| Přihlásit se | Nová registrace
tisk-hlavicka

Názory k článku Otcovské fejetony: Lidé v akci

 Celkem 42 názorů.
 Nada 
  • 

dost dobre.... 

(26.8.2003 23:08:09)
Ahoj Jirko, vzdy si rada prectu clanek od Tebe, nekdy je pro pobaveni, jindy pro zamysleni. Diky a jen tak dal....Nada
 Tereza 
  • 

dost spatne 

(26.8.2003 23:42:25)
Mne se to nelibi.Citim z autora tohoto clanku povysenost /rekla bych az nadutost/.
Takove to vsechno vim,vsechno znam.Vy "singlisti" ani nevite jak jste povrchni!Ale veci nejsou tak jednoduche,verim ze spousta z nas opravdu neni
stvorena pro rodinu /takovou, jakou si ji predstavuje pan Jiri/.Myslim,ze nekdy /zduraznuji nekdy/ je daleko poctivejsi rodinu nezakladat.Treba jenom z toho duvodu,ze se na to opravdu necitim a partnerovi/partnerce/ bych zpusobil vic bolesti nez radosti.Pokladam to naopak za odvahu,videt kym opravdu jsme. Tereza
Ps: Podotykam,ze jsem vdana a cekame miminko /presto jsem se chtela ozvat a reagovat na tento radoby hlubokomyslny clanek/

 Olga Jeřábková 


Re: dost spatne 

(27.8.2003 10:35:31)
Mě se taky článek nelíbí. V "singlistech" nevidím žádné prostoduché tupce. Mají jen odlišný pohled na svět. Zkuste si na ně udělat někdy čas - a uvidíte, že jsou vlastně úplně normální! :-))
 Misa3 


Re: dost dobre.... 

(29.8.2003 0:52:06)
Jiri nemohu se zbavit dojmu, ze se do Richarda obouvas s takovou vervou, protoze mu ve skutecnosti zavidis. Ne jeho aktivity, ale volny cas, ktery bys jiste uzil jinak a lepe. Budiz Ti utechou, ze i Ty budes jedou singl, deti dorostou a vychova vnoucat uz nebyva tak narocna.
 sally 


klišé 

(27.8.2003 1:17:23)
nevím... nějak poslední dobou narážím neustále na články typu "ti svobodní kariéristi jsou...." (sobci / hlupáci / povrchní*...nehodící se škrtněte) a to "jenom my co máme rodiny víme, co je to pravé štěstí...". Přijde mi to trochu jak pohádky ovčí babičky. A nebo jako bolševická propaganda - honem všechny povdávat a oženit, ať sedí doma na zadku a nemají roupy (= nejezdí na "akce", nebaví se, nedělají práci, která je naplňuje).

Napadlo tě, Jirko, někdy, že třeba k založení rodiny jsou třeba dva - a že ani jeden z těch tvých singlových kamarádů nemá toho vhodného druhého (Richardův občasně sexuální vztah, ani vztah té kamarádky s ženatým přítelem mi nepřijdou jako dobrý základ rodiny) a jsou dostatečně rozumní, aby nedělali kompromisy. Tím myslím to, že ani jeden neudělal to, aby si vzal prvního svolného partnera (v případě té kamarádky, aby si s ženáčem pořídila dítě) stůj co stůj a doufal, že "se" to "potom nějak srovná".
A že třeba právě tím, že budují kariéru, cestují, vzdělávají se atd. dělají strašně důležitou věc sami pro sebe - třídí si názory, učí se, stávají se "lepšími" - tj. sami se stávají mnohem zajímavějšími potenciálními partnery - lidmi samostatnými, schopnými, sebevědomými - a také lidmi schopnými vyřešit ty tolik opovrhované "přízemní" věci - třeba střechu nad hlavou, slušný příjem. Prostě se svým volným časem nakládají smysluplně (jistě, také by ti mohli lkát na rameni jak jsou nešťastní a jak ti závidí - ale nemyslím, že by tě to dlouho bavilo - i když ego by to asi pošimralo, co?)

Mimochodem - nevidím jediný důvod, proč třeba neuspořádat jednou víkend třeba u vás na chatě - kde by ti singlové mohli přes den mít nějakou "akci" (horská kola, sjezd řeky), vy s dětma procházku po lese a plácání báboviček, a večer si všichni svorně sedli se skleničkou na kus řeči. Ono je to jen o lidech - a o tom, jestli dokážou překročit zaběhnutý stereotyp (kariérista je sobec / rodič je dement myslící jen na plíny) a sejít se jako dva kamarádi, partneři, jako lidi, kteří si mají stále co říct a co dát. Právě třeba pro tu rozdílnost světů, v kterých se pohybujete....
 Katerina 
  • 

Re: klišé 

(27.8.2003 1:42:19)
Chtela jsem se rozepsat v podobnem duchu jako Sally,ale lip bych to nevyjadrila.Ono jakmile se totiz neco prezentuje cerno-bile, tak to ponekud zapacha. Katerina
 Alex, dcerka + brisko 
  • 

Re: Re: klišé 

(27.8.2003 2:25:46)
Mne osobne ten clanek dost pobavil. Musim rici, ze ve svem okoli mam mnoho pritelkyn (starsich 30 let), jez neustale vyrazi na nejake "akce". Kdyz je potkam odpoledne nahodou na ulici, tak vypadaji "silene happy", kdyz si s nima dam ale vino, tak zacnou "bulet", ze by uz hrozne chtely mit chlapa a byt "usazene":-) Zrovna nedavno jsme se sesly na veceri a "klasika". Jenom ja vdana a zbytek hleda "aktivne" manzela a otce svych deti. Nevim, zda jsem ja exot, ze mam takove pritelkyne... lamu si hlavu, cim to je. Rekla bych, ze asi holky hledaji ve spatnych vodach. Ale to uz je na dlouhou debatu. A nebo je take vetsina vasich pritelkyn nevdanych a bez chlapa a uz je jim davno pres 30 let?
 jou 
  • 

Re: Re: Re: klišé 

(27.8.2003 12:11:17)



jasne ze klise - mam kamarady na obou stranach, a koexistujeme v pohode, az na ty vyjimky, ktere prazdnotu zahaneji smazenim nebo aspon prilis castym pitim a hulenim... Jasne ze at si kazdy zije po svem a lepe a svobodneji a akcneji, ale nepripadly mi povysenecke nazory v clanku, ale spis u tech singles.
A pravda je opravdu ve vine - po par deci breci kluci, ze si poradne nezasoulozi a holky by uz taaaak chtely chlapa, decko a papuce....



 jednoduse Eva 
  • 

Slododa vyberu 

(28.8.2003 0:32:12)
nehanbim sa povedat,ze aj po 40-tke sa deti privadzaju na svet,bola som nieco ako singl,nelutujem,vybudovala som si karieru a dnes mam 4 mesacneho syna,ale naozaj som potrebovala 27 rokov na poziciu,ktoru mam dnes,aby som materstvo nemusela iba znasat,ale si ho vychutnat.;tiez som nemala cas a nemam ho dodnes,ale mam istotu,ze po rokoch usilovnej prace a studiu,mam na to,aby tie plienky za mna niekto kupil a ak sa mam stratnut s priatelmi,viem,ze o dieta je postarane a mozem vziat iba tasku a kluce od auta,zalozit si rodinu pride samo,je to v nas nie su babiky v kociku,ale zodpovednost,mat aj cas na seba a nebyt len uchvatanym rodicom,co sa musi odriekat,niekto ma stastie,ze to ma umoznene skor a niekto neskor a vhodny vyber partnera? podari sa to kazdemu? riskuje? alebo si naozaj vybera? pocujem z toho uplne hrozny sarkazmus z toho clanku...kazdy ma svoje poslanie na tomto svete a kazdy plati dan za svoje rozhodnutia,preco sa divis Jirko/ak smiem doverne oslovit/nie je zivot o tolerancii kazdeho rozhodnutia a nie je zivot,nieco,co si ma kazdy slobodne usporiadat? Osobne sa viac cudujem,ze ludia zakladaju rodinu bez uvazenia a bez finacnych a moralnych predpokladov,ale neposudzujem...mam ztoho clanku pocit,ze Jirko by radsej ako v Supermarkete sedel s priatelmi v cajovni...ale kazdy si vyberie svoju rolu v zivote sa s uctou ku kazdej zivotne ulohe eva
 Věra. 


Sloboda vyberu-máme ju? 

(28.8.2003 0:56:49)
Ahoj Eva, pekne si to napísala, úplna sloboda tam asi nebude, totiž v prípade žien, biologické hodiny sú neúprosné, a vo veku okolo 40 sa skrátka tehotenstvo už nemusí podarit´. Vopred to nikto nevieme, ja osobne, vždy zdravá, a v mojich 26 mi trvalo 3 roky než sa to podarilo, teda, bez liekov, bez zdrav. podpory.
Ja sama som obklopená kam. všetky slobodné, bezdetné, "akčné" a žial´, tie svety sa potom fakt rozchádzajú. Aj kedˇ..
Ony túžia po miminku, ale akosi..partner, či bývanie sa nedarí. Ja by som zase rada niekedy vypadla z kolotoča povinností a užila si ako predtým, už to nejak nejde...
Jirka skor myslel článkom typy - hlavne si v živote užit, hlavne brat´čo najviac...iste také typy poznáš aj zo svojho okolia, a tam už je často akési sebecké nastavenie osobnosti, ak neskor príde dietˇa, tážko sa s tým vyrovnávajú. Lepšie mi pripadá mat´deti v mladšom veku ako v 40, už len kvoli tým detom, sama som mala starších rodičov a nebolo to ono.
Ale zas je fakt, ak sa na to niekto necítí skor, čo sa dá robitˇ...
Aj ked´dań v podobe častých IVF, ICSI a dalších zložitých metód asist. reprodukcie sa mi zdá za odložené tehotenstvo privysoká, schválne zabrús niekedy na príslušné stránky, nemajú to holčiny rozhodne jednoduché.Ahoj V.
 sally 


Re: Sloboda vyberu-máme ju? 

(28.8.2003 3:09:34)
Vesno,
tvůj příspěvěk nebyl pro mě, ale přesto bych ti ráda odpověděla.
Ano, i já znám sobecké typy, co chtějí jen brát a užívat atd... ale upřímně řečeno - nijak mě netrápí, že s těmito lidmi nemám společnou řeč - ať už jsou siglové, nebo rodiče. Samotný "rodinný stav" totiž nic nevypovídá o povaze člověka.
Další věc - píšeš, že starší rodiče nejsou vhodné pro to dítě - i to si myslím, že závisí na tom konkrétním rodiči. Můj muž se narodil, když jeho mamince bylo skoro 43 a musím říct, že bych si moc přála, abych svým dětem byla takovým rodičem, jako byli rodiče mého muže.
Prostě si myslím, že soudy o tom, jaký je kdo člověk, založenými jen na nějakých "údajích v občance" (datum narození, rodinný stav, vzdělání, pohlaví...), jsou značně "hloupé".
 Misa3 


Re: Re: Sloboda vyberu-máme ju? 

(29.8.2003 1:10:50)
Sally, naprosto souhlasim. Lide se nedeli na sobce, jen proto, ze ziji sami a atruisty protoze maji rodinu. Je to asi takove jako je delit na optimistciky-ty s nadvahou a pesimisty ty hubene, a ve stredu to primerene vazici. Proste nesmyslne propojeni naprosto nesouvisejicich asociaci.
 jednoduse Eva 
  • 

Re: Sloboda vyberu-máme ju? 

(28.8.2003 22:36:19)
ahoj,vesna,som rada,ze to co som napisala,nezostalo zaprasene...somk biolozka a uvedomujem si riziko aistovanej gravidancie,ale napriek tomu,viem,ze nezalezi na veku,ale na sposobe zivota,vysetreniami v prenatalnom obdobi sa da velka vascina nemoci vylucit a riziko zostava priam zanedbatelne,pokial v zivote nedoslo k preruseniam neziaducich gravidit,nechapem,kde je problem..respektujuc aj inormaciu o predlzeni ludskeho veku.Informacie o veku zien,co vstupuju do obdobia menopauzy sa posunulo za poslednych 30 rokov o 10 rokov dopredu,preto,ak dobre pocitam tam kde boli tridsiatnicky nedavno su dnes styridsiatnicky...myslim,ze nebolo neskoro mat deti v 34-36 rokov ani pred tridsiatimi rokmi,takipreco ten fakt neakceptovat...mame obdobie vyberu partnera,zalozenie rodiny a vybudovanie kariery predlzene...pohlad na biologicky vek dnesneho sestdesiatrocneho cloveka je presnym obrazom 70-nika zpred 30 rokov..atd:myslim,ze zalezi na zdravom zivotnom style a nie len na biologickom odpocitani ahoj,prepac mozno je moj nazor predlozeny zle,ale zijem uz 27 rokov mimo republiku s uctou eva
 16.5Salám&Lajka14 


Re: klišé 

(27.8.2003 13:57:45)
Souhlasím se Sally. Nemyslím si, že všichni "singlisté" jen zastírají nějakou vnitřní prázdnotu. A stejně tak si nemyslím, že lidé s dětmi jsou všichni do jednoho úžasní, usměvaví, hodní a altruističtí.
Mimochodem, můj manžel stále čte knihy o psychologii atd., průměrně tak dvě za týden, stále chodí s kamarády ("singlisty" i "dětnými") na pivo a na pokec, dost často chodíme i celá rodina a nikdy jsem ještě neměla dojem, že by se svět dělil na sobecké bezdětné a veselé rodinky z televizních reklam. :o)
 Misa3 


Re: Re: Re: klišé 

(30.8.2003 10:35:34)
Milano, vim, ze je to asi tezke, mnohem tezsi nez si to kdokoli z nas umi predstavit, a musis byt velice vycerpana. Ber to prosim, jen jako pokus o radu , radim lidem s chronickymi a onkologickymi nemocemi a jejich pribuznym, nepomohlo by Ti trochu mi o tom napsat? Vim, ze Ti nikdo nemuze nejak vyrazne pomoct... ale jsi na tom ted podobne jako zeny, ktere mi pisi, naprosto vycerpana a na konci sil. Je to asi hloupa rada, ale zvaz jestli by prece jen nesla nejak realizovat, nemuzes vyuzit asistencni pomoci? Nejde treba jen krakodobe vyuzit sluzeb Klokanku nebo jine organizace, ktere v techto pripadech pomahaji? Vim, ze pokud nezijes v Praze je to nesmirne tezke, ale neslo by to prece jen nejak resit? Vim, ze se ted asi na mne hodne zlobis, ale rozhodne musis myslet i na sebe, na to ze silu nejde jen porad brat je nutene ji obcas i od nekud nacerpat, je nutno si udelat volno a byt obcas sama a odpocinout si. Vim, ze odpovis, ze to nejde, nebo je to velice obtizne, ale uvaz, ze pokud se zhroutis, bude vse jeste mnohem horsi. Je nutne myslet i na sebe, udelat si trochu casu na sebe a odpocinout si. Vim, ze se Ti zdam vtirava a ze urcite nechapu situaci a mas pravdu, ja o tom skutecne nic nevim. Vim jen, ze jsi deprimovana a zoufale unavena a ze se blizis zhrouceni, prosim, porad se z nekym. Kdyby Ti to mohlo pomoct, napis mi. Prosim, neber to ve zlem, ale citim ze Tveho dopisu jsi na pokraji sil a ze se muzes zhroutit. Potrebujes alespon trosku odpocinku a uz kvuli svym detem musis myslet i na sebe. Sama o tom nic nevim, ale dopisuji si i s matkami, ktere maji chronicky nemocne deti a zeptala bych se jich jaka reseni se nabizeji, pripadne jaka se daji vyuzit i mimo prahu. Pokud se tim budou obe strany souhlasit, mohu Te s zenami, ktere maji take chronicky nemocne deti zkontaktovat. Jestli jsem se Te dotkla, moc se omlouvam.
 xxxxxxxy 


dobrý, až na maličkost 

(27.8.2003 5:51:10)
Článek se mi moc líbí, s jedinou výhradou. V poslední větě bych přidala slůvka "pro mě".
Rodinný život je pro mě nejlepší akce...
Protože jak tu správně poznamenali někteří přede mnou, pro řadu lidí být nemusí. Ovšem pro člověka, jako je Jirka (nebo já) to tak skutečně je. Neláká mě každý víkend "pařit" a neustále obíhat nejrůznější "akce". Baví mě být s rodinou a občas někam vyrazit (na nějakou tu "akci"), většinou s dětmi, někdy (když vypomůžou babičky nebo tetičky) bez dětí.
A ten život mi nepřipadá zase tak usedlý. Plno "akcí" s dětmi je naprosto perfektních, zvlášť když se sejde více rodin. Dokonce se často najde i příležitost "pařit", např. u známých na zahradě, kde se sejde třeba dvacet dospělých a šest dětí. Děti si hrají (klidně do noci, v létě to nevadí) a dospělí mohou péct jídlo a pít (s údivem zjišťuju, že některé včetně mě to pití už ani nebaví, a to i v případě, že zrovna nemám sebou dítě. Ono když se pařeb účastníte od 18 let - někteří z nás začali i dříve, že - tak na tom ve 30 už není nic tak přitažlivého, alespoň většinou:-)
Je plno úžasných "akcí" pro děti, kterých se svobodní prostě většinou neúčastní a které si (někdy hodně, někdy o něco míň) užijí i dospělí. Z těch, co jsme absolvovali v posledním roce mohu vyjmenovat různé poutě, karnevaly, strašidlácký les (prochází se lesem, kde jsou různá převlečená strašidla), dětský den, předvánoční a mikulášské akce atd. Vždy se snažíme domluvit se s dalšími známými s dětmi, je to pak zábavnější.
Pak jsou různé návštěvy u známých, kde posedíte, popovídáte a dítě má nějakou tu změnu. Velký úspěch mají posezení před hospodou u dětskéh hřiště (odpoledne), kde se scházejí nejen rodiče dětí, ale i bezdětní. Děti si hrají a dospělí si mohou popovídat. V létě jsou různé koncerty pod širým nebem, kam lze vzít i předškolní dítě, pokud se tedy člověk nemíní zdržet do rána. I předškolní dítě lze vzít na různé výstavy, pokud jsou pro něj alespoň trochu zajímavé (pokud ne, tak tam nebudete přehnaně dlouho a pak ho vezmete třeba do cukrárny, aby si "akci" taky užilo). samozřejmě tam můžete vzít i miminko, které (máte-li ho třeba v šátku) většinou klidně spí). Horší je to s dětmi 1-3 roky, ty se hned nudí a těžko se zvládají, ale i tak to jde. Se starším už se domluvíte, pokud to není nějaké extra rozmazlené dítě.
A tak bych mohla pokračovat. (Nemluvím o výletech do přírody na hrady, do zoo, na koupaliště a další klasice trávení volného času s dětmi.) Většina akcí se dá podnikat s dětmi a těch několik kde to orpavdu nejde, se dá řešit hlídáním. Samozřejmě nemůžete odjet na měsíc do Indie, když máte malé miminko, ale většina běžných "akcí" se dá zvládnout (a pokud to někdy opravdu nejde, no tak to holt odložíte na jindy, taky se svět nezboří, že. Konečně i jako svobodný musíte lecjakou akci oželet třeba ze zdravotních nebo pracovních důvodů).
Když se podívám na naše svobodné známé, tak většina z nich žije stejně nebo více usedle než my. Někteří známí rodu mužského chodí několikrát v týdnu do hospody, o víkendech "paří" na chatách nebo rockových koncertech. Upřímně řečeno, mě by to tak často nebavilo. Je to trochu stereotypní. myslím, že někteří nám i závidí, když jim vyprávíme, jak jsme se vyblbli na pouti nebo zahradní párty s dětmi. Svobodné holky většinou tráví čas na různých kulturních akcí dle svého zaměření a hovory se svobodnými kamarádkami (většinou o chlapech). Taky se často věnují studiu, což je často skvělé, ale u některých mám dojem, že si berou různé nepraktické kurzy a obory (když už vzdělání mají) jenom proto, aby zabily čas.
Takže, já opravdu svobodným nezávidím a je dobře, že se mluví o tom, že založit rodinu neznamená zahodit veškerou zábavu, intelektuální hovory, pařby a "akce" a skončit u plínek a televize. Tím ovšem nechci komukoliv vnucovat jakýkoliv životní styl.
 petluše 


Re: dobrý, až na maličkost 

(27.8.2003 8:39:50)
Heluško,

pod to se můžu podepsat. Je to každého věc jak žije. Ale, já jako 23letá těhotná a ještě k tomu vdaná jsem pro většinu známých nenormální. Mě vadí jen to jak jsou svobodní agresivní a nekompromisní. Ale je pravda, že většina "kamarádek" mi závidí, ne mimino ale to že mám vztah který (zaplaťpánbuh) funguje. Protože ony sice mají "happy" akce a "prachy" ale jaksi taksi jsou samy.
 Ali+Bětka 
  • 

co dodat? 

(27.8.2003 7:17:33)
Díky za hezký článek, tak nějak to také cítím...,mám také single "happy kamarádky" a nemůžem se sejít už delší dobu.A když už se sejdem tak mám pocit, že si povídám s Marťanem (ony ho mají určitě také). Ve finále z holek většinou stejně vypadne, že by všechny akce oželely kdyby už našly "toho pravýho" na založení rodiny. V žádném případě nemám pocit, že bych nějak trpěla když němůžu týdně navštěvovat kursy arabštiny či břišních tanců.
Ali
 IV 
  • 

Re: co dodat? 

(27.8.2003 11:05:09)
Břišní tance, to máš pravdu, že je teď tak nějak IN :-)

Taky můžu s článkem souhlasit, i když jsme s manželem zatím bez dítka. Brali jsme se teprve nedávno, takže jsme ještě "novomanželé".

Nesouhlasím příliš se Sally v tom, že tihle lidé po třicítce se stávají díky poznávání a cestování lepšími potenciálními partnery. Naopak si myslím, že si tihle lidé více budují svou samostatnost a de facto pak už nejsou schopni k sobě někoho pustit, protože by je omezil. Já kolem sebe takových lidí vidím víc - přijde mi, že postupem času tak nějak ztrácí toleranci vůči někomu druhému a že se nechtějí nijak omezovat.

Nemám proti nim nic - stejně tak jako pravděpodobně nemá ani Jirka. Jen si s nimi zkrátka nemám moc co říct.
 Iva 
  • 

Re: Re: co dodat? 

(5.9.2003 9:24:01)
Co se týká názoru na cestování a rozvíjení se, tam je podle mě problém, že jak se to přežene, není cesty zpátky. Sama znám pár lidí, co kolem pětatřicítky po dlouholetém singl životě už nikoho ani nechtějí, tedy žít s někým, protože mají pocit že by je omezoval. Snad jen schůzky, ale společná domácnost ne. Samostatnost je dobrá věc, ale tady už spíš zavazí. Navíc život ve dvojici (nebo už i s dětmi, to vůbec!) není pořád jen povznášející, a hodně věcí, co kdysi bez partnera nešly (a proto se člověk musel občas zapřít nebo ustoupit, aby si toho partnera i přes jeho chyby udržel) se dnes dají řešit penězi, a ty právě lidé singl mají, a proto nemíní ustupovat nebo se přemáhat ve vztahu, když jim něco nesedne, a jsou hodně radikální.

Můj názor na tyto lidi je, že zpočátku jsou nešťastní a hledají partnery a vlastně jim ty vztahy dost chybí, ale nejsou schopni nebo ochotni přijímat ty nevýhody, které vztahy přináší (typická reklamní formulka nevaž se - odvaž se blbne lidi a vázat se znamená omezovat se, to se hodně lidem nelíbí, jenže bez vzájemné závislosti vlastně vztah neexistuje.) Oni se pak už čím dál víc toho uvázat se bojí, hledají si postupně jiné životní programy, aby nevypadali jako chudáčči tak si namlouvají jak je život singl fajn a happy (přiznejme si, že ono to i dost výhod má - udělám si všechno jak chci, nikdo mi do ničeho nemluví, o peníze co vydělám se nemusím s nikým dělit atd.) a pak se v tom životním stylu zaseknou a už se jim přizpůsobovat nechce, to, co mají je stálo hodně námahy, cení si toho a nechtějí o to přijít, a nezávislost co si budovali kvůli někomu omezovat, a navíc média dávají jasný signál že to jsou ti praví lidé na úrovni, co budují kariéru a zvládají život sami. Hrdinka si sice popláče, ale dál ve filmu žije osamělá a hrdá a jaksi výš než ti obyčejní človíčkové dole s obyčejnými denní mi starostmi...

Mě je jich líto, protože věřím, že kdyby našli toho, s kým je jim dobře včas, tak by singl nebyli. Ale jak si navyknou, žijou fakt jak marťani, aspoň pro nás, co máme rodiny, a berou to jako relaitu, kterou už (i přes stýskání) vlastně měnit nechtějí.

Typický seriál je Přátelé, ti lidé tam, i když je to komedie, působí dost hrůzostrašným dojmem, aspoň na mě, stále dokola řeší problémy co má normální člověk po pubertě už za sebou, jsou zaseklí a nejdou dál.
 Petr 
  • 

SOUČASNOST 

(27.8.2003 10:09:16)
Jirko díky. Tvůj článek zachycuje objektivní současnost subjektivníma očima. Já to vidím v zásadě stejně jako ty.
 Káča 
  • 

Re: SOUČASNOST 

(27.8.2003 13:10:42)
Myslím, že lépe se na článek reagovat nedá...I my jsme prakticky přišli o styk s většinou svých přátel, kteří jsou singlisté a asi jimi i zůstanou, protože čím starší budou, tím méně budou ochotni se přizpůsobit životu ve dvou a více lidech...Jen si nemyslím, že rodina je tou nejlěpší akcí pro každého. Prostě jsme si ten svět trošku rozdělili. Oni jsou Ti akční a my Ti neakční. Ještě tam chybí kategorie těch, kteří již nejsou úplní singlisté, často mají i oddací list, ale TEĎ prostě ještě chtějí být happy a vydělat na ten barák u Prahy, na dvě auta a hlavně zabrousit do všech koutou světa. Na děti dojde řada jako na kosmetický doplňek a pokud se opravdu dočkají, zpravidla to jistí chůva na plný úvazek, protože ztratit postavení v práci je přece škoda. Ale ani ty nelze zavrhovat. Každý má prostě svůj svět.My jsme kategorie cvoků, co mají děti ve třiceti...Smířili jsme se s tím velmi rádi a našli si nové podobně "postižené" a singlisty k nám bereme na exkurze, při kterých nás ujišťují, že jim jejich život vyhovuje, my jim to nevyvracíme. Vždyť ruku na srdce, kdo z nás mamin by aspoň jedinkrát za rok na pár dní nezatoužil být singlistou...
 Gábina 
  • 

.... 

(27.8.2003 12:47:51)
Nejvíc souhlasím se Sally. A dodávám, že každý věk má své (a záleží na tom, na kolik se kdo cítí) - i když u žen je to více dáno biologicky než u mužů - muži si klidně můžou rodinu založit až v čtyřiceti (u žen už je to celkem rizikové). Já jsem si taky užívala single asi do 25 a nelituju toho - kdybych to nedělala, měla bych teď pocit, že jsem něco zmeškala (i když třeba ve skutečnosti ne..). Prostě, jak říká Sally - záleží na každém, jak si to zařídí a její styl se mi moc líbí... sice se se skoro manželem pokoušíme o miminko, ale nemyslím si, že bysme potom přerušili styky se všemi znmámými- a vím, že obzvláť pro něj by to bylo dost těžké... Vždycky se to dá nějak udělat - a rozhodně nemíním po dítěti zakrnět doma v bačkorách a mluvit jen o plínkách - to mě fakt děsí....
 Martina, jeden prcek 
  • 

Re: .... 

(27.8.2003 13:02:52)
Proč se říká - mluvit JEN o plínkách a mluvit TAKY o akcích, pařbách?
Co kdyby to bylo obráceně - JEN o akcích a TAKY o plínkách.
Mě ty matky taky dřív popouzely tím jediným tématem, které je zajímá, ale mě to taky teď HROZNĚ zajímá...
Syn teď začal chodit do školky a já hloubám JEN o té školce...
Pro mě je moje dítě natolik důležité, že mi přijde prima o něm hloubat a baví mě to.
Jo a nakonec - moc se stydím za to, že mě dřív ty matky rozčilovaly, protože nakonec jsem je mohla rozčilovat i já, že?
Dodávám, že chodím do práce od 2 let Honzíka a že mě mateřská dovolená vůbec nebavila, ale pro mě se to nevylučuje s tím, co jsem uvedla na začátku.
 Káča 
  • 

Re: .... 

(27.8.2003 13:29:42)
Gábino, přeji Ti aby se Ti tvé přání nezakrnět vyplnilo a doporučuji už teď zajistit alternativní hlídání...Ono totiž ty ostatní potom zpravidla moc nezajímá, že jsi ochotná brát dítě s sebou na akce, ale, že zakouřená hospoda není to pravé nebo že právě máš jiný problém než, jak skvělý mailový vtip jim došel, protože tvoji princeznu či prince bolí bříško...Prostě začnete mít odlišné problémy a to lidi většinou rozdělí.A neboj není to jen o plínkách...Je to i o prvním úsměvu, slově nebo první společné dovolené a vůbec to není tak děsné..Mě to také dřív děsilo...
 Sosan 
  • 

Souhlas 

(27.8.2003 14:44:19)
Mě se článek dost líbil, osobně to vidím taky tak. Jen bych tak netvrdil, že tímto stylem singlisté nutně jen maskují vnitřní prázdnotu. Záleží na tom, zdali je zvolený životní způsob baví a naplňuje, pak je to v pořádku. Být single znamená určitě mít více peněz, času a nezávislosti a tím pádem si moci dopřát zážitky, na které prostě mamina či taťka nedosáhnou kdyby se rozkrájeli. Ovšem, všude je chleba o dvou kůrkách.

Zajímavý je ale jev, který na sobě pozoruji. Sám jsem poslal k vodě řadu přátel z doby, kdy jsem byl také single. Prostě se s nimi nemám o čem bavit a jejich historky o tom, kde byli na exotické dovolené, jaké divoké sportovní akce budou dělat eventuálně kde jak pařili mne zajímají asi tak jako kdybych jim já vyprávěl o našich dětech. Prostě jsou to dva světy a člověk se nejlépe cítí mezi lidmi žijícími podobným životním stylem s podobnými radostmi/starostmi.
 zuzana 
  • 

asi ta pratelstvi za moc nestala 

(27.8.2003 18:05:30)
zvlastni, mne materstvi od bezdetnych pratel nijak nevzdalilo, jen jsem parkrat musela upozornit singlistu Honzu, ze si poravdu nezakourim a ani do zakourene hospody, ze se mi v osmem mesici moc nechce, ale to bylo jen jednou jedinkrat.

Naopak se velice casto neuspesne konfrontuji s profesionalnimi maminkami, ktere tu zhodnoti kritickym okem muj pootevreny pradelnik, poznamenaji neco o tom, ze ti Moravcovi maji zase nemocne deti, neni divu, kdyz jim tenkrat na tom poli jak foukalo nenasadili ani cepicky, a kdyz jsem jednou koupila sve trilete dceri u stanku v zoo parek, zatimco deti moji kamaradky vytahly z igelitovych sacku na kousky nakrajene ocistene mrkvicky, tak jsem byla nemilosrdne odepsana. V tu chvili jsem si jen rikala, ze ona zkratka nema ani poneti, cim vsim jsem se pro zmenu ja musela zabyvat, ( nejsem matkou na plny uvazek, jako ona) kdyz ona cistila tu zeleninku.
 Alex, dcerka + brisko 
  • 

Re: asi ta pratelstvi za moc nestala 

(27.8.2003 18:47:32)
Mne ten clanek vazne pobavil. Brala jsem to "s nadhledem". Nemyslim, ze Jirka chtel rici, ze vsichni bezdetni a svobodni jsou "tupci"... Myslim, ze trochu nadhledu a humoru je potreba:-)
Nicmene musim priznat, ze ja bych byt svobodna a bezdetna nechtela ani za nic:-)
 Lída, 3 kluci a holka 
  • 

Re: asi ta pratelstvi za moc nestala 

(28.8.2003 8:51:59)
Jo, a já kdybych svým "kyselinkám" v zoo vytáhla očištěné mrkvičky, tak se mě zeptají, jestli dostanou taky něco pořádného k jídlu. :-) A těm menším se teď ve stádiu "přepelichávání" zubů mrkev hrozně špatně kouše. Mně je ostatně jedno, co si o mně cizí lidi myslí. Já se o ně taky nestarám, že.
 Nanyna, dcera 9let 


Re: asi ta pratelstvi za moc nestala 

(28.8.2003 11:01:46)
:-)))) Jiří píše své články s mírným nadhledem a tak bych také brala i tento poslední.
Jinak se samozřejmě přikláním k těm maminkám-jsem single mother. Pařila jsem taky asi do 26, pak jsem zvolila způsob dalšího žití tak, jak jsem zmínila už výše, mateřskou jsem si "užívala" 19 měsíců (už tento fakt vyvolává v očích jiných maminek údiv až pohoršení, cože jsem to za macechu). Myslím, že když přátelé opravdu za něco stojí, tak vydrží.
 pet 
  • 

Re: asi ta pratelstvi za moc nestala 

(28.8.2003 16:54:34)
Mila Zuzko!
Nedivas se nahodou na Prask? Vis, me ta veta s ocistenyma mrkvickama v pytlicku a parkem v rohliku pri vyletu do ZOO utkvela v pameti...presne takhle to tenkrat (pred rokem, dvema?)formulovala moderatorka Kotle (jak se proboha jmenuje?), tenkrat matka trileteho kluka. Tak si rikam, jestli se tyhle situace v ZOO neopakuji...
 pet 
  • 

Re: asi ta pratelstvi za moc nestala 

(28.8.2003 16:55:57)
Mila Zuzko!
Nedivas se nahodou na Prask? Vis, me ta veta s ocistenyma mrkvickama v pytlicku a parkem v rohliku pri vyletu do ZOO utkvela v pameti...presne takhle to tenkrat (pred rokem, dvema?)formulovala moderatorka Kotle (jak se proboha jmenuje?), tenkrat matka trileteho kluka. Tak si rikam, jestli se tyhle situace v ZOO neopakuji...
 zuzana 
  • 

Re: Re: asi ta pratelstvi za moc nestala 

(29.8.2003 5:59:51)
No neblazni, vazne?
na ten porad se nedivam, ani nevim, ze existuje, v Cechach jsem byla naposledy pred ctyrmi lety - prihoda s mrkvickami se ale odehrala uz davno, rekla bych tak pred vice nez tremi lety. Tenkrat se me to fakt dotklo, jako malo co, ale to vycitam jen sve jesitnosti, ze nic nesnesu ...vlastne jsem te nasi zname (znaly jsme se tenkrat jen par mesicu, jinak opravdu prima holka)zavidela, ze ma deti tri a zdrave a vesele a ze se jim muze venovat naplno a nemusi si lamat hlavu, ze profesionalne neni tak na vysi, jak by ve svem konkurencnim oboru musela byt...a ja ustvana z prace a nemocnym ditetem nestiham nic, natoz svacinky dle zasad spravne vyzivy...ten parek nebyl vlastne ani parek, ale takova klobasa, pozadala me nejdriv, jestli smi ochutnat, myslela jsem, ze ma na to chut, ona ale pak poznamenala, ze je to ostre a oni, ze doma vubec detem nekoreni...doslo mi, ze to vlastne chtela ochutnat jen kvuli tomu, aby me mohla oznacit za spatnou matku, a to se me prave dotklo...samozrejme miru dobreho materstvi si stanovi kazdy sam a to tak, aby z ni vysel jako vitez...mira profesionalniho uspechu je ale hodnocena jinymi lidmi a to uz se nevitezi tak snadno....

jo ale vis, ze uz jsem o tom jednou s nekym na internetu diskutovala, protoze mi to tak hnulo zluci...tak jestli pak se ode mne ta moderatorka neinspirovala :O)
 Misa3 


Re: Souhlas? 

(29.8.2003 2:11:03)
Neco na tom muze byt, ale ja to brala tak, ze se to spis tyka zmen, kterymi prochazelo vse kolem me. Onemocnela jsem(v 94) a vsichni pratele mne opustili, bylo to prave v dobe, kdy se zacalo podnikat. Mohla jsem se uchechtala a zaroven na mne sla hruza, kdyz jsem videla svou nejlespi kamaradku oblecenou v necem, nad cim bychom se tak pet let pred tim smaly jak potrhle. Porad jsem nechapala, ze mi moji pratele kdyz jsem prisla z nemocnice porad vykladaji, ze to musim pochopit, ze jdeme kazdy jinou cestou. Cestou kam? Dnes jich cast podnika, cast zije z ruky do huby, ale temer vsechni citi opovrzeni nad nekym kdo skoncil jako ja, v ID. Nenapadlo by me to spojovat se singnle ci rodinymi typy, ale rozvedla jsem se a zustala jsem sama. Takze pokud bych neco podobneho psala pak spise z uhlu zcela opacneho, mluvila bych o tom, ze muj svet se rozdelil na ty kteri jsou in a nesmi chybet na zande vyznamne akci a ty co jsou aut,(zajimave, pred tim jsme se delili podle toho co jsme cetli a poslouchali za hudbu...) Ze jak jsem prestala byt v praci uspesna, prestala jsem pro sve pratele existovat a trochu bych zauvazovala nad snobismem, kterym nekteri nahrazuji osobnost. Ale nemyslim si, ze to co pise Jirka ma neco spolecneho se single jako zivotnim stylem, stejne jako by nemelo to, co bych psala o tom jak se z mych nejlepsich kamaradek staly snobske panicky. Souvisi to jen s mym mizernym vyberem pratel Ted mam zase pratele, jsou to lide, kteri prozili v zivotte neco tezkeho a se kterymi si rozumim a verim jim...je jen skoda jedne veci, moji byvaly"pratele" ve mne vymazali takovou tu duveru ke kamaradum mam pratele a skutecne bych za ne dala ruku do ohne...Ale kdyby me zradili pofoukam spaleniny, pobrecim si a pujdu dal. Nevim jestli je to zrona klad, ta ztrata samozrejme duvery, v to, ze pritel cloveka nikdy nenecha na holickach, v louzi, objev toho, ze pritel, clovek, ktereho znate temer tricet let, muze odmitnout nejen prosbu o pomoc, ale i vas...
 Robert F. 
  • 

Re: Souhlas - každému jeho nebe! 

(31.8.2003 12:32:20)
Vystihl jsi to tak nějak přesně, Sosane! Takhle to je. Nejde o povýšenost či postoj já jsem otec, kdo je víc. Vy svobodní, bezdětní jste jen prázdné nádoby beze smyslu. O tom to není, nikdo nikomu neupírá tu jeho momentální životní etapu. Věci se tak prostě mají - "včera" jsem pařil s kamarády a chodil domů se svítáním, dnes jsem otec a priorotu má manželka a dcerka, před hospodou je logicky upřednostněné večerní koupání prcka. Tak to prostě je a je to dobře. Jasně, že je přestane rychle bavit, jak se rozplývám nad naší holčičkou a mě zase nebaví jako dřív historky, kde se jak vydařila, která pařba, kdo se s kým vyspal a kdo kam jede na exotickou dovolenou. Obé má něco do sebe - mládenecký život bez zodpovědnosti, pařbičky, fajn, teď už je to ale minulost a nejlepší pařbičkou je pro mne smích naší 5 měsíční dcerky! Což ovšem nepochopí ti, kteří se ještě do onoho místa nedostali :o)
Někdo rodinu chce, jiný ne, každému jeho nebe, jak jsem onehdá někde četl :o) S pozdravem šťastný otec (jasně, že i utahaný a nevyspalý :o) Robert
 Gábi, 2 děti 


Lidé v akci?! 

(28.8.2003 12:22:12)
Vůbec nechápu článek Jiřího jako nějaký útok na "singly" obecně, spíš chtěl říci, že:
a) má rád svou rodinu,
b) má pocit, že jeho život má smysl.
Je zajímavé, že muži, kteří na článek reagovali s Jiřím souhlasí, ale mnoho dam nikoliv.
Nemyslím si, že "singl" nebo "bezdětný" znamené "člověk v akci". Znám mnoho lidí "bez závazků", kteří nejsou schopni podnikat vůbec nic (ani pro zábavu, ani pro sebevzdělání, ani pro kariéru) a naopak lidi "s více závazky", kteří pracují a baví se na plné obrátky. Ta "akčnost" asi s rodinným stavem nesouvisí.
Také si nemyslím, že se "singlové" a "rodinky" nemohou setkávat na společných akcích. Myslím, že to jde úplně v pohodě. Nebo si snad někdo myslí, že od narození prvního potomka se rodiče nebaví o ničem jiném, než o plínkách a kojení?!
 kobliha s koblížkem Kubíkem 


Re: Lidé v akci?! 

(28.8.2003 21:37:06)
Gabi, mas recht :o)
 Evelyn1968,2děti 


Re: Lidé v akci?! 

(28.8.2003 21:58:51)
Nemyslím si, že by svobodní byli sobci, dokonce si myslím, že se s nimi dokážu normálně bavit o věcech, které zajímají obě strany (ovšem stejně zaujatě se zase jindy bavím s nějakou maminou o dětičkách:o)). Jen si proti nim připadám hrozně ustaraná, unavená a bez elánu. Tak ani nějaké akce s nimi nevyhledávám, protože už jsme každý úplně někde jinde. (Už jenom proto, že oni pak můžou prospat celý víkend:o))). Ale s dětma, na akcích úplně jiného druhu, se taky nenudím:o).

E.
 Markéta 
  • 

Taky pro 

(28.8.2003 21:55:30)
Tak jsem pročetla celou diskusi a docela mě překvapilo množství negativních reakcí - nejsem singl, ale zatím bez mimi a jisté rozdíly pozoruju taky. Podstatný podle mě je to, že Jirka píše o těch singl přes třicet, kteří vlastně singl jsou celou dobu své dospělosti, nebo alespoň její většinu. Nepopírám právo člověka zvolit si, zda být sám či zda být s někým, ale podle mě je fakt, že člověk, který je dlouho sám, zvykne si na klid a pohodu svýho vlastního domova si těžko zvyká na to, že by měl svůj domov s někým sdílet, jakkoli by o to uvnitř stál. Vím, o čem mluvím, byla jsem singl od devatenácti do třiadvaceti, měla pidibyteček a klídek. A už tenkrát jsem si těžko zvykala na to, že bych se o svůj prostor měla s někým dělit - jsem ráda, že to šlo. Jestli je někdo singl třeba od skončení vejšky až do třicítky, všechno si vybudoval sám vlastními silami a teď má přijít kdosi, koho vlastně příliš neznám (tak to bývá většinou) a kus mýho výlučnýho prostoru a času si vzít pro sebe, tak je to těžký. A čím dýl ta samota trvá, tím hůř. Takže pak ty lidi často dělají podvědomě všechno pro to, aby jim nikdo ten jejich prostor nebral a začínají se točit v bludným kruhu. Třeba by i chtěli s někým být (jsem přesvědčená, že je to potřeba většiny, i když ne 100%), ale svým přístupem k životu se seznamují jen s podobnými - takže hlavně být happy a free a to pak jde hodně těžko. Navíc z rozjetýho vlaku kariéry a pohodlí se těžko vystupuje na mateřskou a do počítání každý koruny (sama jsem to teď řešila - takže jsem začala tím, že jsem si našla práci, která mě sice baví, ale kariéra to rozhodně není - namísto advokacie místo podnikový právničkyú. Ono totiž v čase dnešních možností jde o to, se těch možností vědomě vzdát pro budoucí spokojenost a vnitřní naplněnost, která mimochodem je docela nejistá a navíc si to ne každý uvědomí.
Takže jsem tím vším chtěla říct, že neodsuzuju singl, nemyslím, že jsou lepší (často se tak oni sami tváří - tys ještě nebyla v ...., ty nechodíš na ..., ty děláš obyč práci ..., ty ... atd. atp.), ani horší (tak je zase často vnímají ti, co mají hluboko do kapsy, nervy na pochodu a vědomí, že jim třeba v práci ujíždí vlak), ale prostě si ten život zařídili jinak. Jen těžko s nimi ale sladíte svůj diář (nemám děti a dost klidně se pár úspěšným potenciálním pětatřicetiletým singl časově přizpůsobím, ale oni už teď v osmadvaceti mají diář na měsíc dopředu nepředstavitelně plný), rady, aby vymysleli společný víkend nefungují - mám kamarádku, která má první volný víkend až v lednu a na plánování rok dopředu fakt nemám sílu, přizpůsobit se taky člověk nemůže čemukoli - jít na kafe v deset dopoledne jde dost těžko, když chodím do práce a tak. Takže to ve finále dopadne tak, že vztah skončí - nelituju toho, prostě to vyšumělo, ale je to i o tom, že já mám dneska ty priority někde jinde (ale já, ne společnost nebo obecně mravy). Tož tak
 sally 


Re: Taky pro 

(29.8.2003 1:04:15)
Markéto,
zaujalo mě, že ty jsi si ve třiadvaceti těžko zvykala na život ve dvou... mě bylo třicet a mému muži pětatřicet (já byla v té době více méně sama asi tři roky, můj muž sedm) - a zatěžko nám to nepřišlo. Naopak. Myslím, že právě proto, že jsme žili sami, dokázali se o sebe postarat, a zvládli to bez "věšení se někomu na krk", tak pro nás soužití byla příjemná změna. Samozřejmě, změnili jsme spoustu věcí - ve dvou jinak fungují finance, domácí práce, volný čas - ale nemám pocit, že by to bylo něco bolestného, nebo že bych se kvůli svému muži vzdávala něčeho cenného. PRostě v singlu nám bylo fajn, dohromady je nám lépe.
A k tomu plánovaní - když jsem plánovala věci jako třeba pronájem chaty pro patnáct lidí, tak jsem chatu zamluvila (to se stejně musí dělat pár měsíců dopředu), napsala třiceti lidem pozvánku, přijelo jich dvacet. Nikdy nemají čas úplně všichni a vždycky do toho někomu něco vleze na poslední chvíli (a vždycky se najde někdo, kdo se rozhodne přijet na poslední chvíli), ale to přeci nevadí - ti co nepřijeli teďka, přijedou příště a naopak. A do chaty s tekoucí vodou a elektrikou může i rodina s mimčem.
Zkus to tak s tou tvojí kamarádkou, co má volno až v lednu - prostě jí pozvi, a je to na ní, čemu dá kdy přednost.
 Iva 
  • 

Re: Re: Taky pro 

(10.9.2003 16:18:26)
Sally, já ale Markétu chápu, to co napsala mi jde ze srdíčka, taky to tak cítím. Ono ani není důležitá věc jestli je ti 23 nebo třicet, ale to, že po určitý době kdy se nemusíš nikomu přizpůsobovat, najednou musíš, a někomu to prostě vadí. Určitě se to netýká každýho, asi jste si s mužem dost padli do oka a vyhovujete si, možná se on nenastěhoval do tvýho bytu, který sis těžce sháněla a zařizovala a považuješ za svoje výsostný území, a tak to tak necítíš, ale já to u singlistů vidím jako hlavní věc, co z nich čouhá, a to je všelijak i mimoslovně prohlašovaný "já se teda nikomu přizpůsobovat nebudu", ať už si to oni sami uvědomujou nebo ne. To na nich poznáš aniž bys o nich něco věděla, a to je podle mě ten kámen úrazu.
 Petra(2deti) 
  • 

Berte to s rezervou 

(29.8.2003 9:29:40)
Ahoj vsichni,
se zajmem jsem procetla debatu. Nekteri berou obsah fejetonu az moc vazne. Rekla bych, ze Jirka pise, jak uz tady nekdo podotkl, s mirnym nadhledem. Proste Vas provokuje, coz mu nekdy dost dari. Ja se spis usmivam, mezi radky je ironie. To je muj pocit. Ale jinak dobry.
Petra
P.S. Se singlisty je to samozrejme jeste slozitejsi. Jako s vdanymi.

Komerční sdělení

Zajímavé recepty

Vložte recept

Další recepty nalezte zde


(C) 1999-2020 Rodina Online, všechna práva vyhrazena.


Četnost a původ příjmení najdete na Příjmení.cz. Nejoblíbenější jména a význam jmen na Křestníjméno.cz. Pokud hledáte rýmy na české slovo, použijte Rýmovač.cz.

Všechny informace uvedené na těchto stránkách jsou obecné povahy a jejich používání je plně ve vaší odpovědnosti.
Jakékoliv otázky zdraví vašeho nebo vašich dětí je nutné vždy řešit s vaším lékařem.

Publikační systém WebToDate.