Re: nechat vybrečet

také nesouhlasím s tím nechat dítě vybrečet. Opravdu jsou děti, které to po pár dnech pochopí a vzdají to a potom jsou takové jako to moje, které se prostě uřvou do bezvědomí, zvracení atd. Anička by klidně plakala celou noc a já ani nechci vě dět, co by jí přitom probíhalo hlavou. Dítě si nevymýšlí a když volá mámu a nechce přitom jíst apod., možná chce prostě cítit její blízkost. Přeci láska je taky potřeba. Nikdy jsem nenechala svoje roční dítě vyřvat a odměnou je mi to, že je prostě moc bezvadná. Od rána do večera se směje. Spánek ale nic moc. Já toho ale jako chronický nespavec od ní moc nečekám. Podle mě jsou dva různé druhy dětí,- jedněm vyhovuje režim tj. přesně jíst,spát, vstávat atd. Ano tyhle děti můžou jít spát přesně a tím se to asi i naučí. Druhým dětem zase vyhovuje ten jejich vnitřní rytmus. My dáváme Aničku spát různě jak je unavená a docela to jde. Když chce řádit do desíti do večera, tak ať řádí, dáváme ji spát, až když si mne očička. Jinak by v postýlce skákala a stejně by neusnula. V noci má často hlad a tak jí dáme. Proč ne ? Je hubená a jestli jí v noci klesá hladina cukru v krvi, tak jí přeci nebudu to mlíčko odpírat. Zkusili jsme to s vodou, ale to nezabírá. Podle mě a podotýkám že jsem psycholožka, zadělává maminka která chce nechat vyřvat /zlomit/ dítě svému broučkovi na slušnou citovou deprivaci. Malé vyřvání ještě nikomu neublížilo, ale do půl roka dítě prostě nerozmazlíte. A i později bych byla pěkně opatrná, některé děti jsou úzkostnější a citlivější a přítomnost rodičů (chování apod) prostě potřebují.