praxe

Jedna věc je teorie a druhá praxe. Já jsem měla také jasnou představu o tom, jak budu vyhovávat svoje dítě, všechno budu vysvětlovat, nebudu křičet ani bít... Ale ono se něco špatně vysvětluje třeba 18ti měsíčnímu dítěti, které má zrovna na práci cokoli jiného než vnímat, co říká máma. Natož se tím řídit. Takže jsem zjistila, že plácnutí přes zadek má v některých případech efekt daleko větší. Má to samozřejmě svoje pravidla: Jednou plácnout tak, aby to dítě pocítilo, ale NEPŘEHÁNĚT, neplácat příliš často, protože to ztrácí efekt a hlavně DÍTĚ MUSÍ VĚDĚT, ZA CO TO BYLO!!! Teď je dcera větší, už se jí dá něco vysvětlit, proto se snažím od plácání ustupovat a myslím, že se mi to daří. Ale samozřejmě každé dítě je jiné a neexistuje univerzální ,,recept". Jen jsem tím chtěla autorce říct, že pokud na někoho funguje zákaz večerníčku, neznamená to, že bude fungovat i na někoho jiného. Představu o výchově má jasnou a přeju jí, aby jí to vydrželo. Abych nezapomněla, tak samozřejmě souhlasím s tím, že rodiče by měli být zajedno, aspoň před dítětem