Re: Osobnostní profil psychologa versus jeho erudice

Mne pomohla spolupacientka-psychoterapeutka-psychiatricka(jungianka). Kamaradstvi jsme obetovaly hierarchii a nutnemu odstupu mezi psychoterapeutem a pacientem, ale udrzela mne na zivu dostatecne dlouho, nez jsem zvladla nejkritictejsi dobu a zacala chtit zit sama. Kupodivu me psychicky neslozila nemoc, ale to ze jsem behem ni prisla o vsechny pratele(chovali se skutecne hnusne) a praci. S psychology jsem nemela dobre zkusenosti, zvlast me desila jejich snaha udelat posudek za co nejkratsi dobu, pusobilo to az podezrele, jako by se chteli venovat necemu zajimavejsimu nez je klient. Jak jsem uvedla na pocatku diskuze nemam s psychology nejlepsi zkusenosti.
Muj nazor na syndrom vyhoreni prameni z petilete prace na spinave chirurgii, kde jsem videla mnoho, jak byste rekli vyhorelych sester (ja je nevydela nevyhorele a pochybuji, ze nekdy takove byly) a nejak mi nedochazelo, co se s nimi stalo, ze odmitaji brat na vedomi zakladni lidskou slusnost, o soucitu a pomoci tezce nenmocnym vubec nemluve. Jen jsem si vsimla, ze pokud nastoupila diplomantka, tak role andilka ji vydrzela tak ctvrt roku a pak podle meho mineni strzena kolektivem se promenila v san. Ja s kolektivem nevychazela a nevyhorela jsem. Kdyz jsem tak prisla, bylo oddeleni plne sester, ktere davaly pacietnum jasne najevo ze jsou jim krajne na obtiz a ostatni sestry, ktere prisly ze skol se brzy prispusobily. Proc to nevim. Sestry se kterymi jsem prisla do styku byly zahorkle a nestastne osoby, u kterych mi skutecne nebylo jasne proc radeji neodejdou, bylo by to lepsi jak pro ne tak pro pacienty.
Byly i oddeleni s prima holkama, se kterymi byla radost slouzit, protoze skutecne travily svuj pracovni den na oddeleni a ne v kumbale u kafe, ale tam jsem se dostala az tesne pred nastupem na VS, bylo zvlastni, ze v prvnim pripade to byla tezka (drive se rikalo spinava) chirurgie kde byli pacienti ve vaznych stavech, ale pri vedomi a dekovali i prosili za kazdou drobnou sluzbu, a ve druhem geriatrie, kde casto spis za pomoc nadavali. Mozna, ze sestry, ktere dokazaly zustat mezi pacienty uz zjevne dementnimi a casto i verbalne agresivnimi a nebyly zavisle na jejici vdeku, zustaly slusne(mnohe tam pracovaly az do duchodu), zatimco ty ktere z kraje braly diky jako odmenu, se brzy zmenily v arogantni a neprijmne az krute zeny. Asi to bude nejak souviset, mozna, ze pokud clovek obstoji a necela za svou praci nic, ani diky, vydrzi, zatimco ten, kdo je zavisly na nejake odmene, casem odhodi stylizaci do andelske sestricky a jde si radaji zapalit a vypit kavu. No docela rada bych podebatovala s nekym, kdo nema zkusenosti jen vyctene, ale zazil je v praxi. Krom toho je mozne, ze se tenhle proces lisi u lekaru a sester.
A uprimne, docela slusne me to stve, protoze si myslim, ze hrubost, nevlidnost, neochota a agresivita vuci tem, kteri potrebuji pomoc, by se nemely omlouvat a skryvat za jakekoli syndromy, ze jsou proste neomluvitene. Nabizi se take otazka, proc v dobe kdy se dala prace sehnat snadno a vetsinou byla lepe placena nez prave prace sestry, dotycne " vyhorele" proste neodesly.