Re: Chtít pro dítě zdravou stravu přece není hysterie ani rozmazlování

Petrajdo, měla jsem stejný přístup ke stravě dětí jako Ty a považuji ho za správný. Když se ale teď ohlédnu, nevím, zda jsem nezaložila na současné problémy. Jeden syn totiž nejí nic, co je slanější (kromě chipsů, ty miluje), nebo co má nějakou výraznější chuť. Zásadně jí jen jídla, na která je "zvyklý", takže v běžné stravovně je asi často bez jídla, protože se stydí říci, že tu omáčku nechce, jen suché těstoviny, brambory, apod (ty miluje). Vzhledem k tomu, že mu je 11 let, tak to už za něj řešit nebudu. Dokud jsem nad jeho jídelníčkem měla 100% přehled, jedl vše, co dostal, ale s příchodem do školy začaly problémy. Ve školce ne, tam vařili podobně jako já. Stravu si rozšířil o smažený řízek a rybu, to mu chutná a já to dříve nedělala. Podle toho, když doma sní co najde, poznám, že zase ve škole neobědvat. A to tam vaří slušně, kuchařky jsou fajn, nenutí nikoho dojídat do posledního zbytečku. Dokonce, v době po mononukleóze půl roku byli ochotní speciálně vařit jaterní dietu. (Prý tam vaří 3 bezlepkové a 2 bezvaječné, tak proč by nezvládli jaterní.)
Jediné co mě uklidňuje, že jsem to snad nezavinila svým prosazováním "zdravé" stravy (jak mi podsouvají příbuzní starších ročníků), je to, že mám dvojčata a druhý syn jí téměř bez problémů skoro vše (snad kromě luštěnin).