Rodiče

Moji rodiče udělali dost chyb, já také, už jako děcko jsem občas byla pěkně drzá, v mé pubertě jsme se hádali a prskali na sebe (s mámou máme stejnou povahu - to býval fajn cirkus). Nikdy jsem neměla domácí vězení/kdo by chtěl mít zlobivé děcko na očích, tím by trestali i sami sebe/, na sáhodlouhá kázání to také nebylo, spíš takové bouřky. Párkrát jsem chytla facku, hlavně jako starší...a když zpětně hodnotím své chování, říkám si, že jsem měla chytit dvě, nebudu to tu rozebírat. Za tím názorem si stojím.
Miluju svý rodiče...když vidím v jakém prostředí jsem vyrůstala a v jakém duchu vyrůstalo dost mých ,,dětských" kamarádů, jsem ráda, že i přes veškeré peripetie, jsem se narodila právě jim. Jsou tolerantní, nemluvili mi do života víc než bylo zdrávo, umožnili mi volbu vlastní cesty...už od ,,dětství". A i přesto, že jim nejsem skoro vůbec podobná mě mají rádi. A o tom to je:)))