Re: Autorka je studentkou SŠ

Ano, u nás doma se taky praktikovalo "kázání" a byla bych mnohem radši držela výprask. Doteď si myslím, že vyčítání je v některých případech v podstatě psychické týrání a nepovažuju ho za lepší než fyzický (přiměřený) trest.
A když se mi dítě pokusí vběhnout pod auto, sáhnout na vařič... cokoli nebezpečného, osvědčilo se mi vždycky mnohem víc chytit, plácnout přes zadeček a pak teprv důrazně vysvětlit - NE, nesmíš, auto, pálí... Mám tři děti a u žádného jsem nemusela tyhle základní věci vysvětlovat pořád dokola a mezitím se třást, co se jim kde stane. Řekla bych, že jsem každého z nich za celý jeho život (nejstašímu je jedenáct) uhodila nejvýš tak desetkrát, ale klidně přiznám, že ani jednou jsem si to sebemrskačsky nevyčítala, protože to bylo funkční.
Jinak u synů se bezpečně osvědčuje zákaz počítače: ještě jednou tohle uděláš a den nesmíš na PC. Uděláš to přesto znovu? Nesmíš na PC dva dny. Na tři dny nedošlo nikdy. Nejdelší zákaz počítače byl 14 dní, ale ten byl "udělen" vcelku, za jasnou školní lajdárnu. Taky se už neopakovala.