tam by mě neudrželi ani minutu

Teda v takovém špitále bych s malou nezůstala ani minutu. Máme v našem městě nemocnici na podobné úrovni. Nemám zkušenosti se všemi odděleními, nikdy jsem tam nemusela naštěstí ležet. Moje babička ležela skoro dva roky na oddělení dlouhodobě nemocných, protože její stav vyžadoval péči 24 hodin denně a sestry jí tu péči věnovaly. První proleženinu měla až pár týdnů před smrtí, jinak jsme si skutečně nemohli stěžovat. Moje maminka za ní chodila denně dvakrát, takže to mohla sledovat. Na jiná oddělení jsem ale slyšela strašné historky, hlavně interní oddělení a chirurgie. Známá si zlomila ruku v zápěstí a sádru dostala od lokte po zápěstí (ne až na dlaň), takže má nyní ruku ohnutou téměř do pravého úhle... To by nenapadlo ani naprostého blba. Druhá věc je ta, proč se ona nebránila. A další případ: můj strýc jel s dcerou a její zlomenou rukou až do 75 km vzdáleného krajského města do fakultní nemocnice, protože neměl odvahu ji svěřit zdejším "odborníkům". Já bych sem s malou nešla taky. A po takovém jednání, s jakým jsi se setkala ty, bych asi požádala o reverz a jela někam jinam. Ale v dané situaci, ve stresu a strachu o dítě se dá předpokládat, že se matka podřídí všemu. Přeju malému hodně zdraví, ať už takové zážitky nemusíte mít.