Re: O obdivu, přáních a idealismu

Milá paní Věro, i já se připojuji k Medvídkovi. I přes to, že jsem na žádný z vašich článků ještě nereagovala, vždy mě potěší, když se nějaký od vás objeví na titulní stránce. Zjistila jsem, že mi stačí přečíst název a hned si řeknu - jé paní Věra píše. Čiší z nich taková pohoda, láska a klid, že si člověk říká. Jo, taková chci jednou být.
Já vlastně už jsem :o))) Nebo se alespoň snažím.
Ten zahrádkářský mě uchvátil asi nejvíc. Pustila jsem se do zahradničení před dvěma lety a móóóc mě to baví. Nikdo z mých známých by to do mě neřekl, že zrovna já se budu jednou rýpat v zemi. A vidíte, jak se člověk mění.
Miluji kytičky a bylinky. Mám je snad všude.A také je všestraně používám.
Moje tříletá dcerka říká, že až bude velká, tak jejím povoláním bude zahradnice, tak jako maminka. Moje profese má ovšem k zahrádkaření hodně daleko.
Paní Věro, jestli budete vědět o nějakých fíglech nebo jen o krásných rostlinkách , které samozřejmě můžeme pěstovat i my středoevropani, napište prosím. Budu se moc těšit.
Přeji vám i vaší holčičce, aby vám bylo stále tak fajn, jako teď.
Simona
P.S. jo a ty vaše jahody....o nich se mi občas zdá, dokonce je dokáži ve snu i cítit.