Co je to ideální výchova?

Ahoj všem. I já se snažím podle různých návodů o pozitivní přístup k výchově a pozitivní motivaci apod., ale musím říct, že ne vždy si vím rady. Já začnu "pozitivně motivovat", říkám, co bude když..., ale syna to vůbec nenadchne a začne zkoušet, co vydržím. Ano, máme teď vzdorovité období a je to někdy na hlavu a já nejsem stroj, takže dochází i ke křiku, zvlášť, když ho klidně upozorním, že dělá něco, co ví, že nemá a že si to nepřeju, nabídnu mu něco jiného... a on pokračuje, tak ho upozorním ještě jednou... a pak "zařvu" nebo plácnu přes ruku... Nemyslím si, že vždycky fungují zásady pozitivního rodičovství a rodič není povinen vydžet všechno... Od jeho dvou let funguje bezvadně tzv. "chvilka o samotě", kdy si dítě prožívá svou negativní emoci o samotě, opravdu pak bývá vpohodě a komunikuje se mnou jako by se nic nestalo, ale ta se nehodí vždycky a už vůbec ji nelze uplatnit venku... Každopádně se mi osvědčila ve chvílích, kdy někam pospíchám a potřebuju spolupracující dítě - to je lepší počkat pár minut, až se o samotě srovná, než ho násilím nutit...
Dneska např. jsme byli skoro celé odpo venku a cestou domů jsem se s ním ještě stavila na klouzačce - pokaždé tam řešíme stejný problém - strká do dětí, a pak zase sedí nahoře na klouzačce a nejede ač je za ním fronta. Kdykoliv takováhle situace nastane, snažím se ji neřešit příliš radikálně, ale určitě ji nepřehlížím, on ví, že to je špatně a přesto to stále opakuje. Dneska jsem ho upozornila, že jak to udělá, jdeme domů, on to opravdu udělal a šli jsme. Chvilku se vztekal a řval a vzpouzel, ale já nepovolila, tak jsem zvědavá, jestli to zafunguje, ale obávám se, že to nebylo naposledy... Nebyl to sice postup pozitivně motivujícího rodiče, ale snad v mém přístupu byla aspoň důslednost...
Ach, ta výchova, to je někdy dřina a nikdo nemůže stoprocentně říci, že jeho přístup je ten nejideálnější - každé dítě je jiné a reaguje na stejné podněty a přístupy jinak, v každém věku platí něco jiného a rodiče prostě nejsou stroje...
Mějte se všichni krásně, ať vám děti rostou a zlobí v mezích snesitelnosti :-) Hana