Re: Souhlas?

Neco na tom muze byt, ale ja to brala tak, ze se to spis tyka zmen, kterymi prochazelo vse kolem me. Onemocnela jsem(v 94) a vsichni pratele mne opustili, bylo to prave v dobe, kdy se zacalo podnikat. Mohla jsem se uchechtala a zaroven na mne sla hruza, kdyz jsem videla svou nejlespi kamaradku oblecenou v necem, nad cim bychom se tak pet let pred tim smaly jak potrhle. Porad jsem nechapala, ze mi moji pratele kdyz jsem prisla z nemocnice porad vykladaji, ze to musim pochopit, ze jdeme kazdy jinou cestou. Cestou kam? Dnes jich cast podnika, cast zije z ruky do huby, ale temer vsechni citi opovrzeni nad nekym kdo skoncil jako ja, v ID. Nenapadlo by me to spojovat se singnle ci rodinymi typy, ale rozvedla jsem se a zustala jsem sama. Takze pokud bych neco podobneho psala pak spise z uhlu zcela opacneho, mluvila bych o tom, ze muj svet se rozdelil na ty kteri jsou in a nesmi chybet na zande vyznamne akci a ty co jsou aut,(zajimave, pred tim jsme se delili podle toho co jsme cetli a poslouchali za hudbu...) Ze jak jsem prestala byt v praci uspesna, prestala jsem pro sve pratele existovat a trochu bych zauvazovala nad snobismem, kterym nekteri nahrazuji osobnost. Ale nemyslim si, ze to co pise Jirka ma neco spolecneho se single jako zivotnim stylem, stejne jako by nemelo to, co bych psala o tom jak se z mych nejlepsich kamaradek staly snobske panicky. Souvisi to jen s mym mizernym vyberem pratel Ted mam zase pratele, jsou to lide, kteri prozili v zivotte neco tezkeho a se kterymi si rozumim a verim jim...je jen skoda jedne veci, moji byvaly"pratele" ve mne vymazali takovou tu duveru ke kamaradum mam pratele a skutecne bych za ne dala ruku do ohne...Ale kdyby me zradili pofoukam spaleniny, pobrecim si a pujdu dal. Nevim jestli je to zrona klad, ta ztrata samozrejme duvery, v to, ze pritel cloveka nikdy nenecha na holickach, v louzi, objev toho, ze pritel, clovek, ktereho znate temer tricet let, muze odmitnout nejen prosbu o pomoc, ale i vas...