| Přihlásit se | Nová registrace
tisk-hlavicka

Názory k článku Odešla jsem z MŠ

 Celkem 12 názorů.
 M. Kylbergerová 
  • 

Školka dnes 

(11.6.2001 9:41:58)
Vážená paní Fikarová,
mému synovi je pět a půl roku. Chodí do stejné MŠ, kterou jsem před zhruba pětadvaceti lety navštěvovala já.
Tu dobu si pamatuji velmi dobře, pobyt ve školce se mi poměrně hluboko vryl do paměti.
Žádné zájmové kroužky tenkrát neexistovaly a zrovnatak dietní opatření, až na jedno, což bylo heslo: Všichni musí sníst vše. Kdo se vzpěčoval, byl nakrmen násilím.
Já měla to štěstí, že jsem poměrně žravá, tak mi to tolik nevadilo. Nemohu akorát mléko, v době školky jsem na to měla grif, jak ho rychle a najednou, bez přemýšlení vypít, vydžet do odchodu na písek a tam jsem měla oblíbené křovíčko v rohu, kam jsem chodila zvracet.
Pozdní odchod na vycházku tenkrát taky neexistoval. Vůbec pobyt ve školce připomínal kasárna. Ráno byl nástup, na procházce se musel držet krok. Během odpoledního spaní musely všechny děti ležet na pravém boku, aby si spolu nepovídly. Kdo zlobil, musel si sundat kalhoty od pyžama a po odpočniku si pro ně nahý jít.
Děti byly oslovovány příjmením a nebylo dne, kdy by učitelka nekřičela.
To, že je to dneska jiné, považuji bezmála za zázrak. Skoro bych řekla, že mateřské školky jsou jediným odvětvím školství, kdy nějaký měřitelný pokrok nastal. A dokonce nemalý.
Jsem velmi ráda, že syn může chodit na plavání. Umí díky tomu pěkně a sám plavat a může být na sebe pyšný.
Jsem ráda, že může chodit na angličtinu, začne od příštího roku, i kdyby se v kroužku nenaučil vůbec nic, zjistí alespoň, že lidé mohou mluvit jinak, než česky.
Paní učitelky, které děti v jeho třídě učí, jsou velmi milé a profesionální. Syn se za rok ve školce hodně naučil, a to jen a pouze díky nim, doma se nám nejeden problém zvládal velmi těžko (např. syn nechtěl malovat, nebylo ho možné nijak zlákat, teď maluje velmi rád, nejdl namazané chleby, teď je jeho nekmilejším jídlem pomazánka atd..).
Na učitelkách, které moje dítě učí, je vidět, že mají děti rády a berou je vážně, respektují je. I když s nimi často mluvím, nikdy si nestěžovaly, že by jim dětské kroužky komplikovaly práci. Mám dojem, že rozdělení kompetencí během "vyučování" si neberou osobně, nebo jako útok na vlastní profesionální plány. Ve chvílích, kdy je část třídy pryč na kroužku, se dětem, které zrovna zůstávají, mohou věnovat ve větším klidu a také individuálněji.
Uzeniny děti ve školce nejedí, čemuž jsem ráda. Jinak jedí všechno a žádného "jídelního náboženství" jsem si nevšimla.
Osobně učitelky v MŠ velmi obdivuji. Jejich práce mi připadá náročná a velmi zodpovědná. Přesto mám s nimi pocit, že svoji profesi vlastně ani nevnímají jako práci, ale jako poslání, organickou část vlastního života. Jsem přesvědčená o tom, že viditelná spokojenost dětí a radost, se kterou ráno do MŠ přicházejí, je pro ně velkou odměnou za těžkou a finančně naprosto neoohodnocenou práci. Podle mého názoru jejich profesionalita spočívá především v lásce a empatickém přístupu k dětem a jejich potřebám.
Jsem jim velmi vděčná.
 Jarka, dvě dcery 
  • 

Re: Školka dnes 

(11.6.2001 14:52:04)
Přikláním se k názoru, že není důležité mít doma čtyř nebo pětiletého vzdělaného prcka, ale spokojené dítě. Ať je školka tzv.normální nebo zaměřená na nějaké kroužky, vždy je to o učitelkách a jejich přístupu k dětem. Také si pamatuju své zážitky ze školky. V šedesátých letech, v době kolektivizace a prosazování výhod kolektivní výchovy pod správnou ideovou myšlenkou. Co mi utkvělo v paměti nesmazatelně je jak stojím na hanbě v koutě a všichni se mi za povzbuzování soudružky učitelky posmívají. Důvod - byla jsem tam poprvé a plakala jsem po mamince. Také si pamatuju rvačku o ty lepší hračky - vypukla vždy po pokynu učitelky že si máme samy hrát, nekonečné odpolední spaní, nikdy jsem neusnula a za trest jsem musela /nejenom já/ ležet na zádech z předpaženýma rukama - celý polední klid. Když jsem to nevydržela /to se ani nedá/, dostala jsem přes ně ukazovátkem a musela jsem je dát opět nahoru, no je toho docela dost a ať pátrám jak pátrám, na něco pěkného ne a ne si vzpomenout. Moje dcery už jsou na tom lépe, hlavně ta mladší měla štěstí na učitelky. Proto si myslím, že není důležité, jestli se vaše dítě naučí ve školce plavat, angličtinu, hrát na nějaký nástroj, ale důležité je, aby bylo spokojené. A pokud může být spokojené a k tomu se ještě naučí výše zmiňované, potom to opravdu nemá chybu. Přeju všem dětem hodné paní učitelky a všem učitelkám takové podmínky pro jejich práci, aby ji mohly vykonávat s láskou a pochopením pro ty malé šmudlíky.
 Kaya, učitelka v MŠ  
  • 

Re: Školka dnes 

(4.5.2010 15:07:34)
Velmi jste mě potěšila posledním odstavcem. Sama jsem učitelka v MŠ a vnímám svou práci jako náročnou a nedoceněnou finančně, leč velmi naplňující a doceněnou těmi dětmi. Není krásnějšího povolání než takového, kde je objetí a pohlazení a radost na denním pořádku. :)
 Jana 
  • 

Souhlasim 

(11.6.2001 11:14:34)
Bohuzel musim souhlasit. Behem studia specialni pedagogiky jsem projevila zajem se podivat na hudebne pohybovou vychovu v jedne MS. Jiz jsem absolvovala nekolik kurzu a zajimala mne praxe prave v materske skolce se specializaci na hudebne pohybovou vychovu. Ackoliv mela tato skolka v nazvu, ze se ni specializuje, to, co jsem videla byla hruza. Videla jsem naprosto fadni telocvik pri hre na klavir, pricemz na deti hystericky kricela zenska typu jezibaba. Mimojine deti zesmesnovala a ponizovala, kdyz nejaky cvik nezvladaly. Zkratka sokujici zazitek. Deti z toho byly vystresovane a vydesene - ja jsem byla jeste vic, deti byly na tento pristup evidentne zvykle. Hudebne pohybova vychova ma mit pritom zcela opacny efekt, základem se hravost, nedirektivnost a ma podnecovat tvorivost...
 Martina P. 
  • 

Nemůžu než souhlasit. 

(11.6.2001 13:39:39)
Vážená paní Fikarová,
Jsem matka dvou holčiček. Jedné už je devět let a do MŠ už nechodí, ale té druhé jsou 4 a MŠ navštěvuje.
Vzpomenu-li si na dobu kdy jsem chodila sama do školky není mi příliš dobře. Prakticky nic na co si vzpomínám není pěkné. Neustále jsme museli něco dodržovat a učitelka měla své oblíbence a neoblíbence. Já patřila k těm druhým. Proto jsem měla strach dát do MŠ i své děti, ale jelikož jsem se z města ve kterém jsem bydlela odstěhovala, dostali moje děti příležitost chodit do školky na vesnici. Musím říci jedním slovem paráda. Moje mladší dcera školku i paní učitelku miluje. Nikdy se nestalo, že by tam jít nechtěla. Děti sice nemají možnost navštěvovat spoustu kroužků, ale to přece vůbec nevadí. Ve školce se toho naučila spoustu (včetně brnkání na klavír a různé výtvarné a modelářské techniky). Já nepotřebuji mít všeobecně vzdělaného prcka, ale spokojené dítě. Paní učitelka děti do ničeho nenutí, vše se děje po dohodě s dětmi a ke všeobecné spokojenosti všech. Buhužel však my jako rodiče musíme každoročně bojovat, aby nám naší bezvadnou školku nezavřeli, protože je u nás málo dětí. Neumím si totiž představit dát své dítě do školky ve městě. Byla jsem se tam podívat a vůbec se mi to nelíbilo. Děti seděli spořádaně u stolečků jelikož měli (podle sdělení učitelky) pracovní činnost, ale vůbec mi nepřipadalo, že by je to nějak bavilo. Dostala jsem k přečtení provozní řád školky a pracovní rozvrh dětí a bylo mi na nic. Žádná svoboda, žádná možnost dát dětem příležitost podílet se na rozhodování o tom co budou dělat. Bylo mi smutno a věděla jsem, že jestli zruší naší školku tak sem svoji dceru určitě nedám.
Doufám, že takových školek jako máme u nás na vesnici je více a vyrůstají v nich šťastné děti.
Martina
 ivan 
  • 

Re: Ke článku: Odešla jsem z MŠ 

(14.6.2001 7:43:57)
Řekl bych, že všechno je především v lidech.A to nezávisle,jaká je doba nebo režim. A pak, že toto období(v MŠ) by mělo být především hrou.Velkou hrou.
Buzerace se dočkají ve škole ještě dost. Nevzpomínám si např., že bychom měli ve školce lágr. Nebyly samozřejmě takové možnosti, jaké jsou dnes.Ale vše záviselo na učitelkách. Myslím si, že plnění různých úkolů by opravdu mělo být dle možností každého vyučujícího, a schopnosti dětí. S tím s paní ředitelkou souhlasím,a sdílím její nechuť k povolání, neboť "plnění plánu" by mělo patřit opravdu jinam.
 Zuzana,32 let,syn 8 let 
  • 

Re: Re: Ke článku: Odešla jsem z MŠ 

(14.6.2001 12:40:06)
Jistě,vždycky je všechno především v lidech.Já si vzpomínám,že ve školce mně učitelka nutila pít ke svačině převařené mléko.Nesnášela jsem ho,ale jí to nezajímalo.Prostě jsem ho musela vypít.Poslechla jsem ji(co jiné mi taky zbývalo),v zápětí jsem ho však vrátila nikoliv už do hrníčku ale na stůl.Když jsme po obědě nechtěli spát,řešili to učitelky tim způsobem,že nám dali na oči kovové mince,takže jsme je museli mít zavřené.Na vycházce jsme se museli držet provázku a v žádném případě nevybočit.Můj syn v malé třídě ve školce měl úžasnou učitelku.Cokoliv děti udělali(kreslení,lepení,modelování atd)bylo podle ní moc hezké,vždy se to dětem povedlo a všechny děti byli moc šikovné.Ráno se do školky těšil,koukal do nebes a říkal zasněným hlasem"doufám,že tam bude pani učitelka Novotná".Všechny děti ji milovali.Ve velké třídě zase měl učitelku,podle které co udělal bylo špatně.Chodil domů zklamaný,s tim že "dnes se mi to zase nepovedlo".Ani moje pochvala ho neuspokojila.Každý den měl špatné boty,špatnou bundu,špatnou čepici,jelikož to vždy říkala jenom jemu,vždy se tim moc trápil.No prostě ten předškolní rok ve školce byl hrozný.Bála jsem se přechodu do školy.Musim ale říct,že má pani která je učitelkou srdcem i tělem.Jsem moc ráda,ve škole nemáme problémy a já i syn doufáme,že bude mít stejnou učitelku i ve 3 třídě.Přála bych všem dětem jenom ty nejlepší učitelky jak ve školce tak ve škole.
 kuzowapett 


Re: Re: Re: Krutá realita ! 

(12.4.2007 10:48:23)
Bohužel, děti se k jídlu nutí i v dnešní době a nejen to, režim je úplně stejný, akorát děti více lítají a stresují se ! Protože vytvořený nátlak na učitelky se odráží jen a jen na dětech.
 Nadia 28 let, syn 6 let 
  • 

tri skolky v Cesku, jedna v Americe 

(18.8.2001 1:03:39)
Nechci psat o pomerech v ceskych skolkach. Syn nechodil do zadnych krouzku. Mam spis pocit, ze se ucil ruznym cinnostem spis tak, jak sel cas. Proste kazde dite je v kazdem veku jine.
Ale mam zkusenost s ucenim ciziho jazyka primo v cizojazycne skole. Jme v USA 6 mesicu. Par dni po prijezdu kluk nastoupil do kindergarden (to je nulta trida). Ucili se tam pismenka, cisla, pisnicky a basnicky a meli tam ruzne jine cinnosti. Napriklad sledovali housenku pri zakuklovani a za nejaky cas byli vypoustet motyla. Ale k te anglictine. Po necelych ctyrech mesicich umel spoustu slov, ale nepouzival je k dorozumivani. Po dalsich dvou mesicich specialni summer school (pro imigranty) zacal slova pouzivat, mezi detmi pouziva spojeni slov (chyt me, podivej se na ..., to je moje oblibena ..., muj tata je tady, jak se jmenujes, jmenuji se, a tak podobne). Tak me napada, ma u maleho ditete, ktere nechape vetnou konstrukci v rodnem jazyce, smysl od predskolniho veku ucit cizi slovicka? Ma to smysl, kdyz se doma tak nemluvi? Ma to smysl, kdyz ta slova nejsou soucasti nejake spolecne hry nebo sportu? K cemu to vlastne je?

Mejte se pekne.

P.S.: Syn byl v summer school ve sve tride vyhlaseny jako nejlepsi zak, dosahl velkeho pokroku i mezi detma, ktere jsou v Americe roky. S ukoly byl hotov prvni, zadani hned chapal. Myslim, ze to je prirozenou ceskou inteligenci. Ceske deti jsou snazive, americka motivace velka.
  
  • 

Co s tím dělat? 

(7.4.2006 9:41:05)
jsem učitelkou MŠ,zcela chápu pocity,které vedly bývalou kolegyni k odchodu ze školství.Mám jen něco k patnácti letům praxe,ale čím déle jsem v práci snažím se bojovat se skepsí a nevzdávat to.Všimla jsem si,že učitelky,které mají k dětem velmi krásný vztah,jsou otráveny papírováním a neustálýmy zásahy z vnějšku do procesu práce s dětmi,ale nechci nikomu křivdit nezůstanou pak ve školství jen ti,kterým je docela jedno jak se děti cítí.Bylo by snadné udělat papíry a dokumentaci tak jak si to přejí různí koordinátoři a zástupci projektů,vždyť papír snese všechno,ale skutečný přístup se vytrácí.Nakonec kdo ,ale pomůže dětem,neodcházejme tedy,bojujme ,ať má na ty malé někdo čas.Stojí to hodně času,sil,bezesných nocí,ale vždy když se na mě nějaké dítě ve školce usměje a řekne dnes to bylo pěkné,vím že to stálo za to.
Sama mám doma malé děti a i ony mě potřebují víc než dost,do práce jsem nastoupila poměrně brzo,ale chci nejen jim dát úsměv,pohlazení a radost.Děti a nejen ty mé,mi to bohatě vrací právě tím úsměvem zářícíma očima.Proto se snažím nevzdávat to.
 xanaka 
  • 

Co s tím dělat, když ... 

(21.1.2010 18:36:07)
Myslím tím, že dětem se k svačině pečou topinky a děti hrají PC hry, či koukají na tv proč asi? Snad jen aby p.učitelka měla klid? Nevím, ale co s tím, dokud tam bude současná ředitelka, kterou stejně do jejího důchodu nikdo neodvolá mají naše děti smůlu. Poraďte co s tím.
 Jája Nová, matka a učitelka 
  • 

Re: Co s tím dělat, když ... 

(4.6.2010 9:30:26)
A prožila jste někdy celý den v provozu mateřské školy? Ono takto plivat je moc jednoduché a na některé lidi to jistě působí náramně. Jak si pěkně můžeme zanadávat, že? Ale takovéto připomínky vytržené z kontextu jsou až nechutné. Komu chcete vnutit, že mají děti denně topinky? A komu, že sedí pořád u počítače? Víte určitě, že nejde o naplánovanou činnost, kdy jsou děti vedeny ke znalostem práce s PC, kterou budou ve svém životě potřebovat? A patrně nemáte ráda paní ředitelku, jako osobu, že? Ona totiž ani ta nejhorší ředitelka nedokáže ovlivnit učitelku, která chce s dětmi pracovat tak, jak má...A pokud bych Váš názor brala vážně a vy jste tak nespokojená, proč to proboha neřešíte? Já bych tedy své dítě nesvěřila nikomu, komu bych nedůvěřovala.

Komerční sdělení

Zajímavé recepty

Vložte recept

Další recepty nalezte zde


(C) 1999-2020 Rodina Online, všechna práva vyhrazena.


Četnost a původ příjmení najdete na Příjmení.cz. Nejoblíbenější jména a význam jmen na Křestníjméno.cz. Pokud hledáte rýmy na české slovo, použijte Rýmovač.cz.

Všechny informace uvedené na těchto stránkách jsou obecné povahy a jejich používání je plně ve vaší odpovědnosti.
Jakékoliv otázky zdraví vašeho nebo vašich dětí je nutné vždy řešit s vaším lékařem.

Publikační systém WebToDate.