podobna zkusenost a otazky

Velmí podobné zkušenosti měla jsem zhruba před 4 roky v Dětské nemocnici v Brně. Zůstala jsem v noci u syna jen proto, že jsem odmítla odejít. Nenabidly mi ani žídli. Tatínek nakonec směl mi vystřídat na par hodin na druhy den, ale až potom, co chtěl mluvit s primářem. Pak dostala jsem i pokoj s posteli a jídlem. (O to ostatní jsem opravdu nestála, zdálo se mi to už jako plítvaní peněz, přece můžu si něco koupit, nebo najíst se v kantině na vlastní účet). Vyděšené matky, které přicházely ráno, bály se na hulvatství sester pípnout, aby pak se to nevymstilo na děti. Chudácy neveděly, jak s jejích dětma bylo zacházeno v noci! Sestra přišla 3x aby mi něco řekla nahlas v pokoji, kde 5 děti pokoušelo se spát. Vynadala rano dvouleté holčičce, která chtěla čůrat, že její maminka jde pozdě. Srandovní bylo ale to, že na choďbách vísely plakáty, které oznámovaly, že je to nemocnice přátelská i pro rodiče a jejích spoluúčast na lečbě je důležita. Čtí, člověče, a věř!

Moje další otázky jsou poněkud vedle, ale pokud tyto stranky čtou lidé z právnického a zdravotnického prostředi, ráda bych vědela, jakymi zákony a zdravotnickymi směrnici můžu se štítit, když žádam po lékaři těch to věci:

1)Aby sterilní rukavice se rozbalil a nasadil si před mymi očíma. (Většinou cíví velice uraženě anebo také i hádají se).
2) Aby sestra na choďbě nechtěla vědet, proč konkrétně jdu k doktorovi. Aby také nesdělovala mi v čekárně vysledky testů a další postup léčby. Aby mi na choďbě neposílala mne močit do kelímku nebo na papírek.
3) Aby lékař si udělal čas mi informovat sám, i v případě, kdy jde o prkotiny. (Totíž hodně služebně cestují a je mi trapně říkat nějakému osvícenejšímu doktorovi, že před měsicem mne nebo mému ditěti bylo stejně, jen doktor si neúdělal čas podrobně sdělit, co konkrétně to bylo.)