O obdivu, přáních a idealismu
Dobrý den!
Jsem na těchto stránkách relativně nová a tak jsem vaše články "sfoukla" za dnešní dopoledne;) a nedá mi to, než vyjádřit naprostý obdiv.
Váš přístup k dětem, ke vzdělání, světu a vůbec, já jsem z toho úplně paf;). To je přesně můj sen, vychovávat svoje děti společně s ostatními, organizovat malé výlety, různá malování, modelování, zahrádkaření a vůbec ruční plácání všeho druhu.
Můj otec neměl rád návštěvy, tak jsem s bráškou vyrostli tak trochu izolovaně a z domu neznám ten pocit, že se u někoho sejde kupa dětí a jedna maminka je zaměstná a vyhraje si s nimi. Přesně to ale plní moje představy. Po přečtění Vašich článků musím smeknout před Vámi, tou paní učitelkou, u které se dá malovat i botičkami;), před Vaší asistencí ve škole coby pomocný učitel a vůbec. Proč něco takového nejde i tady v Čechách?!?
Já jsem naprosto nadšená a nepíšu asi moc koherentně, protože mě to dneska úplně pohltilo, ale už vím, kam budu jednou s dětmi chodit na nápady!!!
Ještě bych chtěla vyzvednout Vaši češtinu a vytah k jazyku a literatuře jako takové, ja se nestačím divit (v tom nejlepším slova smyslu).
Takže bych si přála co nejvíc tak nesobeckých lidí, jako jste Vy a přála bych Vám, aby Vám i Clarissce v životě všechno vycházelo!
Děkuju a moc se těším na další články!
M.
Odpovědět