Moje zážitky by stačily na knihu.

Je pravda,že v žádné zemi lékaři zázraky neumí,ale je velký rozdíl v chování a přístupu k pacientům.Když jsem vážně onemocněla a moje dcera ,která žije v USA přijela,aby se mnou strávila nejhorší čas,byla naprosto šokovaná. Nejen přístupem a chováním sester a lékařů k pacientům,ale i k ní,jako mému doprovodu při vyšetřeních.V tom je největší rozdíl a chyba našeho zdravotnictví oproti jiným státům.Během mé nemoci jsem sama zažila,nebo byla svědkem tolika až neuvěřitelných situací,že by to bylo na knihu.
Před třemi lety jsem začala mít problém s jedním okem(vypadalo to na zánět spojivek.)Protože moje oční lékařka byla dlouhodobě nemocná,šla jsem k té která ji v ordinaci zastupovala(jen občas).Ovšem oko bylo stále horší,proto jsem šla k další lékařce v protější ordinaci(měla na dveřích velký nápis,že zastupuje mou nemocnou lékařku)Vzkázala mi do čekárny, abych si počkala až tam bude moje doktorka.Během víkendu jsem přestala vidět a zoufalá hledala pomoc u další oční doktorky.Měla jsem už zánět rohovky.Už jsem pak na oko pořádně neviděla a problém se zánětem přetrvával rok.Celou dobu jsem poslouchala,že to nic není,to bude trvat než se to zlepší.Nebo taky jen,,paní vy chcete marodit?,,Nechtěla jsem,chtěla jsem jen vyléčit,měla jsem ráda svou práci a problém nebyl,že bych chtěla být doma.A už jsem začala mít pocit,že jsem hypochondr a jen zbytečně otravuji.Kam ještě jít,když už jste u třetího doktora.Časem se oko zhoršovalo až jsem přestávala opět vidět.Po roce jsem odjela zoufalá hledat pomoc do krajské nemocnice-bez doporučení s tím,že mě asi vůbec nepřijmou.Byla jsem pozvaná na vyšetření na lůžkovém oddělení.Tam jsem se první den pobytu dozvěděla,že ráno jdu na operaci,že jsem přišla ve 12.Proč jsem někam nešla dřív,že mám oko prorostlé nádorem(nejspíš zhoubným),už se nedá dělat nic než vzít celé oko.A prý není možné,aby to oční lékař neviděl-musel tam být hodně dlouho a ty příznaky byly typické pro nádor.Nebudu popisovat všechny zážitky při absolvování hledání metastáz.Tam vám najdou to,tam zas něco jiného,s tím,že co to je vás seznámí odborníci.K nim se dostanete po měsíci a ti se zase diví,proč vás neinformovali tam odkud přicházíte.A to že žijete několik měsíců s tím,že jste prolezlá metastázema celá.Mimo jiné jsem se po stížnosti na lékařku u lékařské komory dozvěděla od jednoho z jejích šéfů,,Kde jste načetla něco o tom,že by se během roku neléčení zhoubného nádoru mohly šířit nějaké metastázy.O tom nic nevím,o tom jsem nikdy nic neslyšel,,Dva roky jsem musela neustále otravovat,aby komise se stížností něco dělala,nebo mi dala nějakou odpovědˇ. Samozřejmě přesto,že 2 komise rozhodli,že doktorka pochybila,nebyl důvod k nějakému trestu.Za ty dva roky od operace se na kontrolách s druhým okem,které mě zlobí,setkávám s odpovědí.Nevím,proč,nevím co s tím,nevím co na to,nevím co jsme už dávali,nevím,nevím nevím....nevím kde je vaše karta,tak nevím .....ale k dalším vyšetřením není důvod.Přijdete k sestře kde máte číst ze světelné tabule.Ta se diví proč nic nepřečtete,když si levé oko zakryjete.Že ona neví ,že mám protézku,nemůžou najít mou kartu.Mám internetovou kartu-ještě mi za dva roky nebyl ochotný žádný na ni zapsat nějakou zprávu.Jestli si prý myslím,že tam budu mět něco jiného než mají v papírových kartách.Naposledy minulý týden mě doktorka chtěla objednat na interní vyšetření.Sama obvolala internisty na poliklinice i v nemocnici,ale nikde mě neobjednali.Prý toho mají moc.Proto mi dala doporučení ještě na posledního internistu,který tam ten den nebyl a nemohla mě tedy sama objednat.Při mém pokusu o objednání mi sestra sdělila,že mě neobjedná,mají toho moc a abych se objednala jinde.Nechtěla vůbec slyšet,že jinde mě taky nevzali.Podrobila mě výslechu-co za vyšetření potřebuji,proč to potřebuji,proč nejdu jinam,proč mě nevyšetří v nemocnici,Proč mě chtěla objednávat doktorka a ne já sama a co to vůbec je ta zkratka toho vyšetření ona to prý neví a musí pacienty,, vytřídit už po telefonu,,koho objedná a koho ne.Nedala jsem se a nakonec mě pan doktor přijal i přez protesty sestry.Mimochodem se mnou jednala jak s nesvéprávným debilkem,když jsem čekala až mě doktor přijme.Dnes už pomalu nejsem dřívějšího názoru,že se slušným jednáním dosáhne člověk nejvíc.Prot, nedejte se a hlavně když jde o vaše děti.Ty se sami neubrání.Naučte se nebát chtít na co máte právo.Někdy nestačí ani měnit doktory.