pro Zuzku -urcite nejste vyjimka

AHoj Zuzko,
moc dobre vim, o cem jsi psala. U nas je to podobne, i kdyz trosku jine. Take mame prvni dite a tehotentsvi bych si po vsech komplikacich nechtela hned tak zopakovat. Navic kratce po porodu onemocnel partner onkologickou chorobou a ja na vsechno byla uplne sama. Na druhou stranu, ktera z vas mela po cely rok vaseho ditete doma i tatinka a mohli jste vsichni spolecne sledovat jak roste?? Ja byla ta, ktera jen varila, uklizela, o vsechny se starala, jsem vyzdimana a vycerpana jako citron a tata - je na prvnim miste. On mel cas si hrat, vymyslet lumparny, delat blbinky - i kdyz treba jen par minut denne. Ja nemela uz energii. Casto si take rikam, ze nejsem
ta nejlepsi mama, ze druhe se detem venuji mnohem vic... kazdy vecer cekame na tatu az prijede z prace, pocitame sekundy a jeste nikdy me syn nevital a nevolal tak jako jeho kazdy den.Taky jsem s nim stale jen doma, nikde jsme nikdy nebyli a hlidani nemame. Ale urcite jsme dobre mamy, sve dite milujeme. Stat se rodicem je pro nas nova role a vsichni se to musime stale ucit, zdokonalovat. CO se tyka vaseho manzelstvi, urcite je nezbytne nutne, aby krome vasich rodicovskych povinnosti jste se venovali i jen sami sobe a obcas nekam vyrazili. Manzelstvi je drina a oba se musi snazit. Pokud budes chtit, napis mi na meil v zahlavi, nechci se tady o vsem rozepisovat.