Názory k článku Odešla jsem z MŠ

Velmi jste mě potěšila posledním odstavcem. Sama jsem učitelka v MŠ a vnímám svou práci jako náročnou a nedoceněnou finančně, leč velmi naplňující a doceněnou těmi dětmi. Není krásnějšího povolání než takového, kde je objetí a pohlazení a radost na denním pořádku. :)

Bohužel, děti se k jídlu nutí i v dnešní době a nejen to, režim je úplně stejný, akorát děti více lítají a stresují se ! Protože vytvořený nátlak na učitelky se odráží jen a jen na dětech.

Nechci psat o pomerech v ceskych skolkach. Syn nechodil do zadnych krouzku. Mam spis pocit, ze se ucil ruznym cinnostem spis tak, jak sel cas. Proste kazde dite je v kazdem veku jine.
Ale mam zkusenost s ucenim ciziho jazyka primo v cizojazycne skole. Jme v USA 6 mesicu. Par dni po prijezdu kluk nastoupil do kindergarden (to je nulta trida). Ucili se tam pismenka, cisla, pisnicky a basnicky a meli tam ruzne jine cinnosti. Napriklad sledovali housenku pri zakuklovani a za nejaky cas byli vypoustet motyla. Ale k te anglictine. Po necelych ctyrech mesicich umel spoustu slov, ale nepouzival je k dorozumivani. Po dalsich dvou mesicich specialni summer school (pro imigranty) zacal slova pouzivat, mezi detmi pouziva spojeni slov (chyt me, podivej se na ..., to je moje oblibena ..., muj tata je tady, jak se jmenujes, jmenuji se, a tak podobne). Tak me napada, ma u maleho ditete, ktere nechape vetnou konstrukci v rodnem jazyce, smysl od predskolniho veku ucit cizi slovicka? Ma to smysl, kdyz se doma tak nemluvi? Ma to smysl, kdyz ta slova nejsou soucasti nejake spolecne hry nebo sportu? K cemu to vlastne je?

Mejte se pekne.

P.S.: Syn byl v summer school ve sve tride vyhlaseny jako nejlepsi zak, dosahl velkeho pokroku i mezi detma, ktere jsou v Americe roky. S ukoly byl hotov prvni, zadani hned chapal. Myslim, ze to je prirozenou ceskou inteligenci. Ceske deti jsou snazive, americka motivace velka.

Řekl bych, že všechno je především v lidech.A to nezávisle,jaká je doba nebo režim. A pak, že toto období(v MŠ) by mělo být především hrou.Velkou hrou.
Buzerace se dočkají ve škole ještě dost. Nevzpomínám si např., že bychom měli ve školce lágr. Nebyly samozřejmě takové možnosti, jaké jsou dnes.Ale vše záviselo na učitelkách. Myslím si, že plnění různých úkolů by opravdu mělo být dle možností každého vyučujícího, a schopnosti dětí. S tím s paní ředitelkou souhlasím,a sdílím její nechuť k povolání, neboť "plnění plánu" by mělo patřit opravdu jinam.

Vážená paní Fikarová,
Jsem matka dvou holčiček. Jedné už je devět let a do MŠ už nechodí, ale té druhé jsou 4 a MŠ navštěvuje.
Vzpomenu-li si na dobu kdy jsem chodila sama do školky není mi příliš dobře. Prakticky nic na co si vzpomínám není pěkné. Neustále jsme museli něco dodržovat a učitelka měla své oblíbence a neoblíbence. Já patřila k těm druhým. Proto jsem měla strach dát do MŠ i své děti, ale jelikož jsem se z města ve kterém jsem bydlela odstěhovala, dostali moje děti příležitost chodit do školky na vesnici. Musím říci jedním slovem paráda. Moje mladší dcera školku i paní učitelku miluje. Nikdy se nestalo, že by tam jít nechtěla. Děti sice nemají možnost navštěvovat spoustu kroužků, ale to přece vůbec nevadí. Ve školce se toho naučila spoustu (včetně brnkání na klavír a různé výtvarné a modelářské techniky). Já nepotřebuji mít všeobecně vzdělaného prcka, ale spokojené dítě. Paní učitelka děti do ničeho nenutí, vše se děje po dohodě s dětmi a ke všeobecné spokojenosti všech. Buhužel však my jako rodiče musíme každoročně bojovat, aby nám naší bezvadnou školku nezavřeli, protože je u nás málo dětí. Neumím si totiž představit dát své dítě do školky ve městě. Byla jsem se tam podívat a vůbec se mi to nelíbilo. Děti seděli spořádaně u stolečků jelikož měli (podle sdělení učitelky) pracovní činnost, ale vůbec mi nepřipadalo, že by je to nějak bavilo. Dostala jsem k přečtení provozní řád školky a pracovní rozvrh dětí a bylo mi na nic. Žádná svoboda, žádná možnost dát dětem příležitost podílet se na rozhodování o tom co budou dělat. Bylo mi smutno a věděla jsem, že jestli zruší naší školku tak sem svoji dceru určitě nedám.
Doufám, že takových školek jako máme u nás na vesnici je více a vyrůstají v nich šťastné děti.
Martina