| Přihlásit se | Nová registrace
tisk-hlavicka

Názory k článku Jak se nezamilovat do FDN Brno

 Celkem 93 názorů.
 JaniRe 


Podať sťažnosť 

(4.6.2003 8:10:40)
To čo si tu opísala bola aj na mňa silná káva. Jeden čihí, druhý hota - no Kocúrkovo je slabý výraz. Lenže tu ide o pacienta a jeho práva, takže tú sťažnosť by som podala. Spísala by som tam pekne bod po bode svoje výhrady a adresovala ich riaditeľovy nemocnice. Nie som typ, ktorý by sa všade a na všetko sťažoval ale sú sitácie kedy to jednoducho inak nejde. Nabudúce tam totiž malý môže ležať s vážnejšou diagnózou a nemám odvahu tipnúť si ako by to vyzeralo potom. Nie som z tých čo sa sťažujú všade a na všetko, ale všetko má svoje medze.
 Alena,Vilém 10m 
  • 

Re: Podať sťažnosť 

(6.6.2003 9:33:17)
Je to strasne, co pisete, ale musim s Vami pouze jen souhlasit. Jsem pouze vystudovana zdravotni sestra a zkusenosti z praxe Vas priheh pouze potvzuji. Byl to take jeden duvod proc jsem nazacala pracovat ve zdravotnicvi, nemam na to zaluded. Nemislim na tu praci, ale na pracovni kolektiv a lavne a postoj pacient verzus zdrav. personal.Behem celeho studia nam vztepovali do hlavy, ze nejdulezitejsi je pristup k pacientovi a ejhle, kdyz prijdete na praxi, veci jsou uplne jine. Vzdy se najde alespon jedna sestra, ktera ma kladny vztah k pacientovi, ale po case se zmeni a zacne pacienta brat jako kus. Zazila jsem to na vlastni oci u sve kamaradky. Behem studia by pro pacienta udelal prvni posledni, jeste par let po studiu, ale casem se prizpusobila okoli(tim myslim ostatnim sestram) je to hrozne.
Podobne zkusenosti jsem zazivala behem tehotensvi.
Za sve dite bych bojovala do posledni moznosti, proto nevzdavejte to a ozvete se.
Alena
 xxxxxxxy 


souhlasím 

(4.6.2003 8:31:58)
taky si myslím, že by sis měla stěžovat. V podstatě už to máš sepsané, jenom článěk trochu upravíš do úřední podoby a pošleš vedení nemocnice, event. s kopií na lékařskou komoru.
 Ola 
  • 

žabko, konej  

(4.6.2003 8:56:20)
Milá Žábo, žabičko:
1/ přepošli prosim tento članek ombudsmanovi bohunické fakulni nemocni ce v Brně. Má řešit stížnosti pacientů a spadá pod něj i dětská nem.
2/ informuj přednostu příslušné kliniky.

Loni jsme s FDN v Brně udělali podobnou zkušenost - pro zmenu s infekční klinikou. Po neustávajících nekolikadennich průjmech a zvracení jsme tam tehdy 2,5 letého syna v noci zavezli již dost dehydratovaného. Přijali ho a tvrdili, že hospitalizace s rodičem není možná. Syn strašně brečel, že chce domů. Druhý den jsme tam volali, dostali jsme dosti kusé informace a oznámení, že návštěvy na infekčním oddělení nejsou vůbec povoleny - pouze můžeme přinést piškoty, banány a neslazenou minerálku. Odpoledne, v návštěvních hodinách, jsme do nemocnice dorazili. Po půl hodinovém čekání před zavřenými dveřmi oddělení se nakonec lékařka uvolila a spícího syna nám ukázala přes sklo s tím ,že dovnitř nesmíme. Na pokoji byl ještě asi pětiletý chlapec a zoufale řvoucí kojenec. Vše doplňovala TV Nova - od sestry jsme zjistli, že se děti po obědě dívaly na pohádku a televizi někdo zapomněl vypnout (mimochodem, ať jsem koukala, jak jsem koukala, v TV programu na ten den jsme žádnou pohádku nevykoukala na žádném kanálu). V 19:00 jsem do nemocnice znovu volala, jak se syn má - opět: velmi strohá informace od sestry + na můj dotaz ujištění, že tu televizi určitě vypnou hned po večerníčku; jinými slovy, jela celý den. Jak jinak, když děti nesměly vůbec z postýlek, ani bačkory jsme synovi neměli nosit. Syn již v té době nezvracel ani neměl průjem a pil, proto jsem se ptala lékařky, jesli by nemohl být propuštěn. Mluvila se mnou jak s mírně mentálně zaostalým šimpanzem - prý nejdříve, až budou výsledky vyšetření stolice, nejdříve tedy koncem týdne. Co peklo schvátí, více nenavrátí. To už mi ruply nervy, prostudovala jsem chartu práv dětí v nemocnici i www stránky FDN v Brně, která se k dodržování této charty hrdě hlásí. A napsala jsem slušný, zdvořilý, ale velmi naléhavý email předsnostce kliniky infekčních nemocí. Nezávisle na mne dostal stejný nápad můj manžel . Moc jsme si od toho neslibovali, ale brzy ráno paní přednostka (Mudr. Bartošová?) telefonovala manželovi na mobil - s tím, že toto netušila, že zjedná nápravu, že můžeme být s dítětem v nemocnici jak dlouho chceme, třeba celý den , že to záleží jen na našich časových možnostech. A děly se věci - když jsem za synem do nemocnice přišla, najednou byl dle ošetřující lékařky schopen propuštění a rekonvalescence doma. A laboratorní výsledky - na ty přece může dítě počkat doma, to je samozřejmé, jak se můžu tak hloupě ptát?
Ještě když jsem odcházela, byla jsem svědkem toho, jak se nějaká maminka s roztřesenou bradou a chvějícím se hlasem vyptává sestry, strojící v sotva otevřených dveřích oddělení, na své dítě a sestra jí velmi neochotně cosi v holých větách odpovídá - byla s ní hotová asi za 3 minuty, přičemž ta paní kvůli této audienci jela ze vzdálenosti asi 30 km od Brna. Moc se ta paní divila, když jsem jí na schodech ujišťovala, je návštěvy jsou povoleny.
Poučení: chování a přístup personálu nemusí být odrazem politiky, kterou by rádo sledovalo vedeni. Obracejme se vždy nahoru a nehádejme se s řadovým personálem (neplatí jen pro špitály, že?).
Mila žabko, nenech to plavat, přijdou do nemocnice další děti.
mej se. O.
 *** 
  • 

tendencne 

(4.6.2003 9:36:22)
podla mna je cely clanok napisany tendencne, teda je to len jeden uhol pohladu mamicky, ktora je precitlivela.
1. Presklene steny su na detskych oddeleniach bezne, aby sestra ihned videla, ked sa niekde nieco deje.
2. Na chirurgii je tazka praca aj pre lekara, aj pre sestru, a naozaj nema cas sa zapodievat takymi recami, co moze dieta pit po operacii. Jasne, ze len caj. Alebo mu chceli doniest Colu?
3. Ani sa necudujem, ze sa nikto fundovany k clanku nevyjadril, nie je o com.
4. Malo ludi dokaze vystudovat medicinu , trva to 6 rokov + 2 roky atestacia. je to dost dlha doba, aby sa lekari nieco naucili o ludskom tele. Ale nerozumiem tomu, preco su vsetci pacienti mudrejsi a maju pocit, ze by to vsetko robili lepsie. nech sa paci, chodte studovat medicinu, alebo robte zdravotnu sestru, a potom kecajte.
 Ola 
  • 

Re: tendencne - blbost 

(4.6.2003 9:47:02)
Az zakusis, pochopis. Kdyz jde o mne samotnou ve spitale, jsem trpelivy, skromny pacient, typu "dej se vule bozí" nebo "co me nezabije, to me posili", rozhodne ne zadny chronicky kverulant. Ale když jde o male dite, je to uplně něco jiného.
Pletes do sebe dve veci - neco jineho je vedet a umet a neco jineho je nejak se chovat - kultura poskytvani dane lekarske sluzby. Vedeni nedela z cloveka Boha. Pokora musí byt na straně pacientu i lekaru. A navic, jak znamo, dusevni pohoda prispiva k uzdraveni - u deti to plati stonasobne. Nebo taky jinak: zdravi je stav telesné, dusevni i socialni pohody. Takže mají-li být nemocnice místem, kde se má člověk uzdravit , je třeba to mít na vědomí.
O.
 Sova 
  • 

Re: tendencne - blbost 

(12.11.2007 14:14:32)
Zajímalo by mě,jeslti co se týče definice zdraví mluví dotyčný o sobě nebo o dětech...
 Pavel 
  • 

Re: tendencne 

(4.6.2003 10:02:28)
Je pravdou, ze nektere veci mohou vypadat z pohledu rodicu ponekud jinak, pokud jde o vlastni dite, ale i tak se musim zastat lekaru, ze delaji v detske nemocnici svou praci dobre a svedomite. Sam jsem mel tu cest byt s mym malym po tezkem urazu v techto budovach a musim uznat, ze me dite zachranili a udelali proto vsechno. Vite, starat se o jedno, ci dve deti je rozdil nez mit na starosti deti mnohem vice.. uvedomte si, ze deti neznaji sve meze - zvlaste ti maly, a doktori a zvlaste sestry musi taky vykonavat svou praci. Ze nekdy prilitne nejaky ten "vychovny" pohlavek, a pokud je to v ramci "veci" - dite je neposlusne a sestra musi obehnout jeste dalsich x pacientu - ja to beru, i kdyz jako rodic to nerad samozrejme vidim. Berte to tak, ze jsme lidi, a kazdy muzeme byt jini, nema cenu davat vsechny do jednoho pytle a plivat na vsechny kolem... dite je neco jineho nez dospely - vemte si napriklad pedagogy, a ruku na srdce, co delate vy, kdyz je vase dite neposlusne?? Samozrejme vam vase prava nemuze nikdo vzit - mate-li dukazy - ne typu "jedna pani povidala", mate za sebou pravo, ktere muzete vyuzit, a pokud jste presvedcena o sve pravde - vyuzijte ji.. ale prosim neobvynujte personal jako celek, jelikoz z vlastni zkusenosti vim, ze je to personal profesionalni, a ktery mi zachranil dite, i kdyz bych mel osobne k par lidem vyhrady - snazim se vzit do jejich role, podivejte se na sebe obcas jak se chovate ve sve praci a zda-li vase vykony jsou vzdy 100% - dejme si ruku na srdce a podivejme se taky nekdy na sebe do zrcadla...
 Ola 
  • 

Re: Re: tendencne - neni to tendencne, jen subhjektivni .  

(4.6.2003 10:10:56)
Jenze dite v nemocnioci je ve stresu a pohlavkem nepomuzete ani jemu ani sobe. Co takhle misto pohlavku maminku?
Nici usili nechci zlehcovat a vazim si kazde dobre odvedene prace. Ale nedevalvuji ji takovych chovanim pak zdravotnici sami (prectete si muj prvni prispevek, kde je nase "story")? Soucasti profesionalniho pristupu je i umet se chovat . Tady nikdo prece nepozadoval kdovi jakou empatii, ale obycejnou slusnost. A taky neslo o FDN jako celek, ale o konkrétni causy, ktere mozna kazi jeji dobre jmeno.
 Lida a twins 


Re: Re: Re: tendencne - neni to tendencne, jen subhjektivni .  

(6.6.2003 13:03:04)
Ja bydlim v UK. S detmi jsem nastesti jeste v nemocnici nebyla (doufam ze ani nebudu) ale co vim, tak tady je naprosto samozrejme ze rodice jsou s ditetem pritomni v nemocici po celou dobu (i v noci). Jsou pritomni a obeznameni o kazdem kroku ci ukonu, ktery lekar ci sestra udela (a pokud s tim rodice nesouhlasi tak ukon nesmi byt proveden). Jsou proste porad s ditetem. Jedine misto, kam snad nesmi je primo na operacni sal (ale maji moznosti jine, jako treba ze operace muze byt natacena na video apd.), nekde maji sklenene okna, kterym se rodice mohou divat. Je to proste samozrejme a nikdo si to ani jinak predstavit nedokaze. Ono to totiz take pomaha v "tech vychovnych" problemech. Sestra a lekar je tam pouze na to, aby lecil - rodic je tam na to, aby si na dite daval pozor (pripadne ho nakrmil, kdyz nechce jist apd.), sel s nim na zachod atd. Proc by sestra mela byt vychovatelka???? Ta ma spoustu jine prace.

PS: za mlaceni 8 mesicniho ditete bych nechala pritomnou sestru zavrit (rodice take, pokud by to delali).
 Ola 
  • 

Re: Re: tendencne - neni to tendencne, jen subhjektivni .  

(4.6.2003 10:11:06)
Jenze dite v nemocnioci je ve stresu a pohlavkem nepomuzete ani jemu ani sobe. Co takhle misto pohlavku maminku?
Nici usili nechci zlehcovat a vazim si kazde dobre odvedene prace. Ale nedevalvuji ji takovych chovanim pak zdravotnici sami (prectete si muj prvni prispevek, kde je nase "story")? Soucasti profesionalniho pristupu je i umet se chovat . Tady nikdo prece nepozadoval kdovi jakou empatii, ale obycejnou slusnost. A taky neslo o FDN jako celek, ale o konkrétni causy, ktere mozna kazi jeji dobre jmeno.
 Jana 


Re: Re: tendencne 

(4.6.2003 10:23:02)
Pavle, slučuješ dohromady neslučitelné.
Nikdo neupírá lékařům to, že musí studovat. No a co? Copak 8 let vš vzdělání musí z člověka udělat necitlivou bezohlednou obludu? Nemusí, jsou lékaři, kteří se k pacientům chovají dobře.

Článek je hlavně o tom, že v dětské nemocnici se chovají k dětem velmi necitlivě. "Využívají" toho, že děti jsou velmi bezbranné, neumí se postavit za to, co chtějí, neumí si dostatečně stěžovat, raději se stáhnou do sebe a trpí. Nemocnice naprosto popírá práva dětí, možnost být neustále s rodiči (viz návštěvní hodiny 2 h denně). Sám personál porušuje nařízení, která mají platit pro rodiče (viz jídlo). Lékařská péče nedostatečná (viz měření tlaku a kontrola dítěte po narkóze).

To, jak se personál nemocnice choval, bylo necitlivé, neetické a neměli na to právo. Rozumím tomu, že Žaba s manželem mají úplně jiné starosti, než se soudit s nemocnicí, než na ně podávat žaloby a nechat je stíhat. Ale personál nemocnice by si to svým přístupem rozhodně zasloužil.
J.
 *** 
  • 

Re: Re: tendencne 

(4.6.2003 10:25:42)
konecne realny pohlad :)
 Hanka, tři kluci 
  • 

Re: Re: Re: tendencne 

(25.2.2007 18:44:44)
Taky si myslím.
 Uda 
  • 

Re:výchovný pohlavek 

(12.5.2007 13:55:05)
Pavle,jsi normální?!?"Výchovný" pohlavek osmiměsíčnímu,nemocnému dítěti?Copak se takhle malé dítě pohlavkuje-ať už dělá cokoli?Viděl jsi někdy vůbec miminko?A věř,že dítě v osmi měsících JE miminko!!!To se teprve učí...a učit se pohlavkováním...a to máme mít pochopení...pro koho?Snad ne pro takhle zvrhlou sestru a lidi co s jejím postupem souhlasí?
 Jana z MT 
  • 

Re: tendencne 

(4.6.2003 10:12:53)
Aj takto sa da robit povolanie zdravotnej sestry - www.babetko.sk/user/view_page.php?page_id=40530

Mimochodom, ucitelia toho maju tiez dost nastudovane, ale ked sa bude tvoje dieta stazovat, ze si ucitelka nanho zasadla, budes cela zasolena/y letiet do skoly "tak ja toto len tak nenecham!!!".

6 rokov studia stavby tela a jeho neduhov + 2 atestacie je pramalo na to, aby sa clovek vedel slusne chovat a brat do uvahy aj dusu. Najma ak je taka citliva a zranitelna ako detska...
 sylvaina 


Re: tendencne 

(4.6.2003 19:01:34)
Proboha, kde žijete, když tenhle článek považujete za tendenční a vyčítáte maminkám, že nestudovaly medicínu. Možná by jste mohl/ mohla jít na stáž do nějaké přátelštější nemocnice. Když to srovnám s dětským oddělením pražské Thomayerovi nemocnice, tak by rozhodně brněnské Dětské nemocnici nějaký zdravý větřík nezaškodil. V Thomayerce jsme ležely s Pavlínkou cca před rokem a bylo to o něčem zcela jiném. Takže to jde, ne že ne.
 Martina, Kimi 9 let 
  • 

Re: tendencne 

(4.6.2003 19:35:33)
Mila ***,
chapu, ze prosklene steny jsou vyhodne pro sestricky, ale ja jsem v te nemocnici byla, v 11 letech se slepym strevem a pamatuji si, jak mi bylo, kdyz se na me ze vsech stran pres sklo decka koukaly pri pichani oblbovacky do stehna. A to my pak sestricky sundaly nocni kosili a nejaky kluk - sanitak??? - mne prendal na lehatko a vezl pres nemocnici na operacni sal. Nahou, ani deka nebyla. Kdyz jsem se probudila z narkozy, tak jsem sice nocni kosili na sobe mela, ale vyhrnutou pod bradu a pod ni, samozrejme, nic. Vedle me byla 13ti leta holka, taky slepak, ktera me usilovne prosila, aby az ji privezou tak abych ji urcite nezapomnela prikryt. Rodice jsem za cely tyden videla jednou mezi dvermi - mamku to stalo 2kg kavy...
Jak jsem tu uz nekolikrat psala, mam zkusenosti s nemocnicemi v Africe. Maminky jsou tam vicemene soucast inventare - nemocnice jim dava zdarma jidlo, jen aby nemusely ven nakupovat a mohly byt s detmi co nejvice, postele na spani jsou samozrejmost. Vetsinou je na pokoji deti nekolik a maminky si tam povidaji, vedi presne co dite bere za leky a co potrebuje, sleduji pristroje a okamzite volaji sestricku, kdyz se neco deje. Pri vizite se lekar pta maminky - ona je s ditetem porad, takze vi, zda reaguje jinak nez normalni, hlavne u mensich deti toto velmi usetri lekaruv cas.
 JENA, 2 kluci (8/2001a1/2003) 


Re: tendencne 

(4.6.2003 21:56:16)
Takže někdo fundovaný (vystudovala jsem mimo jiné obor herní specialista – HS je člověk, který v nemocnici zpříjemňuje pobyt především dětským pacientům např. tím, že je psychicky připravuje, popř. doprovází na zákroky) rád zareaguje na Tvůj příspěvek:
Autorka článku podle mého rozhodně není přecitlivělá – ona jen není otupělá. Sama mám velmi špatnou zkušenost s pobytem v oficiálně vstřícné nemocnici – od okamžiku, kdy se mi doma začalo opakovaně dusit třítýdenní dítě jsem se stala pro všechny hysterickou matkou – po třech týdnech se mi teprve podařilo dosáhnout hospitalizace v nemocnici, další týden nás lékař navštěvoval pouze na dvouminutovou vizitu a po zbytek dne nebyl k sehnání a když se mi potom poprvé podařilo s dusícím se dítětem v náručí odchytit na chodbě jakousi doktorku, byli najednou hysteričtí všichni – dítě dostalo dýchací masku (vždyť úplně modrá v obličeji!) a zavřeli nás na izolaci, aby se nikdo nenakazil… a to jsem byla velmi slušně informovaná o tom, na co všechno mám právo – bohužel hysterické matky prostě málokdo bere vážně…

Kdybych nestudovala dvě věci najednou, ale postupně, studovala bych taky 6 let – znamená to snad, že se můžu chovat k ostatním přezíravě? A to se na medicíně neučí, že psychická pohoda prospívá uzdravení těla? Když jsem během pobytu v nemocnici líčila manželovi jak jsem zoufalá, říkal: Jani, je mi to moc líto, ale já nemůžu do rána vystudovat medicínu, abych prckovi pomoh. Příští rok můžem potřebovat třeba právníka – a co pak? Studovat pro změnu práva? Já můžu jen dělat dobře svou práci a doufat, že ostatní budou dělat dobře tu svou.

K poznámce někoho jiného o tom, že dát dítěti facku je lidské: dát facku osmiměsíčnímu dítěti dle mého lidské není (ani si nedokážu představit, jak bych se asi rozmáchla – opatrně? no abych ho rovnou nezabila…).

Žabko, zkus to prosím přeposlat aspoň tomu ombudsmanovi jak navrhla Olča - já naši zkušenost nikomu nenapsala (i když jsem o tom hodněkrát uvažovala) a pořád ještě mě to mrzí, ale už je to rok a třičtvrtě...
 Leona, dcerka 2,5 roku 
  • 

Re: tendencne 

(4.6.2003 22:59:38)
Souhlasím, že rodiče vidí vše černěji, ale s dětskou nemocnicí mám své zkušenosti. Ve dvou měsících měla dcerka podezření na špatnou činnost jater. Čekala jsem s ní 2,5 hodiny pod ceduli "Kojence do 6 měsíců bereme přednostně" mezi kašlajícími dětmi se zakazem ji nakojit. Po testech jsme dostali předpis na léky, které měla ve dvou měsících polykat celé. Když jsem do nemocnice volala, jak máme lék podávat, pobaveně se smáli, že jí to teda dávat nemáme a přijít za měsíc na kontrolu.
 Sabi 
  • 

Re: tendencne 

(4.6.2003 23:30:30)
A co Ti rika Charta prav nemocneho ditete, kterou prijala i Ceska republika jako zavazny dokument????? Tedy povazujes za tendencni, trvat jako rodic na dodrzovani jednotlivych bodu dokumentu tohoto dokumentu, k jehoz dodrzovani se CR zavazala?
Predchozi clanek totiz neni nic vic.
Nechpu, proc se nekdo z odborne verejnosti neozval, v okamziku kdy se Charta prijmala. Jiste by argument o obtezujicich rodicich byl velmi pozitivne vniman.
 Sabi 
  • 

Re: tendencne 

(4.6.2003 23:31:56)
A co Ti rika Charta prav nemocneho ditete, kterou prijala i Ceska republika jako zavazny dokument????? Tedy povazujes za tendencni, trvat jako rodic na dodrzovani jednotlivych bodu dokumentu tohoto dokumentu, k jehoz dodrzovani se CR zavazala?
Predchozi clanek totiz neni nic vic.
Nechapu, proc se nekdo z odborne verejnosti neozval, v okamziku, kdy byla Charta podepisovana. Jiste by argument o obtezujicich rodicich byl velmi pozitivne vniman.
 Aninabe 


Re: tendencne 

(5.6.2003 15:32:19)
Jen taková malá poznámka: měla jsem možnost si jako ing.zootechnik cca 4 roky po skončení školy jen tak bez jakékoli přípravy napsat reálný test z porodnictví = předmět 6. ročníku medicíny. A víte co???, Já ho udělala, prostě bych jako ZOOTECHNIK 4 roky po škole a bez jakékoli přípravy prošla!!! Nebyla to náhoda, prostě mi to připadalo lehké. Také při družném hovoru s jedním prof.MUDr. jsme se shodli, že stávající systém je jednoduše nevyhovující, dokonce jsme uvažovali o spolupráci při úpravě vyžadovaných znalostí... To zřejmě vypovídá cosi o tom, že projít studiem zřejmě nebude takový problém (pravda, měla jsem červený diplom, ale tohle byla přece silná káva). A když jsem ležela na šestinedělí, tak nevědomosti studentky 6.ročníku při vizitách byly naprosto paralyzující - a já si s lékařem popovídala na trochu vyšší odborné úrovni. Smutné, že. Takže těmi 6 roky bych neargumentovala.
Jana
 Sarka B 
  • 

Re: tendencne 

(6.6.2003 0:00:38)
Myslim, ze slucujes dve veci. Muj bratr je doktor (ten bratr, co ho kdysi jako dite psychicky poznamenal pobyt na infekcnim FDN, jak jsem tady psala vcera), takze vim, jak narocna je medicina (ani ne tak studium jako praxe, kdy ma doktor zodpovednost za zdravi nebo i zivot pacienta) a ze vetsina lekaru vykonava svoji praci zodpovedne. V zadnem pripade nesouhlasim s ostouzenim a vecnym kritizovanim doktoru a sester lidmi, kteri o praci v nemocnici nemaji ani potuchy. To ale neznamena, ze vzdycky je vsechno v poradku. Pokud se vyskytnou situace jako ta popsana v tomto clanku (nezdal se mi tendencni) je potreba o nich mluvit a snazit se zjednat napravu. Vzdyt negativni chovani nekolika doktoru a sester vrha spatne svetlo i na vsechny ty ostatni, jejichz prace je na vysoke profesionalni urovni.
Taky nesouhlasim s nazorem, ze prace s detskymi pacienty je narocna na nervy, takze chovani personalu je pochopitelne a i obcasna facka je v poradku, jak tady nekdo psal. Je dost pochopitelne, ze male dite, kdyz je nemocne a navic vytrzene ze sveho prostredi, muze zlobit, plakat, ne? Ja mam petiletou holcicku a predstava, ze je nekde zavrena a jeste je na ni nekdo zly, je hrozna. A ze muze sestra zfackovat osmimesicni miminko, to se mi snad ani nechce verit.
 Market 
  • 

Re: tendencne 

(6.6.2003 16:41:09)
No ty jsi tedy pěkná kráva. Omlouvám se ostatním za tak silný výraz, ale v tomhle případě mi to nedalo. Já jsem taky studovala, jako spoustu jiných lidí (ne medicinu), ale to mi snad nedává právo se nelidsky chovat k lidem, se kterými se v práci setkávám!! Doktoři nejsou nadlidi, jak si asi myslí a nekvalifikovanost některých sester se nedá schovávat za hrubost a arogantnost!!
 Sova Pálená  
  • 

Re .Tendence 

(12.11.2007 14:13:00)
Moc děkuji za tento názor. MYslím, že je dobře ,že jsou i lidi,kteří dokáží vidět i druhou stranu mince.
 Jana z MT 
  • 

Staznost? Nie! Zalobu!!!!!! 

(4.6.2003 10:02:44)
Ahoj,
chcem ti len napisat, ze na staznost nie je nikdy neskoro (tych 6 tyzdnov je nic...) Ale ja osobne by som staznost nepodavala, podala by som rovno zalobu... Ten sud nemozete prehrat!
Ved si to zober - uz len to, ze mu nemerali tlak - nejake zanedbanie starostlivosti by to bolo. Ocraha osobnych udajov to iste. Ochrana sukromia to iste....
Rozhodne dosiahnete viac, ked sa budete oficialne domahat odskodnenia ako pisat clanok na Internet. To sice tiez pomoze, ale tie zvery, co tam pracuju, vazne sa ich neda inak nazvat, tie ostanu nepostihnute. ;o((((
Drzim vam palce!
 Lionka 


Re: Staznost? Nie! Zalobu!!!!!! 

(4.6.2003 10:25:26)
I já se k tomu připojuji-je škoda,Žabo,že jste k tomu (jak jste se chystali v diskuzi) nenašli odvahu-najděte ji,to přece není možné,aby se tak zdravotnící chovali!!!A bylo by dobré,aby se k tomu připojila i Ola se svou vlastní zkušeností.

Jinak bych asi na základě těchto informací žádala o osobní konzultaci s nějakým lékařem z oddělení.Pokud by mne sestry odbyly,tak bych stejně trvala,že budu buď hovořit s nějakým lékařem,kde bych se ho zeptala na ty návštěvy,nápoje,jídlo,propuštění a další provozní záležitosti (vstávání z poslele,dozvonění se v případě nutnosti,WC...) nebo podávám písemný dotaz u přednosty kliniky,resp. ředitele nem.zařízení,resp. lékařského rady příslušné zdrav. pojišťovny.Nebo,pokud je lékař tak nemožně zaneprázdněn,ať mi to dají písemně a já budu buď poukazovat ne neslučitelnost s právy dítěte v nemocnici nebo trvat na přesném dodržování!!!A taky bych je upozornila,že zdravot.pojištění mého dítěte je ŘÁDNĚ placeno a ono i já,jakožto zákon. zástupce, jsme jejich KLIENTI-takže by bylo záhodno slušně spolupracovat!A pokud toho nejsou schopni,ať dají vědět a já požádám oficiálně o převoz do jiné nemocnice!
Nezlob se,ale v takových podmínkách,kde jiné děti jsou sestrami fackovány,protože jsou stresované prostředím,nemocí a bolestí, bych dítě nenechala ani vteřinu!!!!Sama jsem zažila dlouhodobý pobyt s kojencem v nemocnici a tohle bych teda nedopustila!Byla jsem v Motole na chiře a na interně a to,co si dovolily sestry v FDN Brně je neuvěřitelné.Ony tam asi vědí,proč tam rodiče nechtějí,v Motole můžeš být s dítětem (i 6-letým)nonstop.Prostředí bylo sice v katastrofálním stavu-švábi velikosti dětské dlaně,opadající omítky,občas i špína (uklízeli tam psychicky postižení sanitáři-bez dohledu a následné kontroly sester),ale přístup personálu je daleko důležitější.Taky jsem se setkala s jednou vyhořelkyní,ale ta se neprojevovala agresívně,ale nemluvností,takže jsem ji zpočátku považovala za příslušnou sanitářku.
Na konci pobytu měl každý rodič možnost se v anketě vyjádřit k pobytu dítěte v nemocnici (ostatně to je snad už běžné v každé nemocnici)-k léčbě,dietám,stravě,prostředí-takže jsem jim to tam vše napsala.
 xxxxxxxy 


Re: Re: Staznost? Nie! Zalobu!!!!!! 

(4.6.2003 10:37:03)
naprosto souhlasím s Lionkou, i když mám obavu, že některé věci se budou prokazovat těžko, proto bych spíš začala tou stížností. Počítejte s tím, že sestry všechno zapřou a z vás udělají hysterickou matku, tím stylem, jako je napsaný výše uvedený příspěvek "tendenčně" (který je ještě poměrně slušný, což nemusí být ve všech případech). Spousta doktorů si myslí, že pacinet, který nevystudoval medicínu, ničemu nerozumí a má proto "držet hubu a krok". Tento přístup je potřeba změnit. Proto moc a moc držím palce a odvahu!!! Stížností nic nezkazíš, v nejhorším ji smetou pod stůl, tak jí přepošleš výše a aspoň něco se bude dít. když budeem všichni mlčet, nezmění se nic.
 Žaba (Darek, Alan a Dora) 


Re: Re: Staznost? Nie! Zalobu!!!!!! 

(4.6.2003 22:58:11)
Víš, Lionko, ono nejde o odvahu, ale o sílu. Máme problémy s bydlením, s Darkem ve škole, manžel má novou práci, kde se musí "rozkoukat"... Prostě jsme nezvládli zareagovat tak, jak jsme chtěli :-(.
Poznámka pro **** a Pavla - vychvalujete odbornou erudici lékařů, ale i v tomto byly rezervy - viz přesnídávka s vitamínem C a absence měření tlaku (dětská lékařka potvrdila, že mu ho opravdu měli měřit). Musím uznat, že to žádné následky nemělo, což jsem samozřejmě ráda, ale pokud si zdravotníci protiřečí, je to přinejmenším podezřelé. Také bych chtěla OCHOTU a LIDSKOST - a to tam právě chybí.
Ještě k těm proskleným stěnám - myslím si, že zrovna Darkovi a těm malým dětem to nevadilo (dokonce mohly být i rády, že vidí, kde sestry zrovna jsou), ale co ti puberťáci? Přitom tam byly garnýže, ale závěsy visely (a byly zatažené) jen mezi pokojem kojenců a pokojem malých kluků.
Trošku jste mě nahlodaly, jestli do toho ještě nejít, poradím se s manželem, ale fakt nevím, jestli to zvládneme, řešíme teď tolik jinech věcí...

Ahoj

Žaba
 *** 
  • 

Re: Staznost? Nie! Zalobu!!!!!! 

(4.6.2003 10:31:07)
ako mozes niekoho nazvat, ze su "zvery" len podla rozpravania jednej mamicky? Akym pravom sudis cely spital? jediny realny pohlad napisal ten pan, co tam mal dieta po uraze. Posudzovat personal na zaklade nejakeho clanku je ubohe.
 Ola 
  • 

slusnost na obou stranach  

(4.6.2003 10:52:18)
Mile tri hvezdicky,
jsme asi dve hysterky znevazujici poslani lekare. Precti si mou zkusenost (1. prispevek) - mimochodem, kdyz jsem psala pani prednostce, nebyla to ani stiznost (ani zaloba!!), ale slusny dotaz v nekonfrontacnim duchu. A jestlize ona sama uznala, ze takhle to jeji porizeni vest nemohou, asi to nebylo tak mimo misu.
Kazdopadne netvrdim, ze po sestrach a doktorech se nevyzaduje hodne muziky za malo penez a vyhoret muze kazdy, proti tomu by potrebovali kvalitni supervizi. Ale to prece neznamena, ze se rodice sklopi hlavu jako ovce.
Nas malej, kdyz se 2 mesice po svem zazitku pozvracel, tak zacal brecet, ze uz nebude zvracet, ze uz bude hodnej, ze nechce do nemocnice - myslel si, ze jsme ho tam dali za trest, ze zvraci.
 Jana z MT 
  • 

Re: Re: Staznost? Nie! Zalobu!!!!!! 

(4.6.2003 12:27:18)
Neposudzujem cely spital (odkial to mas?), ved v clanku sa hovori o par ludoch...

Zvery to podla mna su napriklad pre toto:
- neviem ako je na tom Zaba, ale su zeny, ktore jednoducho svoje deti nebiju, neviem preco by ich mala mlatit nejaka cudzia osoba!!! Navyse vtedy, ked su deprimovane z odlucenia matky, deprimovane chorobou a bolestou.
- nechapem ako sa moze najst niekto, kto odprie dietatu pravo na to, aby s nim bol pocas vysetreni aspon jeden z rodicov. Vies si vobec predstavit tu hrozu? Cim je dietatko mensie, tym je vydesenejsie z cudzieho prostredia, z cudzich ludi, z toho, co s nim robia - ked k tomu priratas aj to, ze je tam samucicke same...
- o vylievani obsahu nocnika do umyvadla sa hadam ani netreba zmienovat. To clovek nerobi, ba dokonca ani zierata nespinia tam, kde ziju, kde jedia, atd...
- ze isla celu noc telka, to je dalsia kapitola - je dokazane, ze aj v noci zvuky vnimame, hoci spime. Chory oslabeny clovek si potrebuje este lepsie oddychnut ako zdravy. A oni mu tam nechaju bezat telku. O tom, ze svetlo cez noc sa nechava zasvietene vaznom, aby ich totalne zblbli hadam ani netreba hovorit. Obrazovka ziari menej, ale ziari...

Mimichodo, mila/y ***, citala si ten link, com som ti napisala. Myslim, ze tam by boli takehoto chovania schopni? To nie je o peniazoch, to nie je o priestoroch, to nie je to nicom inom, ako o ludskosti, empatii, slusnom spravani, prirodzenej inteligencii a laske ku svojmu povolaniu. Teda je to o CHCENI. A spominani ludia z clanku jednoducho nechcu ;o(
 Debbie 


Re: Re: Re: Staznost? Nie! Zalobu!!!!!! 

(4.6.2003 18:35:34)
Uf, je mi lito tech, co se zastavaji jiz zminene detske nemocnice. Ja osobne bych v takove nemocnici nenechala svou dcerku ani 1 minutu. Ja povazuji pritomnost a aktivni roli rodicu pri uzdravovani ditete jako velice dulezitou. Vubec si neumim predstavit, ze bych musela nechat dcerku v nemocnici samotnou. Zkusenost autorky clanku je udesna:-( Jsem rada, ze existuji rodice jako je ona, kteri "zabehlou rutinu" jen tak neprijmou a snazi se alespon vyjadrit svuj nesouhlas!!!

Esp + dcerka 1,5 roku
 Debbie 


Re: Re: Re: Re: Staznost? Nie! Zalobu!!!!!! 

(4.6.2003 18:42:02)
No, tak ja teda pridam svuj osobni zazitek:-( Jako 4 lete dite jsem mela brisni tyfus a lezela jsem 1. mesic na infekcnim oddeleni v nemocnici na Vinohradech. Tento zazitek povazuji za nejhorsi ve svem zivote. Mela jsem vysoke horecky a nepretrzity prujem. Pamatuji si, jak mne zdravotni sestra vzdycky zfackovala za to, ze jsem "zase uspinila povleceni". Pak mne vzdycky dotahla do sprchy a tam na mne pustila studenou vodu. Ano, je to uz vice nez 20 let, ale stejne asi pochybuji, ze se od te doby situace o tolik zlepsila. Ja nejak nechapu, jak je mozne ze nasi doktori a sestry casto postradaji lidsky pristup...:-(
 Hanka, tři kluci 
  • 

Re: Re: Staznost? Nie! Zalobu!!!!!! 

(25.2.2007 20:21:52)
Ty sama jsi ubohá, píšeš jak může někdo soudit na základě jedné maminky a sama soudíš. U tebe je to děvče ubohost na e žaby, které tady jen popsala svou příhodu s nemocnicí. Zamysli se děvče.
 Petra, syn 4roky 
  • 

Re: Re: Staznost? Nie! Zalobu!!!!!! 

(12.5.2007 12:53:52)
Můžu z vlastních zkušeností jen potvrdit, že se ve FDN Brno chovají nelidsky. Sama mám pořád v hlavě děsivé vzpomínky na sestru, když jsem tam ve třech letech ležela. A po zkušenostech,kdy tam byl hospitalizovaný můj syn (vydupala jsem si,že tam budu s ním,byl mu rok a půl) můžu říct, že se tam nic k lepšímu nezměnilo. Personál vesměs ignorantský, moje pocity-naprostá bezmoc a beznaděj. Dokonce jedna sestra se na nás zaměřila tak, že jen co se přiblížil konec návštěvních hodin, okamžitě přišla manžela vyhodit,jiným rodičům toto nedělala. Asi jsem si dovolila hodně, když jsem trvala na tom, že syna v nemocnici samotného nenechám a skoro jsem si vybrečela pokoj s ním. V tom stejném věku byl kluk také pět dní na infekčním, kam mě s ním nepustili a nepřála bych nikomu zažít to, když si pro dítě přijdete a vidíte malý apatický uzlíček nervů. Slyšela jsem od maminky, která se na infekční dostala, za cenu toho, že bude na izolaci se synem spát na zemi, že se tam k dětem chovají příšerně a nikdy by tam to své samotné nenechala. Po tom, co jsem malého viděla, nechci ani pomyslet co se tam může dít...
 Mirka´73 
  • 

Teda to je sila!!! 

(4.6.2003 18:15:07)
Môj otec ležal v 12/2002 na oddelení JIS/JIP v nemocnici takpovediac v zapadákove na východe Slovenska (slovenské zdravotníctvo je na tom biedne a na východe zvlášť) ale pred operáciou aj po operácii sme mali podrobné info kedykoľvek som si zavolala a pri otcovi som bola takmer stále (okrem času na vizitu a v čase striedania služieb)aj keď na dverách visel oznam ktorý žiadal rešpektovať návštevné hodiny. Hneď ako mohol piť tak nám sestričky zavolali DOMOV, že keď prídeme tak mu môžeme priniesť slabý čaj a ľahký vývar. A to môj otec vôbec nebol nejaký VIP pacient. Po preložení na chirurgiu to bolo rovnaké návšteva v podstate kedykoľvek v ľubovoľnej dĺžke. Neviem si predstaviť to čo si prežila Ty a Tvoj synček ale pripadá mi to ako zo zlého sna. Mala by si aspoň napísať sťažnosť, veď to čo si popísala tam vyzerá ako úplne bežná prax.
 Lucia 
  • 

Re: Teda to je sila!!! 

(5.6.2003 5:02:54)
Nieco podobneho ako Zaba, si prezil aj moj syncek vo vychytenej Roseveltvej nemocnici v Banskej Bystrici. Mal dva a pol roka, dva krat hospitalizovany, mna s nim neprijali, lebo nemali miesto, informacie o pacientovi, mimo hodin na to urcenych, nepodavali. Ked som teda zavolala pocas tych hodin, odbili ma s tym, ze som volala predtym a co zase chcem. Takze som nijake info nedostala az do druheho dna. Syn sa vratil v hroznom stave - doskrabany na tvaricke, dusicka bolava, v noci plaval, ze ideme za mamou, kde je mama, este dlho po navrate domov. Bola som hlupa, ze som sa nebila za to, aby som mohla byt s nim a neotravovala som do omrzenia. Podla reakcii doktorov som vsak aj tak otravovala viac nez dost. Pani doktorka pri prepustani sa na mna zosiroka usmievala v ocakavani nejakeho vsimneho. Odisla vsak sklamana. Ak by sa nam to stalo este niekedy, bozechran, skoncilo by to uplne inak. Ako pise Ola, isla by som rovno za prednostom oddelenia.
 Lucia 
  • 

Re: Re: Teda to je sila!!! 

(5.6.2003 5:04:26)
plaval = plakaval
 Ishka 


Taky máme zkušenost s Dětskou nemocnicí 

(4.6.2003 20:30:10)
V dětské nemocnici pobýval můj starší syn v době, kdy mu byl asi rok a třičtvrtě - hospitalizovali ho na II. interně s laryngitidou. Co nás tenkrát nejvíce zajímalo, byla samozřejmě možnost být tam s ním a na rozdíl od toho co píše Žaba, nám to bylo umožněno, ale... Pokoj, kde bych mohla být s ním pohromadě tam byl pouze jeden a bylo nám vysvětleno, že na tomto pokoji budu za dítě zodpovídat sama a budu si ho i sama hlídat, aby se nezačal dusit. Sestra tam za námi v podstatě chodit nebude, pouze doktor na vizitu. Nechápali jsme - to jsme rovnou mohli zůstat doma. Další možnost byla abych si zaplatila lůžko na pokoji pro maminky, který byl od pokoje kde ležel Páťa asi přes půl nemocnice - ale bohužel tam neměli volno. No a poslední možnost byla být přes den přímo na pokoji, kde leží, ale na noc až usne chodit domů a přijít zase ráno. Což jsme nakonec taky dělali. Jeden den tam se mnou zůstal po celý den i manžel - a jaké bylo naše překvapení, když na konci "oficiální" návštěvní doby dorazila sestřička s tím, že manžel asi nemá hodinky a že by měl jít domů. Přitom sestry nemají s dítětem, u kterého je přítomen rodič, vůbec žádnou práci - krmili jsme ho, přebalovali, vyměňovali obklady, dávali léky, měřili teplotu. Jinak na čtyřlůžkovém pokoji kromě Patrika byla další dvě miminka u kterých nejen že nikdo nebyl, ale ani v návštěvní době za nimi nikdo nepřišel... Nejhorším zážitkem pro mě byly právě tyhle "opuštěné" děti - sice dostávaly jíst, léčili je a byly v teple, ale jinak se o ně nikdo moc nestaral, asi na to není čas. Nedalo mi to a občas jsem ta ubrečená miminka pochovala sama a v duchu přivolávala jejich rodiče. Jen pro informaci - na šesti pokojích bylo umístěno cca 20 dětí, a za ty 4 dny co jsme tam strávili jsem tam viděla jen další dvě maminky. I sestřičky mi pak potvrdily, že mají někdy dojem že nejsou nemocnice ale soc. ústav - často prý musí rodičům i několikrát volat, že si mají přijít pro uzdravené dítě. Až do té chvíle jsem si myslela, že každá maminka chce být v nemocnici se svým dítětem, ale po naší zkušenosti jsem pochopila, že i v dnešní době je přítomnost rodičů na pokoji asi dost řídký úkaz a nem. personál na to není možná zvyklý a proto zřejmě dochází k různým nedorozuměním.
 hh hh 


očima dítěte... 

(4.6.2003 21:22:41)
Milá Žabko,
V dětské nemocnici jsem strávila skoro celé dětství a to doslova.(i několikrát do roka) Opakované zápaly plic mně vždy dostaly bezpečně za mříže nemocnice.
Pamatuju si jak mi moje mamka nosila ovoce a podávala mi ho zamřížovaným oknem v přízemí, protože přišla zrovna v době kdy nebyla návštěvní doba (jindy pracovala) a já seděla na okně a prosila ji ať ještě chvilku zůstane. Ona však spěchala, aby ji náhodou nikdo neviděl že stojí na trávníku a nenadal jí. Na návštěvu na pokoj chodili jen o víkendu, protože jindy to prostě nestíhali.
Operací jsem si tam taky zažila dost s tím vozením na operační sál nahou jsem si taky zažila na vlastní kůži. Bylo mi 14. musela jsem se svléknout a nahá vyjít na chodbu tam lehnout na lehátko a jelo se. Naštěstí přes mne hodili aspoň prostěradlo.
Vizita pravidelně probíhala tak, že jsme si museli košile vyhrnout až ke krku, lehnout na postel a čekat na pány doktory. Když vešlo navíc pár mediků tak to byl opravdu trapas. Pamatuju si i jednu holku která se takhle u vizity i rozbrečela. Panebože byly jsme už velké holky, rostly nám prsa. Jenže ti doktoři nechápou že jsme se styděli a bylo nám to opravdu nepříjemné.
Prosklené zdi mám taky v živé paměti. Jedné holčině z vedlejšího pokoje čouhaly z břicha 2 trubičky z kterých pořád něco vytíkalo. A my vedle v pokoji se na to museli pořád dívat, protože sestry nebyly schopné zatáhnout závěs.
Každý den nám vozili pytle plenek které jsme museli skládat pro kojenecké odd. ale to nám nevadilo aspoň nám to utíkalo. Taky byla občas legrace to nemůžu popřít např. závody po chodbách na inv. vozíkách to bylo bezva. Ale takových lepších vzpomínek je opravdu pomálu.

Vidím že se toho za těch 10-15 let moc nezměnilo a to je škoda.
Doufám, že moje dítě do nemocnice nebude muset. Dodnes mi při té vzpomínce běhá mráz po zádech. Oddělení jsem vystřídala několik a je to všude stejné to mi věř! Archa Chantall pravda v té době ještě nebyla :o)
Ale s tou fackou 8 měsíčnímu dítěti mně až zamrazilo mám stejně starou dcerku a vidět, že ji nějaká rádoby dětská sestra bije bych se určitě neudržela a mázla ji taky…

Rozhodně bys nějakou stížnost podat měla, ale myslím si Žabo upřímně, že to asi bude k ničemu. :o((

Každopádně hodně štěstí a zdravíčka dětem ať už tam nemusíte.

Danina
 Milina 


Re: očima dítěte... 

(9.6.2003 16:46:05)
Ahoj!
Pred 20 lety jsem FDN v Brne zazila nekolikrat na vlastni kuzi - na ortopedii.Sice je pravda, ze mi tam dobre odoperovali nohu, ale druhym neprijemnym vysledkem dohromady asi pulrocniho pobytu tam je vypestovana fobie z lekarskych zakroku.Jit na odber krve pro mne v soucasnosti znamena tydenni spatne spani, prujem a zvraceni ze strachu.To,co pise Zaba bych jeste doplnila zvlastni zalibou v umistovani imobilnich deti na 1 pokoj, takze se pomoci nedovola za zavrenymi dvermi ani jeden.O milem povzbuzeni na operacnim sale - "drz hubu a lez.." ani nemluvim.Rozstrihnou ti parkrat pri sundavani sadry i kuzi?..."no co, si holka, tak vydrz - co budes delat, az budes rodit!" Tak vazne nevim, do FDN asi lidskost nevstoupila ani behem tech 20 let. A propos - rodit budu za par mesicu a co budu delat, to opravdu diky onem zazitkum nevim. Holky, je jedina moznost - delejte kraval a dozadujte se slusneho a odborneho pristupu tak dlouho, dokud jej neobdrzite. Dite bez traumatickych vzpominek za to stoji!
 Sarka, studentka 
  • 

Re: Re: očima dítěte... 

(3.7.2003 17:42:35)
Milé maminky a tatínkové,
je mi osmnáct let, zajímám se o zdraví a studuji na gymnáziu. Je mi líto, co
jste Vy nebo Vaše děti museli v nemocnici prožít.
Taky jsem byla na operaci na ortopedii v dětské nemocnici. V den operace bylo
veliké vedro a já jsem od půlnoci nepila, takže jsem se na sál těšila. Na sále na mě padla úzkost a vzpomínám si, jak se mnou anestezioložka mluvila, aby mě uklidnila. Když jsem se po narkoze probudila, kašlala jsem a ortoped se
mě soucitně zeptal, jestli se mi těžko dýchá. Snažila jsem se přikývnout...
Ten den jsem poznala, že někdy je těžké i dýchat...V noci jsem kvůli bolestem
nemohla spát. Už si nepamatuju, co sestřička přesně říkala,ale mám moc hezkou vzpomínku na to, jak se ke mně chovala, jak mi pomaličku dávala napít. Bez její pomoci bych to asi nezvládla.
Myslím si, že každý pobyt v nemocnici je jiný, všechno závisí na okolnostech.
Jednou jsou trable,jindy je pohoda. Závisí to na personálu, ale i na rozpoložení pacienta. Někdo nemocnice nesnáší a tak všechno zlé bude vnímat ještě hůř.Někomu se v nemocnici líbí a to zlé se od něj odrazí.
Já mám asi na doktory štěstí. Po celý můj život se až na výjimky chovali dobře. Přeju Vám v životě všechno krásné a sílu na překonávání těžkostí. Vím, že děti jsou křehké bytosti a mělo by se s nimi jemně zacházet.
 Sarka B 
  • 

Historie se opakuje 

(5.6.2003 0:55:16)
Jak je videt, ve FDN se je stale dost spatneho. Ja jsem puvodem z Brna a nase rodina ma s FDN ruzne zkusenosti. Pred triceti lety(tedy za hlubokeho socialismu) na infekcnim oddeleni FDN psychicky zmrzacili meho tehdy 2,5leteho bratra. Byl tam prijat s podezrenim na uplavici (ucitelka v jeslich tvrdila, ze ma ve stolici krev a bratr musel na pozorovani do nemocnice), ktere se nepotvrdilo. Na infekcnim stravil tri dny a po navratu domu prestal mluvit a nekolik dni jen stal v rohu celem ke zdi. Pote nekolik let zadrhaval v reci. Nikdy jsme se presne nedozvedeli, co vlastne s nim udelali, ale domnivali jsme se, ze protoze byl velice fixovany na rodice, tak plakal a mozna ho nekde zavreli nebo i neco horsiho. Dnes je bratr velky zdravy chlap, ale moji rodice nezapomneli na tu hruzu, kdy se s krasneho, spokojeneho chlapecka stal behem tri dnu roztreseny chudacek.
Na druhe strane, jako dite (uz je to taky mnoho let) jsem byla dlouhodobe v peci kozniho oddeleni FDN a nekolikrat jsem byla hospitalizovana na luzkovem koznim, vzdycky bez nejmensich problemu. Personal tam byl na vysoke profesionalni i lidske urovni. Ty prosklene pokoje tam byly, ale pouze pro mensi deti, starsi deti byly ve dvou pokojich oddelenych normalni zdi.
 Ola 
  • 

Re: Historie se opakuje - jo.  

(5.6.2003 8:29:08)
Tak to jsme z toho teda jeste vyvazli dobre - kdyz tam byl nas malej, jak jsem nahore psala, a pak "pouze", kdyz se po dvou mesicich pozvracel, tak dostal zachvat place, ze uz bude hodnej, ze uz nebude zvracet, at ho nedavame do nemocnice. Nevim, jestli uz pochopil, ze to nebylo za trest. Tenkrat, kdyz na tom infekcnim byl, taky mu bylo 2,5 roku. Po precteni tveho prispevku mne mrazilo a zpetne si gratuluju, ze jsem si vicemene vyvzdorovala jeho propusteni. Ahoj.
Jo: kdysi jsem bydlela v Cernych Polich velmi blizko FDN a pokazde, kdyz jsem sla od tramvaje kolem infekcniho, tak mi tuhla krev v zilach z toho neustaleho zoufaleho revu - hlavne kdyz bylo teplo a meli otevrena okna, tak se to neslo obdivuhodne daleko. Kdyby nekomu takhle neustale brecel odite doma, tak sousedi na rodice poslou policii nebo pracovnici OPD. Ale jakoby bylo samozrejme a nevyhnutelne, ze v nemocnici deti breci .
 Monika,33 let 
  • 

Horor v dětské nemocnici 

(5.6.2003 0:55:24)
Dovolte,abych se i já podělila o zkušenosti s FDN Brno. Vidím,že se za těch 7 let ,co tam byla moje dcera na operaci se nic nezměnilo a to je otřesné!!!
Dcera měla 6 let a šla na operaci s krkem- kyvačem , nešlo jí pořádně otáčet hlavou. Operace vůbec akutní nebyla, spíš dlouhodobá chronická záležitost, nebolestivá. Přesto trval doktor na tom ,aby se operace uskutečnila v určitém termínu. Pak se ukázalo ,že místo je pouze na chlapeckém odd.,tak byla 10 dní na pokoji s pubertálníma klukama, což se mi moc nelíbilo. I tehdy byly návštěvy velmi omezené, pouze ve středu a v neděli odpoledne. Dělali jí předoperační vyšetření 3 dny! Takže ona úplně zdravá, musela být 3 dny v posteli a ležet! Pochopitelně si na ni sestry stěžovaly,že neposlouchá a vylízá z postele. Myslela jsem ,že tam bude nějaká pracovnice ,která se bude dětem věnovat , hrát si s nimi a učit je, ne nic takového. Celý den se děti dívali na TV, at už tam běželo cokoliv! A to až do konce vysílání. Dcera měla několik týdnů noční můry z nějakého hororu!
Po operaci měla krk a částečně i hlavu v sádrovém krunýři, takže byla prakticky nepohyblivá a pít mohla jen se slámkou. Když jsem přišla na návštěvu, na nočním stolku měla 6! hrnků s čajem a sípala,že má žízeń a že od včera nepila! Nikdo jí tam prostě tu slámku nedal, sestra jen přišla a postavila na stolek další hrnek a ani se nepodivila se nad tím,že nemá nic vypito!
Za celých 10 dní ji nikdo neumyl a nevykoupal, chudák smrděla jak bezdomovec ,měla dlouhé vlasy a přinesla si hnidy a vši!!!
Nesmí jíst citrusy a acylpirin, kakao, vše jsem nahlásila a viselo to napsáno na její posteli. Samozřejmě, vše jí dali, takže zvracení a zvracení a hrozný ekzém.
Pěkně jsem se rozčílila a udělala tam cambus, seřvala sestry a chtěla mluvit s doktorem, tvrdili,že tam nikdo není, tak jsem vyběhla na chodbu a řvala: ´kde je doktor, vylezl arogatní mladík, ale já už byla jak fúrie,než abych jeho aroganci vzala na vědomí.
Jistě je tam i příjemný personál,ale já ho nepotkala.
Výsledek byl: odvšivit, sedřít kusy špíny a to doslova, hydratovat a vysvětlit,že horor není skutečnost.
 Žaba (Darek, Alan a Dora) 


Re: Horor v dětské nemocnici 

(5.6.2003 20:30:48)
Tak vidím, že my jsme ještě vyhráli! Darek (snad) žádné trvalé následky nemá. Já jsem se bála udělat tam bugr, když tam byl, aby se pak po něm nevozili, až bych odešla. Vypadal, že ač má problémy (např. s tím čajem nebo s tou televizí), tak to pořád ještě snáší celkem slušně, a bála jsem se, že bych to svý zásahem mohla zhoršit. Možná to byla chyba, těžko říct, když jsem to nezkusila, že?

Ahoj

Žaba
 Alice 
  • 

Re: Re: Horor v dětské nemocnici 

(5.6.2003 20:54:18)
S takovymi lidmi jsi udelala dobre, ze jsi pockala. Ale tu stíznost jeste podat muzes. Treba se nekdy neco zmení.
Ale hlavne, ze Darek a ostatní deti mají stestí na takové rodice, co se nedají! Z toho vubec nemusís mít nejaké spatné pocity, nejsi moc nárocná, chces jenom to, co tvoje díte potrebuje a na co má ostatne i právo.
Zvazovat soudní zalobu mi u nás v CR pripadá beznadejné, bohuzel i v zdaleka jinych situacích, nez byla ta vase.
 K 
  • 

Zapomenuta svorka 

(22.6.2003 16:45:40)
Je mi 18 let a chci se podelit o me zkusenosti z detskou nemocnici. V rijnu 2000 jsem byla operovana.Byla to laparoskopicka operace, kdy mi vzali slepaka.
Letos, v listopadu mi zacli problemy, bolelo me bricho jak u slepaka, ale ten to samozrejme nebyl. Litala jsem po doktorech a vsichni me meli za hypochondra a simulanta. Az v lednu me prijali do detske nemocnice. Pry na observaci(pozorovani) a dosetreni stavu. Lezela jsem tam a v unoru mela oslavit 18te narozeniny a stejne se tam ke me chovali jak k malemu diteti. Delali mi ruzna vysetreni, bez predchozich informaci.Proste za mnou prisla sestra a rika:pojd, jdes na irigografii(diky tomu, ze studuju zdravku vim o co jde).nic mi tam nezjistili, jen to, ze po te operaci v roce 2000 me zustala v male panvi kovova svorka.a doktori se nam snazili namluvit, ze tam patri, ze se to pri te operaci svorkuje a me se ta svorka jen uvolnila a spadla do male panve. Nevime jak to je tak z toho nic nedelame. no po tydnu me poslali dom s tim, ze jsem hypochondr. Tak jsem si sla lehnout ke sv. Anne kde me operovali a diagnozu mi nasli. Ted uz jsem nastesti v poradku. takze v detske-nejen, ze je to tam jak v zoo, prosklene mistnosti, clovek tam i bez diety ma hlad a navstevy nepusti ani 5 minut pred navstevnima hodinama, ale doktori i sestry-absolutni ignorace. chtela jsem prasek na bolest a musela cekat hodinu, nez prisel nejakej doktor a napsal mi ho!Nebo jeste kdyz jsem byla na prijmu, tak tam bylo dite s akutnim slepakem a misto aby ho vzali prednostne tak musel cekat az na neho prijde rada!!je toho vic, jen ted nemam cas to vypsat. proste-detska nemocnice je HOROR!!!!!!!!!!!
 Dana, Teri 8 let 
  • 

Všude je to stejné  

(5.6.2003 11:08:55)
Já jsem byla v FDN Brno 2x. Je to téměř už 25 let, ale mám z toho špatné pocity i dnes. Byla jsem na operaci tříselných kýl. Pamatuji si, jak na mě sestry řvaly, ať jsem zticha nebo už nikdy neuvidím mámu. Pro 4-leté dítě šok. Jednou mě sestra dala facku, protože jsem po klistíru nestačila jít na nočník. Po operaci mi donesli polévku. Byla na ní nejméně centimetrová vrstva tuku a uprostřed plaval 1 velký nok. Nikdy jsem nic takového nejedla a nechtěla ji sníst. Setra mě chytla za krk a namočila bradu i nos do té mastnoty. Otec za mnou chodil každý den a nosil jahody. Já je dostala jen jednou, když ho pustili až za mnou. Nechtěl věřit, že jsem je nedostala. Když jsem byla malá a jeli jsme s našima někam, kde mi to připadalo jako okolí nemocnice, tak jsem naše hystericky prosila ať mě tam už nikdy nedávají a to jsem kolikrát byli i v jiném městě. Dodnes mám takový nepříjemný pocit, když mám jet okolo. Brácha byl tam ve dvou letech a vrátil se hrozně zlý. S nikým nekomunikoval, začal se hrozně vztekat a byl hrozně zlý na mámu. Kolikrát ji uhodil a nechtěl k ní ani jít. Nevím co tam s ním dělali.
Nevím jestli někdo zažil, jak se chovají ke starým lidem. Je to hrůza. Otec má problémy s plícemi a lékařka ho poslala okamžitě do nemocnice k hospitalizaci. V ambulanci plícního doktorka nám oznámila, že to není akutní ať si ho odvezu domů a dala mu nějaký sprej, že to přejde. On začal dusit ještě víc a neměla jsem odvahu ho vzít domů, protože nebyl schopen se nadechnout a jen lapal po vzduchu. Uprosila jsem je ať si nechají tam na pozorování, že si klidně ho odvezu, ale mám strach, že se mi udusí. Začala mi kázat jak se má rodina postarat, ale jesli teda potřebuji, že ho tam nechá. Odpoledne mu dali nějaký přístroj, aby přes něj dýchal. Má ochrnuté rucei nohy a ani já nepochopila, jak se to dělá. Setra svolala všechny ať se jdou podívat na toho blbce co dělá. Nevíte jak mi bylo. Málem jsem se rozbrečela.
Malé děti a staří lidé se nemůžou bránit a personál by měl mít ohled na tyto pacienty. Pokud ne měli by tito lidé vykonávat jiné povolání.
D.
 Babelle 


Nemocniční diety... 

(5.6.2003 15:59:56)
Ten stravovací režim mi připomněl dietu, kdy mé matce jako první jídlo po přesunu z JIPky na oddělení po (jedné z mnoha) operaci rakoviny tlustého střeva přinesli následující menu: fazolová polévka a hrachová kaše s párkem...
 Mirka´73 
  • 

Re: Nemocniční diety... 

(5.6.2003 21:12:17)
Mojej mame po porode podali glukózu zabudli pozriet do papierov ze je lahká diabeticka. To isté sa stalo môjmu dedovi po operácii prostaty do neho den-noc pumpovali glukózu dedo je však ťažší diabetik rana sa mu začala otvárať a hnisať (od toho množstva cukru) a navyše v ňom "zabudli" asi 15 cm dlhú rúrku takže znova operácia čo je u diabetika vždy riziko.
 vcielka 


*** 

(5.6.2003 18:04:43)
mila 3 hviezdicky, ty urcite nemas deti, keby si mala, myslim, ze tvoj nazor by bol diametralne odlisny.
nevies si ani predstavit,ako velmi taketo odlucenia a stresy na detsku psychiku vplyvaju. ja som s malou bola v nemocnici len 1x, aj to na vyber nosnych mandli, bola som tam s nou cely den, poobede nas pustili domov, ale co s nou urobilo len to, ze mi ju nasilu zobrali na pichnutie oblbovaka, to ti ani pisat nebudem, lebo by si to nepochopila. myslim tiez, ze by to ulahcilo aj pracu lekarom a sestram, keby nemuseli deti "obskakovat" oni, ale rodicia. aj ked v tomto pripade islo skor o "neobskakovanie". skutocne to so studiom nema nic spolocne, tu ide o sucit, deti sa skutocne nevedia v tomto pripade branit !
 stehlicek 


Charta práv dítěte  

(5.6.2003 19:09:44)
Milá Žabko, těm, kteří napadají tvé "tendenční" názory, doporučuji, aby si důkladně přečetli Chartu práv dítěte (např. http://uo.hospital.cz/oddeleni/detske/chartapravdeti.html)
Vždyť v tvém případě bylo porušeno hned několik bodů!!!
 stehlicek 


Charta 2 

(5.6.2003 19:20:16)
Text je na více místech, např. http://www.fw.cz/vondra/etika/pravadet.htm
 Sylvie 


Re: Charta 2 

(5.6.2003 19:26:50)
No jo, dokonce je charta i na Rodině, a to tady :o)

S.
 Jitka, syn 8,dcera 13 
  • 

Velmi podobná zkušenost 

(5.6.2003 22:49:38)
Já zažila v tomto zařízení hospitalizaci se synem čtyřikrát. Na neurologii to byla hrůza a podobné necitlivé zacházení s dětmi, navíc některé z nich byly mentálně postižené tudíž si ani stěžovat neuměly, bylo zcela běžné. Na interně byl přístup daleko lepší, nebyla ani žádná námitka proti mé přítomnosti až do usnutí syna a pak už zase časně ráno jsem za ním směla přijít.Lékaři i setřičky byli vstřícní a i syn si na nikoho a nic nijak nestěžoval. Ne tak na neurologii, prý je dost velký (ve 4 a 5 letech), že tam může být sám.Nakonec jsem si s velkým úsilým vydupala s odkazem na práva dítěte v nemocnici, svou přítomnost na oddělení alespoň od devíti do sedmi do večera. O dalších roztomilostech se ani už nebudu rozepisovat - jen se bojím toho, aby na podobné oddělení nemocnice náhodou některé mé dítko muselo.
 Andrea 5l a 15m 
  • 

Re: Velmi podobná zkušenost 

(22.5.2005 10:44:42)
jak vidím nemám s DN v Brně spatné zkusenosti jen já.Mám dva kluky,starší nyní 5let má od 10.m Epi a tak jsme museli na neurologii,přístup sester strašný,doktoři se mnou mluvili latinsky a taky tak .že se na nás za celou dobu nepodívali.na vyšetření jsme čekaly i týden a další týden na výsledky.Vydrželi jsme to necelý rok a pak hrnek přetekl!Přes známé jsme se dostali do Prahy do Motola,Já jsem tam byla jako v ráji,hospitalizace s dítětem do 6 let je samozřejmostí(nic se neplatí),jste s ním na pokoji,sestřičky výborné,ochotné,doktoři k sehnání kdykoliv!Výšetření se zavedením nové léčby trvalo týden!Proč někde to jde a někde......
 Lída. 


Pozitivní revers 

(5.6.2003 23:06:07)
Chtěla jsem se zeptat, jestli jste při příjmu někdy odmítli podepsat, že předem souhlasíte se vším, co lékaři uznají za vhodné provést. Jak se na vás dívali a jak s vámi jednali?
Já to pokaždé vlastně podepsala proti své vůli. Bylo by k něčemu to nepodepsat, když nemám lékařské vzdělání?
Lída
 Kristýna+Robík 


Pozitivní zážitek - Bulovka 

(6.6.2003 0:08:26)
Milé maminky, aby jste nebyly tak vyděšené, chci vás ujistit, že existují i nemocnice, kde se práva dítěte dodržují.
Syn byl v deseti měsících hospitalizován na dětském infekčním v Praze na Bulovce. Na příjmu jsem se ptala na možnost, být tam s ním, doktorka se na mne podívala, proč se na takovou SAMOZŘEJMOST vůbec ptám. Na oddělení byly asi jen dva pokoje, kde byly děti bez maminek a většina z nich byla rozhodně starší 6ti let (snad tam bylo jedno mimino). Ale na ostatních asi pěti pokojích byly vždy dvě maminky + dvě dětičky. Protože se jednalo o infekci, ostatní návštěvy jen přes okno, ale to je pochopitelné. Sice jsem většinu péče o dítě dělala sama, ale sestry byly ochotné, odbornější věci (nakrmit dítě sondou apod.) dělaly samy. Kdykoliv jsem si mohla dojít pro čisté prádlo (třeba 6x denně), nechat si ohřát koj. mléko apod. Pokoje měly také prosklené zdi, ale opatřené závěsy, takže soukromí zachováno a přitom, když děti chtěly, mohly se na sebe dívat. Okna byla vesele pomalovaná pohádkovými postavami, každý pokoj vymalován jinou pastelovou barvou. Jediné, co se mi nelíbilo, byl přístup zdrav. personálu k romským matkám. Byly na odd. dvě - jedna se mnou na pokoji a sestry se k nim chovaly bezdůvodně odměřeně, sama jsem například musela této mamince vysvětlit, proč je nutné, aby její dcera využívala antibiotika i po propuštění z nemocnice a že je musí brát pravidelně. Nebo jaké dietní mléko má dítěti koupit v lékárně, když trpí průjmem apod. Sestry se s tím neobtěžovaly. Když tuto holčičku propouštěli, slyšela jsem, jak si říkají: Tu už tady nikdo neuvidí! A ejhle paní s dcerkou přišla za tři dny na kontrolu, přesně tak jak měla. Ještě jedna věc, která ovšem se nedá změnit ze dne na den - pro celé oddělení byla k dispozici JEDNA WC mísa a pro děti nočníky. Všechny děti byly hospitalozovány s průjmy - občas to chytne i nějaká maminka, no ten záchod vám nepřeju vidět. Též byla k dispozici pouze jedna vana na koupání pro dospělé a větší děti - pro mimina byla vanička - korýtko s odtokem na pokoji místo umyvadla. Ale to je opravdu už asi otázka větších peněz - narozdíl od možnosti být svému dítěti nablízku. Lékař docházel na pokoj 2x denně, sestra nejméně 5x a pokud mělo nějaké dítě horečku seděla u něho a dělala mu spolu s maminkou zábaly klidně celou noc. Akorát od této hospitalizace syn nejí pudingy a krupičnou kaši, asi to tam nebylo moc dobré a mým výtvorům už radši nedůvěřuje :-) Jinak - bílých plášťů se nebojí, u pediatra křičí přesně pět vteřin než mu vpíchnou očkování, jinak si s paní doktorkou povídá a na zubní prohlídce ve 2,5 letech sám otevřel pusu a nechal si zkontrolovat zoubky. Takže myslím, že nemocniční trauma nemáme.
 Aninabe 


Re: Pozitivní zážitek - Bulovka 

(6.6.2003 16:32:01)
My jsme na stejném (infekce-rotaviry) oddělení na Bulovce byli, když Kubovi bylo 23 měsíců. I když mu vlastně bylo něco jiného - nejspíš těžká chřipka, rozborů na virologii a bakteriologii měl spoustu - vše negativní.

Doma zvracel a měl dohromady dvakrát řidší stoličku, ale měli jsme v dokladu z pohotovosti napsáno, že při průjmu jít k příjmu na Bulovku (vzhledem k několikadennímu zvracení a horečce rovnou na infuze). Rozhodnutí jet do nemocnice jsme odkládali co nejvíc, bála jsem se, že na infekci mě s ním nepřijmou, ale věci jsem přesto vzala pro oba. Byla jsem velmi mile překvapena, že mi sestřička sama nabídla přijetí s malým. Horší bylo, že jsem byla z těch maminek, co to tam chytly - nic příjemného...:-(((

Paní doktorka byla také příjemná a celkově si na lékaře až na jedinou výjimku nemůžu stěžovat. Trošičku horší to bylo s některými sestřičkami, byly dost od rány a přísné a měla jsem co dělat Kubu "ochránit". Fakt je, že prádlo nebo ohřátí jídla nebyl problém, stejně jako léky - platilo hlásit teplotu nad 38C a pak dítko dostalo sirup - podání léků dítěti bylo na maminkách, ale to je pochopitelné :-))). My stále hlásili "39.2" nebo "39.5" - ale zábaly se nekonaly, jen nad 39 stupňů byl přidán Diazepam. Po tom ovšem začal Kuba řádit jak na klíček, byl veselý, v náladičce, rozhodně ho to nesklidnilo, taková malá paradoxní reakce :-).

Co jsem ale třeba nechápala, proč při prvním odběru byl malý svázán popruhy vleže. Chápu že u většiny dětí je to možná nejsnadnější cesta, ale vzhledem k tomu, že je syn na časté odběry vzhledem k anamnéze zvyklý (prodělal jich už možná přes 20) tak je běžné, že ho držím na klíně a on sice brečí, ale nepere se a nechá si krev odebrat. Myslím že se stačilo zeptat - a už první odběr mohl být několikrát rychlejší a víc v klidu. Při tom svázání byl ale hrůzou bezsebe - kvůli infuzi byl uvázán několik hodin a i přes medikaci skoro celou noc prokřičel - tohle "omezení sovbody" prostě nebyl schopný strávit. Jakmile ho 2. den sestřičky uvolnily a mohl si sednout, byl klid, nic si z ruky nestrhával. Já byla celou situací tak dezorientovaná, že mě ani nenapadlo se ozvat hned, ale později jsme se vždycky domluvily a sestřičky si Kubu chválily, jak je statečný.

Horší to bylo s dietou - nic speciálního pro alergiky nevaří, na pokoji si nikde alergii nepoznamenají a už jsem kdysi psala o podání piškotů v pudingu a o mléčné rýžové kaši - což vzhledem k synově alergii na vejce a mléko byl problém a nevím, jak by to dopadlo, kdybych ho tam musela z jakéhokoli důvodu nechat samotného. Tak si říkám, proč se to do té karty vlastně zaznamenává, že...

Ale moje celkové pocity - pozitivní. Ta jediná negativní věc byl lékař, který nakoukl na večerní vizitu, kouknul jen na spotřebu tekutin a chtěl indikovat infuzi když syn už neměl 4 dny průjem, nezvracel, jen měl teplotu - a pije míň normálně - kvůli jiným zdravotním obtížím. Naštěstí si to rozmyslel (s tím že se zítra uvidí) - a vidělo se, žádná další lahev samozřejmě nebyla, paní doktorka Kubou kartu četla :-))). Chápu že pan doktor toho musel určitě obejít hodně a neměl čas číst si dokumentaci, mě tohle ale tak vyděsilo, že jsem do 48hodin šla "na zkoušku" domů, syn se cca do 2 týdnů úplně srovnal a myslím, že žádné trauma nemá. Tedy :-))) on se kohokoli cizího bál už dřív, takže jek byl normální, tento týden ho naše dětská Dr. uplatila obrázkem a hned si s ní povídal a dělal pápá...:-)))

Takže je vidět, že někde to jde - a Bulovka pro mě byla poměrně příjemným překvapením.
Jana
 Kristýna+Robík 


Re: Re: Pozitivní zážitek - Bulovka 

(7.6.2003 1:15:37)
Co se týče toho svazování dětí - u desetiměsíčního kojence pro nakrmení sondou v nosánku, je svázání do povijanu asi na místě, protože tomu opravdu nic nevysvětlíš. U dvouletého dítěte už bych to zkusila dohodnout.
Na první odběr ho sestra taky přivázala, ale pak jsem jí vysvětlila a názorně předvedla, že opravdu neomdlím a budu nápomocná při držení dítěte, kdykoli to bude nezbytné.
Ještě jsem si vzpoměla, že za dětmi bez maminek docházela herní specialistka a dělala jim program a pro naše děti nosila hračky přiměřené věku i přáním.
 Jana 
  • 

za dvacet let žádná změna... 

(6.6.2003 11:34:06)
...článek mě bohužel utvrdil v tom, že ani po téměř dvaceti letech, kdy jsem byla tamtéž coby čtyřletá holka se slepákem, se absolutně nic nezměnilo. Sestry bez zájmu (na pokojích vinou nezájmu sester vládla docela tvrdá šikana k "nováčkům", nikdo neřešil to, že si dítě nemá od rána do večera s kým popovídat, neví kam na záchod, neví NIC) rodiče bez možnosti přístupu - když mi tehdy máma přinesla oblíbenou panenku, nemohla mi ji dát osobně, a až po návratu domů jsem zjistila, že panenka skončila u úplně jiné pacientky. Skoro se mi nechce věřit tomu, že to tam funguje stále stejně...
 kobliha s koblížkem Kubíkem 


strasne 

(9.6.2003 14:01:54)
Toto jsem zazila asi pred 12 lety na infekcnim v Moste. Byla jsem tam nastesti se segrama. Vsichni jsme nekde chytly salmonelu. Me bylo 12, starsi segre 13 a nejmladsi 3 roky.
Byly tam stejne sklenene koje jak popisujes. Vedle nas byli dva asi 14leti kluci. Ten jeden se pred nami neustale predvadel tim, ze se obnazoval. Take nam bylo velmi neprijemne, kdyz jsme se musely predklanet s holymi zadnicemi, aby nam sestra udelala vyter.
Na druhe strane byl maly, asi dvoulety chlapecek. Nikdy nezapomenu na to, kdy k nemu nabehla tlusta muzatci sestra, ktera mu chtela nacpat prasek do krku. Ovsem ten kluk ho pochopitelne nechtel, takze rval. Ona mu zvratila hlavicku dozadu, ucpala mu nos, aby otevrel pusinku a ten prasek mu zarazila prstem do krku a pak lila caj. Chudak kluk se topil v caji a vlastnich nudlich. Byl to pro nas otresny zazitek!!! :o(
To, ze jsme i po 12 letech na stejne urovni svedci o pracovitosti nasich zakonodarcu.
 Martina, 26 
  • 

jen to proboha nenechte plavat! 

(9.6.2003 16:16:12)
věnujte svůj čas i energii a ozvěte se! pošlete stejný dopis vedení nemocnice, krajskému zdravotnímu radovi event. místnímu tisku. stojí to za to, i ten "malý" výsledek, že rodiče si rozmyslí, jestli jim své dítě svěří!
 Veronika, Verunka 5 let 
  • 

pro děti???? 

(9.6.2003 20:31:05)
Po přečtení výše uvedeného článku jsem se (slušně řečeno) zhrozila - chápu, že personál nemocnice je špatně placen (může jít pracovat jinam), že za sebou mají leckdy dlouhou směnu (kdo z nás ne), ale takhle se chovat k rodičům A ZVLÁŠTĚ K DÍTĚTI??? Chtěla bych vidět ošetřovatelky, zdali se takhle chovají ke svým dětem... Nehledě na skutečnost, že pokud bude máma (nebo táta) u nemocného človíčka, rozhodně sestřičkám usnadní práci - ať už tím, že dají napít, pomohou na záchod - a hlavně - své děti znají a dovedou je (většinou:-)) zdárně udržet v klidu a zabavit je - neusnadní toto snad práci sestřiček? Abych ale jen nekritizovala - s malou (5let) jsem byla v této nemocnici na pohotovosti - byla neděle, vedro - byly jsme vyšetřeny během půl hodiny, p.doktorka byla mimořádně milá... Sice se jednalo o "banální" úpal, ale přesto měla v tu chvíli maximální péči. A za 2: měla jsem příležitost několik dní navštěvovat dětskou JIPku (opět zde)- tady ta péče byla naprosto fantastická - rodiče zde mohli být jakkoli dlouho, když se dítě dostalo z inkubátoru, tak tam máma mohla přespávat (logicky)... prostě žádný problém. Ale ono je to asi všude o lidech. Nicméně bych neváhala a nějakou tu stížnost podala - příjdou tam další děti - my ten stres přejdeme snáz, oni budou mít mnohem težší... Veronika
 Vladan 


V dětské nemocnici 

(10.6.2003 14:10:03)
Já se můžu podělit pouze o starší zkušenost. Před dvanácti lety jsem byl v nemocnici v Kyjově na dětském. Několikrát. Dvakrát se spálou (rodiče na návštěvu nesměly - bylo mi pět let a hodně špatně jsem to snášel). Dvakrát s nesestouplými varlaty (zpětně oceňuji, že jsem byl ještě moc malý, abych se styděl), a ty vitríny můžu potvrdit. Naproti nám - oddělený sklem - byl dívčí pokoj. Když mi prohlíželi pooperační stav varlat, tak jsem seděl na posteli přímo těch oken. Kdyby to bylo teď, propadnu se hanbou). Bylo povinné, aby se po operaci chodilo - asi to mělo nějaký důvod, ale mě bylo na umření. A jednou jsem byl na operací v Dětské fakultní nemocnici v Brně. Na očním. Za dva měsíce za mnou mohly rodiče pouze dvakrát a to jsem ještě musel speciálně na nějaký pokoj...spíš kumbálek...kde seděl vždy jen jeden z rodičů. Jinak se s námi nijak nemazlili a obávám se, že o nějakých utišujících prostředcích pří bolestivých výkonech na pacientech tam ještě vůbec neslyšely. Dětské nemocnice jsou vůbec problém - jak pro rodiče, tak pro děti.
 Stížnost 
  • 

adresy 

(11.6.2003 15:28:12)
Kontaktujte nás

Všichni, kteří nejsou spokojeni s péčí ve FN Brno, mají podnětné připomínky i náměty, mohou využít telefonního záznamníku:

5 3223 3622

K dispozici je celých 24 hodin denně. Ten, který zanechá kontakt na sebe, bude následně o výsledcích šetření informován.

Jestliže dáváte přednost písemnému kontaktu, můžete využít e-mailové adresy: fnbrno@fnbrno.cz. Rádi se budeme Vašimi záležitostmi zabývat.

Pokud chcete telefonovat do nemocnice a nejste si jisti, s kým přesně chcete na dané téma hovořit, zavolejte na telefonní ústřednu 5 3223 1111, kde Vám poradí a přepojí Vás.

Máte-li speciální připomínky nebo náměty ke stránce, napište na email jbendova@fnbrno.cz. Tím si zajistíte, že dostanete rychlou odpověď a že případný problém bude rychle řešen




 Melinda 


Padl na mě 

(14.6.2003 14:17:25)
strašný smutek z Vašich vyprávění..

Také jsem byla hospitalizovaná, a to poměrně často, ale s takovým přístupem jsem se opravdu nikdy nesetkala, a naštěstí si žádné trauma neodnesla...

Utřu si slzičky, a ač nevěřící, budu se modlit, aby Miška byla ušetřena..

Určitě to nenechte plavat, nikdo tady, už jen pro ty další děti, které přijdou... B*
 Kristina 
  • 

zkusenost 

(14.6.2003 23:02:29)
Já jsem jako děcko (asi 9 let) byla se slepákem na operaci v dětské nemocnici, byl to pro mě nejtraumatičtější zážitek. Dodnes nemám ráda zmínky o tom pobytu v nemocnici, byla jsem tam tři týdny, rodiče za mnou moc chodit nesměli...hrůza. Nejhorší na tom je, že se za těch třináct let nic nezměnilo. Kéž by to moje děti nikdy nepotkalo.
 Sylva 
  • 

Re: zkusenost 

(3.5.2005 12:45:19)
Mám taky pár zkušeností s nemocnicemi. Ikdyž se zde bavíme o dětských nemocnicích, totuo cestou bych chtěla upozornit na třebíčskou nemocnici. Přítel (nyní už manžel) měl před dvěma a půl lety havárii na motocyklu, přihodilo se mu to za Náměští nad Oslavou, takže odvezen rychlou záchrannou služnou byl do Třebíče (bohužel). Měl otevřenou zlomeninu pravé nohy, takže ihned po převozu byl operován. Naštěstí měl právě ten den službu zrovna pan primář a ten byl ještě z těch "plichtilů" nejlepší. Po operaci ležel manžel na JIPce, tam se k němu chovali ještě velmi dobře. U postele měl větrák (venku bylo kolem 30 stupňů), čisté povlečení, čistý "andělíček", dokonce mu dopřávali kojenecké vyživy. Horor nastal, když ho převezli druhý na den na obyčejný pokoj chirurgického oddělení. Když jsem za ním přijela, na sobě měl stále toho stejného "andělíčka" ješě z jipky a v jakém povlečení ležel, o tom se raději ani zmiňovat nebudu, nehledě na to, že měl v podstatě otevřenou ránu a tu nohu položenou na tom nevábně vypadajícím povlečení. Při operaci mu pan primář zapomněl zavést drén, takže protože mu rána začala hnisat, museli mu kus kůže nastřihnout a každý den vyplachovat stříkačkou plnou kysličníku...takže si jistě dovedete představit, jak příjemné to bylo. Když mu přinesli místu na potřebu, po odnešení si ještě musel zpět sestru vyvolat, aby mu přinesla nějaký lavor s mydlem, aby se mohl umýt. Sestra se tvářila velice ukřivděně. Když se asi po čtyřech dnech odhodlal pomocí berlí dojít si na záchod sám, sestru, která ho podpírala a pomáhala mu, ty ostatní sestry sjely a seřvaly, že to není její práce...Na závěr pak ještě dodám, že na svačinu dostávali pouze jediný krajíc suchého chleba a něco, co mělo být bílou kávou. Naštěstí po 14 dnech byl propuštěn a převezen do Brna, kde začal docházet do Úrazové nemocnice. (ikdyž to taky není žádná výhra. Teď byl manžel na vytažení šroubů a mladý pan doktor, který ho operoval, mu tam nejspíš omylem, nechal kus kovového štěpu, takže mu bylo doporučeno co nejdříve se opět nechat operovat....) co dodat.
 Markéta (dcery 3roky a 7 týdnů) 
  • 

Předat médiím 

(15.6.2003 17:10:11)
Po přečtení příspěvku musím reagovat - z vaší zkušenosti mě až mrazí, zvlášť když si představím, že bychom se mohli v dětské nemocnici také ocitnout...
Myslím si, že by mohlo být užitečné předat celou záležitost médiím. Z vlastní zkušenosti vím, že to bývá to jediné, čeho se lidé bojí. Jednak by se o tom měli dozvědět rodiče, kterých by se to mohlo také týkat (snad by se zamysleli nad tím, jaká práva mají oni i jejich děti) a možná, že kdyby si (o sobě) v novinách přečetl někdo z nemocnice, snad by se trochu zamyslel a pokoušel se něco změnit. Snad. Doufám.
Přiznám se, že bych sama v sobě asi taky nenašla dostatek sil podávat stížnost, natož pak žalobu (asi by se většina věcí dost obtížně dokazovala), takže poslat dopis do novin vidím jako nejschůdnější cestu. A sama mám zkušenost, že v redakcích bývají ochotni tyto věci zveřejňovat.
Držím palce, ať je Darek v pořádku, ať se už nikdy nemusí do nemocnice vracet (a pokud možno ani do žádné jiné) a ať nemá trauma z tohoto nepříjemného pobytu.
Markéta
 Lenka 
  • 

Byla jsem pouze na pohotovosti 

(1.7.2003 14:07:58)
Velice lituji, že jsem si tento článek nepřečetla dříve. Bohužel jsem neměla čas. Doufám, že si ho někdo přečte.
Je mi 26 let, ale nikdy nezapomenu na den, kdy mě maminka v 11 letech přivezla do „úžasné“ dětské v Brně na pohotovost s bolestmi břicha. Děkuji Bohu, i když v něj nevěřím, že jsem byla pouze na pohotovosti. Bylo tam mnoho dětí, většinou se jednalo o píchání uší, byla zima. Nejdřív vás prohlédne doktor a potom vás pošlou za specialistou. Jiný postup není/nebyl přípustný. Když jsem přišla na řadu, pan doktor mě prohlédl (měla jsem zrovna menzes) a podal mi kelímek se slovy „Chlapče běž se vyčůrat.“ Musel to zopakovat ještě jednou, protože jsme se s maminkou domnívali, že je s námi v ordinaci ještě nějaký chlapec – imaginární :). Po vysvětlení nakonec uznal, že to asi nepůjde. Poslal mě zpět do čekárny. Vzal pár pacientů a znovu mě zavolali. Celé se to opakovalo i s tím kelímkem. Celou dobu mi říkal chlapče. Aby to nebylo moc dlouhé, tuto procedůru jsem absolvovala 4x. Po třetím vyšetření mě poslal na ušní, nosní, krční ????? Paní doktorka se velice podivila, a napsala, že z jejího ODBORNÉHO hlediska jsem v pořádku. Pan doktor si to přečetl a vyšetřil mě počtvrté – naposledy. Potom se vyměnila služba a přišla doktorka. Ta mě prohlédla, oznámila, že už je ráno :) a napsala nám papír s tím, že mám jít k naší obvaďačce a ta nám vypíše papír na chirurgii. Obvoďačka mě prohlídla a řekla, že mám zánět vaječníků a poslala mě na gyndu. Musím přiznat, že jsem neměla tuto paní doktorce moc v lásce, ale jsem jí vděčná, že studovala medicínu pozorněji než doktor v dětské na pohotovosti. Vždyť mě tam ten slepák, který ještě pořád mám mohli vyoperovat. Ještě taková perlička. Na pohotovost jsme přijeli v 11 hodin, ve 3 jsme tam zůstali sami a v 7 jsme odcházeli. Mezi jednotlivými vyšetřeními, i když už jsem v čekárně byla jen já, pan doktor chodil na balkón kouřit. Vždy prošel čekárnou a zeptal se, jestli ještě čekáme. Maminka byla bezmocná, já taky, prostě jsme jen čekali. A ještě na závěr, jak je svět malý. Ten doktor byl bratr naší sousedky. Maminka do zjistila ze zprávy z nemocnice. Pochopitelně jí sdělila, co si o něm myslí.

 Ivana, vážně nemocné dítě 
  • 

jednat 

(9.4.2005 15:50:35)
Máme vážně nemocné 10měsíční dítě, v souvislosti s pobyty v nemocnicích: FN Plzeň-slabší, ale pokud trváte na svém informací se domůžete a Motol-výborná komunikace lékařů s rodiči, jsme se také potýkali s lecčím.
Chybami v lékařských zprávách (Plzeň), neochotou odpovědět na přímou a jasnou odbornou otázku... Nicméně těcht 10 měsíců, co o malého bojujeme, nás naučilo trvat na tom, že máme právo vědět, chtít informace od lékařů (nikoli od sester). Tohle vše jsme vymáhali (kromě Motolské nemocnice -Kardiocentrum, Neonatologie-, kde jsou lékaři velmi ochotní.
Nicméně v Plzni musíme tzv. "po nich jít", což v praxi znamená, že voláme přímo vedoucímu lékaři, trváme na osobní schůzce, pokud máme podepsat "Informovaný souhlas k hospitalizaci" (obvykle ho nosí sestra, s tím ať ho rychle podepíšeme) trváme na zavolání příslušného ošetřujícího lékaře a znovu s ním vše probereme, v našem případě spíš shrneme. Teď jsme v péči FN Plzeň a jsme takoví rodiče "potížisté", protože pořád máme otázky, chceme vše zdůvodnit, diskutujeme o možných alternativách. Stojí to obrovskou energii, nicméně ve výsledku nás lékaři začínají více brát, či spíše se nás bát. Zvláště poté, co jsme poukázali (písemnou formou) na nepřesnosti v lékařské dokumentaci, které potom byly skutečně opraveny. To kam nejlépe píchnot kanylu už mám také odhadnuté a vydobyla jsem si, že mohu být s dítětem na sálku, tudíž vždy lékaři opakuji: "Z hlavičky mu to vypadává, píchněte raději do nožičky" A on si tu radu vyslechne a zkusí to a opravdu to tam drží. Děťátku to pomáhá.
Nicméně Váš článek mne dostal. Teď máte dítě zdravé, ale představte si, že kdykoli v budoucnu ještě může FDN Brno potřebovat. Seberte odvahu a podejte alespoň písemnou stížnost, ve které shrnete do jednotlivých bodů to, s čím jste byly nespokojeni a co je zcela v rozporu s Chartou práv dětí v nemocnici. Pošlete to na ředitelství FN a třeba ještě na Českou lékařskou komoru.
Uděláte něco pro ostatní děti, které tam musí být.
A myslím si, soudě podle Vašeho článku, že na to máte.
Ivana
 šárka, karolínka 14m. 
  • 

novrozenecké odd. fdn brno 

(20.1.2006 12:34:06)
to co píšete v uvodním článku zní opravdu děsivě... nicméně mi to nedá abych se tak trochu nezastala fdn...karolinka se narodila o malinko dřív kvůli prenatální tachykardii... po 4 dnech ji z porodnice odvezli do fdn brno na novorozenecké oddělení... tam jsme byli spolu. prvních 5 dnů jsem byla o 2 patra výš, protože pokoj na nov. odd. byl plný, ale jak se uvolnilo místo ihned jsem se stěhovala na pokoj vedle. je to určitě i kvůli tomu, že většina novorozenat je kojená. ale byla tam i maminka která kojit nemohla, a stejně ji nechali vedle na pokoji. po 7 dnech nás propustili konečně domů. když nad tím přemýšlím opravdu nevím na co bych si stěžovala. spíš naopak sestřičky byli trpělivé se začínajícími maminkami a paní doktorka humlová a mudr. macků nám všechno pečlivě vysvětlili a uklidnili. snad jen pan doktor havlíček má rozlítané myšlenky a všude lítá jak tajfun. nicméně i on je svědomitý doktor. tedy závěrem toto oddělení zcela bez výhrad je plné profesionálů
  
  • 

"Plastika na Berkove" 

(10.4.2006 17:40:48)
Před 2 týdny syn prodělal již v pořadí třetí plastickou operaci na Klinice plastické a estetické chirurgie v Brně, Králově Poli, ul. Berkova /patří pod Nemocnici u sv. Anny v Brně/. Prostředí pro nás nebylo neznámé, věděli jsme, co nás čeká, synovi už bylo 7 let /na první operaci mu ještě nebylo 5/.
Musím všechny - sestřičky, paní učitelku a vychovatelku, lékaře moc pochválit. Měla jsem možnost být pokaždé se synem v režimu od 8 - 18 hodin. Nyní již spadal pod "povinnou školní docházku" a dopoledne měl školu, takže jsem za ním chodila až odpoledne. Pokud bych ale měla zájem přijít hned ráno, nikdo by mne nevyhazoval...
Personálem mi bylo vše vysvětleno /i několikrát, bylo-li to třeba, zejména při první hospitalizaci/, nikdo mne nebral na oddělení jako přítěž ani jako překážku provozu. Nesetkala jsem se tam ani s jednou maminkou, která by si stěžovala na přístup ze strany sester nebo lékařů, právě naopak. Byly tam i maminky s dětmi podstatně staršími /např. maminka s chlapcem po plastice rtu a patra téměř 14-ti letým/. Já jsem mohla na noc jezdit domů, maminky zdaleka měly možnost přespat přímo v zařízení /na mužském oddělení/, měly vlastní klíče pro průchod mezi odděleními.
Musím uznat, že ne vždy jsou rodiče na odděleních pro ošetřující personál bezproblémovým prvkem. Ale klidný a vstřícný přístup k rodičům je pomůže udržet bezkonfliktní komunikaci. S každým rodičem je jednáno individuálně a v rámci možností i "soukromě".
Chtěla bych dodat, že dětské oddělení na "Plastice Berkova" je cca pro 20-25 dětí, výsledky plastických operací jsou na tak vynikající úrovni, že sem jezdí rodiče s dětmi až ze severních Čech.
K telefonickému podávání informací - vždy je podává službu konající lékař a to v kteroukoli dobu /pochopitelně jsem nevolala v noci.../, sestra automaticky hovor na lékaře přepojuje s vysvětlením, že jediný lékař je oprávněný podat informace o zdravotním stavu.
 Makče dva kluci 


Rechirurgie v děcké 

(8.2.2010 21:23:40)
tak já jsem na chirurgii ležela ze synem 2krát poprve v roce 2006 po druhé 2007 a vždy jsem byla max.spokojená sestřičky i doktoři vstřícní a nikomu nevadilo že jsou tam maminky celý den.Já měla pokoj spolu ze synkem v té době tam byly tušim čtyři pokoje pro maminky z dětmi a na koho se nedostalo má možnost spát na ubytovně na proti nem.a z dítkem tam ,může být az do usnutí.Co se týče těch návštěvních hodin jde spíše o to aby babičky dědečkové tetičky apod...nebyly na odd.celý den ale jen v tu dobu kdy jsou návštěvy.To docela chápů jak by to odd.vypadalo kdyby za každým dítkem došly jen tři příbuzní a chtěli tam být celý den.....,ale je pravda že pokud někdo došel mimo návštěvní dobu nikdy nebyl vyhozen jen upozornen /aspoň v tu dobu co my jsme tam ležely/možná jsme trefili dobré směny ale já si nemůžu stěžovat ani na sestry ani na doktory a jídlo se taky dalo domáci to sice není,ale malý byl v pohodě a kdykoliv měl hlad mohla jsem si jít říct o jogurt,přesnídavku rohlík...~z~
 MUDr. jirka 
  • 

obhajoba 

(27.4.2006 19:00:55)
do jisté míry je tento příběh subjektivním názorem, ve kterém figuruje vlastní dítě. To je každý hned více citlivější a kritičtější. Já se musím FDN Brno zastat, protože přiznejme si, všecno je otázka peněz (těch zrovna ve zdravotnictví moc není), kvalifikace (těžko byste hledali v našich podmínkách lepší-- v dobrém).V neposlední řadě také špatnými zkušenostmi personálu s návštěvami, ale to těžko rodičům hospitalizovaného dítěte vysvětlíte. Tak se přestaňte dívat na sestřičku Stefanie a vraťte se zpět na Zem a hledejte taky něco pozitivního! pěkný den
 Berka 2děti-1a3.roky 
  • 

Re: obhajoba 

(26.6.2006 22:47:14)
Vážený pane doktore,vaše reakce mně pěkně rozčílila.Jsem 12 let zdravotní sestra na onkologii a matka 2 malých dětí!Nechápu,proč sem motáte peníze!!!O těch ROZHODNě!!!není!Je to jen a jen o přístupu nás zdravotníků!Já byla s oběma dětmi v nemocnici letos v únoru,tj.2006,na jiném oddělení a bohužel přístup sester je úplně stejný.Byla jsem otřesená jejich chováním vůči dětem,vůči rodičům,a celkovým vztahem k tak důležité práci jako je práce s dětmi.Bohužel v Brně nemáme na výběr a jinou Dětskou nemocnici v blízkém okolí nemáme,tak se na to hřeší.Já poté,co jsem s dětmi zažila na infenkčním oddělení,budu ještě daleko ostražitější,neústupnější,a všudypřítomná a pro personál obtěžující matka!Jedná se totiž o moje děti a nedopustím,aby je někdo trstal za to,že si dovolily být nemocné!!!Vy buď děti nemáte nebo už odrostlé nebo žijete v nějakém nepochopitelném vakuu!Styďte se,že hájíte něco takového,co se tam děje!Nebo si tam běžte na 2-3měsíce zastážovat,možná byste názor změnil!
 hana, Brod 
  • 

Re: obhajoba 2!!! 

(20.7.2006 14:20:15)
po přečtení článku jsem byla velice v rozpacích!Jako dítě jsem rok co rok podstupovala pravidelné operace na ortopedické klinice/18 operací/u pana primáře MUDr. Bořka Crhy. Nebyly dovoleny žádné pobyty rodičů na pokojích, návštěvy ANO, a musím přiznat, že neni nic lepšího, než když se rodič pobytu dítěte neúčastní!!!!!Jsem matka 2 dětí, měli jsme taky velké problémy s jistým panem doktorem v jiném městě, bohužel jsme museli podstoupit hospitalizaci - já s 6 týdenním dítětem. A neni nic horšího, než se dívat, jak je vaše dítě napojeno na přístroje. My matky to vidíme všechno jinak, ale ruku na srdce, vždyť lékaři nejlépe vědí, jak dítě léčit, ikdyž se to může zdát jakkoli drastické!Milá paní, vždyť by Váš syn nepřežil, kdyby nebylo včasné péče!!!!!
 Oggová 


Re: Re: obhajoba 2!!! 

(20.7.2006 14:36:51)
Hano, není nic lepšího než když se rodič pobytu dítěte neúčastní?????????
Možná pro tebe ano, pravděpodobně je to skvělé pro nem. personál, pro mne ne. V cizím neznámém prostředí, v prostředí, ve kterém není mému dítěti dobře a ve kterém víc než kdy jindy potřebuje mít někoho blízkého u sebe budu prostě se svým dítětem. I kdyby bylo napojeno na jakékoliv přístroje.
Když byly synovi 3 roky byl v nem na inf. odd, bylo to před 11 lety, neexistovalo být tam s ním. Trpěla jsem já, i on. Dcera byla v nemocnici, když jí bylo 7 let, bylo to před 6 lety. Mohla jsem tam s ní být přes den, večer jít domů. Chodila jsem do práce, takže jsem s ní byla celé odpol a večer, potom šla domů. Dcera na to dodneška vzpomíná a říka, jak byla ráda, že jsem s ní byla aspoň odpoledne.
Se svou skoro dvouletou prťávkou jsme byla v nem. 3x. Protože to jde, nikdy bych ji tam nenechala samotnou. Poslední pobyt, zhruba před 14 dny, na ní zanechal dost výrazné psychické změny. Nevím, jak by to vypadalo, kdyby tam byla sama. Kdo by ji držel za ruku, objímal a tišil, když plakala? Kdo by si s ní hrál? Kdo by ji poskytl náruč?
 hana, Brod 
  • 

Re: obhajoba 2!!! 

(20.7.2006 14:20:15)
po přečtení článku jsem byla velice v rozpacích!Jako dítě jsem rok co rok podstupovala pravidelné operace na ortopedické klinice/18 operací/u pana primáře MUDr. Bořka Crhy. Nebyly dovoleny žádné pobyty rodičů na pokojích, návštěvy ANO, a musím přiznat, že neni nic lepšího, než když se rodič pobytu dítěte neúčastní!!!!!Jsem matka 2 dětí, měli jsme taky velké problémy s jistým panem doktorem v jiném městě, bohužel jsme museli podstoupit hospitalizaci - já s 6 týdenním dítětem. A neni nic horšího, než se dívat, jak je vaše dítě napojeno na přístroje. My matky to vidíme všechno jinak, ale ruku na srdce, vždyť lékaři nejlépe vědí, jak dítě léčit, ikdyž se to může zdát jakkoli drastické!Milá paní, vždyť by Váš syn nepřežil, kdyby nebylo včasné péče!!!!!
 Xantipa. 


Re: Re: obhajoba 2!!! 

(20.7.2006 15:30:09)
Hano, chcete říct, že byste nechala své dítě v nemocnici samotné, porotože Vás to nervuje? To snad ne. Můj syn byl naštěstí hospitalizován pouze jednou. Měla jsem jasno, že sám tam nebude. Jenže nebyl volný pokoj pro dítě s doprovodem. Na příjmu se strašně rozčilovali, co si to dovoluji chtít tam zůstat, když to nejde. Já byla přesvědčená, že to půjde, když se bude chtít. Šlo to, nastěhovali mi do jeho pokoje křeslo a spali jsme v křesle - s manželem na střídačku, protože doma jsme měli ještě další 2 děti. Byl také napojený na kde co, hadičky byly všude a i když procitl vždy jen na moment, byl moc rád, že tam někdo u postele je, kdo ho pohladí, promluví s ním, vymění obklady apod. My jsme byli rádi, že celou dobu, co mu bylo nejhůř, jsme mohli být s ním. Potom, když už na tom nebyl tak zle a neměl bolesti, chodila k němu dopoledne učitelka z MŠ - prý tam jsou služby, aby se děti nenudily a my chodili dopoledně, abychom s ním mohli projít vyšetřením a pak odpoledne, aby tam nebyl sám. Když usnul, odcházeli jsme - bylo mu 5 let.
Žádné trauma z pobytu mu nezůstalo.
Ale myslím si, že pro dítě to musí být strašné, být v cizím prostředí, s cizími lidmi, často bolestivé zákroky - i dospělý toho má kolikrát dost.
Já osobně bych dítě nenechala v nemocnici samotné - vždyť i psychika léčí, ne jen medikamenty.
 Hana (2děti) 
  • 

Re: Re: obhajoba 2!!! 

(20.7.2006 15:41:12)
Hano,

nevím, jak by jsi na tom byla ty. Ale já nelituju, že jsem byla se svojí dcerou ve chvílích, kdy BYLA napojená na přístrojích, kdy měla v ručičce kapačku, kdy se probírala z bezvědomí... A děkuji svému muži, že neřekl půl slova, když jsem mu po telefonu oznámila, že jsem přistoupila na poplatek FDN v době, kdy to pro rodinu znamenalo vyčerpat za dvě noci finanční limit na týden, (pokud si dobře vzpomínám 450Kč za noc), jenom abych tam mohla být. Mohla jsem jí totiž otírat slzičky, číst, povídat, hladit, v noci jsem téměř nespala, protože měla děsivé sny a téměř nespala. Kdybych neseděla vedle ní, tak kdo? Přivázali by ji, aby si nesedla, dali by jí plínu (mísu mi pro ni dali až po mém dost drsném výstupu) a ponížili ji. Ty by jsi svému dítěti radši nechala dát tu plínu a přivázala ho k postýlce, viď? Ano, i ji zachránili. A přežila by to i bez mé přítomnosti, ale já bych měla hrůzu z těch představ, co prožívá, když tam nejsem. A věř mi, že jsem zažila i to, že v okamžiku, kdy sestry zjistily, že mám dva tituly, tak to najednou byla "beruška" "andílek" a "zlatíčko". Předtím jim ani nestála za oslovení a potom jí najednou i hračky přinesly.
Nelituju, že jsem s ní byla v době, kdy jí brali nosní mandli a kdy sloužily super sestry. Ani ty by u ní nemohly sedět, nemohly by jí hlídat. A mmch. ten skvělý a profesionální personál jí NEDAL kapačku antibiotik, i když měla v dokumentaci průkaz, který dostávají děti se srdeční vadou, a který viděl i anesteziolog i lékař na příjmu... Zjistila to až lékařka na sále, která je pečlivá a dokumentaci prochází. Hodinu čekala, než kapačka vykape a bude dostatečný časový odstup. Malá celou tu dobu ležela v polovědomí na sále a ta lékařka u ní seděla ( a taky pak od malé dostala obrázek a kytici růží).
FDN dělá velikou chybu, že odmítá maminy. Ušetřily by tím čas sestrám, které by pak nemusely dělat spoustu nekvalifikované práce, jenže by byly pod dozorem a musely by se k dětem chovat vlídně.... Což je asi potíž.
Dostal se mi do rukou letáček, že máma má právo být s dítětem ve FDN - pokud je mu míň než půl roku!!!!! Pak rozhoduje lékař. CHACHACHA pokud vím, tak ani jedné mé známé to právo nepřiznali a já jsem jediná, co si postavila hlavu a nedala se vyrazit. Zachránila mne kouzelná věta: "Zaplatím nám nadstadart."
 Líza 


Re: Re: obhajoba 2!!! 

(20.7.2006 16:25:47)
Jako že to, co je tak strašně traumatizující už na pohled pro dospělou a svéprávnou matku, necháš to dítě zvládat samotný, jen abys ty neměla to trauma? Rozumím dobře?
 Hana (2děti) 
  • 

Re: obhajoba 

(20.7.2006 16:24:57)
Pane doktore,

já jsem ve FDN zažila jak bezvadné lékaře a sestry, tak naprosto bezcitné stroje. Když jsem tam před třemi lety přinesla v náručí dcerku, tak jsem měla štěstí a ujal se nás lékař, který mne dokázal uklidnit, dcerku i přez její vážný stav rozesmál a opravdu se snažil nám rychle a efektivně pomoct. Byla nutná hospitalizace a tak nás poslal do příjmové ambulance. Slyšela jsem, jak tam volá říká:"nenechte je čekat, ta malá musí co nejdřív na pokoj a maminka je už taky vyčerpaná. Ta slečna co tam teď venku sedí to ještě chvíli vydrží". Čekali jsme půl hodiny, než si mladý pan doktor dopil kávu (to bylo sdělení sestřičky, kterou jsem prosila o hadr, protože malá tam zvracela na podlahu) a pak vzal slečnu, jejíž maminka sama říkala, že nám dá přednost, že oni klidně počkají.
No a pak začal boj o moji přítomnost. Neexistuje - to byla odpověď mladého lékaře, který mi dal jasně najevo, že jsem hmyz, když mi dítě poblinkalo blůzu a jim židli. Moji žádost o vozík, že už malou neunesu zamítl prohlášením, že má nohy. Vyřešila to moje věta: "zaplatím i nadsandart". A už to lítalo. A na oddělení mne sestra seřvala, jak to, že malá stojí (donesla jsem ji, ale pak jsem ji už musela postavit, ve čtvrtém měsíci těhotenství je nošení 16ti kilovéhio dítěte opravdu náročné).... A pak zase byly rozdíly: jedna sestra byla milá, usmála se, když vešla klepala. Druhá mi ani neodpověděla, když jsem se jí ptala, jestli by ve 20:00 nepřevzala naše věci od manžela, který dřív nemůže přijet. Změna nastala, až když na oddělení volal můj šéf a představil se jako děkan fakulty a chtěl mluvit s paní doktorkou .... To i ta sestra, postižená němotou rozvázala.
Nemůžu si pomoct, ale tenhle pobyt mne dokázal FDN znechutit navždy. I když tam jsou i bezva doktoři a sestry, ty, se kterýma jsem se setkala tenkrát ve mne budí obavu, že bych na ně mohla narazit i příště.
 JT 
  • 

Kriticke, nekonstruktivni, hystericke 

(23.5.2006 9:27:46)
Co vic dodat.
 Vážný (2 děti) 
  • 

Re: Kriticke, nekonstruktivni, hystericke 

(2.10.2006 1:42:31)
Váš (idiotský) názor mi připomíná Svěrákovu "pozitivní konstruktivní kritiku" z Nejisté sezóny.

Práva dětí tady máme už od konce totality. Pro nemocnici mohou být rodiče dobrým doplňkovým příjmem (snižují náročnost zátěže na střední personál a ten jejich pobyt za cca 400 Kč denně odpovídal slušnému penzionu, nikoli nemocničnímu pokoji s divným jídlem a řadou dalších maminek).

O zdraví sebe a svých dětí rozhoduji já, v případě hrozby vážných důsledků může lékař rozhodnout proti rodiči nebo bez rodičů, ale musí zpětně požádat v případě sporu o souhlas k hospitalizaci soud (to je v Listině základních práv). Mám právo být informován (rozumí se písemně) a souhlas k zákroku bych měl podepisovat pod konkrétní diagnózu, nikoli na cyklostilovaný kus papíru.

Mělo by být samozřejmé, že lékař a v mezích schopností i ošetřující personál je schopen podat pacientovi i rodičům informaci.

 Petra+Mišák 
  • 

Jak se nezamilovat? Snadno 

(2.11.2006 15:39:21)
Přečetla jsem si článek a s hrůzou si uvědomila, že se za těch osm let ve FDN Brno mnoho nezměnilo.
Dnes mi doma odmlouvá zdravý, krásný osmiletý kluk. Jen naši blízcí vědí, že se mu přes půl bříška táhne jizva. Proč?
Míša se narodil císařským řezem s poctivými čtyřmi kily porodní váhy a od začátku se měl čile k světu. Ve třech týdnech začal najednou horečkovat. Jeho pediatrička nám okamžitě doporučila jet do nemocnice – u takového miminka horečka hlásí vážný problém. Ve FDN Brno nás chvíli nechali čekat v narvané čekárně, ale faktem je, že nás vzali přednostně – jiné tak malé mimčo tam nebylo. Doktorka na něj koukla jedním okem, zeptala se na příznaky, z kterých jsem objektivně mohli uvést jen tu horečku a poslala nás na rentgen (!). Rentgen nic neukázal tak prý máme jít domů a horečku srážet ibuprofenem. Konec, tečka.
Po dvou dnech, kdy se mi synek nechtěl hnout od prsu a přesto zhubl na porodní váhu, plakal, kroutil se a vzdychal (i miminko umí vzdychat!), kdy jsme střídavě jásali nad poklesem teploty po ibuprofenu a propadali zoufalství, když začala lézt zase nahoru, nás měli v nemocnici zpět. Tatáž doktorka koukla do papírů a povídá: “ Já mu nevzala moč? To jsem ale kráva…“ Já to tehdy neslyšela, protože jsem konejšila synka, ale manželovi to vyrazilo dech natolik, že ani nehlesl. Později mi řekl, že ještěže tak, že by jí jinak asi přerazil.
A tak si nás tam nechali s prudkým zánětem močových cest. Sice bylo vidět, s jakým „nadšením“, ale kojila jsem, tak jim nic jiného nezbylo.
14 dní jsem proseděla na kovové židli vedle postýlky, ve které ležel synek napojený na infúzi, kojila toho hladovce shrbená a zkroucená, vecpaná mezi dvě postýlky, doufala, že mě sestra v noci vzbudí, až se malý probudí na kojení (dostala jsem lůžko v pokoji na druhém konci chodby a po dvou nocích na židli jsem si už musela jít lehnout), lezla sestrám na nervy svou snahou starat se o něho sama (představte si, že jsem své první miminko chtěla sama převlékat a přebalovat!) a marně naháněla doktory a snažila se zjistit, proč má proboha v jeho věku zánět ledvin! Po sérii vyšetření, kdy nás šoupali sem a tam jak balík s mléčným přívěskem (co jiného jsem pro ně byla, než otravný stroj na mléko) a já se zase nic nedozvěděla, už jsem se fakt sesypala (žádný div v šestinedělí). Když se do toho naštvaně vložil manžel, doktorka se hrozně divila, co prý mi je, vždyť mi přece všechno říká!
Po 14 dnech jsme z nemocnice vypadli a doufali, že to byla jen noční můra, která se nebude opakovat. Za tři týdny jsme tam byli zpátky se stejnou diagnózou.
Ukázalo se, že překážka na močovodu sama od sebe nezmizí, dál bude městnat moč a v ní se budou vesele množit „zubaté potvůrky“ – třeba obyčejné E.coli. Náš druhý pobyt v této nemocnici byl o něco veselejší, byly totiž prázdniny a my byli na oddělení pro velké děti. Sestry prima a dokonce se našel i jeden (!) mladý doktor, který mi podrobně vysvětlil, co že to malému vlastně je a co se s tím dá dělat a že nejlepší by zřejmě bylo operovat. Teď ale bude muset být trvale na chemoprofilaxi, aby se záněty neopakovaly.
Potřetí jsme v dětské skončili, když bylo Míšovi osm měsíců, po lékařem doporučeném vysazení léků (byl bez nich přesně tři dny). Tehdy to bylo nejhorší a mně konečně došlo, že lékaři opravdu nejsou „bozi v bílých pláštích“. Při vizitě lékařka vtrhla do pokoje, nepozdravila, maximálně mě sprdla, proč není malý svlečený, řvoucí a vyděšené batole fofrem prohlédla, na nic se nezeptala, načmárala něco do karty a zmizela. A chraň bůh, abych se do karty podívala! Když to sestry zjistily, prostě ji odnesly. A taky třeba odnesly malého neznámo kam a když ho vrátily, opět řvoucího a vyděšeného, ukázalo se, že byl na odběru krve. Když jsem protestovala, proč mi to neřekly, abych mohla být s ním, divily se proč jako. Stále jsem kojila, synek nebyl žádný drobek a udržet ho při tom v náručí už se prostě nedalo. Tak jsem si ho začala brát na kojení na pokoj. Když se o tom dozvěděla doktorka, vyjela na mě, jak si to představuju, na mém pokoji je jiná mikroflóra, co když malý něco chytí (narvaný antibiotiky až po uši). Na můj dotaz, ať mi tedy poradí, jak mám v pokoji pro pět dětí se dvěma maminkami nakojit na židli skoro osmikilové batole a jestli mi v tom případě doporučí přestat kojit, jen něco zakoktala a ztratila se.
Když nám pak při propouštění urolog na dotaz, zda není možné těm infektům trvale zabránit, řekl, že se nedá nic dělat, že s tím prostě bude muset žít, došla nám trpělivost.
Zkontaktovali jsme dětskou urologii v Olomouci a objednali se. Mezitím Míšovi zase našli v moči bakterii, bohužel nějakou pěkně odolnou mršku. Nefrolog pokrčil rameny – znova hospitalizace a antibiotická léčba. Nakonec jsme ho ukecali, antibiotikum sehnali sami a jezdili denně na injekci. Míšovi totiž subjektivně vůbec nic nebylo.
A pak jsme konečně absolvovali vyšetření v Olomouci. Okamžitě zařazení do operačního programu, operace za dva měsíce, pokud prý nechceme, aby skončil s jednou ledvinou.
A teď tohle smutné vyprávění nabírá obrátky ke šťastnému konci.
Míšu operovali téměř přesně na den rok od jeho první zkušenosti s nemocnicí. Na olomoucké dětské klinice jsme měli pro sebe svůj pokoj. Dostali jsme ho už na předoperační vyšetření v narkóze, ale moc jsme v něm nepobyli. Na vyšetření jsme mohli přijít brzy ráno (to šlo, máme v Olomouci příbuzné), odejít jsme měli odpoledne, až bude prcek bezpečně z narkózy venku, ale už po obědě mi doktorka s pohledem na synka lítajícího jak čamrda po chodbě, povídá: „Víte co, běžte. Evidentně už nás nepotřebuje“.
Na operaci nastupoval taky brzy ráno, odnesla jsem ho skoro až na operační sál. Hned po operaci mi ho ukázali a doktorka mě posílala domů (do Brna) s tím, že na JIPku za ním nemůžu. Já už ale byla vycvičená, šla za primářem, dostala místo na společném maminkovském pokoji a hned druhý den seděla na JIPce u Míšovy postýlky. Dostala jsem ho odtamtud o den dříve! Hlavně díky primáři, který byl sice srandista, ale měl rozum a pochopení. Míša nechce pít z flašky? No tak ho nakojte! Nebudeme vědět, kolik toho vypil? No bóže, hlavně že je spokojený. Potřebuje pochovat? Tak si k němu lehněte! Chlapeček na vedlejším lůžku měl stejnou operaci jako Míša dělanou dvě hodiny před ním, ale nemohl mít u sebe maminku (3 další sourozenci) a z JIPky šel až den po nás. To o něčem svědčí, ne?
Na oddělení jsem si po zkušenostech z Brna připadala jako v ráji. Ráno po snídani sestra ohlásila vizitu, přišla příjemná usměvavá doktorka, pozdravila, zeptala se, jak se vede, co nového, pak požádala, ať malého rozbalím, prohlédla ho, nechala zabalit a řekla co a jak dál. Žádné stresy, nervy, Míša se celou dobu culil. Nechce spát v postýlce? Vemte si kočárek! Venku je pěkně, zítra se běžte projít do zahrady. Přijela za Vámi parta kamarádů v historických kostýmech? Proč jste je nevzali nahoru na oddělení? Já jen zírala. Žádný lékařský zásah neproběhl beze mě, o všem mě informovali, lékařka mi kreslila do notesu močové ústrojí a vysvětlovala, co proběhlo a co může nastat… Prostě jsem si připadala jak ve snu.
A když nás propustili a my po týdnu při kontrolním odběru s hrůzou zjistili, že má Míša v moči zase tu stejnou potvoru, jako před pár měsíci, v Olomouci mu vyčistili předkožku a potvora byla pryč. Bez antibiotik. Že to nenapadlo doktory v Brně? Mají toho přece tolik…

Když se dnes dívám na svého šikovného, hubatého, spokojeného osmiletého syna, s vděčností vzpomínám na paní docentku z Olomouce, která svým rozhodnutím zřejmě zachránila jeho malou ledvinu, a na všechny tamní lékaře a sestry, kteří nám tu těžkou dobu svým přístupem co nejvíce usnadnili. A na FDN Brno? Na tu se snažím zapomenout.
 Sova 
  • 

Není všechno zlato,co se třpytí 

(12.11.2007 13:56:18)
Ráda bych reagovala na článek o dětské nemocnici.
Myslím, že pohled na věc není jednostranný. Paní se nijak zvláš´t nezmiňuje o zdravotním stavu dítěte,o tom,jestli mělo ustlanou postel,dostatek pití,popřípadě jídla, neřeší vztah sester k dětem ańi přístup lékařů k dětem. Stále si jen stěžuje na postoj vůči ní. Ale pozor! Kdo je tady tedy pacient? Dítě nebo rodič? Mám poslední dobou pocit, že si rodiče pletou dětskou nemocnici s hotelem. Nějaké dodržování chodu nemocnice a oddělení neexistuje. Oni chtějí mít přístup kdykoliv kamkoliv, sestry a lékaři tam nejsou od toho,aby se starali o pacienty,ale jako informační servis a roboti,kteří stojí u dveří a s úsměvem na tváři vítají návštěvy...
Chápu,že jako rodiče,chtějí mít lidé informace o stavu dítěte,ale taky by měli možná vzít v úvahu,že takových rodičů tam má třeba 70 dětí na klinice.Opravdu máte pocit,že jde všechno teď hned? Nemyslíte, že si sestra i lékař musí určit priority?Ani sestra ani lékař neurčují návštěvní hodiny.Oni jsou pověření tím je dodržovat.A pokud se matka bude se sestrou po telefonu dohadovat proč tam nemůže být,nemůže se divit,že sestra je nepříjemná.Má jinou práci ... Co se týče informování o operaci, dítě je přijato s podezřením na slepé střevo,tudíž rodiče jsou informováni o možné operaci.Podepisují souhlas. Opravdu mysl´íte,že je možné volat každému rodiči každou změnu? Od toho je v nemocnici,aby o něj bylo prioritně postaráno,ne aby první byli rodiče informováni o něčem,s čím už souhlasili... co se týká probouzení po narkóze, opravdu nejde odhadnout,jestli se dítě probudí za čtvrt hodiny nebo za dvě. Každé se budí jinak.Narkóza jsou léky,které ovlivňují člověka,tudíž se prostě nedá odhadnout doba působení.Co se týká měření tlaku, není dáno,že se měří vždy po 15 minutách.Tohle měření určuje lékař anesteziolog a ordinaci píše do dekurzu.Někdy se měří 8x po 15 minutách,někdy 4x po 30 a td... A rozhodně neuvěřím tomu,že za 4,5 hodiny to dítě nikdo nepřeměřil.Tohle opravdu není pravda.Může se stát,že provoz způsobí,že se jedno měření vynechá,ale rozhodně se nestává,aby se dítě neměřilo vůbec,to je lež.Co se týká jídla a pití,opět jsme u toho.Rodiče zásadně nerespektují to,co se dozví.Dítě po operaci opravdu nemůže nic,než čaj.Možná došlo k chybě v tom,že nějaká sestřička řekla "pouze náš čaj",ale jinak naprosto běžně rodiče bývají seznámeni s možností ledových čajů.A mimochodem,myslím,že vypít několik litrů džusů a jiných ovocných šťáv nebude totéž,jako sníst přesnídávku... to množství vitc bych možná trochu řešila.navíc přesnídávka je upravená tak,aby vyhovovala zažívání kojencůa batolat,tudíž po operaci opravdu škody nenapáchá.Oproti džusu,například.
Prostě si myslím, že v poslední době jsou media plná skandálů z nemocničního prostředí, které - uznávám . jsou hrozné. Ale na druhou stranu, mám pocit, že se zapomíná na to,že v nemocnici pracují lidé.Nesmí se stávat chyby,které ohrožují pacienty,ale pokud si rodič stěžuje na návštěvní hodiny,na chuť čaje a občasný informační šum, je to opravdu o netoleranci,protože pokud má oddělení kapacitu 28 lůžek,zaplněných je například 17, a k tomu jsou dvě sestry, promiňte mi,ale nejde se usmívat jako měsíček a s radostí vyhovět každému přání a to nejpozději ihned. Práva dětí jsou hezká věc a bylo by opravdu krásné,kdyby jedna sestra měla na starost 5 dětí a jejich rodiče, ale bohužel, tohle není otázka sestry ale legislativy. Někdo vyvěsí práva dětí a rodičů a chod odělení zůstane beze změn.A pak to vrhá špatný stín na nemocnici a její zaměstnance. Ale já si stejně myslím, že nejdůležitější je, že dítě má takovou péči,že odchází zdravé a v pořádku a ne to, jestli by rodiče brali lepší přístup...
 Sova 
  • 

Není všechno zlato co se třpytí ll. 

(12.11.2007 14:07:57)
A ještě jednu věc bych ráda dodala. Chápu, že matka mohla být rozhořčená a naštvaná,ale zmínky o tom, jak sestra "týrá" dítě před operací považuji za výkřik do tmy. Nemá ani ponětí,co je potřeba a co se děje. A jeslti je tak zkušená matka,mohla by vědět, že díte v cizím prostředí prostě může brečet.A pokud uvidí cizí osobu,nedej bože,pokud ta osoba tomu dítěti jde cokoliv dělat,například podávat do pusy léky před operací,stává se,že dítě "řve", ale opravdu řve,jako by ho na nože brali.A co má sestra dělat? OPohladit dítě a říct nemusíš to papa,kašlůem na to,že to pan doktor naordinoval... nebo se musí pokusit jakkoliv do dítěte ty léky dostat? Kdyby ty léky nebo jakékoliv jiné manipulace s dětmi nebyly nezbytné,sestry by se jistě daleko radši s takovými dětmi pomazlily nebo si s nimi hrály. Sestry jsou totiž ženské,ne mrchy,které si hojí své mindráky tím,že týrají děti. jenže problém je v tom, že články píšou jen ti,kdo jsou nespokojení.Maminky,které odchází s díky a s úsměvem si stěžovat nebudou,ale bohužel ani nenapíší článek o tom,že dětská nemocnice a personál v ní není dům hrůzy,ale odborné pracoviště,kde se léčí nemoci a zachraňují životy.
 Doktor 
  • 

Možná? 

(19.5.2010 23:21:34)
Neznám sice dětskou nemocnici, ale jestli se něco takového stalo, doporučil bych se SLUŠNĚ a KONSTRUKTIVNĚ obrátit na vedení nemocnice.

Komerční sdělení

Zajímavé recepty

Vložte recept

Další recepty nalezte zde


(C) 1999-2022 Rodina Online, všechna práva vyhrazena.


Četnost a původ příjmení najdete na Příjmení.cz. Nejoblíbenější jména a význam jmen na Křestníjméno.cz. Pokud hledáte rýmy na české slovo, použijte Rýmovač.cz.

Všechny informace uvedené na těchto stránkách jsou obecné povahy a jejich používání je plně ve vaší odpovědnosti.
Jakékoliv otázky zdraví vašeho nebo vašich dětí je nutné vždy řešit s vaším lékařem.

Publikační systém WebToDate.