| Přihlásit se | Nová registrace
tisk-hlavicka

Názory k článku Proč naše dítě pořád fňuká?

 Celkem 6 názorů.
 Helena 
  • 

Mame my dospeli taky porad dobrou naladu? 

(14.4.2004 11:45:15)
nechapu, proc se porad nekdo pozastavuje nad tim, ze dite nema svuj den a fnuka. My dospeli take prece nekdy mame svuj den blbec, tak proc chtit po detech, aby byly neustale dobre naladeny.
 monis 


plačtivé děti 

(14.4.2004 22:01:39)
Myslím, že tu nikdo nebere dítěti právo na den "blbec", ale spíše se jedná o tzv. setrvale ukňourané děti. Loni s námi na dovolené byla tehdy pětiletá neteř, s komunikací má problémy od malička, když na ní promluví někdo koho nezná tak v lepším případě zarytě mlčí a kouká se do země a v horším se hned rozbrečí. Když začala chodit do školky tak půl roku stála kus od pískoviště a koukala se jak si ostatní děti hrajou, ale ona si s nimi hrát nešla. Postupně se to pomalu lepší. Loni na dovolené, když jí něco vadilo (nechtěla už jíst nebo si chtěla vzít sukýnku místo kraťasů apod.) tak místo toho aby to normálně řekla tak začla hned brečet, takže jsme z ní mezi vzlyky pracně dostávali co že se jí stalo a pak teprve jsme to mohli nějak řešit. "Pochopila" bych, kdyby řekla, že už nechce jíst a my trvali na tom, že to dojí a ona začla brečet, že nechce. Takový dialog vůbec neproběhl. Prostě hned začala brečet. Je to asi její způsob komunikace, vzdálený našemu "chápání". Možná má v sobě vypěstovanou nejistotu, že dokud opravdu nebrečí tak jí nikdo nebere vážně, těžko říct.
 Kutik 


Re: plačtivé děti 

(15.4.2004 8:34:13)
Nám se začíná projevovat úplně stejný problém a nevíme jak na to. Zkoušíme co kde přečteme, co nás napadne, ale úspěch není moc vidět. Věřme tomu, že je to věkem a že to přejde ...
 Jana 
  • 

Re: Re: plačtivé děti 

(2.1.2006 21:47:33)
Myslíte, že to věkem přejde? Podle toho,jak moc je dítě citlivé. Já si v dětství prožila stejná muka a podle všeho to mělo za následek mou hroznou fóbii z pavouků, v dospělosti jsem pod dozorem odborníka se této fóbie zbavila. Teď bohužel zažívám podobné situace s mou pětiletou dcerou. Ve školce zažíváme děsné scény, zvládá je docela, pokud je přítomna paní učitelka, která přesně dává mé dceři, to co potřebuje, a to je obrovská pozornost a pochopení. Zkoušíme i homeopatika, ale není to napořád, tak jsme stále ve fázi hledání.
 B. 
  • 

Nepodceňovat. 

(18.4.2004 22:58:45)
Jo, taky jsem byla takový přecitlivělý dítě, rozbrečela mě každá maličkost, bez maminky jsem chvíli nevydržela, ve školce jsem byla nešťastná a učitelky (ty kozy blbý) se akorát pošklebovaly a zesměšňovaly mě, pokaždé, když jsem začala brečet. Ve školce i ve škole. Nevím proč, ale byla jsem prostě přecitlivělé dítě. V pubertě se to ale ještě vystupňovalo a já jsem se pak několik let léčila s depresemi na psychiatrii (ambulantně), které se rovněž zhoršovaly, i přes léčbu.
Takže bych vřele doporučila všem rodičům, aby si vetkli za klobouk hloupé a nesmyslné řeči typu Co zase brečíš, vždyť nemáš proč! a raději se včas poradili s odborníkem.
 Jana Maříková,2 dcery/12+5/ 
  • 

Citově závislé dítě na matce 

(2.1.2006 21:40:12)
Hledám radu na reakce mé mladší dcery na školku. Chodí již druhým rokem a stále není vyrovnaná s tím, že se musí ode mne odloučit. Zažívám neskutečná "muka"pokaždé,když ráno jdeme do školky. Tam je totiž den,co den obdobný scénář.Dcera pláče, drží mi křečovitě za rukáv a nechce, abych odešla.Po mém odchodu se však zklidní,ale další problém nastane,pokud třeba musí zaskakovat jiná učitelka a situace se opět opakuje, neboť je to zase nová a v dceřiných očích nečekaná situace. Zkoušíme i homeopatika, ale 100% úspěch se nedostavuje.Nechci dceři vybudovat nějaké trauma do dalšího života, ale nevím si rady. Situace se ještě změní, pokud je ve školce přítomna paní ředitelka, která přesně vystihla, co má dcera potřebuje,a tu ona bere, ale při přítomnosti druhé paní učitelky, která toto vidí jako projev mé slabosti a "neschopnosti" je dcera "na dně".Přesně to vystihují slova článku, že dítěti se musí dát najevo,že ten jeho problém bereme vážně, ale bohužel ne všichni pedagogové jsou na správném místě a to už ani nemluvím o reakci některých rodičů...Pokud na vlastní kůži nezažijí, co je to mít takto citlivé dítě, těžko pochopí. První dceři je 12 let a s tou jsem v tomhle směru neměla sebemenší problém. Pokud by někdo měl podobný problém a měl řešení, prosím o radu. Děkuji Jana Maříková

Zajímavé recepty

Vložte recept

Další recepty nalezte zde


(C) 1999-2020 Rodina Online, všechna práva vyhrazena.


Četnost a původ příjmení najdete na Příjmení.cz. Nejoblíbenější jména a význam jmen na Křestníjméno.cz. Pokud hledáte rýmy na české slovo, použijte Rýmovač.cz.

Všechny informace uvedené na těchto stránkách jsou obecné povahy a jejich používání je plně ve vaší odpovědnosti.
Jakékoliv otázky zdraví vašeho nebo vašich dětí je nutné vždy řešit s vaším lékařem.

Publikační systém WebToDate.