| Přihlásit se | Nová registrace
tisk-hlavicka

Názory k článku Nemocnice, personál, právo na informace - jak to vidím já

 Celkem 103 názorů.
 Agnes (1,5 dítěte) 


tam by mě neudrželi ani minutu 

(23.8.2005 10:06:02)
Teda v takovém špitále bych s malou nezůstala ani minutu. Máme v našem městě nemocnici na podobné úrovni. Nemám zkušenosti se všemi odděleními, nikdy jsem tam nemusela naštěstí ležet. Moje babička ležela skoro dva roky na oddělení dlouhodobě nemocných, protože její stav vyžadoval péči 24 hodin denně a sestry jí tu péči věnovaly. První proleženinu měla až pár týdnů před smrtí, jinak jsme si skutečně nemohli stěžovat. Moje maminka za ní chodila denně dvakrát, takže to mohla sledovat. Na jiná oddělení jsem ale slyšela strašné historky, hlavně interní oddělení a chirurgie. Známá si zlomila ruku v zápěstí a sádru dostala od lokte po zápěstí (ne až na dlaň), takže má nyní ruku ohnutou téměř do pravého úhle... To by nenapadlo ani naprostého blba. Druhá věc je ta, proč se ona nebránila. A další případ: můj strýc jel s dcerou a její zlomenou rukou až do 75 km vzdáleného krajského města do fakultní nemocnice, protože neměl odvahu ji svěřit zdejším "odborníkům". Já bych sem s malou nešla taky. A po takovém jednání, s jakým jsi se setkala ty, bych asi požádala o reverz a jela někam jinam. Ale v dané situaci, ve stresu a strachu o dítě se dá předpokládat, že se matka podřídí všemu. Přeju malému hodně zdraví, ať už takové zážitky nemusíte mít.
 Lída+2 


Re: tam by mě neudrželi ani minutu 

(27.8.2005 21:24:14)
Agnes mám podobnou děsnou zkušenost z nemocnice jako pisatelka článku.
Manžel mě chtěl převést i se synem do fakultní nemocnice, řekli,že to nejde a důvod. nemůžu podepsat revers. Já nejsem hospitalizovaná a můžu odejít a oni tím,že syna hospitalizovali za něj převzali odpovědnost tím pádem nemůžeme s manželem podepsat za dítě podepsat revers a převést ho jinam.
Jo a další důvod prý i kdyby jsme revers chtěli podepsat tak má kapačku a kanylu v žíle tak se to nesmí nijak vyjít s tím z nemocnice a takový ty kecy.
Manžel řekl, tak mu to dejte do sádry ať si neohne ruku mě je to jedno vezu je jinam. Prostě to nešlo.
Jo hospitalizovali nás a obvinili mě z toho,že syna týrám-hladem(váha 15kg a 110cm) a mlátím(spadnul a měl rozbitý koleno a šrám na obličeji=ten den se ve školce pustil do hry a nějak se to stalo,úča přesně nevěděla kdo mu to udělal)no a co jim vadilo,že netuším jak se mu to stalo no copak je člověk s dítětem ve školce?? Fakt logika.drželi nás tam tak dlouho než si ověřili u naší Dr,že synovi opravdu nic neděláme.

Jo a to samé se stalo známé asi za 1/2roku obviněna z toho samého.

Pokud mi to někdo vyvrátí budu ráda.Tehdy jsem neměla sílu zjišťovat jestli to tak opravdu je. řekla nám to primářka dětského oddělení.
 Líza 


Re: Re: tam by mě neudrželi ani minutu 

(28.8.2005 7:49:58)
Lído, takže - pokud měli podezření na týrání, tak sice chápu jejich postup, nicméně postupovali v rozporu se vším, s čím v rozporu postupovat mohli.
Takže: pokud je dítě v ohrožení života, pak za něj samozřejmě reverz podepsat nemůžeš, jinak ovšem ano, protože jsi jeho zákonný zástupce - a lidi smějí být hospitalizovái jen se svým souhlasem (nebo souhlasem zákonného zástupce), má to několik výjimek, který zákon taxativně vymezuje. Ale pokud nebylo tvé dítě v bezprostředním ohrožení života, v bezvědomí a podobně, nebo pokud oni neinformovali policii a úřad péče o děti o tom, že se dozvěděli o spáchání trestného činu (jako je týrání dvěřené osoby), tak tě tam - ani syna - neměli co zadržovat.
Bohužel často zdravoztníci (ted si střílím do vlastních řad) hřeší na to, že rodiče o těch právních věcech informováni nejsou, vzhledem k tomu, že šlo o primářku, předpokládám, že ona sama to ví, i když jsem se už i setkala s tím, že mi bludy doktorka v porodnici tvrdila s nejhlubším přesvědčením, že to tak opravdu je...
Jinak o hospitalizaci pacienta bez jeho souhlasu nebo souhlasu zákonných zástupců je zdravotnické zařízení povinno do 24 hodin informovat místně příslušný soud a ten musí posoudit, zda to je skutečně v souladu se zákonem. Když jde o hospitalizaci lidí třeba v bezvědomí, tak se to asi moc nedělá (i když dle zákona by mělo), ale ve vašem případě by šlo přesně o tenhle případ.
 Líza 


Re: Re: Re: tam by mě neudrželi ani minutu 

(28.8.2005 7:51:00)
Jinak že není možné převážet pacienta, který má v ruce kanylu, to je samozřejmě lež a to paní primářka dobře věděl, když vám to říkala. Kanyla se uzavře heparinovou zátkou, sterilně kryje a převoz je možný.
 Lída+2 


Re: Re: Re: Re: tam by mě neudrželi ani minutu 

(28.8.2005 10:26:59)
Lízo díky. :-))
 Ivana Procházková 


Re: Re: tam by mě neudrželi ani minutu 

(28.8.2005 11:02:13)
Lído,
to chování nem. personálu, které popisuješ, je otřesné.
Ale zase na druhou stranu k tomu týrání (ačkoli si dovedu představit, jak se takové podezření asi normální matky dotkne) - podívej se na www.fod.cz. Některé příběhy jsou fakt otřesné a mylím si, že lepší nějaké to mylné podezření, než nezájem a lhostejnost..
 Jitka+2kluci 


Re: Re: tam by mě neudrželi ani minutu 

(28.8.2005 13:46:38)
Lído, Líza to napsala úplně přesně a taky souhlasím s tím, že na neinformovanost pacientů lékaři i sestry hřeší.I když si myslím, že hodně věcí zdravotnický personál ani neví, kdyby to záleželo na mě, zavedla bych sestrám na středních a doktorům na vysoké i předmět právo- kde by se učili základní práva pacientů, práva a povinnosti lékařů, sester, všechny zákony a vyhlášky o pojišťovnách a jiné věci, možná bychom se pak už nesetkávali s personálem, který si myslí, že pacient a děti nemají práva žádná.
 Lída+2 


Re: Re: Re: tam by mě neudrželi ani minutu 

(28.8.2005 14:17:52)
no bohužel jsem se nějak extra nebránila, byla jsem v naprostém šoku z čeho mě obviňijí. :-(((((
Teďka s klukama když jim něco je váhám zda vyrazit do nemocnice nebo počkat.
A vím,že pojedu radši 50km a né jen 5minut a doufám v lepší péči.
Tak blbá jako před 3lety už nebudu.:-)
Holky díky moc já na to už skoro zapomněla,ale po přečtení té hrůzy co skoro každá zažila se mi to vrátilo jako by to bylo dneska.

Jo a Xantypa nebo kdo tu psal o rengenu s 4.měsíčním dítkem. No to je děsný. :-(((((((((
Co to je za pitomce v našem zdravotnictvý.
 zuzek 


chování pod úrovní 

(23.8.2005 10:51:12)
Ahoj, je to pravda co je zde napsano.Neochota postarat se,neochota poskytnout informace,stres,spěch často přivodí ty nejhorší chyby. Mrzí mě, že někteří lékaři jednají s lidmi povýšeně a zvrchu.Člověk má někdy strach se na něco zeptat,když už vidí jak se oni tváří a když jej jen odbudou nějakými pár slovy. Škoda, že nemohou být všichni lidštějsí. Často na takové chyby a nálady doplácejí pacienti, což je smutné. Tak komu už máme věřit, když ne zkušeným?
 Zuzana27 


Tatínek v nemocnici 

(23.8.2005 11:14:10)
Velmi mě překvapuje, že by tatínek nesměl být s dítětem v nemocnici. Máme dvojčata, tatínek je s nimi doma (pobírá rodičovský příspěvek) a kdyby se s dětmi něco stalo, tak v případě chlapečka by bylo vhodnější, aby s ním byl tatínek, protože malý je na něm dost závislý. U holčičky je to opačně, ta přilnula více ke mě, takže s ní bych byla já, ale nikdy mě nenapadlo, že by to mohl být problém.
 Jitka+2kluci 


Re: Tatínek v nemocnici 

(23.8.2005 11:29:59)
Klaudie, když jsem měla všechno zařízené, aby tatínek mohl být s klukem a nebylo to dovoleno, taky mě strašně zajímalo proč. Nevysvětlily mi to sestry, ani lékařka, která měla ten den službu. Až druhý den jsem zašla za zástupcem primáře a ten mi řekl, že je to z toho důvodu, že v nemocnici leží i holky v puberě, okolo 14 let,údajně by je mohl tatínek dítěte obtěžovat.Myslím, že v situaci, kdy tatínek je v nemocnici s nemocným dítětem by si asi všímal dítěte a ne slečen, ale dál mi to v podstatě bylo jedno, protože jsem dostala postel. Ale říkala jsem si, co potom chudáci děti, které mají jen tatínka? A jak si teda mohou být jistí, že maminky pubertální kluky obtěžovat nebudou a tatínkové budou? Toto je podle mě zcela jasný případ diskriminace, kdyby mi nedali postel, bránila bych se a šla bych třeba za ředitelem nemocnice. Fakt záhada, ale neboj, určitě tento zákaz neplatí pro všechny nemocnice.

A Agnes, už nás v téhle nemocnici neuvidí, doufám.
 Federika 


Re: Re: Tatínek v nemocnici 

(23.8.2005 11:41:35)
Jitko, byla jsem se svým tříměsíčním dítětem v nemocnici, na dětském oddělení, syn bylk tehdy ve vážném stavu na JIP...Byla jsem fyzicky už na dně, nespala jsem hodně nocí a potřebovala jsem vystřídat. Bylo mi řečeno, že z "hygienických " důvodů to zařídit nelze, aby mě vystřídal manžel. Tehdy jsem se nedala, argumentovala jsem rovnoprávností rodičů a zašla jsem za primářem a nakonec mi to povolili a to dokonce i když byla na pokoji jiná maminka s dítětem. S tou jsem se předem domluvila, neměla nic proti...Sice mě tam sestřičky pak moc rády neměly, ale to mi tak nevadilo...
Pipadá mi to na hlavu postavený, otec má přece stejná práva jako matka, navíc někdy prostě není možné, aby byla s dítětem v nemocnici matka-např. když je matka nemocná apod....Samotné bych dítě obzvlášť po nabitých zkušenostech nikdy nenechala...
 Federika 


Re: Re: Re: Tatínek v nemocnici 

(23.8.2005 11:46:14)
Hanko, bylo o docela nedávno, opravdu v dnešní době...Navíc měl být v tu dobu hospitalizován i druhý syn, kvůli podezření na mononukleozu...Tam mi hned řekli, že otec s ním být v žádném případě nemůže, že na to nejsou zařízeni...Tenkrát jsem ,vyčerpaná, hospitalizaci odmítla, vědoma si případných následků...Nkonec s ním manžel obíhl různá vyšetření a během té doby hledal nemocnici, kde by ho přijli i s otcem, když já jsem byla s miminkem v jiné nemocnici...Naštěstí se ukázalo, že můžou nemoc zvládnout doma....Naštěstí....
 Jitka+2kluci 


Re: Re: Re: Tatínek v nemocnici 

(23.8.2005 11:53:43)
Frederiko, jak Ti rozumím...Taky bych dítě v nemocnici samotné nenechala. I lékaři a sestry jsou jen lidé, lidé jsou omylní, dělají chyby a někdy bohužel fatální.
Jo jo, Hanko, toto se stalo před dvěma lety.
 Federika 


Re: Re: Re: Re: Tatínek v nemocnici 

(23.8.2005 12:17:46)
Jitko, chyby opravdu dělali...Jenže nejde jen o to, že jsou omylné, taky spíš o to, že je jich zkrátka na tolik dětí málo...Dělají pak všechno rutinně, rychle, není čas na nic jiného než na práci, lidské potřeby a někdy bohužel i ty fyzické jdou stranou...Já bych tu práci dělat nechtěla...
 Alamagoosa 


Re: Re: Re: Tatínek v nemocnici 

(23.8.2005 19:56:40)
Že by byl tatínek méně higienický než maminka? :o)) Ne, chápu, že jim šlo nejspíš o tu změnu, ale některá vysvětlení jsou opravdu velmi kuriozní. (Mezi ně patří i to, že by to obtěžovalo pubertální dívky. A co kluci, ty by maminka neobtěžovala?
 JENA, 2 kluci (8/2001a1/2003) 


Re: Re: Re: Tatínek v nemocnici 

(24.8.2005 18:36:57)
Hm, já jsem měla požadavek ještě opovážlivější, protože jsem byla v nemocnici s dvouměsíčním kojencem, který se ve dne v noci co půl hodiny dusil (vždy bylo potřeba ho pochovat na výšku) a po nějakých dvou týdnech už jsem byla hodně vyčerpaná, takže jsem chtěla, aby se o dítě staral tatínek, ale zároveň, abych já zůstala taky v nemocnici kvůli kojení. Z hygienických důvodů prý není možné, abych s manželem sdílela jednu postel a dvě by se do té místnůstky (byli jsme na maličké izolaci) nevešly. Zvládla jsem to teda i sama, ale s manželem by to bylo mnohem snazší :-(
 Zuzana27 


Re: Re: Tatínek v nemocnici 

(23.8.2005 14:05:51)
Jitko,
to je fakt síla...přesně jak píšeš - když by tedy eventuelně mohl tatínek obtěžovat ty 14-ti leté slečny, jak Dr. zaručí, že maminky nebudou obtěžovat 14-ti leté chlapce????? Fakt argument zcela postavený na hlavu...Pevně věřím, že tohle nebudu muset nikdy řešit, protože si to doopravdy neumím v praxi představit. Sama bych je tam prostě nenechala, kdyby měl být důvodem jen "tatínek néééé"...
 Lee 
  • 

Re: Re: Re: Tatínek v nemocnici 

(23.8.2005 14:59:33)
Náš malý byl v nemocnici dvakrát a pokaždé s ním byl tatínek. Nikdy to u nás nebyl problém, netvrdím, že naše nemocnice nemá mouchy, ale tohle neřešili nikdy.
 Xantipa 
  • 

Re: Re: Re: Re: Tatínek v nemocnici 

(23.8.2005 15:44:10)
Já teda nejsem na to expert. Ale když syn musel zůstat v dětské nemocnici, zeptali se nás, zda tam bude s ním maminka či tatínek. Tyto pokoje byly o patro výš a děti s tatínky a maminkami nebyly namíchané. My se ale potřebovali u syna střídat. Tak jsme to vyřešili tím, že nám dali normální pokoj, ale bez postele pro nás jako rodiče. Ale zase tam nedali jiné dítě. A pak jsme tam chodili různé na vystřídání. To nám vyhovovalo. Jen jednou tam byl problém. Občas tam syn zůstával i sám a já si výslovně nepřála, aby mu dělali jakékoli vyšetření bez naší přítomnosti. Toto bylo respektováno. Jednou se ale stalo, že jsme se s manželem střídali u hlavního vchodu, protože já sotva stíhala odchod z práce a on mastil do své práce a nestihli jsme si vyměnit informace. Věděla jsem, že byl s manželem na vyšetření, ale nevěděla jsem tím pádem výsledek. Tak jsem se ptala sestry. Ta mě nevybíravě odbyla s tím, že jsem tam měla přijít dřív a že mi nic neřekne. No nic, nechala jsem si zavolat ošetřujícího lékaře a bylo po problému. Jen sestra už se mnou nepromluvila, byla uražená.
 květa, klárka 4roky 
  • 

Re: Re: Re: Re: Tatínek v nemocnici 

(25.8.2005 8:27:31)
Ono to je podle me vzdycky o lidech a o pristupu. Taky nechapu, jak nekde tatinky muzou takhle diskriminovat! Vlastne jsou podle nich vsichni potencionalni pedofilove! Od toho jsou snad sestry, aby to ohlidaly, ale myslim ze kdyz ma clovek dite v nemocnici, tak by byl opravdu hodne divnej, kdyby ho "zajimaly" dalsi nemocne deti.....
 schamka + krakeni 


Re: Re: Tatínek v nemocnici 

(8.9.2005 18:44:03)
No ja neviem, keby mojho muza obvinili z toho, ze bude obtazovat 14-rocne pubertacky, asi by som ich preplesla, alebo co!!! To je dobry bullshit a podla mna to moze byt aj na sud!
Alebo zeby naopak tie pubertacky chceli obtazovat oteckov? Potom je ten persoal uzasny, ako ich chce ochranit - ;o)))))))
 Bob 
  • 

Re: Tatínek v nemocnici 

(24.8.2005 9:33:27)
Není to problém,
byl jsem s dětma v nemocnici dvakrát, v Praze na Hagiboru a v Klatovech, a vždycky to tam brali jako samozřejmost a byli moc příjemní. Má to tu výhodu, že zatímco matek je na pokoji zpravidla víc, otec dostane samostatný pokoj. A řek bych, že beztak hodné sestřičky na nás byly ještě o malinko milejší než na maminky :-).
 Martin 
  • 

Re: Tatínek v nemocnici 

(24.8.2005 14:56:38)
Manželka musela vloni zůstat s 6ti měsíčními dvojčaty doma a do Plzeňské fakultní nemocnice jsem se starším synem šel na 10 dní já, nebyl v tom naprosto žádný problém (ostatně nebyl ani žádný jiný problém v přístupu personálu, který byl perfektní). Asi záleží na konkrétních lidech, jako všude.
 KLARETA 


Re: Tatínek v nemocnici 

(28.8.2005 2:06:57)
Ahoj,
nemohu se nepridat, protoze i ja mam s moji dceruskou udesnou zkusenost z nemocnice.

- ze by nemohl byt otec v nemocnici s ditetem mi pripada desna konina!! Boze jak to cloveka pobouri. Oba rodice maji stejna prava a povinnosti! Zadny (jsem o tom presvedcena!) zakon neuprednostnuje matku pri pobytu v nemocnici!! A pokud, je to spatny zakon! Jedine, kde mi to prijde logicke, kdyz matka jeste koji, ale to snad zdravy selsky rozum rozlisi.

Sestry v nemocnicich opravdu nekdy dokazi vyplodit takove nesmysly, ze by clovek padl!!! Doktori jsou casto prima, ale na sestrach zalezi, jak se bude pacient v nem. citit, a jak kvalitni bude poskytovana pece, kapacky, leky atp.

- ze rodice nemohou podepsat za dite revers mi prijde taky blbost na entou! Kdyz by melo jit dite na operaci, kdyz by se ho doktori rozhodli prevezt svevolne jinam, to jako rodice nemusi souhlasit, nepotrebuji povoleni rodicu?! Co to je proboha za kravinu?

I kdyz jsem temperamentni, nemam rada hadky, ale pustila bych se s nima do krizku a neustoupila bych ani o mm.

Priklad: mou dcerku hospitalizovali s hemangiomem na celicku na koznim odd. v Brne kvuli vysetreni. Dcerka 10 mesicu. Sestry byly malem pohorsene, ze tam s ni chci byt (pritom mi bylo prislibeno misto pro dite a matku, po prijeti to vse vypadalo jinak). Nebyla pro me postel. Tri detske postylky namackane v male mistnosti, dusno k padnuti, velka okna od stropu na zem sla otevrit jen se specialnim klicem paklicem, ktery nebyl a nebyl k dispozici. Kdyz jsem prohlasila, ze si privezu spacak a karimatku, ze se natahnu na zem, ale ze proste NENECHAM SAKRA NENECHAM sve male dite v nemocnici beze mne, bylo mi receno, ze to z hyg. duvodu nelze a spousta dalsich kecu. Kdyz uz jsem se fakt cilila, co to tam maji za poradky, ze jedeme z Ostravy do Brna, bylo mi sdeleno, jestli chci vetsi komfort, mam jet do Prahy! No chapete to nekdo, chci spat na zemi ve spacaku a oni melou o komfortu.

Zaver:
Nedali jsme se. Vyzadali jsme si primarku oddeleni. Taky brblala, ale mene. Vypadalo to, ze pojedem domu s neporizenou. Za hodinu se lekarky uklidnily, byla videt velka snaha v klidu vyjit vstric. Nakonec jsem s dcerkou v nemocnici zustala, vysetreni, ktera planovali delat tyden, byla za dva dny hotova. Tecka, finito.

Je to specializovana klinika na problem moji dcery, jedina sveho druhu v CR. Aspon co vim. (a strachala jsem moc a moc informaci.) Takze jsem chtela, aby se to vyresilo, to je jasne.
Pro me z toho vyplyva jedine. Chronicke nespokojence nesnasim i ja, ale je potreba to nezamenovat s domahanim se svych prav. Apeluji na rodice! Jste tu pro vase deti, neprenechavejte zodpovednopst na nem. personalu! Dohlednete na jejich praci a presvedcte se, ze vase dite dostava tu nejlepsi peci! S pozdravem Klara
 Vali, dcerka 2 a půl roku 
  • 

Kožní oddělení v Brně 

(30.8.2005 14:44:51)
S kožním oddělením v dětské nemocnici v Brně mám velice podobnou zkušenost. Doktorka (také v Brně zřejmě jediná, která má naše onemocnění pod palcem) se nás mocí mermo snažila hospitalizovat v nemocnici. Ale i když jsem byla kojící matka, nebyli ochotní mne nechat s dcerou na pokoji, prý musím na ubytovnu. Když jsem chtěla vědět jaká a kolik vyšetření nás čeká, bylo to zamluveno do neurčita. Odešla jsem z ordinace s tím, že hospitalizace nepřichází v úvahu, že vyšetření musíme udělat ambulantně. Jsem na mateřské a mám čas, no ne?!
Doktorce volal manžel a ten je známý svými diplomatickými schopnostmi, po jeho telefonátu si nás paní doktorka zapamatovala a příště si prošla celou kartu, kde již několik vyšetření bylo. Kupodivu nám zbývala jen dvě. Jedno z nich měla být biopsie - odběr malého vzorku kůže, ze kterého se přesně zjistí co a jak. Hospitalizace na 1 noc. No dobrá, kývla jsem.
Přišla jsem s dcerou a velikánskou taškou na příjem. Ukázalo se, že je volný operační sálek, během cca 1 hodiny byla nachystaná doktorka (jiná) a sestra (obě velmi milé a ochotné), a vlastní zákrok trval cca 15 minut i s převzetím vzorku kůže, který jsme pak šalinou odvezly do jiné nemocnice. Z domu jsem odjížděla v 9.00 ráno a 12.00 jsme byly zpátky! To byla ta jejich hospitalizace.
S onou paní doktorkou jsem měla již určité špatné zkušenosti z předchozího roku, tak mne ani moc nepřekvapilo, když mi později do telefonu řekla: "Vy máte ten doktorát, vy tomu rozumíte, ... " a sdělila mi latinsky diagnózu.
Diagnóza šla pochopitelně říci i česky, ne jenom latinsky, ale tak moc vstřícný přístup jsem už ani nečekala. Jen si říkám, co chudáci rodiče, kteří nemají doktorát. Kožní oddělení v dětské nemocnici v Brně je možná odborně na úrovni, ale v přístupu k pacientům a jejich rodičům jsou ještě někde v hlubokém pravěku.
Čeká nás ještě jedno vyšetření, už se těším :-)
 Hanka,3 deti 


V jake dobe to bylo? 

(23.8.2005 11:36:02)
To snad ani nemohlo byt v dnesni dobe. Ale je veliky rozdil v pristupu lekaru a sester v ruznych nemocnicich, nastesti. Muj synek byl trikrat v nemocnici, pokazde s tatinkem a bez sebemensich problemu. Ja se zatim doma starala o naseho mladsiho syna.
 & 


Jde to i jinak 

(23.8.2005 12:15:53)
Bydlime v Holandsku syn byl v cervnu na planovane operaci. Pred operaci jsme meli pohovor v nemocnici, pri kterem mu udelali nezbytna predoperacni vysetreni, ale take nam popsali prubeh operace a ukazali fotografie, jak bude Martinek obleceny a jak mu budou davat narkozu. Manzel ho doprovodil az na operacni sal a cekal az usne a ja jsem na nej cekala na poopercnim {aby nebyl sam}. Tak se nas ptali, co a kdy Marta zvykli jist {v te dobe mu bylo pul roku} a jidlo pro nej jsme dostavali podle naseho rozpisu. Ja jsem jidlo zajistene nemela, ale mohla jsem chodit do restaurace pro personal.
Marta lezel na dvojluzkovem pokoji. V druhe postylce lezela 2 mesicni holcicka jeji maminka tam mela postel, ale moje postel uz by se tam opravdu nevesla. Tak jsem spala na rozkladacim lehatku, ktere musela vzdy rano slozit. Na druhou stranu mnohokrat lepsi nez sedet na zidli. :o]. Navstevy rodicu zalezely na dohode. Nase sousedla mela doma jeste dalsi dve deti. Spala v nemocnici, ale na veceri a snidani chodila domu. Nebo tam byl chlapecek s nimz pres den byla maminka spolu s mladsim brachou a vecer prisel tatinek, ktery s nim zustal pres noc, a mamca s brachou sli domu. Ostatni navstevy byly kazdy den od 10.00 do 12.00 a od 18.00 do 20.00. Marta mel take kapacku, ale mel ji na noze a nebyl privazany.
Samozrejme nebylo vsechno tak idelani, take jsem se musela parkrat pripomenout, aby dostal Marta leky. Nebo den pooperaci, kdy Marta cely den spal bych se i ja rada natahla, ale bohuzel nebylo kde. Na pooperacni za mnou mel prijit lekar a informovat me o prubehu operace, neprisel. Vizitu provadejici lekarka o operaci nic nevedela, ale zdelila jsem ji nase otazky a sjednali jsme jsi schuzku na dalsi den a ona ne odpovedela.
 Rosie 


Velmi záleží na přístupu sester 

(23.8.2005 13:15:07)
Před 4 lety jsem byla s dcerkou tehdy 2,5 letou na dětském infekčním jedné pražské nemocnice. Neustále zvracela, ale podle mě to bylo z přehřátí, byla zrovna dost velká vedra. Ač jsem se snažila do ní dostávat tekutiny, nakonec byla dehydrovaná a skončila na infuzi (měla ji asi 2 dny, už nevím). Na pokoji 4 lůžka - 2 děti a 2 maminky. Šlo to, protože bylo místo. První noc jsem ale "prospala" vedle dcerky na židli, bála jsem se, aby si nevytrhla kapačku, ač byla unavená. Tak si dovedete představit, že jsem byla ráno mírně nazelenalá a s zeleným laděním pokoje splývající... Sestra (starší, předdůchodový věk) se mě ptala, jestli mi není zle, tak jsem jí vysvětlila, že už druhou noc pořádně nespím. "Maminko, helejte se, já už sloužím 24 a taky si nestěžuju," zněla velice "příjemná" odpověď. Nějak jsem neměla sílu jí vysvětlovat, že tady jde o moje dítě a jsem tudíž pořádně vyděšená. Navíc dcerka nějakou dobu předtím měla klíště a já v hrůze čekala na výsledky testů. Naštěstí všechny možné i nemožné testy byly negativní.

Mladé sestřičky byly velice milé, pokaždé, když přišly zkontrolovat kapačku, malou pohladily, usmály se a prohodily pár milých slov k dcerce a povzbuzujících ke mě. Jedna z nich mi druhou noc řekla, ať si jdu lehnout do postele, ona že za malou bude pravidelně chodit. A opravdu chodila, i když dveře otevírala velmi tiše, probrala jsem se.

Celkový můj dojem tedy byl ten, že mladší sestřičky sice nemají tolik zkušeností, ale o to jsou laskavější a chápavější. Starší zkušené sestry jsou poněku otrlejší a přístup postrádá cit, mnohdy chladné profesionálky. Je to ale jen moje zkušenost, nechci nikomu v žádném případě křivdit!!! Určitě jsou i starší laskavé sestřičky s "maminkovským" přístupem, já na ně jen tehdy neměla štěstí. Chápu, že povolání zdravotní sestry je nesmírně náročné,velmi si tohoto poslání vážím. Pro pacienty - a dětské pacienty zvláště - je nemocnice velmi stresující a sestřička je mnohdy jako spásný anděl. Lékař se objevuje sporadicky, je to pochopitelné, že nemůže neustále obcházet pokoje. Právě sestřičky jsou přítomny neustále, ony mají moc dodávat pacientům sílu a uklidnit ho nebo naopak vystresovat.

Prosím proto za všechny maminky malých dětí: milé sestřičky, my víme, že toho máte hodně, ale buďte k nám citlivější, i když máme z vašeho pohledu hloupé otázky!My nevíme, co se s našimi dětmi děje, jsme jen vyděšení rodiče, kteří potřebují v neposlední řadě pochopení a povzbuzení!
 10.5Libik12 


Re: Velmi záleží na přístupu sester 

(23.8.2005 14:31:20)
Zažila jsem pobyt v nemocnici s ročním batoletem za doby totality, tehdy to vůbec nebylo běžné,
ale nějak se mi podařilo, že se nade mnou slitovali. Pamatuji se, že tam makala jedna sestra na jeden průjmovej pokoj, což byla prosklená hala o čtyřech kojích na každé pět postýlek. Takže ta sestra mladá nebo stará začala krmení z jednoho konce(2 hod), přebalování z jednoho konce(2 hod),léky..a tak dokola. Nechápala jsem, jak to ty ženský můžou fyzicky a psychicky vydržet, ty děti pochopitelně furt brečely. Jedna z mých nočních můr do dneška.
Článek poměrně mrazivě rozkrývá, že všichni občas ustřelíme v práci, myslím si, že v tomto ohledu to mají zdravotníci strašně těžký kdekoliv na světě. Jejich chyba bohužel mívá fatální následky.Můj kamarád doktor(a tuhle jsem to slyšela i v televizi) poněkud drsně říká, že každej doktor má svůj hřbitov, jde o to jak je velikej. Takhle to zní strašně, ale všichni jsme jen lidi a já myslím, že profese zdravotníka je jedna z nejobdivuhodnějších. Tím nechci nikomu rozmlouvat jistou ostražitost:)

Často se na rodině setkávám s tím, že se dělí sestry na mladý(dobrý) a starý(hnusný). Mně to vždycky naprdne neboť ač těhotná, tak jsem v podstatě velmi stará:) Ale dneska jsem si uvědomila, že když je ta kritika tak častá, tak na tom musí něco být. Jsme asi drsnější a jinak se projevujeme(víc jsme zažily a někdy zapomínáme, že to co prožívá ta mladá holka, je pro ni zatím nejhorší zkušenost), ale pokud v tom není hulvátství, tak je to prostě jen generační nepochopení:) Ale nejsem zdravotní sestra, jsem jen nesnesitelná čtyřicátnice.(jé, vlastně ještě ne:))

 Hanka,dcera 26mesicu 
  • 

Re: Velmi záleží na přístupu sester 

(23.8.2005 22:37:41)
Rosie, nebyly jste nahodou na Bulovce? My tam taky byly s dcerou na infekcnim (bylo ji v te dobe 8 mesicu) a musim potvrdit, ze mlade sestricky byly fajn a ty starsi hruza. Ja nevyspala jsem blbe zapsala vypite mililitry a ac dcera uz byla v poradku, tak sestra na me zavolala doktorky jako ze tam snad falsuju udaje nebo co. Doktorka prisla, podivala se na dceru, prohlasila ze je to uplne zdrave dite a na chodbe sestru sjela na tri doby. Jedina starsi sestra se me po par dnech nevyspani soucitne zeptala jestli tu posledni noc jeste zvladnu...Jinak po odborne lekarske strance si na infekcni nemuzu stezovat. Mam i zkusenost se mnou o patro vys.
 Rosie 


Re: Re: Velmi záleží na přístupu sester 

(24.8.2005 12:57:32)
Hanko, trefa, byly jsme na Bulovce. Já si taky na odbornost nestěžuju, jen ta jedna sestra mě děsila - a nejen mě, i ostatní maminky z ní byly špatné. Nedovedu si představit, že bych tam s dcerkou nemohla zůstat.

Proti této nemocnici ale nic nemám, ve zdejší porodnici se narodily obě mé děti a nemůžu si stěžovat. Po druhém porodu jsem měla komplikace a i s tehdy 14denním synkem mě hospitalizovali na gynekologii - a musím říct, že to byla péče přímo ukázková! Sestřičky báječné, velice laskavé a milé. Následkem téměř 40 horeček jsem ztrácela mléko, malý začal ubývat na váze a já skoro pořád brečela, chodila za mnou pravidelně sestřička z novorozeneckého, povzbuzovala mě, uklidňovala, abych neměla obavy, že při horečkách se to stává, ale že se zase vše určitě vrátí k normálu. (vrátilo, kojila jsem 2,5roku). Každopádně bylo běžné, když mi sestřička kontrolovala kapačky, že mě pohladila po ruce a ať nemám obavy, že to bude dobré. I lékaři byli velice příjemní, klidní, žádný spěch a stres. Říkala jsem si, že i když na porodnici to špatné nebylo, tak s péčí na gynekologii se to srovnat rozhodně nedá...
 Petra, Dominik 3/04 
  • 

Re: Re: Re: Velmi záleží na přístupu sester 

(24.8.2005 21:17:00)
Můžu se zeptat, kdy jsi byla na Bulovce na porodnim a následně na gynekologii? Děkuju
 Rosie 


Re: Re: Re: Re: Velmi záleží na přístupu sester 

(24.8.2005 21:33:40)
V léte 2002. Malý se narodil 27.6., já za týden po příchodu domů dostala horečky, takže jsem tam ležela asi do půli července. Stalo se ti něco podobného? Kdyžtak mi písni na mail, mám ho v záhlaví.
 Rosie 


Re: Re: Re: Re: Velmi záleží na přístupu sester 

(24.8.2005 21:33:54)
V léte 2002. Malý se narodil 27.6., já za týden po příchodu domů dostala horečky, takže jsem tam ležela asi do půli července. Stalo se ti něco podobného? Kdyžtak mi písni na mail, mám ho v záhlaví.
 Hanka, dcera 26m. 
  • 

Re: Re: Re: Velmi záleží na přístupu sester 

(24.8.2005 21:26:01)
Ja si taky na odbornost nemuzu stezovat, navic se tam o nas starala doktorka asi v mem veku, ktera mela v tu dobu rokapul stareho chlapecka a vzdycky si nasla chvilku na popovidani a byla moc mila. Bohuzel uz si nepamatuju jak jsem jmenovala. Ostatni doktori i primarka byli fajn. Mlade sestricky taky, vzdycky na malou se smaly a rikali ji mysicko. Ovsem z tech "starsich" tam byly sympaticke snad jen dve a to jsme tam byly tyden, takze jsem mela tu cest a stihla vsechny smeny.
Jinak ja pred nasi infekcni zkusenosti s dcerou byla shodou okolnosti taky na infekcnim na Bulovce po povodnich v srpnu 2003, coz bylo o naky dve nebo tri patra nad detskym odd. a tam byly sestricky neskutecne mile, takze dole na detskem jsem byla docela nemile prekvapena.
 Jitka 
  • 

Re: Velmi záleží na přístupu sester 

(24.8.2005 16:39:09)
Ano i já mám podobnou zkušenost a to přímo z porodnice v Jablonci n.N. Přístup starších sester byl v porovnání s mladými až hodně mladými sestřičkami opravdu o dost studenější, takové to hup sem hup tam,žádný štráchy. Nejvíc mě asi udivilo, když jedna z těch "zasloužilejších" přišla měřit miminkům žloutenku a já zrovna kojila a ona mi dítě beze slova odtrhla od prsu,jen aby mu mohla na krk přiložit přístroj.
V dnešní době aby se člověk opravdu bál jít k lékaři a nejhorší je, že asi kromě Prahy si doktora, tím méně nemocnici, vybrat nelze!
Takže asi je fakt důležitý nebát se ozvat(i když víme, že oni pak stejně drží při sobě), ale třeba to "stokrát nic" je jednou umoří:)Přeju všem hodně zdraví!!!
 Alamagoosa 


Je to všechno o lidech 

(23.8.2005 13:43:00)
O lidech a o ochotě. Když ochota chybí, je jednoduší vymyslet, proč to nejde než se zamyslet,jak by to jít mohlo. Nejhorší je, že rodiče stresovaní nemocí svého dítěte se musí ještě dohadovat s personálem. Já bych své malé dítě v nemocnici také nikdy samotné nenechala. Sama jsem byla ve čtyřech letech hospitalizovaná dva měsíce, máma měla protekci, aby mě mohla aspoň na chvíli každý den navštívit. A to jí ještě donekonečna opakovali, jestli si uvědomuje, jak moc mě tím ubližje a stresuje. To nevím z vyprávění, to si pamatuju. Pamatuju si toho víc, takže bych opravdu dítě v nemocnici samotné nenechala.
 Nesulka+Niky+Vil 


Zdravotní dokumentace 

(23.8.2005 14:50:00)
Já měla problém s mou gynekoložkou MuDr. Ivankou Kvašovou (ordinace v Praze 6, Řepích).
Odmítla se mnou do ordinace vpustit mou dvouletou dceru. Chtěla jsem tedy změnit lékaře a odmítla mi vydat mou dokumentaci. Dokumentaci jsem dostala až po té co jsem se obrátila na ministerstvo zdravotnictví a na svaz pacientů.
 jana 
  • 

Re: Zdravotní dokumentace 

(23.8.2005 17:00:06)
Podle te pani doktorky se asi bezne nechavaji dvoulete deti sami v cekarne nebo snad jeste lepe doma.To proste nepochopim!!
 Radka, 4 letá holčička 
  • 

Re: Re: Zdravotní dokumentace 

(23.8.2005 22:46:40)
Nedávno jsem byla v těhotenské poradně i se svou 4 letou holčičkou. Absolvovala jsem kromně ultrazvuku i vnitřní vyšetření - kvůli cervix score. Trochu jsem se bála jak to malá zvládne, ale paní doktorka v tom neviděla žádný problém, všechno dcerce vysvětlovala přiměřeně věku a vyšetřovala tak, aby malá neviděla nic, co by neměla. Takže jsme odcházely velmi spokojené. Už dříve se mi několikrát stalo, že mi sestřička houpala kočárek v čekárně a lékař si asistoval sám (na gynekologii a u zubaře).
Prostě: kdo chce, hledá způsob, kdo nechce, hledá důvod.
Jsem ráda, že mám tak ochotné lékaře (i po odborné stránce mají výbornou pověst), pokud by to bylo jinak, také bych je změnila.

Přeji všem štěstí na dobré doktory a sílu je okamžitě změnit, pokud se nebudou chovat, jak mají.

Zdraví Radka
 petra 
  • 

Re: Re: Zdravotní dokumentace 

(24.8.2005 22:17:14)
taky to nepochopim
 Katka 
  • 

Re: Zdravotní dokumentace 

(23.8.2005 21:50:09)
Ne ze bych se te pani doktorky chtela zastavat, ale dle zakona ti doktor opravdu nemusi vydat dokumentaci do ruky. Kdyz zmenis doktora, ten si dokumentaci vyzada od toho drivejsiho. Pacient ma pravo na informace z dokumentace, ale ne na dokumentaci jako takovou. Netvrdim, ze je to dobre, ale je to tak.
 Hanka 
  • 

Re: Zdravotní dokumentace 

(24.8.2005 10:42:36)
Take mam stejnou gynekolozku. Je pravda, ze do ordinace mne s ditetem nepusti, ale na druhou stranu mne brali vzdy pednostne, pokud jsem byla kojici a kdyz sem chodila do poradny a nebyl v cekarne nikdo, dko by mohl naseho v te dobe dvou a pul leteho prvniho syna pohlidat, tak s nim byla v cekarne sestra. O dokumentaci bohuzel vim, ze ji neradi davaji, je to pry kvuli tomu, ze by se mohl snad nekdo soudit. Ze to neni spravne, dokumentaci nevydavat, to nepopiram. Bohuzel jsou u nas doktori jeste porad jedna velka klika a kryjou se navzajem, coz vim z pripadu meho taty, kdy mu objevili rakovinu za minutu 12 po pulrocnim leceni...... Hanka
 JitkaR 
  • 

Re: Re: Zdravotní dokumentace 

(25.8.2005 14:05:50)
Opravdu je to tak, že když přecházíte k jinému dr. tak ten nový si jí může vyžádá. Když jsem měnila gynekologa tak jsem se ptala, jestli si jí mám vyžádat a řekli mi, že to není nutné, že si jí vyžádají sami, že by mi jí asi stejně nedali.
JitkaR
 LuckaP 


Je to o lidech a o stesti 

(23.8.2005 17:55:14)
Letos jsem stravila pouhe tri dny s mou ctyrletou dcerou v Kladenske nemocnici.
Měli jsme svuj pokoj, kdykoli někdo chtěl vstoupit zaklepal.
Většinu péče o malou jsem mohla obstaravat pokud jsem chtela ja (chtěla jsem), doprovázela jsem ji na všechna vyšetření nebo u toho byla přítomna.
Prostě pohoda, po přijmu také nebyl pro nás hned pokoj, ale několik hodin u jejího lůžka šlo vydržet. Navíc malá je statečná holčička a hodně milá, takže bývá oblíbená u personálu. Se svým synem bych to absolvovat nechtěla.
Pokud nad tím tak přemýšlím, docela jsem si tam i odpočinula. Lékařská dokumentace nám ležela přímo v pokoji, byla tam diagnóza, medikace a kolonky na zapisování teploty, jídla, pití a stolice. Všechno jsem v klidu měřila a zapisovala já. Lékařka vše zapisovala přímo do této dokumentace (originál byl v počítači), takže i informovanost dobrá.
 Bob 
  • 

Re: Je to o lidech a o stesti 

(24.8.2005 9:39:35)
Přesně! To mě ohromilo v nemocnici v Klatovech. Připadal jsem si jako v lázních. Nemusíš vařit, uklízet, po nocích žehlit, přes den chodit do práce, nic... jen jsme si od rána do večera se synkem hráli. A už tři roky jsem se tak nevyspal, jako tam.
 Mirka 
  • 

Re: Je to o lidech a o stesti 

(24.8.2005 20:48:48)
Vždy je to hlavně o lidech! V roce 2003 naše mala onemocněla na chatě. Zvracela a měla průjmy, bylo jí 10 měsíců. Odjeli jsme na pohotovost do Krnova a hned nas tam nechali na dětské JIP. Malá dostala infuze, aby nebyla dehydrovaná.Byla jsem velmi vystresovaná, ale sestřičky na JIP byly velmi příjemné a snažily se nejen samozřejmě pomoct malé, ale taky uklidňovaly mě.Na JIP mi daly pohodlné křesílko, abych mohla sedět u dcerky. Další den mi zajisitly pokoj na oddělení a když malá usla, poslaly mě, ať si jdu zdřímnout a zavolaly mě, když se vzbudila.Jídlo i pro mě bylo samozřejmostí. Po pár dnech nás přeložili na oddělení na pokoj pro matku a dítě, kde jsme byly s malou samy. Sestřičky vždy ochotně odpověděly na každou ( i hloupou ) otázku. Když se malé ulevilo, dokonce nám půjčily erární kočárek a my si mohly vyrazit na procházku.
Tak se ptám- jak je možné, že někde to jde a jinde ne? Jakto, že mi uhradí pojišťovna pobyt s dítětem v nemocnici a jinde je to neřešitelný problém? Chápu, že ne všude je prostor, ale dobrá vůle by snad všude být mohla, ne? Ta snad tolik nestojí?
Takže děkuji sestřičkám z dětského oddělení v Krnověže moje zkušenost s hospitalizací dítěte byla (až na tu nemoc, samozřejmě) veskrze pozitivní.Dík.
 Mili+5 


Musím souhlasit 

(23.8.2005 20:18:10)
I já jsem si vzala k srdci, že odpovědnost je na mě a že chci být vždy dobře informována, ale zjistila jsem, že u nás to většinou nejde. Vždy se snažím vyptat, odpovědi jsou obvykle povšechné(to se tak dělá, to je běžný postup apod.) Když dotaz zopakuji a upřesním, dostanu tutéž odpověď jako předtím. Jako kdyby se lékaři nechtěli namáhat s nějakým vysvětlováním a už vůbec se nepočítá s tím, že pacient by snad chtěl¨s jejich postupem nesouhlasit a požadovat jinou možnost. Já jsem to vždy nechala nakonec na nich a párkrát jsem na to doplatila. Ovšem podepsat papíry s nejrůznějšími souhlasy, to musíte. Někdy mě opravdu zaráží ta arogance, že mi strčí podepsat papíry o tom, jak jsem byla náležitě poučena a přitom mi nikdo skoro nic neřekl. TO se mi stalo už mnohokrát hlavně v porodnicích.
 Luci, Ondra 24.09.03 


Porovnani 

(23.8.2005 23:13:37)
Chtela jsem taky jen porovnat. Myslim, ze ani tak nezalazi na zemi, jako na pristupu lidi. Ziji v Nemecku. Obe deti jsem porodila tady. U prvniho ditete jsem pet dni po porodu dostala zanet do prsu. Musela jsem do nemocnice na gynekologicke oddeleni, protoze jsem dostala antibiotika nitrozilne. Dostala jsem svuj pokoj, Ondra tam mohl a musel byt se mnou, protoze bylo dulezite, abych ho kojila. Z detskeho oddeleni dostal svoji postylku, prebalovacku. Kdykoliv jsem potrebovala jit na zachod - tak jsem si mohla zavolat sestru a ta mi ho pohlidala. Proste snazili se mi ten pobyt co nejvice zprijemnit. Manzel tam za mnou chodil kazdy den a zustaval az do 22:00 nikdo nic nerikal. Ondra v noci plakal - opet si nikdo nestezoval. Druha vec - druhy porod. Neprijemna doktorka, ktera kdyz jsem se ji zeptala, proc mi po porodu kontroluje konecnik(chtela jsem vedet, co se mi mohlo stat, ciste ze zvedavosti) tak mi stroze odpovedela "proto". Siti - hruza. Poporodni oddeleni - jak ktera sestra. Pri porodu mi zavedly kanylu, ta mi druhy den zacla delat problemy, strasne mi natekla ruka a hrozne me to svedilo. Zavolala jsem si sestru, jenze bylo to zrovan v dobe, kdy se merila teplota, tlak atd. Takze neprisla hned. Tak jsem poprosila dr. ktera prisla zkontrolovat sousedku, ta to pripomela sestre. Sestra mi pak vynadala, ze ted nema cas a proc nemuzu chvili pockat, kdyz potom videla moji ruku, tak misto aby se omluvila, tak mi rekla, ze jsem si to mohla vytahnout sama. Tak jsem ji taky drze odpovedela, ze kdybych to udelala, tak by mi urcite vynadala, ze jsem to udelala. Sklapla a uz se se mnou zbytek pobytu nebavila.
Ale jinak jsem spokojena:-)))
 Romana 
  • 

ani mámu tam nechtěli 

(24.8.2005 10:06:58)
Když jsem chtěla být v nemocnici se čtyřletým synem, tak jsem si musela doslova vybojovat, abych tam s ním mohla být.Ze začátku se mě sestry snažily přemlouvat, abych jim ho tam nechala, pak se to ještě zhoršilo, když jsem odmítla jít aspoň na noc domů. Taky jsem seděla na židli.Pak měly zlé poznámky, jako že syn už je velký, že je rozmazlený, že to bez mámy vydrží atd.Vedle na posteli ležela romská holčička asi 2 roky stará, měla obvázané obě ručičky až k loktům, nejspíš se opařila. Často plakala, chtěla pít, chtěla podat dudlík a sestry si jí moc nevšímaly, v noci přišly, aby nevzbudila ostatní, ale přes den jí nechaly řvát a řvát, občas k ní poslay žákyňku, aby jí zabavila.Já bych si s ní ráda hrála, i pití bych jí podala, jenže syn měl průjem a zvracel, bála jsem se, že by něco mohla chytnout. Když jsem se ptala sester, jestli jí můžu ten dudlík podat, divily se proč se ptám, prý ano. Bylo mi to divné, protože jsem se fakt bála, že jsme infekční, takže jsem k ní přesto raději moc nechodila a když, tak po důkladném umytí rukou no a druhý den jsme putovali na infekční. Já jako laik jsem si uvědomila, že bych mohla dítě nakazit a sestry toto ani nenapadlo.
 cizinka 
  • 

podobna zkusenost a otazky  

(24.8.2005 12:21:40)
Velmí podobné zkušenosti měla jsem zhruba před 4 roky v Dětské nemocnici v Brně. Zůstala jsem v noci u syna jen proto, že jsem odmítla odejít. Nenabidly mi ani žídli. Tatínek nakonec směl mi vystřídat na par hodin na druhy den, ale až potom, co chtěl mluvit s primářem. Pak dostala jsem i pokoj s posteli a jídlem. (O to ostatní jsem opravdu nestála, zdálo se mi to už jako plítvaní peněz, přece můžu si něco koupit, nebo najíst se v kantině na vlastní účet). Vyděšené matky, které přicházely ráno, bály se na hulvatství sester pípnout, aby pak se to nevymstilo na děti. Chudácy neveděly, jak s jejích dětma bylo zacházeno v noci! Sestra přišla 3x aby mi něco řekla nahlas v pokoji, kde 5 děti pokoušelo se spát. Vynadala rano dvouleté holčičce, která chtěla čůrat, že její maminka jde pozdě. Srandovní bylo ale to, že na choďbách vísely plakáty, které oznámovaly, že je to nemocnice přátelská i pro rodiče a jejích spoluúčast na lečbě je důležita. Čtí, člověče, a věř!

Moje další otázky jsou poněkud vedle, ale pokud tyto stranky čtou lidé z právnického a zdravotnického prostředi, ráda bych vědela, jakymi zákony a zdravotnickymi směrnici můžu se štítit, když žádam po lékaři těch to věci:

1)Aby sterilní rukavice se rozbalil a nasadil si před mymi očíma. (Většinou cíví velice uraženě anebo také i hádají se).
2) Aby sestra na choďbě nechtěla vědet, proč konkrétně jdu k doktorovi. Aby také nesdělovala mi v čekárně vysledky testů a další postup léčby. Aby mi na choďbě neposílala mne močit do kelímku nebo na papírek.
3) Aby lékař si udělal čas mi informovat sám, i v případě, kdy jde o prkotiny. (Totíž hodně služebně cestují a je mi trapně říkat nějakému osvícenejšímu doktorovi, že před měsicem mne nebo mému ditěti bylo stejně, jen doktor si neúdělal čas podrobně sdělit, co konkrétně to bylo.)
 Xantipa 
  • 

Re: podobna zkusenost a otazky  

(24.8.2005 12:27:36)
Cizinko, teď už se mi nic podobného, co popisuješ, nestává. Doktory jsem měnila a měnila, že jsem našla takové, kteří mi vyhovují. Co se mi ale stalo - byla jsem nucena zajít na gynekologii do nemocnice - přes pohotovost - a tam mi sestra řekla, ať se vysvléknu na chodbě, prý abych doktora nezdržovala, když mi je blbě, tak mi přece může být jedno, kde se vysvléknu a kdo tam bude. To je neskutečné, že ano.
Jen jsem jí odpověděla, že se samozřejmě vysvléknu, ale až po ní. To ji strašně urazilo.
 cizinka 
  • 

Re: Re: podobna zkusenost a otazky  

(24.8.2005 12:36:33)
Xantipo, menim a menim (jako relativne zdravy clovek ne az tak intensivne:-). Mne by fakt zajimaly by ty smernice a zakony, aby i u nevyzkouseneho doktora bych mohla pozadat o to, co by melo byt samozrejmosti, a je super, ze Jitka do sveho clanku je dala. (Sama jsem lina je hledat, a tady pise dost osvicenych zdravotniku a pravniku) Jednou mit ruku, pachnouci po cizi puse, staci...
 JaninaH 


Re: Re: podobna zkusenost a otazky  

(24.8.2005 12:40:49)
Xantipo, neuvěřitelné. Obdivuji tvoji pohotovost v takové situaci :-)
Ještě poznámka: jsem ve svém věku zdravotnictvím tak "vychovaná", že jsem nad bodem 2) cizinky chvíli přemýšlela, CO jí na proboha může vadit na tom, dostat zkumavku na čůrání v čekárně... Ach jo.
J.
 Xantipa 
  • 

Re: Re: Re: podobna zkusenost a otazky  

(24.8.2005 12:55:20)
JaninoH, mě to taky vadí. Já raději donesu uvedenou zkumavku druhý den a z domova. Zpočátku se setra divila a i rozčilovala, ale asi to tak chce víc lidí, protože už se nediví. A takový to houkání do čekárny - A Vy jdete s čím - to by mě dorazilo a divím se, že takové osobní věci lidi klidně řeknou před kýmkoli.
 Kubula K. 


až po vás  

(24.8.2005 19:18:37)
Cha cha, Xantipo, tohle fakt obdivuju - tu duchapřítomnost:-). Když jsem přišla v osmém měsíci se zablokovanými zády do gyn. ambulance v Motole a sestra se mě ptala, proč tam jsem, řekla jsem, že můj gynekolog je na dovolené a sestra mi doporučila jít právě sem. A sestra zamečela: "A kdyby vám řekla, ať skočíte z okna, tak skočíte, cooo??" - a jak jsem normálně poměrně rázný člověk a nenechám si toho moc líbit, tak tady mi fakt došla řeč. (abych neházela na Motol jen špínu, tak všichni ostatní tam byli skvělí). No už je to pár let, když mi doktorka chtěla doočkovat dítě, kterému to zjevně nedělalo dobře, tak jsem tu řeč zase rychle našla:-).
 Jitka+2kluci 


Re: podobna zkusenost a otazky  

(24.8.2005 12:43:52)
Cizinko, já jsem kromě toho, že jsem jako zdravotní sestra pracovala 9 let, tak jsem dálkově studovala práva, příští rok mě čekají státnice, tak mi držte palce :-)
Mimochodem po škole se chci právě věnovat právům pacientů.
Takže k těm Tvým otázkám:
Při běžných úkonech nejsou potřeba sterilní rukavice to se nedělalo ani tady ani v Rakousku, takže se může stát, že sestra přijde do pokoje už v rukavicích (pak samozřejmě nevíš, jestli v těch rukavicích náhodou něco nedělala už u jiného pacienta). To je na nic, v Rakousku to bylo tak, že v každém pokoji byla extra skříňka pro zdravotnické potřeby, takže sestra si rukavice nevlékala před pacientem -- kromě toho je nehygienické v rukavicích sahat na kliku, otevírat dveře a pak s nima ošetřovat pacienta.
Sterilní rukavice se používají jen na určité výkony a pak je nutné, aby si je sestra nandala před pacientem, jinak to snad ani nejde, kdyby si je totiž navlékala v jiné místnosti, už by přestaly být sterilní.

Zdravotnický personál je ze zákona povinen zachovávat mlčenlivost, takže klidně řekni, že o svých problémech nebudeš mluvit před ostatními, ale pouze v ordinaci. Tohle se mi taky párkrát stalo, že se sestra na chodbě ptala co mi je, vždycky jsem odpověděla, že jí to řeknu až v ordinaci.

Je povinností lékaře, opět podle zákona, Tě informovat o všech( teda i podle jeho názoru nepodstatných) skutečnostech, nenech se odradit, ptej se!!! Taky se mě někdy snaží odbýt, někdy je mi trapné dál vyzvídat, pak toho lituju, už si to ale líbit nenechám, protože já i moje dítě na informace o svém zdravotním stavu máme právo.A to to největší právo, protože je to naše zdraví a naše tělo.
 Xantipa 
  • 

Re: Re: Re: podobna zkusenost a otazky  

(24.8.2005 12:57:28)
Milado, já bych mu to řekla. Ale na druhou stranu, můj syn zase zubařku málem pozvracel, když mu do pusy sáhla v rukavici. Byla jsem ráda, že si při jeho ošetření rukavice nebere, i když jindy vždy ano.
 Jitka+2kluci 


Re: Re: Re: podobna zkusenost a otazky  

(24.8.2005 13:08:39)
Jo holky, na tohle je každá rada drahá, když se mně něco nezdá, kolikrát se ani neozvu, protože se bojím, že pak na mě budou naštvaní, já jsem naposled byla s dítětem v nemocnici právě před dvěma lety a tenkrát jsem si řekla, že už si nic takového líbit nenechám, ale je to fakt těžký, právě proto je důležitá informovanost, aby nás bylo víc, kdo chce, aby se personál choval k nám tak, jak na to máme právo.Kolikrát si připadám jako exot, když něco vyžaduju a oni na mě koukají, jako co ta ženská otravuje,když ostatním je to fuk.

K tomu zubaři, můj bývalý zubař rukavice měl vždy, ale nikdy jsem neviděla, že by si je nandaval, mám takové neblahé tušení, že si je mění vždy tak po každém 10. pacientovi, asi v rámci šetření, aby co nejvíc vydělal. Viděla jsem ho totiž, že než mi sáhnul do pusy, tak si ruce i s rukavicema umyl v umyvadle, už k němu nechodím, teď máme s klukama skvělého, milého a čistotného zubaře, rukavice si mění po každém pacientovi.

Někomu se nemusí líbit, co tu píšu, ale dělala jsem v tom dost dlouho a podle mě jim vidím pod ruce, ale je to pravda a musí se to změnit.
A taky je pravda, že to tak není všude.
 cizinka 
  • 

Re: Re: Re: Re: podobna zkusenost a otazky  

(25.8.2005 10:57:09)
Jitko, diky za rozsahlou odpoved a drzim te palce, aby te vyslo vse, co zamiris. Byla bych vdecna, jestli bys ty (treba pri hledani informaci pro diplomku), nebo nekdo jiny, kdo se vyzna, jeste konkretizoval par odkazu na zakony a smernice. Kde je jasne receno, ze sestra nema pravo podavat informace o zdravotnim stavu, a je to kompetence jen lekare? Jsou nejake smernice o obhajobe dustojnosti a intimity pacienta? Prece musi existovat nejake popisy, jak pacient ma byt prikryt pri vysetreni a ze koutek na svlekani ma byt blizko vysetrovaciho luzka, a vse to musi mit nejaky pravni ramec. Chtela bych to vedet konkretne, aby na mne nervali ze touzim po cizim poradku, a chtela bych moct odpovedet, ze to jsou zakony vasi, jen ze se nedodrzuji.
Ze se na mne setri na hygienu vsimla jsem si hodnekrat, a hodne mi vadi to umele vytvorene zebractvi. Myslim, ze hodne lidi by hrozne radi priplatili za ty opravdu jednorazove rukavice, prece nikdo nesel by do restouraci, kde kvuli levnosti nemyji nadobi. V pripade zubaru prece nejde o malo – styk s krvi je bezny a nechci verit, ze jsou az tak manualne sikovne, ze se krvavych slin nedotknou. Jsem zvedava, kdy to pochopi i v ministerstvi zdravotnictvi. Zatim muzu takove zdravotniky jen nabonzovat hygienickemu uradu.
 Jitka+2kluci 


Re: Re: Re: Re: Re: podobna zkusenost a otazky  

(25.8.2005 11:11:07)
Cizinko, 2 zákony jsem napsala už do článku, v nich je toho hodně a něco konkrétního, co chceš Ty- hlavně teda ty hygienické směrnice, to zkusím najít, abych řekla pravdu, ani nevím, jestli existuje něco všeobecně nebo jestli si každá nemocnice vytváří svoje hygienické směrnice, zkusím se na to podívat, ale nebude to hned, ale určitě na Tebe nezapomenu, zkus se sem podívat za pár dní, snad něco najdu. Jo kdybych o tom mohla psát diplomku, byla bych ráda, jenže mám úplně jiné téma - z teorie práva, ach jo.
 Kam_ca 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: Re: podobna zkusenost a otazky  

(29.8.2005 0:09:39)
Ahoj, bylo by myslím zajímavější, kdybys psala diplomku na téma práva ve zdravotnictví. U nás ve škole (ZČU) přidělují témata, ale také vítají, když někdo přijde se svým vlastním tématem. Teorií práva určitě mají třináct do tuctu :-). Nevím, jak jsi s tím daleko, ale nepovolili by Ti změnu?
 Jitka 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: podobna zkusenost a otazky  

(29.8.2005 9:56:05)
Kamčo, můžu se zeptat co studuješ? Taky práva?
Napsala jsem do záhlaví e-mail, když budeš chtít, tak napiš.
S diplomkou je to takhle, já to téma mám zatím jen vybrané, vůbec jsem na ní ještě nezačala pracovat,téma mám z teorie práva, myslím, že to téma docela jde, jestli budeš chtít o tom vědět víc, napíšu Ti co mám za téma mailem, nechce se mi to tu uvádět veřejně.Takže bych si to teoreticky i změnit mohla, pokud s tím škola bude souhlasit, v poslední době nad tím přemýšlím čím dál víc, ale nejsem si jistá, protože mám pocit, že o právech pacienta toho moc nenajdu, ale zase jsem v nemocnici pracovala 9 let, vím toho dost. Musím to promyslet, ve škole jsem se taky ještě neptala.
jestli budeš chtít, tak napiš, ahoj
 Nelie 


Re: podobna zkusenost a otazky  

(26.8.2005 5:08:40)
Cizinko, jak si predstavujes, ze Te doktor bude informovat osobne o vysledku vsech testu? Ja pracuji v soukrome ordinaci, doktor projde testy z laboratori a dopisy od specialistu a ja podle jeho pokynu pozvu pacienty, s kterymi potrebuje mluvit. Pacienti, jejich vysledky jsou v poradku, informuji telefonicky, pokud chteji mluvit s lekarem, musi prijit do ordinace. Kdyby lekar telefonoval kazdemu pacientovi s vysledky, tak by nedelal nic jineho - my mame denne tak 30 ruznych zprav a to jsme malinka ordinace.
 cizinka 
  • 

Re: Re: podobna zkusenost a otazky  

(26.8.2005 10:53:10)
Ja si to dovedu predstavit, take jsem to tak zazila a podle mych zkusenosti a presvedceni, vse informace musi byt sdelene v soukromi a lekarem. Moje otazka znela, jak to je podle ceskych zakonu a smernic MZ. Ze lekar setri na mne cas, to by mne nemelo zajimat. Ze on musi spracovat co nejvice pacientu aby vydelal na zivobyti, je to smutny vysledek ceske zdravotnicke politiky. A nejsem jedina, komu to vadi.
 jana 
  • 

Buzerace sester v dětské nemocnici Brno 

(24.8.2005 12:48:12)
Já jsem byla několikrát hospitalizována v dětské nemocnici v Brně. Nejhorší bylo chování sester. Buzerovaly bez přestání. V nemocnici jsem byla dlouho. Ve dne jsem měla k dispozici jen tvrdou dřevěnou židli. Spát jsem dojížděla domů. Jen jsem se během dne trochu opřela o postel nebo přisedla na postel dcery, sestry to spatřily a jaly se mně nadávat, že tam nejsem na to abych polehávala, žádné opírání o postel nepřichází v úvahu, že když jsem unavená mám jít domů. Sedět celé den na židli či stát je velice únavné, zvláště, když je člověk unavený ze stresu a z nevyspání.
Jinak hygienou se vůbec nezdržovaly. Byly tam i děti nemocné infekčními chorobami a sestry si neumývaly ruce, léky roznášely v holých rukách,...apod. Lékaři si chování sester nevšímaly a nechaly jim volnou ruku v buzerování rodičů. Kromě buzerování si sestry našly vždy hodně času k plkání v sesterně u kafíčka.
 jana 
  • 

Re: Buzerace sester v dětské nemocnici Brno, upřesnění 

(24.8.2005 12:54:56)
jsem byla několikrát hospitalizována S DÍTĚTEM
 Jitka+2kluci 


Re: Re: Buzerace sester v dětské nemocnici Brno, upřesnění 

(24.8.2005 13:16:40)
Jano, to co píšeš, to snad ani neni možný. Já jsem seděla na židli 2 dny, ale nikdo mi nezakazoval se o postel opírat. Divný, když můžeš sahat na dítě, tak se snad nic nestane, když sáhneš na postel.

Když jsem přišla do nemocnice v Rakousku,musela jsem tam dělat nostrifikaci, nezpochybňovali odborné znalosti, ale zkoušky jsem musela dělat právě z hygieny prostředí a hygieny v nemocnici, tam na hygienu dbají hodně a je to dobře, takže rukavice a dezinfekční prostředky jsou tam na každém kroku. Návštěvy jsou celý den, pobyt u dítěte možný celou dobu hospitalizace bez ohledu na věk.
U nás se s rukavicema šetří, o dezinfekční prostředky na ruce na chodbách a na pokojích nezavadíš, zato návštěvy nebo pobyt táty s dítětem je nehygienický.
 Naja 


FN Brno 

(24.8.2005 14:46:30)
Já jsem byla v dětské nemocnici se synem 2x. V obou případech to bylo na chirurgii, jeden den nás přijali, druhý den jsme šli domů. Pravdou je, že jsem měla zaplacený nadstandard. (450 Kč/den) Na chování sestřiček si ale stěžovat nemůžu. Vlastně jsem s nimi ani moc do styku nepřišla, protože přinesly teploměr, přinesly jídlo nebo léky a o dítě jsem se starala sama. Když jsem ho třeba měřila nebo krmila, tak jsem seděla na jeho posteli. Viděla mě tam sedět i lékařka, ale nikdo mi neřekl půl slova. Asi bych je i hnala, neb jsem měla čisté oblečení, do kterého jsem se převlékla až tam. A zbytečnou buzeraci opravdu nesnáším.

Naopak moje kamarádka jela se svojí dcerkou (6 t) na infekční, protože mimi mělo průjem. Normálně ji chtěli poslat domů. Když jim řekla, že kojí, jako argument to nebrali. Až když se rozčílila a řekla, že nikam nepůjde a že si bude stěžovat, tak mohla přes den zůstat.

No a druhá kamarádka byla se svým dítkem hospitalizovaná, ale když popisovala chování sester k malým pacientům, kteří tam maminku neměli, tak děs a hrůza. Nechceš jíst - no tak nedostaneš. Brečíš, nikdo se s tebou nezalamuje. Takže se nakonec ona kamarádka starala o celý pokoj.

Nejhorší je, že alternativa jiné dětské nemocnice není!!! Takže člověk se nesmí dát a trvdě si musí hájit práva pacienta! I za cenu toho, že bude považován za hysterickou matku. Když mám nemocné dítě, je pochopitelné, že o něj mám strach. Takže mám myslím nárok i na nervy na pochodu.
 cizinka 
  • 

Re: FN Brno 

(26.8.2005 12:03:03)
Malinka rada, jak usnadnit si praci pri obhajobe svych prav v detske nemocnici z vlastnich zkusenosti: poslete k primarovi nebo doktorovi otce ditete! Totiz ve pripadech, kde matky se povazuji za hysterky, otcove vyjdou za solidni a zodpovedne obcany, ktere nazenou strach. Rikam to velice nerada, proto ze jsem feministka, ale kdyz uz nestaci vlastni psychycke sily a argumenty, pomuze to.
 Klára 
  • 

Kam zmizely reakce? 

(24.8.2005 17:39:47)
Chtěla jsem něco napsat, ale zmizely tady reakce na článek.
 Andrea, Erik 05 


Re: Kam zmizely reakce? 

(24.8.2005 20:36:56)
Ja jsem necetla vsechny komentare, jen clanek a takove zachazeni s pacientem mi pripada hrozne. O to vic, ze jsem matkou ctyrmesicniho chlapecka. Ziji v USA a lekarska pece je tu na nesrovnatelne lepsi urovni. Malemu delali po narozeni (duvod nebudu rozvadet) CT sken, kde jsem smaozdrejme byla celou dobu s nim. Meli jsme domluveny termin a cekali jsme pouhych 5 minut, lekar mi vysledky osobne oznamil a vse mi vysvetlil. Na plicich byl nalez vody a tak rozhodli, ze si maleho v nemocnici par dni nechaji, to, ze tam s nim zustanu bylo naprosto samozdrejme. Meli jsme samostatny pokoj s koupelnou, telefon na mem luzku a kdykoliv jsem sestru zavolala, byla tam do 2 minut a ve vsem mi vyhovela. V Cechach jsem mela hrozne zazitky od zubare, kdy mi odmitl dat injekci na umrtveni,pry si mam dat radsi panaka. Bilou plombu mi take odmitl dat a zub mi vyvrtal az na nerv, no hruza. Tady mi zubar nejdriv poradne vysvetlil co presne bude delat a az potom zacal ukon. Po celou dobu, se me ptal, zda je vse v poradku a neboli me to. Nechci timto rict, ze tady je vse co se zdravotnictvi tyce naprosto perfektni a v Cechach hrozne. Urcite se i v Cechach najdou dobri doktori a zdravotnici. Ale pristup k pacientovi je naprosto odlisny. Snad se to v CR jednou zmeni.
Andrea
 Andrea, Erik 05 


Re: Re: Kam zmizely reakce? 

(24.8.2005 20:38:17)
Tak nechapu, nejak to tu blbne, ja jsem tento komentar posilala k uplne jinemu clanku.
 Jeruna 
  • 

Moje zážitky by stačily na knihu. 

(26.8.2005 10:59:30)
Je pravda,že v žádné zemi lékaři zázraky neumí,ale je velký rozdíl v chování a přístupu k pacientům.Když jsem vážně onemocněla a moje dcera ,která žije v USA přijela,aby se mnou strávila nejhorší čas,byla naprosto šokovaná. Nejen přístupem a chováním sester a lékařů k pacientům,ale i k ní,jako mému doprovodu při vyšetřeních.V tom je největší rozdíl a chyba našeho zdravotnictví oproti jiným státům.Během mé nemoci jsem sama zažila,nebo byla svědkem tolika až neuvěřitelných situací,že by to bylo na knihu.
Před třemi lety jsem začala mít problém s jedním okem(vypadalo to na zánět spojivek.)Protože moje oční lékařka byla dlouhodobě nemocná,šla jsem k té která ji v ordinaci zastupovala(jen občas).Ovšem oko bylo stále horší,proto jsem šla k další lékařce v protější ordinaci(měla na dveřích velký nápis,že zastupuje mou nemocnou lékařku)Vzkázala mi do čekárny, abych si počkala až tam bude moje doktorka.Během víkendu jsem přestala vidět a zoufalá hledala pomoc u další oční doktorky.Měla jsem už zánět rohovky.Už jsem pak na oko pořádně neviděla a problém se zánětem přetrvával rok.Celou dobu jsem poslouchala,že to nic není,to bude trvat než se to zlepší.Nebo taky jen,,paní vy chcete marodit?,,Nechtěla jsem,chtěla jsem jen vyléčit,měla jsem ráda svou práci a problém nebyl,že bych chtěla být doma.A už jsem začala mít pocit,že jsem hypochondr a jen zbytečně otravuji.Kam ještě jít,když už jste u třetího doktora.Časem se oko zhoršovalo až jsem přestávala opět vidět.Po roce jsem odjela zoufalá hledat pomoc do krajské nemocnice-bez doporučení s tím,že mě asi vůbec nepřijmou.Byla jsem pozvaná na vyšetření na lůžkovém oddělení.Tam jsem se první den pobytu dozvěděla,že ráno jdu na operaci,že jsem přišla ve 12.Proč jsem někam nešla dřív,že mám oko prorostlé nádorem(nejspíš zhoubným),už se nedá dělat nic než vzít celé oko.A prý není možné,aby to oční lékař neviděl-musel tam být hodně dlouho a ty příznaky byly typické pro nádor.Nebudu popisovat všechny zážitky při absolvování hledání metastáz.Tam vám najdou to,tam zas něco jiného,s tím,že co to je vás seznámí odborníci.K nim se dostanete po měsíci a ti se zase diví,proč vás neinformovali tam odkud přicházíte.A to že žijete několik měsíců s tím,že jste prolezlá metastázema celá.Mimo jiné jsem se po stížnosti na lékařku u lékařské komory dozvěděla od jednoho z jejích šéfů,,Kde jste načetla něco o tom,že by se během roku neléčení zhoubného nádoru mohly šířit nějaké metastázy.O tom nic nevím,o tom jsem nikdy nic neslyšel,,Dva roky jsem musela neustále otravovat,aby komise se stížností něco dělala,nebo mi dala nějakou odpovědˇ. Samozřejmě přesto,že 2 komise rozhodli,že doktorka pochybila,nebyl důvod k nějakému trestu.Za ty dva roky od operace se na kontrolách s druhým okem,které mě zlobí,setkávám s odpovědí.Nevím,proč,nevím co s tím,nevím co na to,nevím co jsme už dávali,nevím,nevím nevím....nevím kde je vaše karta,tak nevím .....ale k dalším vyšetřením není důvod.Přijdete k sestře kde máte číst ze světelné tabule.Ta se diví proč nic nepřečtete,když si levé oko zakryjete.Že ona neví ,že mám protézku,nemůžou najít mou kartu.Mám internetovou kartu-ještě mi za dva roky nebyl ochotný žádný na ni zapsat nějakou zprávu.Jestli si prý myslím,že tam budu mět něco jiného než mají v papírových kartách.Naposledy minulý týden mě doktorka chtěla objednat na interní vyšetření.Sama obvolala internisty na poliklinice i v nemocnici,ale nikde mě neobjednali.Prý toho mají moc.Proto mi dala doporučení ještě na posledního internistu,který tam ten den nebyl a nemohla mě tedy sama objednat.Při mém pokusu o objednání mi sestra sdělila,že mě neobjedná,mají toho moc a abych se objednala jinde.Nechtěla vůbec slyšet,že jinde mě taky nevzali.Podrobila mě výslechu-co za vyšetření potřebuji,proč to potřebuji,proč nejdu jinam,proč mě nevyšetří v nemocnici,Proč mě chtěla objednávat doktorka a ne já sama a co to vůbec je ta zkratka toho vyšetření ona to prý neví a musí pacienty,, vytřídit už po telefonu,,koho objedná a koho ne.Nedala jsem se a nakonec mě pan doktor přijal i přez protesty sestry.Mimochodem se mnou jednala jak s nesvéprávným debilkem,když jsem čekala až mě doktor přijme.Dnes už pomalu nejsem dřívějšího názoru,že se slušným jednáním dosáhne člověk nejvíc.Prot, nedejte se a hlavně když jde o vaše děti.Ty se sami neubrání.Naučte se nebát chtít na co máte právo.Někdy nestačí ani měnit doktory.

 Pavlína 
  • 

mohli by to číst i lékaři a sestřičky 

(24.8.2005 22:44:05)
s dětskou nemocnicí v malém okresním městě mám několik negativních zkušeností. První byla po porodu syna, který byl po porodu kříšen, následně léčen na novorozeneckou žloutenku a když jsem se dožadovala informací bylo mi řečeno že jsem hysterïcká matka. Po pár letech když syn doma zvracel a před tím tři děti prodělaly stejnou infekci a já se na pohotovosti snažila lékaři vysvětlit že zřejmě se jedná o stejný problém jako u třech dětí, které jsou doma jenom prostě nemůžeme zastavit zvracení, bylo mi řečeno, že mi lékař nevěří, že pro něj toto není informace. Podepsali jsme revers a vzali si syna domů asi po hodině se zvracení zklidnilo a byl v pořádku. Další otřesný zážitek byl když dcera dostala poprvé epileptický záchvat - odvezeni sanitko do stejné nemocnice jsem uprostřed zimy, v jednu hodinu v noci byla pöslána domů se slovy at si vezmu taxika (20 km) a že si mám v 7 ráno přijít pro další informace jak dopadla vyšetření. Vůbec se nedalo diskutovat a popravdě po tom co jsem prožila jsem ani neměla energii se dohadovat. Nešlo ani zůstat v čekárně. Ráno nám sdělili na chodbě - ani nás lékařka nevzala do své pracovny - nebo ordinace - diagnozu s tím, že dcera má nárok s ohledem na svůj věk na informace o zdravotním stavu a že jí tuto diagnozu sdělili, když jsem žádala o možnost promluvit s dcerou bylo mi řečeno že je chřipková epidemie. Požádala jsem o roušku - řekli mi že vyjímky nepřícházejí do úvahy. Díky mobilnímu telefonu jsme vedli hovory po propuštění z JIP přes telefon - nepřejte si vidět ten účet - a poprvé jsem dceru viděla až po týdnu, kdy jsem si pro ni přijela a už jsem se nenechala vyhodit, prostě jsem jely domů. Celý den proplakala a celý den jsme diskutovaly co jí vlastně je.
Po těchto zkušenostech pro mě pohotovostní služba přestala existovat, prostě s ní nepočítám a pokud se neco stane pojedu o 20km dále do krajského města. Přístup v nemocnici tam - poté co jsem se nespokojila s diagnozou u dcery - byl o 100% lepší.
- diagnoza se v krajské nemocnici nepotvrdila.
Myslím že je dobře že se zveřejnují takovéto články, protože až budou v podobné situaci lidi, co je čtou budo vědět na co si dát pozor a na co mají právo. Pro lékaře je totiž stále pohodlnější se s pacienty nebavit. Nenechejte se, možná že je to naučíme.












 alena 
  • 

k příspěvku Nemocnice, personál..... 

(25.8.2005 8:04:24)
Milá Jitko, přečetla jsem si Váš příspěvek docela s hrůzou. Je to všechno trestuhodné. Já pracuji v nemocnici i když ne na dětském oddělení. Kdybych se takhle chovala ke komukoli- ať pacientce nebo návštěvě, byla by to poslední věc, kterou bych v zaměstnání udělala. Ráda bych všem vzkázala- nebojte se a upozorňujte, stěžujte si, zviditelňujte problémy. Je to dobré nejen pro ostatní i potencionální pacienty, ale i pro vedení nemocnice- špitály se zavírají, personál propouští a konečně by si vedení mělo uvědomit, že nemocnice je tu pro pacienty a ne pacienti pro ně!!!
Neříkám, že u nás problémy nejsou, ale pokud na ně nepoukáže pacient, řešit se nebudou / pokud na ně poukáže zaměstnanec, tak má dveře otevřené/. Jen houšť a větší kapky.
PS. já byla s dětmi v nemocnici 3x, jen krátkodobě a nemůžu se stěžovat.
 Jitka+2kluci 


Re: k příspěvku Nemocnice, personál..... 

(25.8.2005 10:27:55)
Milá Aleno, jsem moc ráda, že jste to napsala.Měla jsem trochu obavu, že jestli si to lékaři či sestřičky přečtou, budou se cítit uražené. Já jsem ale pouze realisticky popsala svůj pobyt s dítětem, který je podle mě příkladem, jak se zdravotníci chovat nemají. Mám z nemocnice i lepší zážitky, před porodem jsem byla nějakou dobu hospitalizovaná na rizikovém oddělení a tam si nemůžu stěžovat ani na jednu sestru, byly milé, hodné a vždycky si našly na nás čas, i lékaři tam byli OK.
Když jsem si přečetla Váš příspěvek, začínám věřit, že všechno bude lepší, myslím, že Vy jste skvělá zdravotní sestřička a všem malým i velkým pacientům přeju, aby se při případné hopitalizaci dostali někam, kde jsou takové sestry jako Vy.
 Pawlí 


Re: Re: k příspěvku Nemocnice, personál..... 

(25.8.2005 15:06:00)
Před dvěma lety jsem byla v Kladenské nemocnici s tehdy dvouletým synem. Doktoři byli velkmi milý a sestry přesně na opak. Jedna mě oslovila "ženská", když jsem jí řekla "panímámo" tak koukala jak z jara.
Další byla proti tomu aby jsem dávala synovi inhalovat v sedě "to se přece dělá v leže" a když jsem jí upozornila že u nás ne tak pravila že jsem divná.
A korunu tomu všemu nasadila další když se mi po noci kdy syn nespal a celé dopoledne jsme byli na vyšetření pokusila předběhnout k posteli a vzbudit ho když jsem jí řekla že ho rozhodně budit nebudu. No, nepředběhla. Vyběhla na chodbu a řvala na mě "Já jsem Vám říkala že ho vzbudíte". Já si napřed zavřela dveře (aby jsem syna nevzbudila) a pak na ní řvala zpátky "A já Vám říkala že ho budit nebudu! Mluvím snad hebrejsky?!" No otvírali se dveře z leva z prava.
Byla z toho stížnost primáři a jeho blesková odpověď kde mi děkoval za informování chování některých jeho zaměstnanců.
Nikdo neříká že to sestřičky s námi mají jednoduché, ale mi s nimi mnohdy taky ne :-).
 Xantipa 
  • 

Re: Re: Re: k příspěvku Nemocnice, personál..... 

(25.8.2005 15:27:27)
některé příběhy jsou k pláči a některé k smíchu. Když byly našemu malému 4 měsíce, dětská lékařka měla podezření na zápal plic a odeslala nás na rtg. do nemocnice. Byla jsem vyzvána, ať jde s malým do kabinky a vysvleču ho do půl těla. Kabinka sotva na otočení a jen vešák na zdi. Zeptala jsem se, jak ho mám tedy svléknout, když ho nemám ani kam položit. Prý, ať ho svléknu na chodbě - to bylo v zimě a sedělo se tam v kabátech. Opáčila jsem, že na to ať raději zapomene a vymyslí jiné řešení. Dotyčný zdravotník se musel jít zeptat. Dostala jsem povolení svléci ho uvnitř na lehátku.
Řekla jsem si - fajn, je to nedorozumění.
Pak mi řekl, ať ho postavím před rentgen a odejdu do kabiny. Chvíli jsem vážně nechápala, co po mě chce. Když mi to došlo, zeptala jsem se ho, jestli ví, kolik mému synovi je. Úplně klidně odpověděl, že neví a že se podívá a odešel. Po návratu se podivil, že tam ještě můj syn nestojí a sdělil, že jestli dobře počítal, tak mu jsou 4 měsíce. /Tady musím podotknout, že můj syn ve 4 měsících opravdu vypadal na 4 měsíce a ne na 2 roky./
Dotyčný zdravotník se ani nepodivil, když jsem mu sdělila, že syn ještě ani nesedí, natož aby dokázal stát a že si myslím, že v jeho věku je to naprosto normální, ale co není normální, když on/ten zdravotník/ tohle neví a ani ho to nenapadne.
Opět odkvačil se zeptat. Vrátil se s primářem, který byl rozladěn takovýmito problémy a ukázal mi, jak malého držet ve vzduchu - jak malé opičátko za ruce, opravdu paráda.
Podivila jsem se, jakým způsobem tohle dělají ležícím pacientům a on mi řekl, že takhle. No, neumím si to představit.
Za chvíli jsem vyfasovala rtg. a zprávu s tím, že malému nic není. Jela jsem zpátky za dětskou lékařkou s výsledky a ta se vyděsila, že prý v písemné zprávě není nic o zápalu plic, zato tam bylo, že náš malý má špatně uložený žaludek a prý i srdce, což je vážná vada a musí se to operovat. Málem to se mnou švihlo. Opět telefonáty a znovu cesta do nemocnice, tentokrát konečně dětské. Rtg. už se nedělal, jen ultrazvuk břicha a hádejte, co se zjistilo. Malý je naprosto v pořádku, jen měl před stolicí a tudíž naplněné tlusté střevo. Ale ten zápal plic tam byl - ten původní lékař si toho nějak nevšiml.
 JENA, 2 kluci (8/2001a1/2003) 


Re: Re: Re: Re: k příspěvku Nemocnice, personál..... 

(25.8.2005 15:42:12)
Hm, ten čas mezi informací, že má dítě špatně uložené vnitřnosti a informací, že to byl omyl jsem si taky zažila (akorát u nás to bylo neobvyklé srdce ve dvou měsících). Celou noc jsem myslela na to, že mi možná umře dítě a druhej den ráno teprve na můj přímej dotaz co to pro nás znamená mi DR jentak mimochodem sdělil, že to byl omyl a nějakou omluvou se vůbec nezabýval. Myslim, že mu ani nedošlo co jsme všichni prožívali :-(
 ZuziP 


Re: Re: Re: Re: Re: k příspěvku Nemocnice, personál..... 

(25.8.2005 16:05:06)
Jezismaria, Jeno, toto vam fakt povedali? Pri ktorom?
Si nechcem predstavit, co ste zazivali.... ty, ja ziram.
 JENA, 2 kluci (8/2001a1/2003) 


Re: Re: Re: Re: Re: Re: k příspěvku Nemocnice, personál..... 

(25.8.2005 16:59:40)
Se Z.
 Pawlí 


Re: Re: Re: Re: k příspěvku Nemocnice, personál..... 

(25.8.2005 15:45:11)
Xantipo,
jo, jo někdy člověk opravdu neví jestli se má smát nebo brečet. Kupříkladu když přijde sestřička a žene se k postýlce s tím " že si malého půjčí" a když jsem tam dřív s tím "že tohle se nepůjčuje".
 JENA, 2 kluci (8/2001a1/2003) 


Re: Re: Re: Re: Re: k příspěvku Nemocnice, personál..... 

(25.8.2005 15:55:37)
To skoro vypadá jako bychom chodili všichni do jedné nemocnice :-( Drzejší sestra se pokusí dítě vyrvat i z ruky :-(
 Pawlí 


Re: Re: Re: Re: Re: Re: k příspěvku Nemocnice, personál..... 

(25.8.2005 15:59:25)
Oni je to asi učí na škole :-).
 Federika 


Re: Re: Re: Re: Re: k příspěvku Nemocnice, personál..... 

(25.8.2005 16:15:12)
Xantipo, já měla podobné zkušenosti s dítětem v nemocnici...Na všechno jsem se vyptávala, všechno jsem chtěla vidět a platila jsem tam za postrach nemocnice, požadovala jsem tam totiž věci, které " nebyly dovoleny"...Důrazně jsem žádala, že chci být přítomna všemu, co mému dítěti budou dělat. V sestřičkách to vyvolalalo pěkné opovržení, že chci za každou cenu být u braní krve z hlavičky, u odsávání hlenů....Odmítala jsem spoustu ěcí a naopak jiné věci požadovala, nakonec mi bylo tměř ve všem vyhověno, při vizitě se mnou trávili mnohem delší dobu než s ostatními, jen mě asi tiše nesnášeli...Ale co na tom...
Na druhou starnu s tím buzením se jich musím trochu zastat...Štvalo mě, že po několikahodinovém křiku moje dítě konečně usnulo a oni ho přišli vzbudit kvůli nějkému léku, měření hodnot apod...Říkala jsem si, že by ho snad aspoň tu čtvrthodinku mohli nechat spát...Jenže když se nad tím zamyslím, asi to fakt nešlo. Měli na starost ve dvou celé oddělení a byli povinni provést u každého všechny úkony. Asi těžko můžou projít všechny pacienty a u poloviny z nich odejít s poznámkou: Novák za deset minut, Kučera za 15...To by pak nestihli v tom počtu nic..Je to celé o lidech, ale zároveň o našem systému zdravotnictví..
Ty tatínkové a hygienické předpisy, o tom jsem psala já...A nešlo o to, ž by tatínek byl méně hygienický, šlo o to, že nedostatek místa jim nedovoloval mít samostatný pokoj, takže ny jednom pokoji by musela mít nějaká maminka spolu s cizím tatínkem, mít společný záchod apod...Já se nakonec s tou maminkou domluvila a přes primáře jsem si to zařídila, ale běžné to tam rozhodně nebylo...
Mě zase se starším dítětem , tehdy dvouletým, na dvou rentgenech odmítli udělat snímek, protože " dítě hysterické, matka ho není schopna udržet...
 Toranoko 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: Re: k příspěvku Nemocnice, personál..... 

(25.8.2005 16:56:29)
A vy máte doma dvoje záchody? Třeba pro pánské návštěvy jeden, pro dámské druhý...Ono všechno se dá řešit, když je vůle. Od toho by měli být v nemocnici dobrovolníci a příbuzní, teploměr snad umí dát každý, a může to udělat, když je to vhodné a ne když je to nařízené. Spánek a psychická pohoda je v procesu uzdravování tisíckrát důležitější než změřená teplota.
O něco podobného se snaží hospice.
 Federika 


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: k příspěvku Nemocnice, personál..... 

(25.8.2005 17:07:55)
Toranoko, kvůli měření teploty ho nikdo nebudil, kvůli měření okysličení, muselo se to měřit každou hodinu a neumí to každý...Nehldě na to, že fungující přístroj tam byl jen jeden a i ten občas stávkoval...
 ZuziP 


Re: Re: Re: Re: k příspěvku Nemocnice, personál..... 

(25.8.2005 16:07:54)
Xantipo, citam zhora, najprv som precitala Jenin pribeh... ale po precitani tvojho neviem neviem, co je vacsia sila!!
 Dryada 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: k příspěvku Nemocnice, personál..... 

(26.8.2005 19:38:19)
No, me by zajimalo, jak byste se tvarily, kdyby vas manzel byl ubytovany na pokoji s uplne cizi, velice atraktivni, maminkou. Ja vim, ze namitnete, ze v nemocnici clovek nema na takovy veci ani pomysleni, ale, kdybyste lezely sami se sebou na pokoji s cizim chlapem, asi by vam to nebylo dvakrat prijemny. Vzdyt tady velka cast souhlasi s tim, ze o sobe nechce nic sdelovat na chodbe v cekarne, a najednou by vam nevadilo, prochazet se pred cizim clovekem ve spodnim pradle. Protoze, at chcete nebo ne, tomu se nevyhnete. Ja sama pracuju 10 na detskem oddeleni a je to ta nejkrasnejsi prace, jakou si umim predstavit. Myslim si, ze se snazime vyjit vstric uplne vsem, i kdyz to pro nas taky neni uplne jednoduchy. Kazdy ma doma uplne jiny rezim, jine zajmy a jine hodnoty. Zazila jsem maminky, ktere vydrzely sedet vedle ditete cele noci ( i kdyz u nas kazdy dostane postel) a taky takove, ktere cely den jen koukaly do zrcatka, aby jim to sluselo, zatimco dite pobihalo neznamo kde. Vim, ze o vase dite se nikdo nepostara tak dobre jako vy sama, jenze vy mate na starosti jenom jedno, zatimco na me jich ceka treba 14. Jsem rada, ze se rodice snazi byt se svymi detmi v nemocnici, protoze jsem zazila dobu, kdyz neco takoveho mozne nebylo (a to pracuju od roku 1995). Aspon na nasem oddeleni si myslime, ze nam rodice hrozne moc pomahaji. Jo, pracuju v HK, takze kdyby mel nekdo nejaky pripominky nebo zlepsovaky, sem s nimi :-))
 Federika 


Re: Re: Re: Re: Re: Re: k příspěvku Nemocnice, personál..... 

(26.8.2005 20:05:27)
Dryado, fakt by mi to bylo úplně jedno, ať ta superatraktivní ženská s mým manželem nebo ten cizí chlap se mnou v pokoji...Nemusela bych mít ani tu postel...Jen bych nenechala svý dítě samotný v nemocnici a chtěla bych vždycky , aby bylo buď se mnou nebo se svým otcem...Možná tak u desetiletýho dítěte by se dalo domluvit to, že by tam bylo samo přes noc a já bych zase ráno přišla...Pokud by mu v noci nedělali nějaká vyšetření...
 JENA, 2 kluci (8/2001a1/2003) 


Re: Re: Re: Re: Re: Re: k příspěvku Nemocnice, personál..... 

(26.8.2005 20:09:00)
Dryado, mne by atraktivni maminka na pokoji s mym manzelem nevadila. Ani atraktivni tatinek na pokoji se mnou :-) Ale chapu, ze to kazdy muze mit jinak.
PS: Do Hradecke nemocnice utika pro jeji pomerne dobrou povest i spousta Pardubaku :-)
 dryada 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: k příspěvku Nemocnice, personál..... 

(27.8.2005 10:41:40)
No, abych to trochu uvedla na pravou miru. Ted to vypada, ze v nemocnici neocekavame od maminek a tatinku nic jinyho, nez ze se nam tam budou spoustet. O to nejde. Jenze nekteri rodice tam travi i nekolik mesicu a to soukromi je proste nutny. A to, ze to nevadi vam, jeste neznamena, ze to nevadi nekomu z te druhe rodiny. Ja chapu, ze chcete byt u vseho, co se vasemu ditku prave deje, taky bych chtela. Proste jsou tady sami zodpoveni rodice :-)) Ale byl tady takovej nazor, ze byste nechali mozna tak desetilety dite v noci samotny. Jo, je rozdil, kdyz je v hodne spatnym stavu a nebo, kdyz jde na nejaky vysetreni. Ale neznam nic horsiho, nez prave kluky v tomhle veku, ktery si hrozne potrebujou hrat s ostatnima, ale protoze jim maminka cely den zmoula ruku, jsou absolutne vyrazeni z kolektivu. Neberte to jako utok, hrozne zalezi na diteti i na nemoci, ale myslim, ze byste byli hrozne prekvapeni, jak jsou deti v nemocnici skvele a hrozne pysne na to, kdyz neco zvladnou samy. Nasemu oddeleni ja interne rikam "tabor", protoze tam decka maji spoustu volnosti, ohromnou hernu a jen tak mimochodem je lecime. Ale tak je to u nas, takove chirurgicke oddeleni je zase uplne jine. Proste zalezi na stavu a na lidech. Nekdy nepomuzou ani zlate kliky, kdyz vas prehlizi. Chodte s detmi do nemocnic, dozadujte se vseho, jen diky tomu vlastne vznikly tyhle moznosti, co si clovek nevydupe, to nema, bohuzel. Stare nemocnice nejsou prizpusobene na pobyty rodicu, ale ted se hodne rekonstruuje a uz se s tim pocita. Ja myslim, ze to bude jenom lepsi.
 Federika 


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: k příspěvku Nemocnice, personál..... 

(27.8.2005 10:53:58)
Janino, ne, není to špatně, je to ale jen takový doporučení pro začátečníky..Já jezdím opravdu denně a nenapadlo by mě přemýšlet, jak ty ruce na volant dát a v pozici za deset dvě by mě určitě po nějaký době začaly bolet...Většinou mi sjedou mnohem níž a prostě je mám tak, jak je mi to nejpohodlnější....
 Federika 


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: k příspěvku Nemocnice, personál..... 

(27.8.2005 10:57:15)
pardon, ten předchozí příspěvek měl bejt jinde, omlouvám se....
Dryado, já psala o těch deseti letech, samozřejmě že záleží na stavu a i na dítěti samotném...Když byly Davidovi dva, říkala jsem si, že třeba v těch šesti letech by byl už schopnej v nemocnici případně zůstat sám..V jeho šesti letech jsem věděla, že tedy určitě ne...Teď je mu sedm a je možný, že v deseti letech bude natolik vyspělej, že by mě tam třeba ani nechtěl...Nevím...TZeď bych ho tam ještě nenechala..
 Dryada 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: k příspěvku Nemocnice, personál..... 

(27.8.2005 19:57:20)
Federiko, vsechno je individualni a nam nezbyva, nez si prat, aby byly deti v nemocnici co nejmene. A rikam to i presto, ze me to zivi :-)).
 Federika 


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: k příspěvku Nemocnice, personál..... 

(27.8.2005 20:03:46)
Dryado, já ti ráda věřím, že bys ráda po vzoru amerických filmů měla na starosti dvě děti, kterým by ses mohla věnovat a plně se starat nejen o jejich fyzické potřeby...Mně by se to takhle taky líbilo...
 cizinka 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: Re: k příspěvku Nemocnice, personál..... 

(29.8.2005 11:34:28)
Dryado, tvoje otazka je velice dobra - a pokusim si na inteligentni odpoved jak na ruzne lide a na ruzne situace. Kdyz jsem desetileta (v osmdesatych letech) probirala jsem si z narkozy v noci, sedel u mne tata. Bylo hrozne fajn ze tam byl a se mnou mluvil, jinak si myslim bych se hrozne bala - nevidela jsem totiz kde jsem. V pokoji spaly jeste dve maminky s tezko nemocnymi deckama. Nevadilo jim to v te situaci, kterou kazdy clovek pochopi. Zbytek pobytu v nemocnici rodice mne navstevovaly jen pres den - byla jsem uz velka. A v tom je cela pointa: dokud pracujeme s lidma, je soucasti popisu praci vyhledavat vsem prijatelne kompromisy v kazde situaci. Hrozne jsou vseobecne pravidla: otec zustat u decka nesmi! Otravuje to vydupavani zvlastnich svoleni a vyjimek, zvlast kdyz rodice jsou ve velkym stresu a strachu o sve dite. Myslim ze by prospelo, aby nemocnicni personal se vzdal kapku sveho byrokratickeho chovani a vice uvazoval jako lide. Ale snad to tak v Hradci delate:-).
 Petra a dvě holky 
  • 

Re: Re: Re: k příspěvku Nemocnice, personál..... 

(29.8.2005 22:50:05)
Já jsem strávila celý měsíc s holčinou 2,5let v nemocnici, z toho 3 týdny na JIP. Bohužel jsme se tam dostali z nedbalosti lékaře, ale vše dopadlo dobře. Ale doopravdy si nemůžu stěžovat na personál. Jak na lékaře a sestry. Vždy se nám dostalo dostatečných informací o zdrav. stavu i o všech vyšetřeních, které prodělá. Návštěvy byli neomezené. Byla jsem stále u ní i celá rodina ji mohla stále navštěvovat. I jeden den, kdy jsem se sesypala, jsem byla vystřídaná manželem i maminkou. A bez problémů. Tady byl řešen především prospěch dítěte. vděčíme ji za záchranu života naší dcerky. Přeji všem, aby nemuseli do nemocnice se svými dětmi. A když už ano, tak ať dostanou tu nejlepší péči. Jedná se o Krajskou nemocnici v Pardubicích.
 Zuzka 
  • 

Re: Re: k příspěvku Nemocnice, personál..... 

(26.8.2005 23:10:50)
Ahoj Jitko a vsechny maminky.
Jsem zdravotni sestra na materske dovolene.Mam 2leteho syna a kdyz mel 1rok tak jsme lezeli na internim a infekcnim odd.ve FN.V duchu jsem brecela nad chovanim lekaru a sester(drzost,neinformovanost,ponizovani,neucta,strasne chovani k jiny detickam.....)Stydela jsem se ze jsem zdrav,sestra!!!!Nechapu a nepochopim chovani zdrav.per.k nemocnym lidem.Pracovala jsem u dosp.pac. a kolikkrat se mi stalo ze jsem nemela naladu ani sama na sebe,ale pro pac.jsem mela dobrou naladu a hlavne usmev.Ne,nechci se tady povysovat,ale je to pravda.Uz ted se tesim jak se vratim po materske do prace a budu pokracovat ve sve prof.Muj nazor je takovy,ale kruty:kazdy lekar,sestra,sanitar .... by jsi meli vyzkouset byt pacientem,ale ne JAKO ale doopravdy.Ja jsem to zazila na vlastni kuzi a taky se synem.
Kolikrak jsem premyslela jak zlepsit podminky pobytu deti v nemocni.Dospela jsem k zaveru ze nejlepsi by bylo kdyby kazde detatko melo pri sobe maminku nebo tatinka,nebo nekoho z rodiny.Nebot psychicka pohoda dela vetcsi divy nez draha lecba.
Preji vsem rodicum at maji zdrave deti a zdravot.per.usmev na tvari a cistou mysel.
 Bibiana 
  • 

Pacient a pravo 

(6.9.2005 13:28:11)
Ak viete po slovensky, kliknite si na www.mamatata, ten zaver clanku mi pripomina velmi vela z podpisovej akcie co tam prave bezi.
 alena 
  • 

stiznost 

(13.6.2007 13:42:06)
dobry den,chtela bych si stezovat na uroven pristupu k detem,ktere prijdou s potizemi na ambulanci,konkretne na ocni odd. v detske nemocnici Brno.Sestry na teto ambulanci by mely pracovat v Zoo,tam se umi zvirata aspon branit a je jim jedno,jestli na ne nekdo rve.Za svoje chovani k malemu diteti,ktere je vystrasene se maji stydet anebo pracovat jinde.Tyka se to sester,ktere mely sluzbu 12.6.2007 vecer. S pozdravem Alena

Zajímavé akce

Vložte akci

Další akce nalezte zde

Zajímavé recepty

Vložte recept

Další recepty nalezte zde


(C) 1999-2020 Rodina Online, všechna práva vyhrazena.


Četnost a původ příjmení najdete na Příjmení.cz. Nejoblíbenější jména a význam jmen na Křestníjméno.cz. Pokud hledáte rýmy na české slovo, použijte Rýmovač.cz.

Všechny informace uvedené na těchto stránkách jsou obecné povahy a jejich používání je plně ve vaší odpovědnosti.
Jakékoliv otázky zdraví vašeho nebo vašich dětí je nutné vždy řešit s vaším lékařem.

Publikační systém WebToDate.