Ahoj Zuzko,

přijde mi, že vůbec nejste popletená rodina!Manžel ti jen více pomáhá. U nás je to tak, že jsme spolu šest let, svatbu neplánujem, římáme možná...někdy, ale už máme dvouletého chlapečka a v prosinci k nám přibude další človíček. Manžel se pomáhat snaží, když někam jdu, tak malého taky obstará a nemá s tím problém a věř, že po večerech chodím více já než on! Jsme pozvaní na svatbu kamarádky ( společné ) a nechce jít, že raděj bude doma s Filípkem!!! Dost mě to mrzí. Babičky teda hlídají a dost, malého si vezmou i na víkend. A jak vítáme večer tatínka? Filip se rozeběhne a tátu chytí kolem krku a nepustí, já jen stojím a koukám a v tu chvilku jako bych nebyla. A víkendy? Jsou jen jejich. Chodíme sice společně po výletech, ale hlavním aktérem je táta. Vidí se jen půl hodinku ráno a někdy hodinku před spaním a tak maličký je stále se mnou a má mě asi plné zuby :-(.
Když začalo období vyhlížení tatínka z okna, každý říkal to přejde...už nevyhlíží, ale po odpoledním spánku se ptá prvně na tátu.....
No ani nevím co jsem tim chtěla říct, snad jen to, že si připadám taky né úplně standartní rodina, a že v tom nejsi sama!
Měj se krásně!
Užívej malého i manžela! Máš přeci dva báječné mužské!
A možná s manželem promluv, zda by alespon jeden večer v týdnu nemohl být váš.
Držím palce!
Ahoj Lenka