nostalgie

Mě se to také líbí, když výpravčí v červené čepici svou výpravkou dá vlaku znamení k odjezdu. Ale za drtivou většinu nehod na železnici (a že na železnici ty nehody mívají někdy velmi ošklivé následky) mohou lidé - železničáři. Právě proto, že jsou lidé. Umí dobře reagovat na neočekávané situace, ale automatické činnosti umí lépe stroje. Možná to, že několik výpravčích dostalo modré čepice místo červených a na vlaky už jen koukají místo aby jim "mávali plácačkou", zachránilo nekolik lidských životů nebo zabránilo milionovým škodám.
Navíc dneska jezdí mnohem více vlaků a mnohem rychleji a je potřeba jich na ty koleje nacpat ještě víc, a člověk je prostě pomalý, než určitou řadu úkonů udělá, tak ostatní vlaky musí čekat a o to méně se jich pak na tu frekventovanou trať "vejde".

Proti nostalgii tu stojí bezpečnost a efektivita. Myslím, že je dobře, když nostalgie patří do muzea a do provozu patří ta efektivita a bezpečnost.

Já byla kdysi v muzeu v Lužné i přes noc. Když člověk uprostřed té chladné noci vyšel ven a cítil to zvláštní teplo a vůni roztopených lokomotiv, já měla tak intezivní pocit, že jsem se vrátila nejmíň o 50 let v čase a tyhle lokomotivy za chvíli vyjedou na trať a povezou lidi do práce a děti do škol a celý svět bude o těch 50 let zpět .... bylo to tak moc opravdové, v té tmě člověk intenzivně vnímal jen to, co je blízko, až nešlo věřit, že to někde za plotem končí I nostalgie je přece krásná, když se setkáte s něčím, co dřív bylo běžné a dnes už není a ono vás to strhne a odnese někam jinam