Nepodceňovat.

Jo, taky jsem byla takový přecitlivělý dítě, rozbrečela mě každá maličkost, bez maminky jsem chvíli nevydržela, ve školce jsem byla nešťastná a učitelky (ty kozy blbý) se akorát pošklebovaly a zesměšňovaly mě, pokaždé, když jsem začala brečet. Ve školce i ve škole. Nevím proč, ale byla jsem prostě přecitlivělé dítě. V pubertě se to ale ještě vystupňovalo a já jsem se pak několik let léčila s depresemi na psychiatrii (ambulantně), které se rovněž zhoršovaly, i přes léčbu.
Takže bych vřele doporučila všem rodičům, aby si vetkli za klobouk hloupé a nesmyslné řeči typu Co zase brečíš, vždyť nemáš proč! a raději se včas poradili s odborníkem.