plačtivé děti

Myslím, že tu nikdo nebere dítěti právo na den "blbec", ale spíše se jedná o tzv. setrvale ukňourané děti. Loni s námi na dovolené byla tehdy pětiletá neteř, s komunikací má problémy od malička, když na ní promluví někdo koho nezná tak v lepším případě zarytě mlčí a kouká se do země a v horším se hned rozbrečí. Když začala chodit do školky tak půl roku stála kus od pískoviště a koukala se jak si ostatní děti hrajou, ale ona si s nimi hrát nešla. Postupně se to pomalu lepší. Loni na dovolené, když jí něco vadilo (nechtěla už jíst nebo si chtěla vzít sukýnku místo kraťasů apod.) tak místo toho aby to normálně řekla tak začla hned brečet, takže jsme z ní mezi vzlyky pracně dostávali co že se jí stalo a pak teprve jsme to mohli nějak řešit. "Pochopila" bych, kdyby řekla, že už nechce jíst a my trvali na tom, že to dojí a ona začla brečet, že nechce. Takový dialog vůbec neproběhl. Prostě hned začala brečet. Je to asi její způsob komunikace, vzdálený našemu "chápání". Možná má v sobě vypěstovanou nejistotu, že dokud opravdu nebrečí tak jí nikdo nebere vážně, těžko říct.