30.6.2005 23:26:23 judita
Re: moje nevděčná profese
Ono to umění zaujmout není otázkou jedné hodiny.Z vlastní zkušenosti vím,že pokud mě učitel nezaujmul hned první hodinu,kterou u nás ve třídě učil,tak mě pak už nezaujmul nikdy.Možná jsem občas zvedla hlavu,když jsem zaslechla něco zajímavého,ale nedokázal to dostatečně rozvinout,tak jsem si opět lehla na lavici a spala dál.Tak je to ale všude.Tudíž důležitý je začátek,jinak je to pasé.Nevím,jestli ten článek o sebeovládání patřil mě,nejspíš ano.Chci jen říct,že se sebeovládáním nemám problémy.Kdyby ano,pak bych asi byla sprostá jako dlaždič.Ale díky.Pokud mi někdy rupnou nervy,určitě si tu radu vezmu k srdci.Spousta lidí řeší věci násilím,ale já ne.Něco jiného ale je,když vidím,jak se ubližuje dětem.Asi bych byla divná,kdyby mě to nerozčilovalo,když mám doma malé dítě.Nenávidím,když se páchá násilí na dětech a psychický tlak je ještě horší.Pár týraných dětí jsem už zažila a musela jsem brečet.Ty děti stratily duši.Přestaly se smát a chodily jako tělo bez duše.Proto bych lidi,kteří vědomě ubližujou malým dětem,tvrdě potrestala.Protože pokud jim to projde,najdou si další obět a dělají to znova.Někdy se prostě musí někdo sebrat a třeba toho člověka seřvat,aby mu došlo,že jeho jednání není správné.Každá profese má své,to je jasné.Rozdíl ale je ten,že v mnoha případech má člověk jinou volbu.Např.Když budu chodit do obchodu,kde na mě neustále bude vrčet prodavačka a lézt mi za zadkem,což mi bude krajně nepříjemné,protože nejsem zloděj,tak budu chodit do jiného obchodu,kde se mi tohle nestane.Už ji nemusím vidět a nic to na mě nezanechá.Jenže já jsem dospělý člověk,který se se spoustou nepříjemných věcí dokáže sám vypořádat.Ale děti ne.Bojí se.Svůj svět si teprve vytvářejí a pokud jim někdo ukáže,že nespravedlnost má zelenou,tak s tím vyrostou.Zanechá to na nich stopy a to je špatné.Učitele svým způsobem taky vychovávají.Už jen tím,když hlídají ty silnější,aby nešikanovali slabší.Ale i to někde nefunguje.Dobrých učitelů si moc vážím.Dodnes si ráda vzpomenu na učitelku biologie,která uměla zaujmout tak,že jsem byla nešťastná,když její hodina končila.Taky přísná učitelka dějepisu,která nás suplovala půl roku a pak nás následující rok učila dějepis normálně.Ta předchozí sice hodně četla,ale když se mě na něco zeptala,tak jsem vůbec nechápala,na co se ptá.Tahle druhá ale měla takový učební metody,že si dodnes z dějepisu hodně pamatuju.Byla přísná,ale nikdy nikoho neponižovala.Alespoň ne u nás ve třídě.Takových učitelů si vážím a takových je moc málo.Škoda.Snad se do budoucna zlepší přístup k jejich povolání a bude spousta učitelů,kteří budou učit s láskou a bez problémů.
Odpovědět