Zahradničení Čechů v Kalifornii

Práce na zahrádce, pěstování květin je asi nejrozšířenější koníček v Čechách.

Byla jsem překvapena, že statisticky je tomu tak i tady v Americe. Mám totiž z většiny svých sousedů dojem, že mají zahrádky sice rádi, ale nehrabou se v nich. Nechávají si je dělat. Od navržení po veškeré práce na údržbě. Údržbě, protože o pěstování nemůže být řeč, na zahrádkách situovaných jenom jako další venkovní "místnost". (A tady ji můžete využívat celý rok): Hodně betonu, místo na grilování, něco anglického trávníku, květiny jen v rozích a na okrajích, fontána nebo jen" jako". U ekologicky uvědomělých nebývá ten anglický trávník, ale nějaká "kamenitá krajina"... Na práci si zvou Mexičany postávající před každým větším obchodem s květinami nebo stavebninami. Nebo mají svého, který pravidelně dochází.

Užitkovou zahrádku najdete jen někde na farmě (a to je pak potěšení pro oko i pro jazýček) nebo u přistěhovalců první generace, kteří to ještě mají v krvi. Jako já nebo moje německá a belgická kamarádka. A pár zapřisáhlých ekologů. A sem tam nějaký ten kuchař může mít koření a zeleninu na doplnění kuchyně.

My máme s Clariskou na zahrádce všechno: Koření a kořeníčka hned pod oknem u kuchyně. Zeleninu na záhonu i květináčích (neměly by to být zelináče?), kus trávy, kus pouštní krajiny s kaktusy, orchideje, růže a kamelie, hortensie(zatím jen maličké), clivie a fuchsie( na záhonu po celý rok) a mohla bych ještě dlouho pokračovat. Máme také fontánu ve španělském stylu...

Tak vypadala naše zahrádka, když jsme se nastehovali...

Stejné místo po dvou letech...

Mexičany jsme měli jen na položení trávníku a zabudování zavlažovacího systému, kterému se tady říká "israelský", protože jej na přelomu století vyprojektovali kubucníci v Israeli k zavlažování jejich pouště.Trysky automaticky zajednou a vyjedou ze země. Bez něj byste nemohli odjet ani na víkend, o dovolené nemluvě. Zalévat se musí každý den.

Jinak jsme každou travičku, každou kytičku zaseli či vysadili sami ( s měkkým " i", protože nám táta taky pomáhá).

Asi proto máme tuhle zahrádku zvlášť rádi. Ale než jsme se všechno naučili! Byla jsem sice zkušená zahradnice z Evropy, překopala jsem nejednu hroudu v Čechách, ale hlavně pak Rakousku, v Německu jižním, severním i východním. Ale nikdy jsem nezačínala od nuly! A s úplně jinou hlínou a úplně jinými klimatickými podmínkami.

Naštěstí mi moje kamarádka Edigna, která pochází a Bavorska (už jsem vám o ní psala), a před pár lety prošla podobnou zkušeností, darovala krásnou a chytrou knížku o zahradničení na Jihozápadě Ameriky. Darovala mi také první květiny, nádherné modré AGAPANTY, poradila čemu se daří a čemu ne.

Nejdříve jsme měli na zahrádce jenom Clarissčiny průlezky a písek, který se za první dešťové sezóny proměnil v hluboké jílovité bahno. Jednou jsem doslova vyndala Clarissku z holínek, které v něm zůstaly trčet. V tom se nedaří téměř ničemu. I pro trávu i pro květy musíte nejdřív navézt spoustu kvalitní hlíny a kompostu a promíchat ji s tím, co je na zahradě normálně a ještě přidat něco i navrch.

Dříve než trávu jsem si pod balkon zasadila popínavé růže jménem POLKA. Jsou nádherné.

Edigně se tak líbila, že ji věnovala své dceři , také kolem arkády. Má také ráda českou muziku a krásu mojí POLKY.

Moje oranžová Polka

Jako pro člověka jazyka, je pro mě jméno růže téměř určující při jejím výběru. Jen kvalitní růže mají krásná jména. Zahradnice meri vámi je jistě také znají. Jakou růži byste třeba přisoudili krásné herečce Ingrid Bergmanové?... Je nádherná, sametová, sytě červená. A Barbara Streissand? Má velmi nezvyklou lehce, šeříkovou barvu. Je velká a exklusivní. Mám na zahrádce také J.F.Kennedyho a Marylyn Monroe. Obě velmi krásné růže. J.F.K. je bílý, s velkými květy. Marylyn má zvláštní broskvovou barvu, jen tak lehce, jako některé její šaty... Mám ještě jednu , která se jmenuje Lehkost života a jednu krasavici Měsíční sonáta... A moje POLKA není červená, jak byste asi čekali, ale oranžová, plnokvětá, veselá a krásná...

To je únor. Kvete nám mandlovník...

Vy jste očekávali zahradnické rady? Ty si najděte v odborných knížkách. Pro mně je zahradničení také o něčem jiném. O všech pěti smyslech, o barvách, o vůni a také o jídle. O artyčokách, které jsou tak krásně dekoratovní rostliny a navíc nám s Clarisskou moc chutnají, o fíkovníku a pomerančích v naší zahradě, o rajčatech všech forem a barev, o salátu z řeřichy.(Vždycky šokujeme Clarisčiny kamarádky, když je jíme). O tom, jak honíme pozemní veverky a králíky, když se s námi chtěji dělit o sklizeň.

Clarisska s naší první letošní úrodou (ovšem mimo jahod a lesních jahudek) s artycokem "globe". Hned jsme si ho uvarili...

A také o učení a učení se. Učím Claríssku mít ráda kytky a respektovat zvířátka (v jejím zahradním domečku bydlely přes léto dvě žabky. Hrály jsme s nimi: Boudo budko, kdo v tobě zůstává). Ona mě učí trpělivosti a příroda nás učí témuž. Někdy je to i škola tvrdá. To když naše kočička přinese ještěrku či ptáčka...(Už ji ven nepouštíme), nebo najdeme králíka roztrhaného sovou nebo slyšíme vytí kojotů.

Zahradní svacina s kamarádkou Christinou. V pozadí zahradní domecek, kde si rády hrají a kde žily dve žabky. Clarisska ho pomahala malovat....

Chodí k nám i Clarissčiny kamarádky, které mají tu americkou sterilní zahrádku, aby se něco přiučily. Rády jim s Clarisskou ukážeme, co se jí, a co ne, kde hnízdí v růžích ptáček robin i velkého křižáka nad kaktusy. Naše zahrádka je plná života a tajemství, příště vám zase nějaké prozradím.