Postřeh

Dneska jsem na netu probrouzdal nějaké blogy, články a diskuse, a do očí mne udeřil, ne poprvé, opravdu velký kontrast v úrovni vyjádření a obsahu. Tenhle článek je v pohodě, i když to asi opravdu nebývá většinou tak dobře načasované :-)
ale děkuju autorce za optimismus a energii, kterou do něho vložila. Když si čtu nějaký článek o vztazích (většina jakýchkoliv textů je o vztazích), obvykle mne hned napadá, co bych tak rád dodal - asi mám nějaké utkvělé nutkání k dotváření čehokoliv do co nejkomplexnější podoby. Jako třeba tento. Potom si ale čtu příspěvky nashromážděné za den nebo dva, a už nemám, co bych dodal, už to jiní udělali za mne. Tímhle komplikovaným způsobem chci sdělit, že úroveň toho psaného na rodině.cz je ve srovnání s mnoha veřejnými portály opravdu velká. Že se tu vyjadřují lidi převážně přemýšliví, citliví, empatičtí, neagresivní, zkrátka pohodoví (ha, teď mne napadlo, že do toho tím pádem zahrnuji i sebe :-) ale, jestli to nebude tím, že sem píšou hlavně ženy... To by pro muže nebylo moc lichotivé, že? Nicméně, tohle není ve veřejném prostoru, a na netu speciálně vůbec běžné. Takže děkuju za počtení nejen autorce článku, ale i autorkám a autorům příspěvků. To je v tuto chvíli tak jediné, co bych ještě dodal.