Snaha o sterilitu...

...Snaha o sterilitu porodnic a preference matčina zotavování nebyla tenkrát žádná zlomyslnost odborníků, ale jejich snaha zachránit životy matek a dětí. Podívejte se na čísla kolik matek a dětí umíralo při porodu ještě počátkem 50. let.....


Jenže cesta do pekel je většinou dlážděná dobrými úmysly. Vztah mezi matkou a dítětem(i otcem) byl narušen zbytečně přísnými hygienickými omezeními v porodnici(holení, desinfekce rodidel, klystýr,používání roušek,otcové nebyli vpuštěny k matce, matce bylo dítě ihned po porodu odebráno bez možnosti osobního "nesterilního" kontaktu..., přikládání dítěte podle přesného harmonogramu jakoby všechny děti byly stejné. Matka i otec se tak stali pro své dítě z pohledu lékařů (vědců)hygienicky závadní a hlavně nesvéprávní. Dnes již víme, že to je spíše naopak.Mnohé, co jsem zde náhodně vyjmenovala jsou formy péče jejíchž neúčinnost nebo škodlivost byla jasně prokázána(vědecky). Tato zbytečná omezení v komunistickém Československu vydržela a v některých porodnicích se jich sveřepě drží ještě dnes, když už se dávno ví, že pro bezpečí matky a dítěte to nemá smysl.České rodičky jsou z generace na generaci tak utvrzovány, že je vše pořádku. Je zvláštní, že se to přijalo bez solidních vědeckých výzkumů......jen na základě pojmů a dojmů představitelů odborné veřejnosti.Mateřské (i otcovské)instinkty a instinkty miminek (jako u zvířat) se pod tak rigidním vedením nemohly projevit. Matek se nikdo neptal a porodní asistentky, které měly zkušenosti předávané z generace na generaci byly zdecimovány a jejich řemeslo upadlo v zapomnění. Příčiny velké mateřské úmrtnosti v padesátých letech byly zjevně někde jinde než v nesterilitě (sociální podmínky žen a jejich rodin, výživa, absence penicilínu, transfuze.....).