Re: .

Báro, souhlas. Mě Kačka spala od dvou měsíců celou noc. Nekojila jsem, ale dávala jsem sunar. Ale hlavně jsme nijak neuspávali, prostě dali do postýlky a konec. Když brečela, tak brečela. Nebojte se, že nepoznáte brekot z toho, že se doopravdy něco děje, nebo jen tak z nudy, nebo že neděláte mimču společnost. Poznáte to určitě, je to ohromný rozdíl. Taky mám pocit, že řada maminek (ne všechny) si můžou za ty probdělé noci samy, děti navykly na to, že jakmile jen zakňučí, jsou u nich, kolíbají nebo si jdou hrát. Mám známou, která se díky tomu zhroutila a brala prášky, proto jsem se už v těhu rozhodla pro tento "styl". U ní to začalo vlastně nevinně, malá kňourla a ona hned přiběhla a věnovala se jí, postupně si malá zvykla, že stačí trošku zaplakat a je po jejím, tak když se ve dvě ráno rozhodla, že si chce hrát, začala plakat a plakala do doby, než jí bylo vyhověno. Dnes je jí 6 let, máma běhá po psychiatrech, s malou po psycholozích, i ve školce s ní mají co dělat a všechno to vlastně začalo jen tím uspáváním.
Jinak k tomu brekotu Katka pochopila, že jakmile jí dáme do postýlky, tak se spí, takže žádné vřískání u nás nebylo. Co je to probděná noc jsem pochopila, až v jejích dvou letech, kdy měla ošklivou střevní chřipku doprovázenou horečkama.