Re: Zavrena kocicka?

Moji milí,
nejdřív jsem musela nabrat trochu dech po všech těch povzbuzujících slovech. Budou pro mne inspirací k dalšímu psaní.
Mila Katko, porozuměla jste tomu naprosto dokonale. I ta poznámka, jak to "nejde dohromady" je velmi trefná...
Ale to je relita Kalifornského života. Dopracovala jsem se k ní po tom, co jsme ztratili kocourka B.J., starého mrzouta a veterána , a mladičkou kočičku Lisu v průběhu tří let. Jsou tu v okolí kojoti /taky jsem si říkala kočka uteče na stromu nebo na plot, ale tady "v přírodě" stromy nejsou, jsou tu orli i obrovske sovy hned za"našima", o rysech a pumách nemluvě, chřestýš také kočkou nepohrdne... Muj oblíbený předpovídač počasí, zahrádkář, milovník zvířat a autor mnoha moudrých ekologických knížek Loren vysvětluje v televizi, že kočka domácí je domácí proto, že patří domů a ne ven(v tom se mýlí a je to velmi americké, ale tak to tu je a jak už i já tedˇvím, ne bez důvodu).
Když chcete adoptovat kočičku z jakéhokoliv útulku, musíte jim svatosvatě slíbit, že ji nebudete pouštet ven, jinak vám ji nedají... Zkusila jsem to ignorovat a dopřát svým zvířatkům veselý volný život. Ale byl bohužel moc krátký. A tak tedˇ smí naše kočička ven "jen pod kotrolou" a do setmění...Pak musí být doma. Když se mi někdy nepovede ji uhlídat, jsem z toho celá pryč. A všichni sousedi se mnou soucítí, pomáhají mi hledat, ale odsuzují mě jako nezodpovědnou osobu. Jsem ta evropská podivínka... (Naše evropské kočky všechny rajdaly, kde chtěly...ale to už je na jiné veselé vzprávění). Věra S.