1.3.2004 18:42:04 Ennywan
Re: Čistí se tělo exémem nebo ne? (2)
Snažím se Ti říct, že ten důkaz není možné v současné době získat právě proto, že jsou naše možnosti v tomto směru omezené. Také chybí chuť ze strany vědců něco takového dokazovat. Jsou příliš zaslepeni stávajícími vědeckými postupy.
Nevím, jestli jsi tohle četl, ale okopírovala jsem Ti, co jsem psala JanineH k tomu, jak homeopatie funguje a proč její principy nelze z dnešního pohledu dobře pochopit:
Nejdrive muj postreh. Podle toho, co jsem si precetla, homeopatie pracuje s odlisnymi pojmy nez klasicka medicina, a proto nelze princip pusobeni homeopatickeho leku dost dobre vysvetlit slovy klasicke mediciny. Jde to az tak daleko, ze bude nutne "vymyslet" nova slova asi jako kdyz Einstain prisel s teorii relativity.
Dale cituji z knihy Homeopaticka veda od George Vithoulkase:
Když se zamyslíme nad tím, že každá substance má vlastní elektromagnetické pole (od jednoduchých organismů po celou planetu), lze říci, že jakákoli substance podaná člověku má potenciál ovlivnit organismus dvěma způsoby. Na jednu stranu může mít substance chemický účinek, který vidíme u potravin, vitamínů, léků, tabáku, kávy atd. Na druhou stranu může dojít k účinku na elektromagnetické pole těla, vyvolanému odpovídajícím elektromag.polem substance, zvlášť jsou-li si jejich vibrace natolik blízké, že jsou spolu schopné rezonovat. Obvykle je elektrodynamický účinek surové substance příliš slabý na to, aby byl zaregistrován. K vyléčení nemoci biologicky aktivní substancí (biologicky aktivní substance-její chemické nebo jiné energie jsou "otevřené" vzájemnému působení s lidským tělem) dokonce i v hrubé formě může dojít za předpokladu, že je rezonance neboli afinita (citlivost na danou substanci) člověka dostatečně blízká vibraci substance. To pravděpodobně vysvětluje skutečnost, že některým lidem určité terapie prospějí a jiným nikoli. Uveďme si příklad. Jestliže náhodou jedna z bylin v daném receptu bylináře rezonuje s dynamickým plánem pacienta (Dynamický plán prostupuje všechny roviny organismu a je původem všech dějů v těle ve zdraví a nemoci. Vysoce organizovaný systém vždy reaguje na stres tak, že vyvolá nejlepší možnou reakci, které je schopen), může nastat dlouhodobé zlepšení. Je-li však slabost pacientova obranného mechanismu velká, dojde k relapsu (opětovné objevení příznaků nemoci, která byla v klidovém období) Další předepsání stejné byliny vyvolá slabší účinek nebo bude působit kratší dobu než původně. Důvodem je, že dynamický účinek byliny nebyl zvýšen, zatímco obranný mechanismus může být dokonce slabší než poprvé. Podobný průběh lze pozorovat i u náhodných léčivých účinků akupunktury, alopatických (chemických)léků i jiných terapií. K získání trvalých výsoledků je nutné zvyšovat intenzitu elektromagnetického pole substance. Toho se docílí potencováním, které se skládá z otřesů a ředění. Ani samotné otřesy, ani samotné ředění nejsou účinné. Neexistuje žádná hranice stupně potencování, dokonce i když se překročí Avogadrovo číslo a není přítomna již ani jediná molekula původní substance. Dosud neexistuje žádné vysvětlení tohoto jevu, ačkoliv jeho platnost je nepopiratelná (z klinického pozorování všech homeopatů). Nějakým způsobem se síla elektromag.pole původní substance přenese na molekuly ředícího roztoku, aniž by byla pozměněna její rezonanční frekvence.
Díky pojmům, které homeopatie do medicíny zavedla, se posunul základ, na který až dosud léčba působila, z fyzického těla na jeho elektromagnetické pole. Je jisté, že uvedením homeopatie do terapeutiky začalo svítání nové éry v medicíně. V dnešní době si pravdu, kterou v sobě toto jednoduché tvrzení nese, sotva uvědomí všichni. Její význam však bude naplno pochopen generacemi, které přijdou po nás.
Dalo by se říci, že alopatickou a homeopatickou praxi rozdělilo to, že první z nich klade důraz spíče na nemoc, než na zdraví. Na fyzickém těle se nemoc zjevně materiálně projevuje, zatímco vztahy k daleko jemnějším aspektům člověka není tak snadné určit. Konvenční alopatická medicína se zabývá chemickými a strukturálními aspekty fyzického těla. Jako objektivní medicínu ji lze klasifikovat proto, že se zabývá přírodou pouze na čtyřrozměrné, časoprostorové úrovni, a má proto k dispozici spoustu přímých laboratorních důkazů na podporu svých fyzikálně-chemických hypotéz. Došlo k tomu proto, že spolehlivé smyslové schopnosti lidí a pozorovací možnosti jejich přístrojů v současnosti fungují na této úrovni.
Homeopatická medicína se naopak zabývá chemickými procesy v těle a jeho strukturou nepřímo tím, že pracuje s hmotou a energiemi na další, jemnější úrovni. V současné době musí být klasikována jako subjektivní medicína, zčásti proto, že se zabývá energií, kterou silně ovlivňují mentální a emocionální aktivity lidí, a zčásti také proto, že dosud neexistuje žádné diagnostické zařízení, které by homeopatického lékaře mohly podpořit. Očekáváme však, že se tato situace v blízké budoucnosti změní. (konec citace z knihy)
K tomu poslednímu odstavci chci říct, že kniha byla v originálním znění vydána v roce 1980, takže k některým objevům na poli vědeckém nejspíš už došlo. Nic konkrétního k tomu říct nemohu, protože se o homeopatii v tomto směru nezajímám, pochopit tyto teorie je pro mne obtižné, přírodní vědy nejsou můj koníček.
Nevím, jestli je tato odpověď uspokojující, text je defakto vytržen z kontextu, ale třeba to v Tobě vzbudilo zájem a knihu si pořídíš. Nebo se objeví někdo, kdo to dokáže srozumitelně vlastními slovy popsat :o)
Jitka
Odpovědět