Dopis k Valentýnu
Podobný dopis jsem manželovi psala k Valentýnu minulý rok. Měli jsme za sebou velice nelehké období. V červnu 2005 jsem z ničeho nic ochrnula na nohy a po operaci páteře se jedna z nich celkem vzpamatovala, ale druhou jsem za sebou stále "táhala". Jen díky tomu, že manžel převzal veškeré povinnosti, veškerou zodpověnost za děti, veškeré starosti o běh rodiny, jsem mohla po dobu 7 měsíců denně rehabilitovat a v lednu 2006 jsem odjela na 1/4 roku do rehabilitačního sanatoria.... A tam mne zastihl - do té doby námi opomíjný - svátek sv. Valentýna. Přesto, že po 25 letech je náš vztah už lecčím prověřený, že VÍM, že on mně miluje, že já jeho miluji a že se na sebe navzájem můžeme spolehnout, uvítala jsem tento svátek jako možnost poděkovat mu jaksi "viditelněji". A tak přes celou republiku putoval dopis, kde jsem mu napsala, jak si vážím toho, co pro naši rodinu dělá a udělal. Jak jsem ráda, že děti v něm mají vzor a já oporu. Použila jsem i moto z našeho svatebního oznámení a napsala mu, že sem ráda, že se díváme stejným směrem již tolik let a doufám, že ještě mnoho takových let - kdy i já mu budu moci být oporou a oplatit tak všechno, co pro mne udělal on - bude.
Přijela jsem z rehabilitačního pobytu, předvedla lékařům, kteří tvrdili, že již nikdy na nohách stát nebudu, že opět chodím, odmítla invalidní důchod a nastoupila do práce. Život šel dál a ani já, ani můj manžel jsme se k dopisu nevraceli...
Tento rok jsem přišla ve středu ráno z noční a na stole v kuchyni byla kytička barevných frézií a bonboniéra mých oblíbaných Mon Cheri. Já měla pro muže čokoládové srdíčko (asi za desetikačku, takže komerce na nás moc nevydělala :o))) ) a tak jsme si opět bezeslov řekli, co pro sebe znamenáme. Láska po 25 letech je nádherná věc a každá přípežitost, jak za ni poděkovat, je dobrá.
Simča
PS. Mimochodem - z barevných frézií byla moje svatební kytice - no řekněte: není ten můj manžel úžasný???
Odpovědět