Prvňák s třídní důtkou

Při vstupu do první třídy už uměl samovolně číst (celá slova), psát tiskacími písmenky a sčítat a odečítat do dvaceti, číselnou řadu znal do stovky, znal hodiny ….

Do školy se moc těšil, jen maminka měla trochu obavy, zda narazí na vyrovnanou p. učitelku.

Prvního půl roku se zdálo, že měli štěstí. Ze školy se řinuly samé pochvaly a chlapečka pochodujícího v hodině po třídě komentovala paní učitelka na třídních schůzkách s úsměvem.

Situace se začala lámat těsně po pololetí. Přibylo poznámek i domácích slziček kvůli „nevrlé“ p. učitelce, přibyly i červené nápisy – především v písance – Pracuje pomalu!, vynechaná písmenka, čárky a háčky, spojená slova. Paní učitelka stále neměla problém: „zdravě zlobivé dítě“

Dva měsíce před koncem školního roku přišla pecka v podobě poznámky v žákovské knížce:

„Dostavte se k projednání třídní důtky Vašeho syna.“ Co se stalo? Po dvou hodinách zlobení Patrika a zřejmě i následné nevrlosti paní učitelky si Patrik na kousek papírku ulevil vůči paní učitelce nevybíravým způsobem. Zatímco do té doby se slabikář hemžil výrazy jako – zlatá, milovaná a sluníčková, sáhl tentokrát do slovníku nevybíravého, ba přímo sprostého.

Doma nastalo kázání a řešení a rodiče se s Patrikem dohodli, že by bylo nejlepší se paní učitelce omluvit. Na druhý den si to Patrik napochodoval ke své – stále ještě milované paní učitelce – s kytičkou z vlastního kapesného, s písemnou A4 omluvou a řadou spontánně namalovaných obrázků.

Paní učitelka přijala kytičku se slovy: „ S tebou jsem skončila!“ a mamince nadiktovala tresty, pardon – výchovná opatření: třídní důtka, zákaz školního výletu a Dne slabikáře.

Maminka zaváhala, představa učitelky, řešící tento konflikt s nadhledem, se jí poněkud zhroutila. Dala se tedy do zjišťování, jak to všechno ve škole proběhlo a zjistila, že Patrikův prohřešek byl probrán s celou třídou tak, že si od Patrika děti i odsedly. Výjimkou nebyli i „připomenutí“ prohřešku jinými pedagogickými pracovníky. Po dvou dnech se zdálo, že je s Patrikem vše v pořádku. Po týdnu se však doslova zhroutil, několikahodinový pláč, při kterém si stihl svými prstíky nalepit snad všechny drobky z bytu a postupně si je zase z obličeje sundat vystřídaly pohybové tiky, noční pochodování po posteli, přehrávání si celých situací nahlas ve spánku a neschopnost si samostatně třeba i vyčistit zuby.

Mamince bylo do pláče. Patrika vzala k psycholožce a vypravila se za paní učitelkou se slovy: „Stalo se to a to, co s tím uděláme?". Přes počáteční zamítavý postoj paní učitelky se nakonec dopracovaly k výsledku. Paní učitelka se omluvila, že toto opravdu nechtěla, maminka uvěřila, že každý je chybující a domluvily se na řadě kroků, které by situaci mohly pomoci.

Paní učitelka nejen že navštívila Patrika doma, ale i zohlednila psycholožčino podezření na dysgrafii.

Bohužel, poznámek a ve škole řešených problému opět přibylo, řada z nich by však asi laikům vykouzlila na tváři spíš úsměv, než co jiného. Patrik se jakž takž srovnal. Při sebemenších nesnázích sice propadal hysterickému pláči, byl však schopen se zase soustředit, ubylo tiků i spánek se zklidnil. Překvapením bylo, když se jednoho školního odpoledne maminka od Patrička dozvěděla: „Dnes je Den slabikáře, děti budou spát ve škole, ale já tam nesmím.“

Paní učitelka přetřásla celou věc opět před celou třídou, tentokrát asi s dvouměsíčním zpožděním.

Maminka tedy zavolala paní učitelce a dozvěděla se:

“ Toto s Vámi řešit teď nebudu, mám tu patnáct dětí, které chtějí veselou paní učitelku a s Vámi se budu bavit jindy.“ S brečícím dítětem v zádech (to částečně řešilo sice neúčast na Dni slabikáře, ale mnohem více reakce vysmívajících se děti) se rodiče rozhodli, že toto je opravdu už moc a druhého dne navštívili ředitele školy.

Ten si celý příběh vyslechl, v něčem stál za p. učitelkou, v něčem tak docela ne. Výsledek byl ten, že Patrik bude moci na školní výlet a paní učitelka je schopna, dle svých slov, pracovat s Patrikem v novém školním roce, jakoby se nic nestalo. Rodiče zvažují přestup na jinou školu. Výsledky PPP přinesly jasné výsledky: zvýšená dráždivost, možný předpoklad pro budoucí lehčí formu dysgrafie, snížené sebevědomí, v testu pro druháky v lehkém nadprůměru, nevyzrálý.

• Jak to vidíte Vy?
• Udělali chybu rodiče, učitelka, malý Patrik, nebo úplně všichni?
• Jak byste řešili takovou situaci Vy?
• A bude učitelka schopna opravdu pracovat s Patrikem tak, aby mu do života dala to, co má?