| Hana, syn skoro 3 roky | •
 |
(31.5.2002 21:28:08)
Ahoj všem. I já se snažím podle různých návodů o pozitivní přístup k výchově a pozitivní motivaci apod., ale musím říct, že ne vždy si vím rady. Já začnu "pozitivně motivovat", říkám, co bude když..., ale syna to vůbec nenadchne a začne zkoušet, co vydržím. Ano, máme teď vzdorovité období a je to někdy na hlavu a já nejsem stroj, takže dochází i ke křiku, zvlášť, když ho klidně upozorním, že dělá něco, co ví, že nemá a že si to nepřeju, nabídnu mu něco jiného... a on pokračuje, tak ho upozorním ještě jednou... a pak "zařvu" nebo plácnu přes ruku... Nemyslím si, že vždycky fungují zásady pozitivního rodičovství a rodič není povinen vydžet všechno... Od jeho dvou let funguje bezvadně tzv. "chvilka o samotě", kdy si dítě prožívá svou negativní emoci o samotě, opravdu pak bývá vpohodě a komunikuje se mnou jako by se nic nestalo, ale ta se nehodí vždycky a už vůbec ji nelze uplatnit venku... Každopádně se mi osvědčila ve chvílích, kdy někam pospíchám a potřebuju spolupracující dítě - to je lepší počkat pár minut, až se o samotě srovná, než ho násilím nutit...
Dneska např. jsme byli skoro celé odpo venku a cestou domů jsem se s ním ještě stavila na klouzačce - pokaždé tam řešíme stejný problém - strká do dětí, a pak zase sedí nahoře na klouzačce a nejede ač je za ním fronta. Kdykoliv takováhle situace nastane, snažím se ji neřešit příliš radikálně, ale určitě ji nepřehlížím, on ví, že to je špatně a přesto to stále opakuje. Dneska jsem ho upozornila, že jak to udělá, jdeme domů, on to opravdu udělal a šli jsme. Chvilku se vztekal a řval a vzpouzel, ale já nepovolila, tak jsem zvědavá, jestli to zafunguje, ale obávám se, že to nebylo naposledy... Nebyl to sice postup pozitivně motivujícího rodiče, ale snad v mém přístupu byla aspoň důslednost...
Ach, ta výchova, to je někdy dřina a nikdo nemůže stoprocentně říci, že jeho přístup je ten nejideálnější - každé dítě je jiné a reaguje na stejné podněty a přístupy jinak, v každém věku platí něco jiného a rodiče prostě nejsou stroje...
Mějte se všichni krásně, ať vám děti rostou a zlobí v mezích snesitelnosti :-) Hana
|
| Zuzana.. | 
|
(1.6.2002 1:51:41)
Ahoj Hanko,
ja tedy o vychove nic psat nemuzu, nebyla jsem schopna zvladnout ani nasi sestimesicni fenku, vzdycky, kdyz neco provedla a ja ji chtela potrestat, tak zalezla pod skrin a vrtela cela nadsena ocaskem, ze je konecne nejaka legrace.....takze ten clanek jsem jen prelozila a neco z nej vybrala, .....ten tvuj odchod z piskoviste je presne metoda, kterou doporucuji, v pristim dile na to vsechno dojde...dusledky pry maji nastat okamzite, hubovani a vyhrozovani se pry ma vynechat a rovnou nasadit konkretni sankce jako odchod z hriste...takze o tom v dalsim dile...
|
|
| Sosan | •
|
(2.6.2002 16:45:20)
Článek poněkud rozvláčný a bohužel, to podstatné, v čem ta pozitivní výchova spočívá tam jaksi nebylo! Akorát se člověk dozvěděl, jak je to skvělá metoda a jak dobře funguje a kolik lidí s ní bylo spokojeno. Vyznělo to trochu jako reklama na nějaké MLM, kde se dozvíte, o co jde, až na prvním semináři :-). Pomalu jsem dole čekal přihlášku. No, uvidíme příště, co se z toho vyklube.
Mám ale pocit, že tyhle americké přístupy mají na všechno universální repept - když něco dítě nechce, tak toho nechat - přerušit tu činnost. Eventuálně nabíjí složité psychologické systémy. V jedné (americké) knížce jsem dokonce četl o rodině, kde si namalovali vlastní peníze, které dětem dávali za slušné chování a na nástěnku si vyvěšovali pochvaly a malovali černé puntíky. Otec byl vlastně takový rodinný politruk. Dost úchylné.
Už jsem to psal jednou jako reakci na článek, při kterém instruktor dětského tábora vezl několik desítek dětí zpět jen proto, aby jedno zlobivé dítě vysadil doma. Domnívám se, že toto je právě rodičovské selhání neboť jeho cílem bylo všechny děti včas dovézt do cíle a v případě potřeby to jedno zlobivé ukáznit, což evidentně nezvládl. Navíc nechápu, co s tím dítětem pak doma dělal, jelikož rodiče, kteří pošlou dítě na tábor, obvykle sami někam vyrazí užít si svojí dočasnou bezdětnost. A ještě se to uvádí jako příklad správného postupu. Přerušení zamýšlené činnosti má smysl pouze v případě, kdy je tato činnost evidentní odměnou dítěti (a mě jakožto rodiče spíš otravuje), ale je-li ta činnost především mým cílem (typicky návštěva restaurace na rodinný oběd nebo cestování s dítětem, kdy především potřebuji dosáhnout cíle cesty), musím dětskou neposlušnost řešit jinak. Jsem opravdu zvědavý, co se v pokračování tohoto článku dozvím.
Z osobní zkušenosti doporučuji přiměřený fyzický trest bezodkladně ve chvíli, kdy dítě evidentně provokuje a záměrně zlobí (a ví to, že zlobí). Je to rychlé a účinné. V dalších případech se mi především osvědčilo odpoutání pozornosti k něčemu jinému. Někdy stačí i pouhé vysvětlení (když má dítě náladu poslouchat). Kupčení typu: "Neuklidil sis hračky tak se nebudeš koukat na večerníček.", se mi moc nelíbí. Nápadně to připomíná okřídlenou větu: "Nepomohl jsi mi s nákupem, tak večer nic nebude :-)"
A je to také trochu o celkové strategii. Děti potřebují hodně fyzické aktivity. Mohou-li běhat, jezdit na tříkolce, hrát si s míčem a pod. je udržení kázně mnohem, mnohem snazší než nad stavebnicí v pokoji. Vyběhané dítě pak také nebude mít problém s večerním usínáním. A také je nutné dítěti opravdu rozumnět, co vlastně cítí a proč asi, abychom je fyzicky netrestali jen díky nepochopení. Pro to je nutné s ním trávit dostatek času a být jaksi "na příjmu".
|
| Bára | •
|
(20.7.2002 23:47:19)
Váš názor na "kupčení" sdílím také. Mám syna 4 roky. Jsem s ním sama a někdy je to fakt těžké. Je velmi impulsivní.Historky na skluzavce, které líčí jedna maminka, byly u nás téměř na denním pořádku. Takže jsme opravdu důsledně odcházeli domů a syn potom hodnotil svoje zlobení slovy:to je škoda, že jsem se zase choval tak špatně...Po čase to přešlo,ale začal to důsledně vyžadovat po ostatních a posílal je domů, když nedodrželi "pravidla".
Teď řešíme problém, že když se mu něco nepovede (spadne z kola) obviňuje mě, že za to můžu já a řve na celý kolo. Je to velmi vyčerpávající. Pokud máte nějaký dobrý tip, ráda si ho přečtu - díky.
Jinak tiše doufám, že k němu dolehnou má vysvětlení.
|
|
|
| Marta, dcera 15 mesicu | •
|
(27.6.2002 21:34:13)
Ahoj vsichni "rodice-vychovatele" -
dneska jsem si fakt s chuti precetla clanek o idealni vychove - je vecer a ja jsem z celeho dne se svou patnactimesicni dcerou docela grogy. Taky se snazim byt VELMI POZITIVNI, klidna, dusledna, mit ritualy, pravidelnost atd. - ale jak pise Hanka, rodic neni stroj a nemuze vydrzet vsechno. Casto driv nez zacnu se svym "pozitivnim pusobenim, tak se dcera rozvztekli tak, ze uz proste nevnima nic (napriklad proto, ze je prave obsazena klouzacka na hristi), mlati kolem se vztekle hlava nehlava a beda tomu, kdo je blizko... A ackoli me to skutecne vycerpava (nekdy bych ji opravdu na miste musela prastit), snazim se zachovat klid, jenze nekdy prave jedine na co se zmuzu je rychly odjezd z hriste. Za chvili revu ji to prejde. Jo, vysvetlovani a kazani je na nic, stejne tomu nerozumi, rvat na ni nechci. Jasne a srozumitelne NE neslysi... (a nebo prave toto "ne" spusti ten cirkus) A vymyslet VZDYCKY neco uzasne zajimaveho a motivujiciho - toho proste schopna nejsem, navic si porad tak nejak myslim, ze dite se proste musi naucit, ze musi poslechnout(resp. by melo, jinak budou nejake dusledky). Tak jak tedy idealne vychovavat?
|
| bubak2 | 
|
(28.6.2002 13:54:10)
Marto,proč si myslíš,že tvoje 15 měsíční dcerka nerozumí tvému vysvětlování a zdůvodňování?Já si naopak myslím,že tomu rozumí velice dobře.15 měsíčné dítě je chytré a velice vnímavé dítě.Ono totiž ty naše zlatíčka moc dobře ví,že když něco chtějí a snaží se vydobít si to řevem,vztekem a pod.a maminka ustoupí jednou,tak příště ustoupí zas a zas.Chce to opravdu svatou trpělivost a trvat si jako maminka na svém.Nekřičet,nebít,jen si jasně trvat na svém,stejně jako ona si trvá na svém.Ale ty by si měla být klidná.Když se hodí na zem,otoč se a dělej že ji nevidíš.Maminky,které mají takto vzteklé děti tady o tom už popsali hodně a opravdu to zabírá.
Přeju hodně trpělivosti.Měj se hezky.
|
|
|
|
V její náručí
Rekonstrukce husitské bitvyJičín 
Orchestr na dotek – ZápadPraha 1 
Mandaly obrácenou technikou s Monikou BrýdovouČeské Budějovice 
Řípská pouťLitoměřice 
Mezinárodní den tancePraha 1 
Rekonstrukce husitské bitvy
Orchestr na dotek – Západ
Mandaly obrácenou technikou s Monikou Brýdovou
Řípská pouť
Mezinárodní den tance
Bramborová roláda s masem/Simča, dcery *1988 a 1997
Košíčky Mon Cheri/Simča, dcery *1988 a 1997
Čokoládový krém/Simča, dcery *1988 a 1997
Churros/Simča, dcery *1988 a 1997
Banánové omeletky/Simča, dcery *1988 a 1997
Brusinkový punč/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)/
Citronový gel a krém (Lemon curd)/Simča, dcery *1988 a 1997
Tvarohový chesecake/Simča, dcery *1988 a 1997
Dýňoví šneci/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)