Burnout

Takže velmi stručně:
Syndrom vyhoření je v současné době zcela seriózní diagnóza, figurující v mezinárodní klasifikaci psychických poruch (MKN 10) pod číslem Z 73.0 ve skupině s názvem „Problémy spojené s obtížemi při zvládání životních situací“. Lze jej stručně charakterizovat jako stav duševní, citové i tělesné vyčerpanosti.
Jde o další typicky „civilizační chorobu“, jejíž nejhlubší podstatu lze nalézt v nemožnosti reagovat na stres přirozeným způsobem (útěkem nebo útokem), nutností se v takovém okamžiku ovládnout, potlačit nevybité emoce, jež se pak kumulují a snižují toleranci člověka vůči psychické zátěži (vyhoření je pak už samo podlehnutí této zátěži. Tzn. stres a potlačené emoce ≠ burnout, ale jsou pouze dalším z faktorů k vyhoření dopomáhajících).
Burnout se týká především lidí, jejichž profese je závislá na bezprostředním styku a vztahu s jinými lidmi. Nejpostiženějšími profesními skupinami jsou zdravotní sestry, ošetřovatelé, sociální pracovníci, lékaři, psychoterapeuti, učitelé, právníci a policisté, ale i vrcholoví manažeři. Nejvíce ohroženi syndromem vyhoření jsou lidé vstupující do zaměstnání s velkým nadšením, vysokou motivací, prostě ti, kteří hledají ve svém povolání smysl života. Takto se „burnout“ řadí mezi nemoci z povolání. „Vyhořet“ však může i matka v domácnosti nebo člověk pečující o nemocného rodinného příslušníka.
Proces, jehož vyvrcholením je vyhoření, trvá většinou několik let a probíhá v několika fázích:
1. Entuziasmus (vysoké ideály, velká angažovanost, nadšení, ambice…)
2. Stagnace (konfrontace s faktem nemožnosti určit okamžik úspěchu, závislosti vlastního uspokojení na objektu své profese…)
3. Frustrace (zklamání z nemožnosti ideály naplnit)
4. Apatie (lhostejnost k práci, zábavě, sobě samému, odcizení…)
5. Burnout (stadium úplného vyčerpání)

Psychické symptomy:
* Ztráta nadšení, pokles pracovního nasazení, ztráta empatie a pocitu zodpovědnosti.
* Nechuť a lhostejnost ve vztahu k práci.
* Pochybnosti o sobě, negativní postoj k sobě samému, práci, institucím, společnosti a životu.
* Emocionální problémy: podrážděnost, útočnost, netrpělivost, nervozita.
* Únava, úzkost, vyčerpání, chybění zájmů a zálib až projevy těžké deprese.
* Poruchy paměti a soustředění se,
* Problémy v interpersonálních vztazích
Tělesné symptomy:
* Poruchy spánku, únava, ztráta chuti k jídlu, zvýšená nemocnost, psychosomatické obtíže.

Člověk postižený syndromem vyhoření se chová lhostejně, přestává si vážit sebe sama, je cynický, ironický, jeho života ztrácí smysl. Propadá se do existenciálního vakua. Nežije, pouze „vegetuje“.
K boji s vyhořením člověk potřebuje pomoc oborníka a pochopitelně velkou podporu ze strany rodiny. Není možné léčit burnout farmakoterapeuticky (pouze jeho doprovodné příznaky jako třeba deprese).
Syndromu vyhoření je možné předcházet dobrou psychohygienou (schopnost vypnout, uvolnit se, relaxovat), zdravou životosprávou a dostatečným pohybem (také tvrdou fyzickou prací!).