, že Marťásek má spousty nevyřešených problémů, stejně zase budeme jednou muset zahájit hledání...
Bára
 Misa3 


Škatulky mohou ublizit 

(23.10.2003 16:53:08)
Baro myslim, ze Ti v urcitem smyslu rozumim, totiz jde prave o ty skatulky, pokud je napise psycholog a posle jinemu psychologovi nebo psychiatrovi, ke skatulkovani nedochazi, ale sama mam dost zkusenosti, ze somaticti lekari berou tyhle veci: ( oznaceni psychiatricke, ci psychologicke diagnozy) spis jako neco degradujiciho a beda pacientovi, kteremu se ocitne v papirech veta typu psychicka labilita, a sklon k hysterii, anebo porucha osobnosti( bez udani typu poruchy. Verete, neverte, ale tohle se tykalo me spolupacinetky. Na druhe strane to, ze pacinet pohovori s psychologem sveri mu vse, nac mysli a ceho se boji a odchazi s kartou ( kterou pochopitelne otevre-neznam nikoho, kdo by to neudelal:-))a tam stoji porucha osobnosti, toho a toho typu, pripadne jen P.O bez udani druhu, a toto se mu potom dostane do papiru a lekari s nim zacnou jednat, tak jako by se bali, aby je nepokousal ci na nekterych oddelenich je to skutecne brano pleorativne, je pochopitelne, ze psychologa posoudi jako zradce a veskerou psychologii prokleje do horoucich pekel.
Ovsem domivam se, ze to neni ani tak problem labilnich pacientu, ale somatickych lekaru, kteri nejsou na svou praci dostatecne psychologicky pripraveni. Cetla jsem zajimavou uvahu: lekar by si mel vzdy rict"Lecime pana Novaka, ktery ma nemocne srdce, a nikolik lecime nemocne srdce pana Novaka. Abych to vysvetlila blize je lecen clovek, kteremu nahodou onecmocnelo srdce, a ne to srdce. Tedy lekar neleci leukemii slecny Rozehnalove, ( jeste ke vsemu poruchu osobnosti s leukemii:-)) Ale slecnu Rozehnalovou, ktera ma tyto potize( jmeno voleno zcela nahodne, pokud tu nejaka Rozehnalova je-omlouvam se, nejde o ni:-))). Cetla jsem odbornou knihu Psychopathologie pro pomocne obory od Ped.Dr.Wagnerove( titulem si nejsem jista, ale nejde o lekarku)nad kterou jsem se vydesila, protoze autorka, patrne ve snaze ctenarum priblizit choroby, vzdy uvadela historicky priklad, tak napr Kalligula byl organicky psychosyndrom, Nero narcistni porucha osobnosti, Hitler hystericka P.O. atd. No "nejpeknejsi" na tom je, ze kdyz na oddeleni privezou pacienta, ktery ma uvedenou poruchu tak pomocny personal ho obchazi obloukem pripadne skutecne voli psychiatrickou ci psychologickou diagnozu jako nadavku lekari maji sklony k neduvere, protoze jak by mohl psychicky labilni pacient mluvit pravdu, ze. atd. proste mam dojem ze somaticti leKari jsou psychologicky velmi spatne pripraveni na svuj obor
Byla jsem take svedkyne toho, ze pacientka, se zafixovala na lekare, protoze ji minule jeho lecba pomohla, nic proti tomu, ale tentokrat lecba nezabirala a lekar to nezvladal, obchazel netrpelive vyhlizejici pani, obrovskym obloukem a cim vetsi do nej vkladala nadeje, tim vetsi mel hruzu z toho ji vyhledat a otevrene s ni promluvit. Pamatuji si, ze byla zoufala, plakavala a tvrdila, ze se na ni musi pro neco velice zlobit. Myslim, si ,ze by i lekari meli byt pripraveni na to ze ne vsechny pacinty vyleci, ( alespon na cas) ale ze vsem mohou svym pristupem pomoct.
Omlouvam se trochu jsem se rozepsala a navic mimo tema, ale chtela jsem naznacit, ze hodnoceni psychologa se muze za nekterych podminek jevit jako cejch a pacientovi uskodit, byt tak neni ani zdaleka mysleno.
 Daniela Lukášek Leonka Kevin 


Re: Re: Škatulky? 

(23.10.2003 18:44:08)
Ahoj Báro,
jak píšeš o tom, že jsi emotivní a že to není možná ve vašem případě na škodu...........asi na tom něco bude.
Já když byla na psychtestech, tak z povahových rysů jsem měla nejvýraznější "senzitivní".
Držím palce s malou.
Daniela
 Andrea 
  • 

Re: Re: Škatulky? 

(23.10.2003 23:18:04)
Milá Báro,
Obdivuji všechny rodiče, kteří jsou schopni a ochotni do svého života přijmout ztraceného človíčka, o kterého nikdo nemá zájem, a rozhodnou se ho provázet životem, a dát mu tím pádem velkou šanci vést lepší a plnohodnotnější život. Opravdu nevím s jakými odborníky si se setkala, ale neumím si představit, že bych někomu, kdo adoptoval dítě, navrhovala,aby ho vrátil do ústavu. Máš pravdu, že tak jako v každé profesi, i mezi psychology mohou být méně kvalitní nebo spíše méně citlivý odborníci, a mohou svým přístupem leckdy ublížit, ale nepřipadá mi, že by zas bylo příliš mnoho těch, kteří by záměrně podsouvali rodičům adoptivních dětí nepravdy a uváděli je tak do problémů. Taková motivace v tomto oboru opravdu není obvyklá.
Já adopce velmi podporuji a snažím se s rodiči nalézt nejlepší cestu, jak dítěti pomoci.Zmíněné posudky se vždy snažíme (ano posudek se totiž tvoří s vyrozuměním rodiče) vytvářet tak, aby pomohly konkrétnímu dítěti, a myslím, že to je snaha většiny odborníků.
Vždy se vychází z individuálních schopností, potřeb a možností dítěte.
Pokud by se mi stalo, že rodič nebude souhlasit s mým závěrem, má možnost se obrátit na jiného psychologa.
Je skvělé, že dcera prospívá na základní škole. Nemohu si však odpustit otázku. Proč je zvláštní škola tak špatná? Jsou děti, které mohou mít určité nerovnoměrnosti ve vývoji, a pro ně jsou prostě vhodnější jiné typy škol (speciální, specializované, mikrotřídy...nebo i ZvlŠ), aby se naučili to, co děti v "normální" základní škole.
Nemáš ráda škatulkování, a přitom z dopisu cítím, že Ty sama si zvláštní školu (a potažmo i děti v ní) zaškatulkovala zvláštní=špatná, méněcenná. Tomu nerozumím.
Tendenci rodičů držet děti, kt. mají problémy, za kažou cenu na "normální" ZŠ vidím jako velmi problematickou. Znám skvělé mladé lidi, kteří absolvovali zvláštní školu a jsou pro život podstatně lépe vybaveni (mnohdy si základní školu dodělají když dospějou), než děti, které rodiče udržovali zuby nehty na normální škole, ze které vyšly tak v šesté, sedmé třídě a nesou si do života pocit neúspěchu a zklamání, které jim dala pocítit "normální"škola a "normální" děti v ní.
Věřím, že to není váš případ a budu držet palce, aby dcera nadále dobře prospívala.
Jsem ráda, za tvůj článek a za bouřlivou diskusi, kterou rozpoutal. I pro mne je to velké poučení.
Andrea
 Andrea 
  • 

Re: Re: Re: Škatulky? 

(24.10.2003 0:38:59)
Milá Báro,
Obdivuji všechny rodiče, kteří jsou schopni a ochotni do svého života přijmout ztraceného človíčka, o kterého nikdo nemá zájem, a rozhodnou se ho provázet životem, a dát mu tím pádem velkou šanci vést lepší a plnohodnotnější život. Opravdu nevím s jakými odborníky si se setkala, ale neumím si představit, že bych někomu, kdo adoptoval dítě, navrhovala,aby ho vrátil do ústavu. Máš pravdu, že tak jako v každé profesi, i mezi psychology mohou být méně kvalitní nebo spíše méně citlivý odborníci, a mohou svým přístupem leckdy ublížit, ale nepřipadá mi, že by zas bylo příliš mnoho těch, kteří by záměrně podsouvali rodičům adoptivních dětí nepravdy a uváděli je tak do problémů. Taková motivace v tomto oboru opravdu není obvyklá.
Já adopce velmi podporuji a snažím se s rodiči nalézt nejlepší cestu, jak dítěti pomoci.Zmíněné posudky se vždy snažíme (ano posudek se totiž tvoří s vyrozuměním rodiče) vytvářet tak, aby pomohly konkrétnímu dítěti, a myslím, že to je snaha většiny odborníků.
Vždy se vychází z individuálních schopností, potřeb a možností dítěte.
Pokud by se mi stalo, že rodič nebude souhlasit s mým závěrem, má možnost se obrátit na jiného psychologa.
Je skvělé, že dcera prospívá na základní škole. Nemohu si však odpustit otázku. Proč je zvláštní škola tak špatná? Jsou děti, které mohou mít určité nerovnoměrnosti ve vývoji, a pro ně jsou prostě vhodnější jiné typy škol (speciální, specializované, mikrotřídy...nebo i ZvlŠ), aby se naučili to, co děti v "normální" základní škole.
Nemáš ráda škatulkování, a přitom z dopisu cítím, že Ty sama si zvláštní školu (a potažmo i děti v ní) zaškatulkovala zvláštní=špatná, méněcenná. Tomu nerozumím.
Tendenci rodičů držet děti, kt. mají problémy, za kažou cenu na "normální" ZŠ vidím jako velmi problematickou. Znám skvělé mladé lidi, kteří absolvovali zvláštní školu a jsou pro život podstatně lépe vybaveni (mnohdy si základní školu dodělají když dospějou), než děti, které rodiče udržovali zuby nehty na normální škole, ze které vyšly tak v šesté, sedmé třídě a nesou si do života pocit neúspěchu a zklamání, které jim dala pocítit "normální"škola a "normální" děti v ní.
Věřím, že to není váš případ a budu držet palce, aby dcera nadále dobře prospívala.
Jsem ráda, za tvůj článek a za bouřlivou diskusi, kterou rozpoutal. I pro mne je to velké poučení.
Andrea
 Bára 
  • 

Re: Re: Re: Škatulky? 

(24.10.2003 7:28:14)
Andreo,
nemohla bys mi prosím - máš-li chuť - napsat na můj mail - odpověděla bych Ti mimo tuto vášnivou diskuzi.
Dík, Bára
 16.5Salám&Lajka14 


Re: Re: Re: Re: Škatulky? 

(24.10.2003 10:11:09)
Myslím si, že problém není ani tak v psycholozích, jako v širší veřejnosti. Kdybychom byli schopni přijímat odlišnosti jiných a neděsili se verdiktů "odborné veřejnosti", zřejmě by reakce na zaškatulkování dítěte (kohokoliv) nebyly tak negativní a emocionálně vypjaté.
Psychologie ani psychiatrie nejsou exaktní vědy, vycházejí z jakési zažité většinové "představy", ale nikoli z jednoznačných faktů. Záleží jen na tom, jak je nastavena laťka "normality", "retardace" atd. Výsledné resumé pak vypovídá pouze o tom, jak daná osoba (dítě) splňuje představy a normy dané oborem, nikoli o tom, jaké skutečně je...
 Misa3 


Re: Re: Re: Škatulky? 

(26.10.2003 12:59:22)
Andreo, prave to je na skatulkovani tak zle, ze mu podlehame vsichni. Proc je zvlastni skola skatulkovana jako spatna? Protoze v minulem rezimu skutecne slouzila jako odkladiske velmi problemovych deti, pradevsim s problemy chovani, ktere tam ziskaly jen malou cast znalosti a kterym nebyla venovana zadna vetsi odborna pece. Neni divu, ze rodic, ktery ma sve dite dat do zvlastni skoly proklina odbornika jako vrchniho skudce ditete. Bylo by spis dobre se ujistit jake jsou vzlastni skoly ted. Ze je detem venovana pece s ohledem na jejich problemy, jestli to neni jen odkladiste deti s vetsinou romskych rodin, ktere se uz pro nevyhodne podminky( a ostatni okolnosti) nemohly dost dobre naucit cist a psat, a ktere mely problemy s chovanim. Nepochybuji, ze tohle je zastarale hodnoceni a nekdy z dob meho mladi, ale Andreo uprimne receno pri pojmech zvlastni skola v starsi i stredni generaci okamzite vyvstane. Ale snad tak jako se zmenily skolky, kde integrovana ( vzlastni) skolka neznamena uz nic spatneho a je-li dobre vedena, mohou deti, ktere do ni vstupovaly s nejakymi problemy odchazet do skoly, casto s lepsimi znalostmi a schopnostmi nez deti s bezne skolky, z nichz nektere jsou vedeny mnohem mene kvalitne. Vse zalezi na lidech a na jak je na psycholozich a ucitelich, aby rodicum ditete vysvetlili, ze by pro dite skutecne byla vhodnejsi zvlastni skola s tim, ze je jim umozneno si prohlednout, jak dnes zvlastni skola vypada. Jak spravne pises Andreo, skatulky jsou v kazdem z nas a jsou tvoreny nasi nevedomosti, strachem a predstavami z dob minulych. Mozna, ze by dokonce bylo vhodne pojem vzlastni skola odbourat, protoze budi dnes jiz neodpovidajici asociace. A uznej ze o diteti mluvi, take babicky, zeny kolem 40 50 jak se ma matka ditete (at vlastniho ci adoptovaneho) "pochlubit" ze dite musi chodit do zvlastni skoly. V babicce se pochopitelne probudi vsechny predstavy, ktere vzlastni skoly provazely a patrne dosud provazeji. Je to trochu veci psychologu a pedagogu, aby vse vysvetlili. A pokud jsou zvlastni skoly, ktere se prilis nezmenily a na strane druhe ty, ktere jsou jiz zcela jine, nebude vysvetlovani rozhodne snadne.
 Honza 19 
  • 

Já, s poruchou 

(21.4.2004 3:44:06)
No mezi námi tímhle trpím už od malička. A nevím zda to dokážu řešit sám. Hodně mi to narušuje osobní život. V prvním bodě sem za svoji nesoustředěnost napadán s rodiny. Po partnerské stránce to mám ještě horší. Holky se mi líbí i já se jim líbím, ale představa toho co s něma budu řešit, až s nimy budu chodit je děsivá. Přitom bych strašně moc chtěl holku. Těžko říct, zda to řešit dříve nebo později. Jediný co mohu říct je to, že s tím mám teď hodně starostí. Ale když si vzpomenu na to jak sem byl malej, tak sem to jako překážku neviděl, prostě sem byl tvrdohlavej a ani sem nechápal, co ti psychologové okolo mě řeší. Nicméně už v první třídě mě v pololetí daly ještě pryč, tak sem o rok později nastoupil znovu a celou základku jsem měl tolik problémů, ze spolužáky ne, ale s učitely jich bylo hodně. Prošel sem tak dohromady 6 tříd. V osmé sem musel přejít poslední dva roky na jinou školu. Stále jsem o svém problému nic nevěděl, na střední sem si už začal pár věcí všímat, ale přisuzoval sem to pubertě. Až časem sem si začal všímat toho, že až přílíš často měním názory a životní postoje. Dá se na to koukat také z druhé strany: Rád zkoumám vše co se nabídne, nemůžu si stěžovat na stereotipní život.
Nevím, zda se se mnou dá něco dělat, občas je mi líto holek, mám je rád, ale můj problém asi málokterá pochopí, jako těžko pochopí, že mě třeba i měsíc neuvidí, protože si můj vnitřek, víc než mé myšlenky umane, že to tak bude. Rozhodně však teď momentálně netrpím, když už vím jak se věci mají, odpovídá mi to na spousty otázek, na které sem si nebyl schopen dříve odpovědět. A tak nějak sem se s tím smířil (pozitivně). Zatím ještě chodím na střední. Teď momentálně jsem ve třeťáku a snad už to zvládnu, konec školy pro mě znamená víc jak pro horolezce vylést na Everest. Připravte se na hodně starostí, ale jednou vám vaše dcera poděkuje za trpělivost. To je vesměs tak vše podstatné. Těch důležitých bodů bylo mnoho, ale nejde to vše vypsat. I kniha by byla malá. Držím palce té mamince co napsala tenhle příspěvek. A kdyby jste někdy potřebovala poradit, tak se klidně ozvěte na mail. S pozdravem Honza
 Bára 
  • 

Re: Škatulky? 

(23.10.2003 16:18:33)
A ještě jednu podstatnou věc jsem zapomněla dodat - já naprosto uznávám, , že i psychologové jsou jen lidé omylní a chybující. Ale narozdíl od "běžných" profesí, kde když nastane chyba,napraví se, tak oni mohou svojí "omylností" či chybou zkazit nebo alespoň zkomplikovat život na dost dlouho. A nálepky dané psychologem se potom horko těžko zbavujete - zvláště jedná-li se o dítě z dětského domova - tam je přeci již předem jasné na co stačí a kde jsou jeho hranice. A navrch, když se jedná o dítě tmavé pleti - tam se přeci již předem očekává snížený intelekt a snížené hranice než u nás "bělochů".
 Psycholog 
  • 

Re: Re: Škatulky? 

(23.10.2003 23:34:33)
Predsudky, predsudky, predsudky.
 Mirka 
  • 

Re: Škatulky? 

(23.10.2003 16:32:59)
Kdo patří do "obecně platných norem? Kdo to stanovil? Jednou jsem potřebovala psychologické vyšetření pro moje dítě. Psycholožka byla velmi rozumná. Nechala mě napsat to, co si o mém dítěti myslím a nakonec to i tak napsala do zprávy. Myslím si, že to byla docela schopná ženská. Jinak se říká, že někteří psychologové by často také potřebovali svého dobrého psychologa.
 Tooshy 


Re: Re: Škatulky? 

(23.10.2003 16:48:48)
Ne někteří, každý psycholog by potřeboval svého dobrého psychologa. Většina totiž začne dříve či později trpět tím, čemu se říká "syndrom pomáhajících profesí". Vždyť jsou to lidé, kteří se celý den zabývají jen a jen problémy a strastmi ostatních, což je obrovská zátěž a nápor na psychiku. Řidič MHD má po pár letech vyklepané plotýnky, prodavačka zase od věčného stání za pultem křečové žíly, sekretářka hemeroidy, psychologovou "nemocí z povolání" tak logicky nebude tenisový loket...
 Mirka 
  • 

Re: Re: Škatulky? 

(23.10.2003 16:55:40)
Ještě jsem si vzpomněla, že kdo nepatřil za bolševika do "obecně platných norem" byl většinou šoupnut do ústavů, do vzláštních škol.Když se nedejbože to zjistilo ještě před narozením dítěte, byl činěn velký nátlak na rodiče, aby se dítě potratilo ještě před narozením. Na západ od našich hranic tyto praktiky byli opuštěni již před mnoha lety, ale bohužel my jsme se o tom nic nedozvěděli díky Železné oponě. Vše u nás stagnovalo.
 Tooshy 


Re: Re: Škatulky? 

(23.10.2003 17:00:56)
Milá Mirko, Tvoje psycholožka zřejmě opravdu byla schopná. Tvé dítě se pravděpodobně nacházelo v mezích normálu a nebyl žádný důvod formulovat závěry vyšetření jinak.
Není podle toho ale možné generalizovat a la: souhlasí psycholog s mým názorem na věc = je schopný; nesouhlasí = je to nemožný diletant.
Představ si, kdyby k takovému souhlasílkovi přivedli pedofilního devianta, který by o sobě tvrdil, že je normální, a pan odborník by mu to tak napsal do zprávy. Jak bys na takového psychologa hleděla poté, kdyby se třeba právě Tvoje dítě stalo obětí jeho klienta?
 JaninaH 


Skvělý přístup odborníka 

(23.10.2003 18:02:36)
Mirko,
to byla opravdu schopná psycholožka! Takhle by to mělo fungovat i v jiných profesích. Žáci by napsali na konci roku učiteli, na jaké známky se cítí, a on by pak jen vyplnil blanket vysvědčení. Na finančním úřadě by se tě zeptali, kolik chceš zaplatit na daních, a podle toho by vyplnili tvé daňové přiznání. Lékaři bys řekla svoji diagnózu a název léku, a on by jen vyplnil recept. To jsi opravdu myslela vážně?
J.
 Psycholog 
  • 

Re: Skvělý přístup odborníka 

(23.10.2003 23:37:12)
Tak, tak. :-) Co je hezke, to je pravda. Kdo svou reci kazi pohodu, je nepritel. Tato tendence je obvykla (a nejen na *nekterych* zdejsich auditcich ;-) ).
 Mirka 
  • 

Re: Skvělý přístup odborníka 

(24.10.2003 10:12:01)
To se opravdu stalo. Já jsem nepotřebovala pomoc psychologa, ale kdosi potřeboval papír od psychologa, byl to jen bezvýznamný ale obtěžující úřednický postup. Tak to také chápala ta psycholožka. Doslova mi řekla, napište si tam to, co potřebujete a já Vám to podepíšu.Z mého pohledu nemělo dítě žádné problémy a to taky psychožka během krátké konverzace s dítětem zjistila. Něco jiného je, když přijde někdo a žádá od psychologa pomoc (spolupráci) a pomoci se nedovolá jen ocejchování.
 Misa3 


Re: Re: Škatulky? 

(27.10.2003 18:40:12)
Psychoterapeuti maji supervizi, jak je to s psychology tezko rict.
 Tooshy 


Osobnostní profil psychologa versus jeho erudice 

(23.10.2003 15:44:17)
Řekla bych, že hlavní problém této diskuse bude v tom, že si všichni myslíme, že když je ta psychologie o nás lidech, musíme jí my lidé tedy zákonitě také rozumět.
Kdyby se tu rozvinula diskuse o kvantové mechanice, my, kteří tomu nerozumíme, bychom neměli ani stín nutkání přispět.
A to přesto, že i fyzici mohou být lidé podlí, hašteřiví, s rozháraným osobním životem ba někdy dokonce deviantní. Pro nás je v diskusi o kvantové mechanice podstatné to, že svému oboru rozumějí a tečka. Od psychologů však očekáváme, že budou všichni do jednoho prototypem duševního zdraví, příkladem rodinného soužití a vůbec takovými polobohy bez chyb, jinak jsou nespolehliví, neschopní a vůbec černá skvrna na tváři lidstva. Je to způsobeno tím, že od člověka, pracujícího s "lidským materiálem" se očekává kromě erudice v oboru značná míra sociální inteligence a empatie, která však nemusí být i tomu nejlepšímu odborníkovi vlastní, čímž v očích klientů značně relativizuje jeho profesionální schopnosti.
Pochopte, prosím, že i psychologové s nesličným morálním profilem vstřebali určité penzum vědomostí a mohou tak do vašeho problému vidět lépe, než se vám zdá. Přesto i já doporučuji, abyste se jim v rámci možností vyhnuli, protože mohou být příliš zaměstnáni a přetíženi problémy vlastními (a ty jsou v případě lidí do problematiky zasvěcených pochopitelně mnohem větší, jelikož si je uvědomují s mnoha jejich aspekty, které zůstanou šťastnému laikovi neznámy) a jejich hodnocení vašeho případu tím bude zákonitě značně ovlivněno.
 Misa3 


Re: Osobnostní profil psychologa versus jeho erudice 

(23.10.2003 17:06:46)
Nesouhlasim, lekar i psycholog musi skutecne mit byt vybavem empatii, socialni inteligenci atd.jinak to totiz neni dobry odbornik, musi byt kvalitni jak po starnce odborne tak i lidske, protoze jinak se dost dobre nemuze vzit do pocitu a situace pacienta. Je to trochu tak jako by chtel delat atomoveho fyzika clovek s poruchami v chapani matematiky. Pokud tedy to cloveka k lidem "netahne" ( v kladnem slova smyslu)jeho problemy by ho ani nezajimaly a pokud tento obor( psychologii, psychiatrii, psychoterapii nemo medicinu) presto studoval z jinych duvodu, nebude s nim dobre ani pacientum ani jemu samotnemu. Prace totiz cloveka musi bavit, a prace s lidmi zvlast, ja na syndrom vyhoreni moc neverim, mam za to, ze je to syndrom lidi, kteri se do urcite role nutili, tak dlouho, az jim dosel dech a misto pomahani druhym je zacinaji srdecne nenavidet.. Proste je nutne aby kdokoli se zabyva lidskym problemy at telesnymi ci dusevnimi musi mit urcitou psychickou kvalitu, jinak je to "spatny lekar a spatny clovek"( cituji Helenu Hodacovou: Bile nebo cerna zem/ kde pise o umirani sve osmilete dcery/)
 Tooshy 


Re: Re: Osobnostní profil psychologa versus jeho erudice 

(24.10.2003 0:36:30)
Pochopitelně, že lékař, psycholog, učitel a vůbec každý, náplní jehož profese je „mezilidský vztah“, MUSÍ mít obě uvedené vlastnosti. Ty však jsou samy o sobě značně strukturovány, takže můžeme potkat psychologa, jenž je odborníkem na gamblery a v jejich terapii má pozoruhodné výsledky, zatímco jedna hysterická panička jej dokáže totálně rozhodit. Neexistuje člověk (tedy ani psycholog), který by vyšel se všemi, byl všem sympatický a nenašel by se jediný pozemšťan ochotný říci o něm křivého slova. Takže zatímco schizoidnímu klientovi vyhovuje spíš věcný přístup, cykloid by vám o takovém psychologovi zajisté pověděl jen to nejhorší. Chci tím říci, že ne všichni psychologové musejí nutně mít stejný typ, druh, strukturu empatie a sociální inteligence, čímž se pro tu skupinu klientů, jimž typologicky neodpovídají, stávají automaticky podezřelými individuy na hranici šarlatánství.
Co se syndromu vyhoření týče, bohužel zcela nezávisle na vaší víře nebo nevíře v něj existuje. Existuje i nezávisle na psychických kvalitách těch, jež plíživě napadá. Ba naopak by se dalo říci, že napadá právě ty nejlepší z nejlepších. Ty, kterým na jejich práci enormě záleží, ty, kteří svou prací doslova žijí. Pokud někdo dělá práci, která ho nebaví, není na ní psychicky a citově závislý, stává se tudíž vůči ní v podstatě mnohem méně zranitelným nežli člověk prací zaujatý. „Burn out“ totiž spočívá v tom, že uspokojení psychologa (učitele, lékaře, ošetřovatele atd.) je plně závislé na objektu jejich péče. Nikdy totiž nemůže s určitostí říci, že jeho práce je u konce (klient je zdráv, žák obsáhl veškeré vědění oboru atd.). V TĚCHTO PROFESÍCH PROSTĚ NENÍ MOŽNÉ KONKRÉTNĚ URČIT OKAMŽIK ÚSPĚCHU. To s sebou přináší vnitřní nejistotu (a nemohl jsem udělat ještě něco, co kdybych byl místo tohoto udělat tamto…). Takže následkem kombinace
1) intenzivní zainteresovanost na své profesi
2) nemožnost předem určit jedinou spolehlivou cestu vedoucí k úspěchu
3) závislost vlastního uspokojení na objektu mojí péče
je vysoká pravděpodobnost vzniku syndromu vyhoření. Záleží pochopitelně na osobnosti psychologa (učitele, lékaře, ošetřovatele aj.) do jaké míry dokáže tato negativní působení pomocí psychohygieny zmírnit.
 Daniela Lukášek Leonka Kevin 


Re: Re: Re: Osobnostní profil psychologa versus jeho erudice 

(24.10.2003 1:10:49)
Tooshy,
mohu-li se ptát-co je Vaší profesí?
Je vidět, že se v dané oblasti vyznáte, osobně se mi velice líbí Vaše pojednání této problematiky.
O syndromu vyhoření vím své, navíc mám dojem, že oblasti adopce, Pp či péče o postižené děti má v této rovině spoustu společných rysů.
Také to tak vnímáte?

Zdraví Daniela
 Tooshy 


Re: Re: Re: Re: Osobnostní profil psychologa versus jeho erudice 

(24.10.2003 10:34:02)
Milá Danielo,
i já mám VŠ vzdělání mj. v oboru psychologie, ovšem profesí jsem v současné době matkou na plný úvazek, což je ve své podstatě mnohem více frustrující, jelikož klienti přicházejí a odcházejí, ale děti zůstávají, takže mi nezbývá, nežli nést důsledky svých diagnostických a terapeutických přehmatů až do smrti :o)))))))))))
Co se syndromu vyhoření týče, také si myslím, že psychologové nejsou tou nejpostiženější skupinou. Už proto že je pro ně nutné zachovat si od klienta určitý odstup, aby nebyli sami zataženi (tj. postiženi jím) do problému, jejž mají řešit. Nejhůř jsou na tom asi ošetřovatelé na LDN, kterým na jejich klientech záleží (už třeba díky tomu, jakou jen mohou mít ti klienti před sebou perspektivu. Setkávat se dlouhodobě denně s utrpením a umíráním a čelit tomu je nad lidské síly). S péčí o postižené děti je to obdobné. U adopce a pěstounské péče k tomu přistupuje ještě fakt, že si od "té své práce" nemůžete odskočit domů odpočinout. Všichni, kteří vykonávají vztahově vlivové profese, mají vedle toho ještě nějaké "doma", které je pro ně v ideálním případě útočištěm před negativním působením jejich povolání. Tento důležitý faktor však u adopce a Pp odpadá, takže je v podstatě možné zařadit je na přední stupně žebříčku ohroženosti "burn-outem".
O Vašem případu něco vím, takže mohu ještě přidat to, že je velký rozdíl, narodí-li se dítě již postižené, nebo ke svému postižení přijde v průběhu života. To první je danost, s níž je mnohem snazší se smířit než s případem druhým. Psychické tenze a stresové faktory tak vytvářejí jakousi sněhovou kouli. Nabalují se jeden na druhého a následně vzniklá lavina pak zaútočí zpravidla zcela nečekaně (spouštěčem může paradoxně být enormě pozitivní zážitek - zasnoubení, narození dítěte atd.)
 Sosan 
  • 

Co je syndrom vyhoření? 

(24.10.2003 12:10:19)
Můžete mi, prosím, někdo vysvětlit, co to ten syndrom vyhoření vůbec je?
 Tooshy 


Burnout 

(24.10.2003 22:20:20)
Takže velmi stručně:
Syndrom vyhoření je v současné době zcela seriózní diagnóza, figurující v mezinárodní klasifikaci psychických poruch (MKN 10) pod číslem Z 73.0 ve skupině s názvem „Problémy spojené s obtížemi při zvládání životních situací“. Lze jej stručně charakterizovat jako stav duševní, citové i tělesné vyčerpanosti.
Jde o další typicky „civilizační chorobu“, jejíž nejhlubší podstatu lze nalézt v nemožnosti reagovat na stres přirozeným způsobem (útěkem nebo útokem), nutností se v takovém okamžiku ovládnout, potlačit nevybité emoce, jež se pak kumulují a snižují toleranci člověka vůči psychické zátěži (vyhoření je pak už samo podlehnutí této zátěži. Tzn. stres a potlačené emoce ≠ burnout, ale jsou pouze dalším z faktorů k vyhoření dopomáhajících).
Burnout se týká především lidí, jejichž profese je závislá na bezprostředním styku a vztahu s jinými lidmi. Nejpostiženějšími profesními skupinami jsou zdravotní sestry, ošetřovatelé, sociální pracovníci, lékaři, psychoterapeuti, učitelé, právníci a policisté, ale i vrcholoví manažeři. Nejvíce ohroženi syndromem vyhoření jsou lidé vstupující do zaměstnání s velkým nadšením, vysokou motivací, prostě ti, kteří hledají ve svém povolání smysl života. Takto se „burnout“ řadí mezi nemoci z povolání. „Vyhořet“ však může i matka v domácnosti nebo člověk pečující o nemocného rodinného příslušníka.
Proces, jehož vyvrcholením je vyhoření, trvá většinou několik let a probíhá v několika fázích:
1. Entuziasmus (vysoké ideály, velká angažovanost, nadšení, ambice…)
2. Stagnace (konfrontace s faktem nemožnosti určit okamžik úspěchu, závislosti vlastního uspokojení na objektu své profese…)
3. Frustrace (zklamání z nemožnosti ideály naplnit)
4. Apatie (lhostejnost k práci, zábavě, sobě samému, odcizení…)
5. Burnout (stadium úplného vyčerpání)

Psychické symptomy:
* Ztráta nadšení, pokles pracovního nasazení, ztráta empatie a pocitu zodpovědnosti.
* Nechuť a lhostejnost ve vztahu k práci.
* Pochybnosti o sobě, negativní postoj k sobě samému, práci, institucím, společnosti a životu.
* Emocionální problémy: podrážděnost, útočnost, netrpělivost, nervozita.
* Únava, úzkost, vyčerpání, chybění zájmů a zálib až projevy těžké deprese.
* Poruchy paměti a soustředění se,
* Problémy v interpersonálních vztazích
Tělesné symptomy:
* Poruchy spánku, únava, ztráta chuti k jídlu, zvýšená nemocnost, psychosomatické obtíže.

Člověk postižený syndromem vyhoření se chová lhostejně, přestává si vážit sebe sama, je cynický, ironický, jeho života ztrácí smysl. Propadá se do existenciálního vakua. Nežije, pouze „vegetuje“.
K boji s vyhořením člověk potřebuje pomoc oborníka a pochopitelně velkou podporu ze strany rodiny. Není možné léčit burnout farmakoterapeuticky (pouze jeho doprovodné příznaky jako třeba deprese).
Syndromu vyhoření je možné předcházet dobrou psychohygienou (schopnost vypnout, uvolnit se, relaxovat), zdravou životosprávou a dostatečným pohybem (také tvrdou fyzickou prací!).
 Vendula 
  • 

Re: Burnout 

(26.10.2003 19:52:05)
S dětskou psycholožkou jsem se poprvé setkala po narození mladší dcery - starší začala mít docela "problém" z příchodu sourozence. Je to už nějakých čtrnáct let, ale pamatuji si, že paní psycholožka byla z těch, které spíše pomohou. Další psycholožka přišla s příchodem nejmladšího syna, tentokrát měly problém obě holky a myslím, že ani u této paní doktorky jsem si nemohla na nic stěžovat. I když mi připadala trošičku praštěná... Do třetice dětských psycholožek přišla ta ze školní poradny, aby synkovi stanovila diagnózu porucha učení - papír nutný pro paní učitelku, aby věděla, proč jsou některé věci pro synka problém (obávám se ale, že ten papír asi bude problém pro paní učitelku). Rozumná paní doktorka, ze které jsem měla dobrý pocit. Takže všechny tři dětské psycholožky, se kterými jsem se setkala byly z mého pohledu "v pořádku"... Zato když jsem se obrátila k psycholožce o pomoc já, tak to bylo poněkud slabší. Nejsem z těch, které si na povel umí "vylít srdce", spíš bych potřebovala podpůrné otázky. Tak naše sezení probíhala tak, že jsme seděly, koukaly a mlčely... Brr.
P.S. Myslím, že burnout může za určitých okolností potkat i jednoho z rodičů dospívajících dětí...
Zachrání ho dělání??? Poraďte, prosím.
 Sabina Kuliková 
  • 

Re: Syndrom vyhoření 

(28.7.2004 1:50:35)
"Můžete zapálit svíčku na obou koncích. Bude více svítit, ale dříve vyhoří." Syndrom vyhoření znamená, že pracujete (vydáváte ze sebe) více, než čerpáte zpět. Na internetu existuje vyhledavač Google, zde zadejte jednoduše "syndrom vyhoření" a najdete spoustu článků o tom, co to je, jaké jsou příznaky a jak se mu vyvarovat. Existuje o tom také kniha s názvem Syndrom vyhoření, vydalo ji nakladatelství Návrat domů. Odepisuji vám, protože tento stav vyhoření právě prožívám. Jsem křesťanka, a tak je mou jedinou a největší pomocí Pán Bůh. Protože "všechno napomáhá k dobrému těm, kteří Boha milují..." Není větší jistoty na světě než jistota toho, že je s vámi Bůh, který nás za žádných okolností neopustí a bezpodmínečně nás miluje.
Sabina
 Dlouhán 
  • 

Re: Re: Syndrom vyhoření 

(5.5.2005 21:35:45)
Až když jsem se dal trochu do pořádku a můžu se podívat dozadu co se dělo v předcházejících měsících - můžu říct ... byl to stres ... byl to syndrom vyhoření... Nebojte se slova psyhiatr. Chce to zapracovat na sobě s pomocí lékaře... a Bůh se snad dívá.
 Psycholog 
  • 

Re: Osobnostní profil psychologa versus jeho erudice 

(23.10.2003 23:28:03)
Podpisuju. :-) Jinak bych to rekl: clovek keca do vseho, do ceho ma silu alespon nakouknout. Tam, kam nemuze ta "baba" (muze "ji" byt pochopitelne muz) hlavu vrazit, da pokoj. Onkologum nikdo nenadava, i kdyz, pravda, je znamo, ze znaminka se rezat zasadne nesmeji. ;-D
 Takypsycholožka 
  • 

Re: Re: Osobnostní profil psychologa versus jeho erudice 

(24.10.2003 12:15:39)
Nedá mi to...musím zareagovat na tuto diskusi, která mne svým způsobem potěšila, neboť svědčí o tom, že psychologie lidi zajímá a že nad ní i "lid nepsychologický" přemýšlí a utváří si názor.
Je to těžké, myslím, že tady už spousta postřehů a názorů zazněla, takže se budu možná opakovat. Jsem profesí psycholog (ne sice klinický a ani poradenský, pracuji ve výzkumu) a zajímá mne problematika dětí a rodiny. Také se setkávám s tím, že někteří rodiče jsou nespokojeni s neprofesionálním přístupem psychologů, kteří s nimi nejednají jako s partnery - já vždycky říkám, že by psycholog měl vnímat rodiče jako "odborníka přes vlastní dítě" a takto s ním jednat. Znám na druhou stranu spoustui svých kolegů, kteří takto k rodičům přistupují a je to jen k dobru věci, i když mnohdy nesdělují jen pozitivní sdělení a říkají nepříjemné věci. Myslím, že hlavní je to JAK se zjištěné "diagnózy" (ty uvozovky jsou tam proto, že slovo diagnóza by mělo být podloženo opravdu na základě příslušnosti k diagnostickým jednotkám uvedeným v mezidnárodně platných diagnostických manuálech a mnohdy se to tak neděje - např. u problému hyperaktivity dost často psychologové napíšou dítěti do posudky "je hyperaktivní", ale přitom se nejedná opravdu o diagnózu v pravém slova smyslu, ale spíš o označení "typu chování") sdělují a CO k tomu všemu psycholog dotyčnému rodiči sdělí. Protože rodič prostě má nezadatelné právo na informace o svém dítěti!!!Takže vás všechny na Rodině vyzývám, abyste se PTALI, DISKUTOVALI, NEBÁLI SE, SNAŽILI SE SPOLUPRACOVAT, VYJADŘOVALI SVÉ POCHYBNOSTI A KDYŽ NĚČEMU NEROZUMÍTE, TAK UPOZORNILI VYŠETŘUJÍHO PSYCHOLOGA, ŽE HOVOŘÍ S LAIKEM A ABY VÁM POUŽITÉ TERMÍNY VYSVĚTLIL. Nenechte se odbýt, protože Vy nesete zodpovědnost za budoucnost svého dítěte, nikoliv psycholog či učitel. Pokud Vám bude doporučen individuální přístup, pak se ptejte, CO to konkrétně pro Váš typ problému (specifické poruchy učení, výchovné potíže, problémové chování apod.) a pro Vaše dítě (úzkostné, neurotické, agresívní, sociálně nepřizpůsobivé, dyslektické...) a ve Vaší aktuální situaci (rozvod, nesoulad v rodině, úmrtí některého z rodičů, stěhování, nezaměstnanost, přechod na jinou školu, počínající dospívání dítěte, narození mladšího sourozence...)znamená.
Jen tehdy, kdy dojde k rovnocenné spolupráci, může psychologická pomoc (diagnostika či intervence) zafungovat.
Je mi jasné, že můžete narazít na psychologa, který toto vše odmítne a bude s Vámi jednat "spatra". V ten okamžik neváhejte, najděte si někoho s dobrými referencemi od svých známých a kamarádů, kteří mají s některým z odborníků dobré zkušenosti.
Doufám, že úroveň psychologických služeb se bude zlepšovat a myslím si, že pomocí zpětné vazby od klientů to půjde lépe.
Mějte se hezky a přeji Vám, abyste psychology zas až tak moc nepotřebovali a když, abyste potkávali jen ty fundované odborníky a prima lidi.
 Agata 
  • 

Re: Re: Re: Osobnostní profil psychologa versus jeho erudice 

(24.10.2003 14:24:08)
Psychologickou pomoc jsem vyhledala těsně před smrtí manžela a po ni...V těch těžkých chvílích jsem byla jak loutka, a byla -li jsem odvezena k psychologovi, nebránila jsem se ( měla jsem kotník po operaci - noha k nepoužití, takže opravdu loutka jak psychicky tak fyzicky. )
Mluvila jsem s několika nezávisle na sobě... protože každý z kamarádů mne dojednal návštěvu jinde... Bylo to dobré v tom, že jsem dostala léky ( ano vím, že je předepisuje psychiatr a ne psycholog ) přesto od každého z nich jsem je dostala... Velmi mne to potěšilo, uvažovala jsem totiž v té době o sebevraždě a antidepresiva s prášky na spaní by v kombinaci s vanou s teplou vodou a nožíkem na otevření žil mohly být oporou :-)
Jinak mi obávám se nijak zvlášť nepomohli, ani neuškodili...Takže pomož si sám a bude Ti poženo
Ano, je to jako v každém oboru jsou tam odborníci i packalové..Mně pomohli kamarádi, psychologové moc ne..
 Agata 
  • 

Re: Re: Re: Re: Osobnostní profil psychologa versus jeho erudice 

(24.10.2003 14:25:49)
Pomoženo :-)
 Misa3 


Re: Re: Re: Re: Osobnostní profil psychologa versus jeho erudice 

(27.10.2003 18:24:12)
Mne pomohla spolupacientka-psychoterapeutka-psychiatricka(jungianka). Kamaradstvi jsme obetovaly hierarchii a nutnemu odstupu mezi psychoterapeutem a pacientem, ale udrzela mne na zivu dostatecne dlouho, nez jsem zvladla nejkritictejsi dobu a zacala chtit zit sama. Kupodivu me psychicky neslozila nemoc, ale to ze jsem behem ni prisla o vsechny pratele(chovali se skutecne hnusne) a praci. S psychology jsem nemela dobre zkusenosti, zvlast me desila jejich snaha udelat posudek za co nejkratsi dobu, pusobilo to az podezrele, jako by se chteli venovat necemu zajimavejsimu nez je klient. Jak jsem uvedla na pocatku diskuze nemam s psychology nejlepsi zkusenosti.
Muj nazor na syndrom vyhoreni prameni z petilete prace na spinave chirurgii, kde jsem videla mnoho, jak byste rekli vyhorelych sester (ja je nevydela nevyhorele a pochybuji, ze nekdy takove byly) a nejak mi nedochazelo, co se s nimi stalo, ze odmitaji brat na vedomi zakladni lidskou slusnost, o soucitu a pomoci tezce nenmocnym vubec nemluve. Jen jsem si vsimla, ze pokud nastoupila diplomantka, tak role andilka ji vydrzela tak ctvrt roku a pak podle meho mineni strzena kolektivem se promenila v san. Ja s kolektivem nevychazela a nevyhorela jsem. Kdyz jsem tak prisla, bylo oddeleni plne sester, ktere davaly pacietnum jasne najevo ze jsou jim krajne na obtiz a ostatni sestry, ktere prisly ze skol se brzy prispusobily. Proc to nevim. Sestry se kterymi jsem prisla do styku byly zahorkle a nestastne osoby, u kterych mi skutecne nebylo jasne proc radeji neodejdou, bylo by to lepsi jak pro ne tak pro pacienty.
Byly i oddeleni s prima holkama, se kterymi byla radost slouzit, protoze skutecne travily svuj pracovni den na oddeleni a ne v kumbale u kafe, ale tam jsem se dostala az tesne pred nastupem na VS, bylo zvlastni, ze v prvnim pripade to byla tezka (drive se rikalo spinava) chirurgie kde byli pacienti ve vaznych stavech, ale pri vedomi a dekovali i prosili za kazdou drobnou sluzbu, a ve druhem geriatrie, kde casto spis za pomoc nadavali. Mozna, ze sestry, ktere dokazaly zustat mezi pacienty uz zjevne dementnimi a casto i verbalne agresivnimi a nebyly zavisle na jejici vdeku, zustaly slusne(mnohe tam pracovaly az do duchodu), zatimco ty ktere z kraje braly diky jako odmenu, se brzy zmenily v arogantni a neprijmne az krute zeny. Asi to bude nejak souviset, mozna, ze pokud clovek obstoji a necela za svou praci nic, ani diky, vydrzi, zatimco ten, kdo je zavisly na nejake odmene, casem odhodi stylizaci do andelske sestricky a jde si radaji zapalit a vypit kavu. No docela rada bych podebatovala s nekym, kdo nema zkusenosti jen vyctene, ale zazil je v praxi. Krom toho je mozne, ze se tenhle proces lisi u lekaru a sester.
A uprimne, docela slusne me to stve, protoze si myslim, ze hrubost, nevlidnost, neochota a agresivita vuci tem, kteri potrebuji pomoc, by se nemely omlouvat a skryvat za jakekoli syndromy, ze jsou proste neomluvitene. Nabizi se take otazka, proc v dobe kdy se dala prace sehnat snadno a vetsinou byla lepe placena nez prave prace sestry, dotycne " vyhorele" proste neodesly.
 JaninaH 


Re: Re: Re: Osobnostní profil psychologa versus jeho erudice 

(26.10.2003 16:23:19)
Děkuji "takypsycholožce" za její vynikající příspěvek do diskuse.
Myslím, že její nabádání, aby se rodiče u psychologa
...PTALI, DISKUTOVALI, NEBÁLI SE, SNAŽILI SE SPOLUPRACOVAT, VYJADŘOVALI SVÉ POCHYBNOSTI A KDYŽ NĚČEMU NEROZUMÍTE, TAK UPOZORNILI..., ŽE HOVOŘÍ S LAIKEM A ABY VÁM POUŽITÉ TERMÍNY VYSVĚTLIL...
má širší platnost, že to platí i pro jednání s lékaři, učiteli a koneckonců i s úřady a institucemi. Nemá přece smysl chodit k psychologovi jen pro posudek, k lékaři jen pro recept a do školy jen pro známky.
Ještě jednou díky.
J.
 Misa3 


Vyptavat se? Ne vzdy to jde. 

(28.10.2003 9:30:07)
Janino ano, bylo by to skvelé, kdyby dotycni odbornici byli vzdy tak mili, jak predpokladas a na dotazy odpividali. Jenze casto nejsou, znam spoustu lekaru ze kterych nedostanes podrobnosti o svem zdravotnim stavu ani heverem a jejich jedina znamka existence, ze se Te obcas na neco zeptaji a uvedou to do karty. A upozornuji, ze ne vzdy je muzes zmenit. Ano pokud jsi zdrava a zijes ve velkomeste je mozna volba lekare, ale nekolikrat se mi stalo ze jsem byla pri pokusu o zmenu lekare doslova vyhozena a obcas maji nekteri z lekaru roztomily zvyk pacientum vyhrozovat, co se stane az prijde pojistovna na to, ze mate dva lekare stejneho oboru. Na to ze se snazite pouze lekare vymenit a ze k obema rozhodne chodit nebutete, jaksi nereaguji. Ono vubec mnoho lekaru se chova jako by byli hlusi, na otazky neodpovidaji, pacienta si vsimaji minimalne a po prolistovani chorobopsu a zarazeni novych vysledku, napsani noveho parere, ktere neni urceno pacientovi, ale jeho osetrujicimu lekari, jsou hotovi. Jste pro ne pripad a jako od takoveho se zadne otazky neocekavaji a pokud se vyskytnou, nejsou lekarem brany na vedomi. Pokud svemu lekari neverite, nechodte k nemu, nema to cenu, i kdyby byl skvely odbornik, selhava v mezilidskych vztazich a nebudete s nim spolupracovat, i kdybyste chteli, protoze pokud nejde o rymu, ale o zavaznou chorobu, nejake informace potrebovat bujete, jako byvala zdrav. sestra a vystudovana biolozka si umim poradit a problem si prostudovat, ale jinak lekar, ktery vam spolupraci neumozni, je na nic a radim vsem chronicky nemocnym se mu vyhnout.
 Marcela Svobodová, syn 6 let 
  • 

psychologové 

(4.4.2006 15:07:55)
Neznám sice autorku tohoto článku, ale z textu je mi sympatická a vřele s ní souhlasím. Mám taky dost nepříjemné zlušenosti s psychology. Když se u naší osvojené Klárky začaly projevovat různá opoždění, měla různé fobie (strašně se všeho bála, nesnesla jakékoli změny ..), opožďovala se v motorickém vývoji, měla potíže s rovnováhou, byla malinká a trašně špatně jedla - po všech vyšetřeních jsme navšívili psycholožku. S vážností prezidenta republiky a s trochou výčitky nám (hlavně mě jako matce) sdělila, že je na hranici normy, že jí připomíná chováním romské etnikum - to asi jako že jsme si špatně vybrali - a že je na mě nemístně závislá a já roli matky nezvládám. Odcházela jsem s pocitem, že se na rodiče zkrátka nehodím a že selhávám. Další psycholog následoval v první třídě, kterou Klárka jedním slovem nezvládala. Vyšetření jsme si vyžádali sami, protože bylo jasné, že Klárka normální základní školu navštěvovat nemůže.
Pan psycholog mě tak šokoval, že jsem na to dodnes nezapomněla a asi jen tak nezapomenu.... "Překvapivě" mi sdělil,
že je na hranici normálu ...atd atd nic nového pod sluncem. Před tím Klárku asi hodinu vyslýchal a to stylem:
Víš co je to popel? Ona: NE nevím a vy to víte?
Víš co je to nůž? Ona: Ne a vy to víte?

Evidentně s ním nehodlala spolupracovat, ale on svůj přístup nezměníl a doslova ji tam hodinu a půl ždímal.
Na závěr mi řekl, že se mu zdá, že má oči moc daleko od sebe a jestli tam náhodou nebude zamíchanej nějakej vietnamec. Asi jsem na něj zírala jako blázen, protože hned rychle dodal - nic proti Vietnamcům, to jsou taky dobrý děti. Doporučil nám rozhodně přitvrdit, co nejvíce samostatnosti, školu sledovat atd. atd.... v podstatě žádnej výsledek.
Možná bych se tomu už dneska zasmála - je to už pár let zpátky - kdyby všechno mělo šťastnej konec. Jenže nemělo - Klárka už 7 let nežije, nakonec 3 měsíce po zmiňovaném vyšetření zemřela. Dodnes pořádně nevíme, na jakou nemoc. Po všech možných rozborem atd., se jednalo zřejmě o nějakou vrozenou degenerativní chorobu nervové soustavy, nevyléčitelnou. Ale těch osm let s ní stálo za to.....i když to bylo někdy moc těžký....
Jen tím chci říct, že nikdo není vševědoucí a nemá patent na rozum a výchovu dětí - včetně psychologů. Kdo mohl vědět, že Klárka něčím takovým trpí od narození? Nikdo, jenže máma vždycky vycítí, že něco není v pořádku a taky intuitivně ví, co má dělat. Já jsem to prostě dělala, protože to Klárka potřebovala. Co bych pomohla jí a sobě, kdybych na ní byla tvrdá a chtěla po ní věci, kterých nebyla schopná. A proto ... nenechte se udolat šablonovitými závěry psychologů, častokrát - myslím - ani oni nevědí, jak problém řešit (samozřejme výjimka potvrzuje pravidlo, ale já na výjimku nenarazila).

PS - Naštěstí nám osud dopřál Pitríska, blonďatého modrookého andílka (čertíka) teď už skoro šestiletého. Je to nádhera zažít zdravé dítě, které se vám rozvíjí pod rukama jako kytička.... a já si zase věřím, že jako rodič funguju úplně v normě.
Na Klárku teď vzpomínáme společně, i když jí Péťa neznal.
 IloSu 


Re: psychologové 

(10.7.2006 16:15:57)
Asi jsem měla štěstí na skutečné odborníky. Já mám s psychology zatím jen dobré zkušenosti. Dlouhou dobu jsme se s manželem snažili o miminko a nedařilo se. Zažádali jsme si o adopci a paní psycholožka, která s námi dělala pohovor a testy byla velice milá, ochotná, vše na co jsme se ptali nám vysvětlila a dala i několik rad do budoucna.K adopci nakonec nedošlo, jelikož jsem po letech přišla do jiného stavu.
Další, a to mnohem významnější zkušenost s psychologem, jsem měla po narození dcerky. Přišla na svět velmi brzy - v 29. týdnu těhotenství. Vážila 1240 g a měřila 38 cm.Měla velké zdravotní problémy a trvalo celých dlouhých 7 měsíců, než jsme si ji přivezli poprvé domů.Velkou část té doby jsem strávila s ní v nemocnici a zažila jsem si tam opravdu své. Paní psycholožka, která v té době s odd. neonatologie spolupracovala a každý týden tam docházela, mi velice pomáhala. Návod na to, jak řešit problémy vám nikdo nedá, ale je dobré některým věcem lépe porozumět. A ten pocit, že někdo skutečně chápe, o čem mluvíte je skutečně úžasný. I dnes řeším neobvyklé problémy s dcerou, které se odvíjejí od jejího zdravotního stavu, a i když s kamarádkami o nich mluvím, vidím, že to nemá smysl. Nikdo skutečně nechápe. Někdy je podezírám, že si myslí, že přeháním. Paní psycholožka věděla, jak to je. I když možná pouze z knih. A mě to dodávalo sílu.
 Jarka-pěstounka,8 dětí 
  • 

Re: psychologové 

(13.4.2007 20:54:03)
Naše zkušenost s psychology je také velmi negativní.Každé dítě je jiné,každé si nese s sebou menší, či větší zátěž z minulosti.Psychologové papouškují naučené fráze,každý radí, jak vychovát naše děti,ale sami se svými mají většinou problémy,které neumějí vyřešit! Každé dítko potřebuje individuální přístup,co platí na jedno,neplatí na ty ostatní.Je třeba,řídit se mateřskými instinkty,pokud je poslechneme,najdeme východisko a řešení situace.Máme 2 děti dospělé (biologické),2 osvojené a 4 v poručnické péči,nejstaršímu je 23 let,nejmladšímu 6 let.

Zajímavé recepty

Vložte recept

Další recepty nalezte zde

Všechna témata


(C) 1999-2020 Rodina Online, všechna práva vyhrazena.


Četnost a původ příjmení najdete na Příjmení.cz. Nejoblíbenější jména a význam jmen na Křestníjméno.cz. Pokud hledáte rýmy na české slovo, použijte Rýmovač.cz.

Všechny informace uvedené na těchto stránkách jsou obecné povahy a jejich používání je plně ve vaší odpovědnosti.
Jakékoliv otázky zdraví vašeho nebo vašich dětí je nutné vždy řešit s vaším lékařem.

Publikační systém WebToDate.