| Přihlásit se | Nová registrace
tisk-hlavicka

Názory k článku Postelové scény

Jako stromPodle času
 Celkem 18 názorů.
 Bětuška (11 m) 
  • 

Mě rodiče utahají 

(17.8.2001 7:06:57)
Ahoj, Silvie,

tak to vlastně usínáte ve stejnou hodinu, jako já. U nás je v osm večer zábava v nejlepším, po deváté se vykoupeme, oblečeme do nočního, dostanu pořádnou večeři (zoubky si ještě nečistím) a když mě naši dají do postýlky, ani moc neprotestuju. Mám tam spoustu hraček, tak se bavím dál, i když někdy po celém dni padnu. Nemám ráda, když si ještě hraju a rodiče (spí hned vedle mé postýlky) zhasnou, to se je snažím přesvědčit, že mají rozsvítit, ale ještě se mi to nepovedlo - nevydržím plakat déle, než pár minut.
Odpovědět
 Jitka, Ríša 3 roky 
  • 

dětičky čtou jiné knihy... 

(17.8.2001 9:12:30)
Ahoj Sylvie, to znám.... Taky jsem měla všechno natudované, ale realita byla úplně jiná a náš drobek měl pochopitelně naprosto jiný názor. Sice nevím, která literatura ti doporučuje v noci nekojit, že se tím kazí zuby - to mi připadá dost divné, každá další literatura, co jsem četla, naopak doporučuje kojení co nejdýl. Já jsem Ríšu kojila do 18 měsíců - prostě proto, že se rozhodl, že něco tak dobrého si rozhodně, ale rozhodně nedá vzít a pravidelně cca 2-3x se toho dožadoval i v noci. Občas se taky uřvával do spaní, ale nechtěl do naší postele, prostě si zabral svůj pelech a dodnes s náma spát nechce, i když mu to někdy nabízíme. v 18 měsících se nějak rozhodl, že mlíka bylo dost, teď už jsem velkej, a během 3 týdnů se sám odstavil - což mu pochopitelně nebránilo v tom, aby se až do dvou let stále 2-3x za noc budil a dožadoval se džusu...Prostě dělej to, co ta tvoje beruška chce, a´t je spokojená, já vím, že občas (někdy dost často) je to pro nás nervák - neumím si přdstavit, že by v noci k němu vstával tatínek - ten spí tak tvrdě, že ani Ríšův řev v noci hlady ho nevzbudil, takže by asi hlady umřel, a stejně tak si neumím představit, že tatíček by vstal tak, aniž bych se já probudila, my mámy máme tak nějak asi lehčí spaní. Takže výsledek - ty se vyspi, jdeš do práce, já ho stejně musím kojit, tak co byx vstával...
pevný nervy, však to zvládneš.. jen si neumím představit, že bych měla dvojčata nebo trojčata s takovým apetitem jako Ríša - to bych asi nedělala nic jinýho, než krmila...
držím palce.
Jitka
Odpovědět
 Dana, kluci 6 a10 
  • 

teorie a praxe 

(17.8.2001 13:59:31)
Jo jo, jak praví klasik, šedivá je teorie a zelený je strom života. Nejlepší je řídit se vlastními pocity a selským rozumem. Moudré knihy na mě někdy dělají dojem, že je psal někdo, kdo sám žádné děti nemá.
Přeju všem maminkám miminek, aby se ve zdraví dožily nerušeného spánku - se zaháněním dětí do postele si ale ještě dlouho užijí. :-)

Zdraví
Dana
Odpovědět
 Sylvie 
  • 

Re: dětičky čtou jiné knihy... 

(21.8.2001 18:41:09)
Ahoj Jitko,
ne, že by literatura doporučovala v noci nekojit. Jenom doporučuje buď nekojit nebo po kojení vyčistit zuby, což se dělá blbě, když u prsu dítě usíná, že? Prvně jsem to četla asi před rokem v Betynce a od té doby jsem na to narazila i v jedné knížce (název si už nepamatuju) a na přednášce. Kojit rozhodně nepřestávám, ovšem od té doby, co malá zjistila, jak chutná pevná strava, ze do mlíčka moc nehrne a má prsa neslouží už ani tak jako zdroj potravy, ale spíš jako utěšovadlo. U nás manžel taky v noci nevstává, ale chodíme pozdě spát, tak když se malá v té době vzbudí, chodí ji tišit on. Opravdu to funguje. Na mne reaguje hysterickým řevem, pod tátovou rukou se zavrní a usne. A rána u nás vypadají zhruba takto: nechutně brzy Verča vstává, a protože má svoji postýlku propojenou s naší, doleze si ke mně a spustí řev. Rozespale ji dám k prsu, napije se a mezitím, co se snažím jakž takž pospávat, tak se po mně prochází, kouše mě do nosu, tahá za vlasy a tak podobně. Ovšem před spícím tatínkem se vždycky posadí, kouká na něj jak na svatej obrázek, většinou mu udělá "malá, malá" - a hups, už zase leze po mně...
Ahoj Sylvie
Odpovědět
 Hana, Dcera 2 roky, 6týdnů těhotná 
  • 

Postelové scény 

(17.8.2001 21:24:54)
Já mám takovou zkušenost. Malou jsem přivezli z nemocnice naučenou kojit, kojit, kojit. Takže jsem kojila i v noci. Bohudík ne v posteli, jelikož ji máme palandovou, atak jsem se bála aby malá nespadla, a tak jsem po třech hodinách vstávala. Když malá nechtěla usnout vymýšlela jsem ukolébavky, vozili jsme jí v dětském kočárku nic. Až se manžel naštval a to bylo malé teprve 2 měsíce, zavřel mě do obýváku a nechal malou probrečet, nikdo k ní nesměl. A malá div se už nechtěla nosit a šla v klidu spát. Ale kojit jsme v noci nepřestali. Pak přešla 8 měsících na Nutrilon a budila se jednou za noc skoro do dvou let. Než bych jí vysvětlovala, že pít se večer nemá, tak jsem ji šoupla flašku, ona to vypila a spala až do rána. Teď si už odvykla a já v noci k ní už nestávám. Vím, že je to otřesnej způsob, jak ukládat dítě spát, ale jinej asi málo funguje. I teď to občas zkouší, že chce abych jí uspala, ale zavřeme dveře do pokojíčku a je klid. myslím, že jsi udělala dobře.
Odpovědět
 Sylvie 
  • 

Re: Postelové scény 

(21.8.2001 18:42:12)
Ahoj Hani,
dík za povzbuzení. Nápad "nechat vyřvat" u nás taky přišel od manžela, prvně asi v měsíci, ale to jsem se postavila proti. Teď už jsem měla pocit, že je malá spíš "vyčůraná", než že by tak toužila po mé přítomnosti, tak jsem se nechala přesvědčit. Funguje to přesně jako u vás - jen se za mnou zavřou dveře, tak ztichne a během chvilky usíná... Sylvie
Odpovědět
 Jana, dcerka a ještě mladší syn 
  • 

uspávání 

(18.8.2001 21:44:08)
Ahoj Sylvie,

smekám před všemi matkami, které dokáží nechat vyplakat své dítě. Dceru jsem uspávala do čtyř let a nutno podotknout, že v té době spala větší část noci s námi (budila se běžně 20x za noc do 3 let), ale rozhodně nepozoruji, že by z toho byla nějak ustrašená nebo neuměla řešit problémy. Je to naprostá suverenka, citově velice vyrovnaná. No a protože toho "nemám dost", našeho 2,5 letého syna také uspáváme. Alespoň už pár měsíců se v noci budí jen 4x... Tak ráda bych si šla v klidu sednou k televizi a nebo si v klidu udělat nějakou tu domácí práci, jenže já jednoduše ten jejich srdceryvný pláč nevydržím. Nutno podotknout, že jednou jsem syna (na 10 měs.) chtěla této zkoušce podrobit. Po hodině a půl oboustranného pláče jsem to nevydržela a ještě jsme druhý den objevili tříselnou kýlu. No a sice jen třídenní pobyt v nemocnici (na operaci) dokonal dílo - několik měsíců pak spal jen u nás v posteli... No a teď si řekneš - jací jsme s manželem slaboši a že jsme ten souboj vůlí prohrály. A máš pravdu. Jenomže když vidím jak krásně usínají a drží mě při tom za ruku - mám krásný pocit, který by mě žádný seriál nebo utřený prach neposkytl.
Odpovědět
 Sylvie 
  • 

Re: uspávání 

(21.8.2001 18:43:10)
Ahoj Jano,
to uspávání ti závidím. Já, když držím malou za ruku (povídám jí, zpívám jí, chovám ji, vlezu si k ní do postýlky...) ve chvíli, kdy má usínat, je výsledek vždycky stejný - řev, řev a řev. Dřív usínala (a sladce spala) u prsa, ale mám pocit, že teď už sama ví, že to není ono. Sice prso vyžaduje, ale neusne u něj, přelejzá od jednoho k druhému (a nejlíp z levé strany pít z pravého prsa a naopak), je utahaná, mrzutá... Nechat vyřvat byl manželův nápad a fakt to pomohlo. Tři dny byly krušné, ale teď už řve jenom dokud jsem u ní. Stačí, abych odešla z pokoje a je klid a do pěti minut spí... Jinak postýlku má propojenou s našim letištěm, když jdu spát, sundám zábrany a malá si k nám může kdykoli přelézt. Chodí k nám pravidelně, nejpozději v pět ráno...
Ahoj Sylvie
Odpovědět
 Jana, dcerka a ještě mladší syn 
  • 

Re: Re: uspávání 

(21.8.2001 20:20:55)
Ahoj Sylvie,

musím Ti napsat, že Ti určitě občas "tiše závidím", ale co naplat - co si kdo uvaří si také musí sníst. Ale jak jsem již prve psala - vyhovuje mi to a určitě je to znát už jen z toho, že kdyby nevyhovovalo - hledala bych jiné řešení. Musím ale přiznat, že je u uspávání nevýhoda, chce se-li někam jít a samodřejmě brouček chce jen maminku. Díky bohu u nás začala zabírat i jedna babička (která je pro veškeré rozmazlování - proti ní jsem břídil), takže jí často využíváme. A také musím přiznat, že většina mých kamarádek to dělala jako ty a jsou v pohodě. Já jsem jen chtěla říci, že si myslím, že uspávání není tak zavržení hodné, a že určitě nemá tolik vliv na děti jako spíše na maminky, protože se tím dost okrádají o čas. Měj se moc hezky a přeji Tobě i všem ostatní - hlavně zdraví, protože to ostatní už záleží jenom na nás. Ahoj Jana.
Odpovědět
 lida dvě dcery 
  • 

Re: uspávání 

(24.10.2002 14:47:04)
je fajn, že máš hezký pocit z uspávání dítěte, ale musím říct, že je nutné to nepřehnat. víš, dítě (nemyslím ti malá mimča) vycítí co si může dovolit a zkouší kam až může zajít, co všechno za něho a pro něho uděláš. jsem učitelka na prvním stupni a občas jezdím s prvnáčkama a druháčkama na školu v přírodě. nedokážeš si představit, jak je to pro mě drsné, když tam mám třeba pět šest dětí, které v žádném případě neusnou sami, kterým i v těch šesti letech musím povídat pohádku a hýčkat na rukou (jsme na ně dvě maximálně tři), není to fakt žádný med. i ostatní děti to vidí a posmývají se jim, že jsou maminčini mazánci atd. a my pak místo abychom děti učili poznávat stromy a zvířátka musíme neustále někoho kdo brečí konejšit a těm otrlejším vysvětlovat, že se spolužákům nemůžou smát atd. abych ti řekla pravdu je to rok od roku horší, mezitím co před šesti lety jsem takhle uspávala maximálně jedno dítě (což ještě šlo) tak teď už to fakt bylo těch šest. možná se to tebe netýká, ale já po každé škole v přírodě nebo výletě jsem na ty rozmazlené dětičky úplně alergická, v poslední době dokonce myslím na odchod ze školy (asi se to vyřeší samo hodlám mít další dítě). mám dvě dcerky a vím o čem mluvím, když říkám, že nerozmazlit dítě není zas tak těžké. ještě bych chtěla podotknout, že se to převážně týká starším maminek (40 a více), u nich je to skoro pravidlem, že svému dítěti vymetají cestičky životem.
Odpovědět
 Eliška, Míša 18m 
  • 

Asi to funguje 

(20.8.2001 23:37:18)
Stejně jako ty jsem měla přečteno všechno co mi přišlo pod ruku, a když jsem se s Míšou vrátila z porodnice byla jsem pevně rozhodnuta se podle toho chovat. Dá se říct ze to celkem fungovalo, do postýlky jsem ho ukládala kolem deváté hodiny a za noc jsme krmili asi 2x výjimečně 3x. Při tomto nočním krmeni (v křesle) jsem na Míšu nemluvila a na osvětleni jsem používala velmi tlumenou lampičku abych ho zbytečně nerozptylovala. Toto doporučuji, hlavně u malých miminek, funguje to. Při tomto stylu nám to vydrželo do pěti týdnů kdy jsem byla hospitalizovana v nemocnici s akutním zánětem močových cest po tom co jsem si ledem rozháněla podezření na slepák (dle rad paní doktorky). Abych nemusela skončit kojení byl tam se mnou i můj syn a tato změna a nemocniční režim Míšu uplně rozhodily. Po návratu z nemocnice to už nebylo to co před tím, ale stále jsem odolávala tomu abych si Míšu brala do poslete. I toto mé předsevzetí vzalo ale jednoho dne za své když jsem se musela přes léto postarat o babiččin dům, zahradu a malé hospodářství. Tenkrát jsem bývala tak unavená, že jsem při kojení v křesle usnula a spala i s malym třeba dvě hodiny než jsem se opět probudila a tak jednoho dne Míša skončil u mě v posteli. A tak to zůstalo i po návratu domů. Každý večer jsem ho ukládala do postýlky ale každé ráno se budil v naší posteli,kam jsem ho odnesla při prvním nočním kojení, bylo to pohodlnější pro mě a malýmu se to taky zamlouvalo, když se v noci probral jen se přitočil a byl spokojený. Pak mě ale začala bolet prsa a to neustálé noční sání (myslím že i naprázdno, asi jsem mu nahrazovala do jisté míry dudlík který od začátku odmítal) bylo nesnesitelný a tenkrát jsem se rozhodla pro změnu. Rozhodla jsem se opět vrátit k uspávání a nechání v postýlce celou noc a spojila jsem to i s ukončením nočního krmení.Tenkrát bylo Míšovi kolem roku. Trvalo to asi tři dny ale stálo to za to. Když se malý v noci vzbudil poslala jsem za ním tatínka, a ikdyž většinou následoval řev který trval někdy i dvě hodiny tak jsme to vydrželi (musím pochválit sousedy,že ti to vydrželi taky, kdo bydlí v paneláku ví o čem mluvím) a intervaly buzení se prodlužovaly a doba křiku zkracovala a si po třech dnech (možná o něco víc) když se v noci probudil tak jen zakňoural něco pobrebentil a zase sám usnul. A dnes v 18-ti měsících to u nás funguje tak, že chodí spát kolem deváté, kdy ho uložím do postýlky, pohladím dám pusu na dobrou noc a přivřu dveře, někdy to je s kňouráním, které ale netrvá déle než pět minut ale většinou to jde i bez toho a vstává kolem sedmé a pokud se náhodou v noci vzbudí tak dostane trošku čaje (hlavně teď v těch vedrech) a hned usíná znovu. Teď ikdyž se někdy stane že musí spát s náma v posteli, třeba na dovolené tak není problém aby se při návratu domů vrátil do své postýlky.
Všem maminkám přeji co nejklidnější noci a spící děti.
Odpovědět
 Pavel K. 
  • 

Jak na nestandardně usínající děti? 

(22.8.2001 22:26:01)
Hlas otce 2lete: Vaše zkušenosti jsou mi povědomé (jsem ten - občas - vstávající otec). Vyčtené rady o rituálech možná na někoho platí, ale na naše děti ne. A myslim, že ne jenom na naše. Teď už myška v pohodě usíná, docílili jsme toho cestou nejmenšího odporu. Zdravý rozum říká, že nechat svítit lampičku, aby mimčo neutpělo trauma, a zároveň ho řvoucí opustit a zanechat osudu je protimluv. Trpělivost a spolupráce rodičů - nejlepší recept na pohodové nebojácné dítě.
Odpovědět
 Jitka 25 ( syn 3,5roku) 
  • 

Usínání 

(1.9.2001 8:42:37)
Sylvo,moc se mi líbil tvůj příspěvek.Některé odstavce jako bys psala z mého života.Ale musím tě povzbudit.Také jsme bojovali,ale nakonec malý zjistil,že noc je na spaní a spal už celou noc bez probuzení od 1,5roku až do 3 let.Jenže teď bojujeme znovu,protože jsme mu konečně zařídili pokojíček a přestěhovali ho z ložnice do jeho pokoje.Přes den je tam moc spokojený,hraje si i po obědě chodí hezky spát,ale večer chce být s námi a vytrvale chodí co půl hodiny do ložnice kontrolovat jestli tam jsme.Má noční můry. Bojí se,že někdo rozbije okno a vleze k němu do pokoje.Nevím kde na to přišel.A tak do nekonečna vysvětluju,že máme dobře zavřená okna,zamčené dveře,že ho hlídáme a nikomu nedovolíme ,aby mu ublížil.Doufám a uklidňuju se tím,že je to zase jenom období,které si musíme prožít a že brzy zkončí.
Odpovědět
 Win 


Spani pres den 

(19.11.2001 15:46:32)
Ahoj Silvie, jsem rada, ze jsem nasla tvuj clanek. Moje Alzbetka ma devet mesicu a vecer kdyz jde spat tak problem nemam. Ted se dokonce snazim, aby spinkala celou noc, chodi spat od sedmi do osmi a vetsinou se budila o pulnoci, ale ted uz dva dny az po treti hodine. Muj problem je spani pres den.Ja jsem udelala chybu, protoze jsem ji nechavala pres den spat v kocarku a ona si na to zvykla. Ted je ji kocarek na spani nepohodlny (alespon me to tak pripada). Cely tyden jsem ji ukladala do postylky i pres den. Dopoledne od desiti - rvala asi hodinu, pak usnula na dvacet minut a rvala znovu. Tak jsem to nevydrzela a vzala ven. Odpoledne od pul treti rvala hodinu a skoro nikdy neusnula. uz jsem myslela, ze to vzdam. Dneska je opet pondeli a malou jsem dala spat uz v devet rano a sedla si k internetu a ctu tvuj clanek. Po pul hodine rvani, jsem tam sla a mala mela dudlik na zemi, tak jsem ji ho dala, chvili u ni byla a ted spinka. Hura. Jen to nesmim zakriknout, at spi co nejdele. Jedine co na to rict - vse chce vuli a vydrz a hlavne male deti. Alzbetka se na svuj svatek naucila spat v postylce. Jake mas zkusenosti se spanim pres den ty?
Odpovědět
 Kaja, Miki 11 mesicu 
  • 

Je to jeste horsi 

(19.11.2001 22:16:02)
Zjistuju,ze muj "problem" je jeste vygradovany a jiz jsem zrala tak na Bohnice. Nas 11mesicni syn to dotahl dokonce tak daleko,ze usne pocucavanim meho prsu a posledni tyden se od pulnoci budi dokonce kazdou hodinu, kdy si ho prehazuju zleva doprava, abych se trochu vyspala. Vlastne v tom s manzelem jedeme obcas dva. A i kdyz obcas realizujeme hodinu revu, po prvnim kojeni skonci v posleli a jedeme starou znamou metodu :zleva -doprava...
Upozornuju, ze syn pres den spi tak maximalne hodinu na prochazce a energie ze sebe vyda dost.
Myslite, ze to chce byt vazne zasadovy a odolny vuci revu?
Odpovědět
 Mirka, 1 dítě 


Re: Je to jeste horsi 

(20.11.2001 16:16:47)
Nejen, že si to myslím, já to vím...Velice jednoduchou metodou: když jsme se přestěhovali, nemohla jsem kluka brát s sebou na nákup - jediný obchod v okolí byl bez přístupu pro kočár a já dítě neunesla (měla jsem sádru...) Prostě kluk přišel do postýlky, já šla na nákup...poprvní řval jak tur, pak míň, za týden jsem ho dala do postýlky ve dne - stočil se na polštářek a spal - ani nekvíkl...odnes mě mrzí, že jsem v noci nevydržela a brala ho k sobě!!!
Odpovědět
 Kozákovi, Anna,Zuzana a Libor 
  • 

Jsme rádi, že nejsme sami. 

(9.12.2001 20:53:01)
Milá Sylvie.
Právě sedím u počítače a koukám, jestli tu není nějaká ta usínací inspirace, abychom se z toho všichni nezbláznili... No a ty máš vesměs zkušenosti podobné. Naše Anička usíná normálně okolo desáté večer, ale v poslední době jsme dosáhli i takových rekordů jako jedna i dvě hodiny. Ráno sice spí třeba do devíti, ale jinak tomu během dne tolik nedá. V podvečer si na posliněnou schrupne pár minut u prsu a pak vydrží s nejlepší náladou do hodin, kdy mi padáme. Je jí deset měsíců. Postýlku od malička nesnáší a vpodstatě jí tam musíme pokládat už spící, jinak nepřetržitě řve. Zkoušeli jsme vyřvání v postýlce, ale asi nám to přijde zcestné a vydržíme tak maximálně půl hodiny. Jinak spí Anna s náma. V noci jí kojím a i večer usne vpodstatě ukojením a trvá to stráááášně dlouho třeba tři čtvrtě hodiny a to se po tom někdy třeba zase vyspalá zvedne a jde si zase hrát a to mě už fakt dost naštve. Jediné, co mě utěšuje, je to že každé dítě je jiné a tak si to asi nějak spolu potřebujeme užít a tajně doufám, že na to nějak společně vyzrajeme. Takže držím palce. Vám i nám. Zuzana
Odpovědět
 Sylvie 


Postelové scény - jak to dopadlo 

(11.12.2001 18:45:00)
Koukám, že se stále z času na čas objevují ohlasy na článek. No a vzpomněla jsem si, že jsem vám vlastně nenapsala, jak jsme dopadly.

Článek jsem skončila ve chvíli, kdy jsem malou prostě nechala vyřvat. Jestli si dobře vzpomínám, trvalo asi tři hodiny, než usnula. Stejná situace - Verča tři hodiny řvala v postýlce a já v kuchyni - se opakovala ještě dvakrát. Pak už jsem si řekla, že na manželovy experimenty nemám nervy a že jestli i tentokrát bude brečet, tak ji házím do kočárku a opět vyrazíme na naši noční procházku. Řvala. Přesně těch deset vteřin, co jsem zevlovala u její postýlky. Jen se za mnou zavřely dveře od pokoje, byl klid. Znervózněla jsem, nakoukla k Verče - a opět se ozval neskutečný řev. Zabouchla jsem dveře - byl klid. Do pěti minut mé dítě šťastně spalo. Takhle to unás pár dní dní probíhalo - vztekající se dítě ukládám do postýlky, jen od ní odejdu, je klid a malá si spokojeně hraje s hračkami, až z toho do několika minut usne. Takovéhle divadýlko s námi hrála tak týden, možná dva - to už si nevzpomínám. Potom už se ukládání do postýlky obešlo bez zbytečných scén. O dva měsíce později už dokonce vůbec nechtěla spát se mnou v posteli. Hrát si, to jo. Ale na spaní jsem ji musela přendat do její vlastní postýlky, kde si chytla do rukou plyšovou Méďulku a teprve tehdy sladce usnula. Abych nezapomněla - když se vzbudila, šel za ní manžel. Od něj se vždycky napila, lehla si a spala dál. KDyž jsem k ní šla já, byl z toho velký cirkus. Samozřejmě, manžel chodil jenom dokud byl vzhůru (cca do půlnoci), pokud se Verča vzbudila později, zbylo to na mne.

Takže za tři prokřičené večery jsme získali:
- Verunka začala v pohodě chodit spát i přes den - dříve něco naprosto nemyslytelného
- při jízdě autem v pohodě usne v autosedačce - dřív řvala a řvala a řvala, dokud jsem ji nevyndala a nevzala do náručí
- večer klidně usíná během několika minut - dřív byla protivná, ospalá, a přesto ne a ne zabrat, trvalo třeba i hodinu než usnula.
I když systém "nechat vyřvat" asi nebude univerzální, jsem ráda, že u nás se to povedlo a že manželův rozum převládl nad mými emocemi. Mám totiž pocit, že jsem tím pomohla především Verunce.

A vám, kteří se k tomu nechcete odhodlat, bych chtěla říct, co nám vyprávěla instruktorka na plavání - do kurzu k nim chodila rodinka, kde v manželské posteli spali rodiče, mezi nimi miminko a v jejich nohou se různě choulili další dvě děti. A všichni (minimálně děcka) byli moc spokojení... :-)

S.

PS: Těch osmi měsíců, co spala Verunka s námi v posteli, rozhodně nelituji a vůbec mi nebude vadit, pokud i naše další děti stráví prvních pár měsíců s námi.
Odpovědět
Máme rádi miminka

Zajímavé recepty

Vložte recept

Další recepty nalezte zde


(C) 1999-2023 Rodina Online, všechna práva vyhrazena.


Četnost a původ příjmení najdete na Příjmení.cz. Nejoblíbenější jména a význam jmen na Křestníjméno.cz. Pokud hledáte rýmy na české slovo, použijte Rýmovač.cz.

Všechny informace uvedené na těchto stránkách jsou obecné povahy a jejich používání je plně ve vaší odpovědnosti.
Jakékoliv otázky zdraví vašeho nebo vašich dětí je nutné vždy řešit s vaším lékařem.

Publikační systém WebToDate.