uffff
tak jsem právě dočetla celý seriál na pokračování a je mi z toho trochu úzko. mám manžela cizince a v červnu se nám narodila holčička. otěhotněla jsem po dvou společně vesele strávených letních měsících a brali jsme se, když jsem byla v šestém měsíci. ještě než jsme vůbec měli tušení, že se mi v břiše schovává miminko, bavili jsme se o tom, že bychom někdy, v budoucnu, chtěli adoptovat různě barevný děťátko. a protože nechceme, aby byla ema dlouho sama, tak začínám zjišťovat. zatím jsem se dopídila to, že musíme počkat, až tu manžel bude více než rok na dlouhodobý pobyt a pak můžeme požádat o adopci. na otázky, jestli je možné absolvovat testy, setkání s psychologem a přípravný kurz anglicky mi zatím nikdo nebyl schopen odpovědět. po přečtení janina příběhu si ale tak nějak říkám, že to asi jen tak lehký nebude. navíc, když trpím nebezpečně upřímnou upovídaností a manžel řekne česky pár vět. a tak se ptám: máte tu někdo zkušenost s adopcí dítěte z ciziny s manželem nečechem? děkuju k.
Odpovědět