Odchod jako řešení - asi ne

Článek poněkud rozvláčný a bohužel, to podstatné, v čem ta pozitivní výchova spočívá tam jaksi nebylo! Akorát se člověk dozvěděl, jak je to skvělá metoda a jak dobře funguje a kolik lidí s ní bylo spokojeno. Vyznělo to trochu jako reklama na nějaké MLM, kde se dozvíte, o co jde, až na prvním semináři :-). Pomalu jsem dole čekal přihlášku. No, uvidíme příště, co se z toho vyklube.

Mám ale pocit, že tyhle americké přístupy mají na všechno universální repept - když něco dítě nechce, tak toho nechat - přerušit tu činnost. Eventuálně nabíjí složité psychologické systémy. V jedné (americké) knížce jsem dokonce četl o rodině, kde si namalovali vlastní peníze, které dětem dávali za slušné chování a na nástěnku si vyvěšovali pochvaly a malovali černé puntíky. Otec byl vlastně takový rodinný politruk. Dost úchylné.
Už jsem to psal jednou jako reakci na článek, při kterém instruktor dětského tábora vezl několik desítek dětí zpět jen proto, aby jedno zlobivé dítě vysadil doma. Domnívám se, že toto je právě rodičovské selhání neboť jeho cílem bylo všechny děti včas dovézt do cíle a v případě potřeby to jedno zlobivé ukáznit, což evidentně nezvládl. Navíc nechápu, co s tím dítětem pak doma dělal, jelikož rodiče, kteří pošlou dítě na tábor, obvykle sami někam vyrazí užít si svojí dočasnou bezdětnost. A ještě se to uvádí jako příklad správného postupu. Přerušení zamýšlené činnosti má smysl pouze v případě, kdy je tato činnost evidentní odměnou dítěti (a mě jakožto rodiče spíš otravuje), ale je-li ta činnost především mým cílem (typicky návštěva restaurace na rodinný oběd nebo cestování s dítětem, kdy především potřebuji dosáhnout cíle cesty), musím dětskou neposlušnost řešit jinak. Jsem opravdu zvědavý, co se v pokračování tohoto článku dozvím.

Z osobní zkušenosti doporučuji přiměřený fyzický trest bezodkladně ve chvíli, kdy dítě evidentně provokuje a záměrně zlobí (a ví to, že zlobí). Je to rychlé a účinné. V dalších případech se mi především osvědčilo odpoutání pozornosti k něčemu jinému. Někdy stačí i pouhé vysvětlení (když má dítě náladu poslouchat). Kupčení typu: "Neuklidil sis hračky tak se nebudeš koukat na večerníček.", se mi moc nelíbí. Nápadně to připomíná okřídlenou větu: "Nepomohl jsi mi s nákupem, tak večer nic nebude :-)"

A je to také trochu o celkové strategii. Děti potřebují hodně fyzické aktivity. Mohou-li běhat, jezdit na tříkolce, hrát si s míčem a pod. je udržení kázně mnohem, mnohem snazší než nad stavebnicí v pokoji. Vyběhané dítě pak také nebude mít problém s večerním usínáním. A také je nutné dítěti opravdu rozumnět, co vlastně cítí a proč asi, abychom je fyzicky netrestali jen díky nepochopení. Pro to je nutné s ním trávit dostatek času a být jaksi "na příjmu".