Jak jsem si málem přejela manžela

Naše manželství trvalo 11 let, vdávala jsem se brzy - v 18-ti. Musela jsem.

Narodil se mi syn, muž byl na vojně a přišel, když bylo malýmu 7 měsíců. Možná už tehdy vznikly v našem vztahu trhliny. Muž byl pod vlivem svého otce, ten věděl všechno nejlíp, muž byl podle něj „neschopnej blbec“, ach jo. V naší rodině jsem to bohužel byla já, kdo nosil kalhoty, musela jsem se o všechno postarat-ať už to byly nákupy, složenky vyřizování na úřadech, dokonce i když chtěl muž nastoupit do nového zaměstnání, musela jsem s ním do Prahy k pohovoru, protože by sám nejel.

Za tři roky se nám narodila dcerka, když jí byly tři roky, začala jsem podnikat - měla jsem na vsi krámek s potravinami, byla jsem v práci 12 hodin, ale veškerá starost o domácnost a rodinu byla stále na mně. Když jsem chtěla, aby muž došel vyřídit něco na poštu nebo kamkoliv jinam, dostalo se mi odpovědi - já to neumím. Nechci vypadat jako nějaká chudinka, muž byl hodný, hrál si s dětmi, slušně vydělával, spíš mi vadilo, že, jak to nazvat, no nechoval se jako chlap. Nedokázal se mě zastat, když jsem se hádala, většinou kvůli němu, s jeho otcem.

Pak muž změnil zaměstnání a najednou se začal měnit i on. Kvůli práci musel chodit do posilovny, začal se cpát práškama na svaly - no a to byl asi začátek konce našeho manželství. Já jsem už dlouho přemýšlela o rozvodu, dětem bylo 7 a 10 let, ale asi z pohodlnosti jsem to pořád oddalovala.

Začali jsme si žít každý po svém. S dětmi jsme sice chodili na výlety, ale většinou jsem s nimi jezdila sama. Muž trávil volný čas v posilovně, já začala dělat autoškolu.

Udělala jsem závěrečné jízdy, a už se těšila, jak vyrazím sama s autem. No a jak dopadla moje první jízda?? Jela jsem do města, poctivě jsem dodržovala předepsanou rychlost a najednou se mi pod kola skácel cyklista - vypadlo mu přední kolo. No šok to byl pořádný, naštěstí se mu nic nestalo. Pozval mě na kávu, jako omluvu za to leknutí mi koupil kytku. Povídali jsme si asi dvě hodiny, no co budu povídat-láska na první kouknutí, ale vzhledem k tomu, že jsem byla vdaná a měla děti, nepočítala jsem s ničím.

Začali jsme si posílat SMSky. V tu dobu najednou začal můj muž s řečmi…měla bys chodit do posilovny, mně se líběj holky s vyrýsovanou postavou, nech si narůst vlasy, mně se líběj dlouhovlásky, atd. , atd. No nedalo mi moc práce zjistit, že jedna dlouhovláska s vyrýsovanými svaly se nachází na stejném pracovišti. Takže jsem ho postavila před hotovou věc - naše manželství nemá cenu, ty, máš slečnu, já se stěhuju. Měla jsem byt po mé babičce, takže to bylo velice jednoduché. Děti změnu ani nezaregistrovaly, k tátovi mohli jet kdykoliv, stejně nebyl pořád doma.

No a jak to dopadlo?? Já už 5 let žiji se svým cyklistou, rok je to můj manžel, narodila se nám holčička. Mé děti jsou s námi, se svým otcem se stýkají podle chuti - bydlíme 15 kilometrů od sebe, bývalý manžel žije se svou slečnou, a všichni dohromady si celkem rozumíme.