Re: Adopce na dálku
Milado - nic proti adopci na dálku... ale to funguje tak, jako i jiná charita. Prostě je to charita... pošleš někam peníze, aby ses cítila dobře. Nic proti tomu, i já občas dám nějaké drobné na charitu.
Ale adopce... myslím skutečná... to je o tom, že to dítě máš denodenně a jsi s ním prostě tak jako rodiče jsou z dítětem. A vychováváš nejvíc tehdy, kdy si to nejmíň myslíš. Prostě proto, že dítě vidí, jak se v určitých situacích chováš... a vstřebává to. Tož tak. Jena to výborně s dětmi umí, je trpělivá a má zajímavé nápady na různé aktivity a vůbec.
Adopci na dálku jsem také nerealizovala. Já si radši pořídila sice dítě neadoptovaný, ale nablízko. Asi nejsem takovej altruista ( psychouš prý nabízel všem zdejším altruistům bezpečnou nezištnou pomoc cizím dětem v podobě adopce na dálku).
Já totiž nechci, aby to dítě bylo cizí. Já jí chci ráno budit do školy a připravit snídani a rozčilovat se, že si zase nevzala čepici a odpoledne řeším, že si zapoměla ve škole, to či ono a má se nučit něco a vysvětluju to a nadechnout se a začít vysvětlovat znovu :-))) a pak dítě dostane kašel a tak je zase všechno jinak... hele, adopce na dálku, ta se tomuhle nepodobá :-). Psychouš buď své děti nemá, nebo s nimi nežije, jestli si myslí, že adopce na dálku je adekvátní adopci "na blízko". Kdyby přemlouval k pěstounství... pochopila bych..
O romském etniku nevím... ale v čem by jiné etnikum bylo tolik jiné? Mám doma také z půli jiné etnikum a také nejsem biomatka...
Odpovědět