tisk-hlavicka

Jsme popletená rodina

8.5.2006 Zuzana R. 62 názorů

Velice často „chodím“ na stránky Rodiny, čtu zajímavé příspěvky a zapojuji se do diskuzí. Proto bych se i já chtěla svěřit se svým problémem, který mě hodně trápí. U nás je totiž všechno naopak. Jak? Vysvětlím hned.

S manželem se známe už 15 let, z toho 5 let už uběhlo od svatby. Vždycky nás okolí považovalo (a myslím, že je tomu tak i nadále) za dokonalý pár – pořád za ruku, pořád spolu. Moc moc jsem si přála miminko, manžel váhal, ale vzhledem k tomu, že mám velmi vážné onemocnění ledvin, moc dlouho jsme čekat nemohli. Navíc už se blížila třicítka! Nebudu se dlouho rozepisovat o těhotenství – moc ráda na toto období nevzpomínám. Chápu, že pro zdravé ženy je to opravdu nejkrásnější období v životě, ale pro mě to bylo peklo. Tři měsíce na udržování v porodnici (od 5. měsíce), a to ABSOLUTNĚ VLEŽE, neustálé vyšetřování, léčba, infuze, monitorování atd., stres a obavy o miminko. Do poslední chvíle jsme se báli pomyslet, jak to všechno dopadne. Porodila jsem v 7. měsíci, naštěstí miminko (kluk) nepotřebovalo žádnou z vymožeností dnešní medicíny a po měsíci jsme si ho odvezli domů. A tak to všechno začalo.

Spadli jsme do toho rovnýma nohama. Všechno se začalo točit kolem miminka, docela nám to šlo a byli jsme moc šťastní. Od manžela jsem očekávala, že mi občas pomůže, pochová malého, ale většina věcí že bude na mně. Na druhou stranu se začínal zhoršovat můj zdravotní stav, takže přišla tvrdá léčba kortikoidy a podobnými „chuťovkami“, já jsem začala mít problémy se spánkem, byla jsem moc unavená a vyčerpaná. Manžel byl úžasný – začal na sebe brát nejen roli živitele rodiny, ale částečně (jak mohl) i roli mateřskou. Dovedl udělat kolem miminka úplně všechno a někdy se mi i zdálo, že snad tu plínu zalepil lépe než já. Nekojila jsem (kvůli lékům, které beru), takže i krmil, jezdil na procházky a já měla čas odpočívat. Z člověka, který se strašně obával zodpovědnosti za dítě, se najednou stal úplný suverén. A klučina, jako by to vycítil, byl strašně hodné a klidné miminko.

Všechno vyvrcholilo tím, že jsem dostala lázně – a to hned na 3 týdny, na opačný konec republiky. Ani snad nemusím psát, že mě manžel přímo strkal do vlaku, ať už jedu, že to všechno zvládne. A zvládnul to opravdu na jedničku. Nikdo mu nepomáhal, jen babička mu občas poslala oběd – to už bychom po chlapovi asi chtěly moc…. Když jsem se vrátila, doma bylo uklizeno, všechno v nejlepším pořádku. Ale já to už cítila a od té doby se to ve mně jenom prohlubuje. Ten pocit, že já už pro syna nejsem máma v tom pravém slova smyslu – cítím to, i když je mu teprve rok. Někdy prostojíme půl dne u okna, když je manžel v práci, a vyhlížíme tatínka, což mi syn také neustále opakuje – tata, tata, kdeje, tata??? Když jsem s ním sama, celkem to jde, podnikáme spolu různé výlety, hodně s ním „blbnu“ (manžel je takový vážnější….), ale jakmile se otevřou kvečeru dveře, konec. Já přestávám existovat, maximálně jsem tak dobrá, abych uvařila nějaké to jídlo…. Moc mě to mrzí a i když teď píšu tento článek, začínám brečet.

Mám z toho prostě pocit, že se ukázalo, že nakonec já vlastně vůbec nemám na to být matkou. Nemám tu úžasnou trpělivost jako manžel, nejsem optimista a všechno řeším, jako by šlo o život. Na manželovu obranu ale musím říct, že on to snad ani netuší, a tak toho rozhodně nevyužívá a kdyby si tohle přečetl, tak řekne, že je to blbost. Bojím se toho, co bude. Co až synovi budou 3 roky, 6 let?

Souvisí s tím i druhá věc. Po té době, kdy jsem ležela v nemocnici a dalším roku, který prakticky trávím „doma“ (i když samozřejmě chodíme ven….) bych si někdy ráda vyšla s mužem ven a obnovila dřívější společenský život, i když samozřejmě jenom v omezeném režimu – tak třeba 1x měsíčně do kina nebo do divadla, na pizzu…. Chci ho mít alespoň na 2 hodiny jenom pro sebe. Když jsem to doma nadhodila – a to ne jedenkrát – dostalo se mi odpovědi, že dítě je ještě moc malé (až bude mít půl roku, až bude mít rok, teď je odpověď až bude mít 2 roky….). Chlapečka nám ještě nikdy nikdo nehlídal přes noc ani ve večerních hodinách – já bych to uvítala, ale manžel v žádném případě. Ani babičky a dědečci nehlídají, max. tak na hodinku, když potřebuju k lékaři apod. Samozřejmě na tom netrvám, ale myslím, že by se měl taky trošku otrkat. Jako mimi byl v pohodě, nebál se nikoho, ale teď už to začínám pozorovat, že někdy poplakává, když se jeden z nás vzdaluje, a to dříve nebylo.

Připadám si prostě, že jsem nějaká divná, když manžel na malém tak visí a já bych se šla bavit. Přitom vždycky jsme měli úplně stejné zájmy a koníčky. Já se jim dokážu věnovat dodnes, vždycky si nějak rozvrhnu čas. Manžel už chodí jenom do práce a hraje si se synem. Ve mně to potom vyvolává pocity, že jsem úplně nemožná a krkavčí matka, když se tak nedokážu obětovat. Prostě jak už jsem psala výše, jsme popletená rodina – jinde si stěžují muži, že o ně ztratily ženy zájem, když mají dítě. A tady jsem já, kdo se zájmu dožaduje….

Názory k článku (62 názorů)
MANZELSTVI Hana Zurkova, 2 deti (4 a 2 roky) 8.5.2006 10:15
*Re: MANZELSTVI Gréta 9.5.2006 13:23
*vše je v pořádku... Macek a Hani 15.5.2006 11:25
pro Zuzku -urcite nejste vyjimka Hanka, syn 1,5 roku 8.5.2006 10:48
*Něco mi to připomíná... Ajka (Prcek3/05 + bříško) 8.5.2006 14:9
**Re: Něco mi to připomíná... PajaMM 8.5.2006 14:30
**Re: Něco mi to připomíná... mm 9.5.2006 16:33
***Re: Něco mi to připomíná... Markéta 10.5.2006 14:39
**Re: Něco mi to připomíná... Alena, 2kluci (12;7) a dcera (2,5) 30.5.2006 11:30
*je to normální Marťuša,Kryštof 16,Emma 15 8.5.2006 14:53
*Re: pro Zuzku -urcite nejste vyjimka Jana (Kačka 11/03+Matýsek8/05) 9.5.2006 8:46
*Re: pro Zuzku -urcite nejste vyjimka Klara 16.5.2006 16:9
Maminka nebo tatínek veronika 8.5.2006 15:59
*Časem bude máma stejně důležitá jako t... Jana038 8.5.2006 18:35
**Re: Časem bude máma stejně důležitá ... Katka 8.5.2006 19:34
**Chlapi se netrápí? Vlaďka+Daniel 3/05 9.5.2006 12:17
***Re: Chlapi se netrápí? Moruse, Barunka 11 měs. 9.5.2006 14:21
Znám Insula 8.5.2006 19:39
Znám Insula 8.5.2006 19:39
*Clanok Zuzika+Emmka+Attilik 8.5.2006 20:49
hlavu vzhuru Daniela,Esterka 19mesicu,brisko 15.tt 8.5.2006 21:26
Popletená rodina Tina 8.5.2006 21:58
*Re: Popletená rodina O. 9.5.2006 14:49
Zuzko ;o) irena (Míša5/00+Maruš3/03) 9.5.2006 7:34
Jako u nás..... Martina, syn 3 roky 9.5.2006 8:42
*Re: Jako u nás..... PajaMM 9.5.2006 9:13
Společenský život Anadar 9.5.2006 8:57
Rodina Lenka,kluci 15,13 let,a mimi 21 měsíců  9.5.2006 19:40
Nenapadá mě žádný nadpis U Eliášky 9.5.2006 22:49
v čem je problém? dd 9.5.2006 23:7
*Re: v čem je problém? veronika 10.5.2006 0:18
*Re: v čem je problém? mimicert 16.5.2006 1:38
To bude OK Marie, 2 kluci (7, 4) 10.5.2006 10:33
U nás to bylo taky tak IlonaK2+Verunka+Ondrášek 10.5.2006 12:42
*Re: U nás to bylo taky tak Sylva2 10.5.2006 13:30
**Re: U nás to bylo taky tak IlonaK2+Verunka+Ondrášek 10.5.2006 15:18
Nedá mi to Simča, dcery *1988 a 1997 10.5.2006 12:46
zkus to změnit Markéta 10.5.2006 14:41
*Re: zkus to změnit Zuzana R. 10.5.2006 20:24
** veronika 10.5.2006 22:0
***omluva veronika 10.5.2006 22:3
** veronika 10.5.2006 22:0
** veronika 10.5.2006 22:0
** veronika 10.5.2006 22:0
** veronika 10.5.2006 22:0
** V čem je asi problém veronika 10.5.2006 22:0
***Re: V čem je asi problém dany 18.5.2006 20:4
**Re: zkus to změnit Táňa 16.5.2006 16:38
Pro Zuzku Evženie 13.5.2006 21:25
Ahoj Zuzko Silvana 14.5.2006 22:30
*Re: Ahoj Zuzko Zuzana + Jony, 15 měs. 15.5.2006 11:14
**Re: Ahoj Zuzko Silvana 15.5.2006 14:10
Ahoj Zuzko, Lenka, Filípek 04/04, a pecička 12/06 15.5.2006 7:36
*Re: Ahoj Zuzko, Iveta 15.5.2006 11:2
**Re: Ahoj Zuzko, Santé 15.5.2006 11:18
Jste, Zuzanko, skvělá matka Misha3 16.5.2006 17:33
Ještě jednou Zuzana + Jony, 15 měs. 17.5.2006 15:59
Nic nového pod sluncem VM66 18.5.2006 7:3
Zuzi, to přejde Jana, 2 kluci 27.5.2006 21:0
nebojte Jitka 29.5.2006 10:52
neplakat jájina, dcery 12 a 17 19.6.2006 9:53
byla bych ráda robsn 6.8.2006 19:0




Článek se vztahuje k období asi

Vyhledávání článků podle věku

Seriály

Vývojové tabulky

Těhotenství

Dítě


Zajimavé odkazy:
Předporodní kurzy   |   Najděte rýmy na slovo a napište báseň.