Když se chce, tak se umíme rozejít jako lidi

Musím říci zcela upřímně, že rozvod byl mojí vinou, ale zatahování dcery do našich problémů jsme si odpustili. Kromě jedné velké hádky během rozchodu a snahy jedné uvědomělé soc. pracovnice poštvat manželku proti mě tvrzením, že na mě vysoudí klidně půlku výplaty, se žádná velká Itálie nekonala. Nakonec se vše u soudu rozhodlo na základě našich dohod.
Dceru si neberu podle předpisu a harmonogramu, ale dle dohody, kromě stanoveného výživného se domlouváme na dalších výdajích, pokud Alenka potřebuje něco mimořádného (naposledy např. počítač).
Exmanželka je znovu provdaná, Alenka tak má dva další sourozence. Teď má čerstvě ode mne dalšího bratříčka. Musím říct, že mě nejvíce vzala za srdce, když jsem se dozvěděl, jak rozlišuje mezi mnou a mezi novým otčímem. O Honzovi říká "náš táta" (protože je celé její nové rodiny) a o mě "můj táta". Akorát paní učitelka měla chaos a musela si mou bývalou pozvat, aby jí vysvětlila, jak to má Alenka s tatínky:-)
Problém u válek Roseových během rozvodu je, že si ti dva neuvědomí, že neubližují partnerovi (dospělý to přežije celkem v pohodě), ale ubližují svým dětem:-(