drž se

Ahoj Lucko,
myslim, ze prave prozivas pekne tezky obdobi. Nemuzu te nijak utesit nebo vzit do naruce, coz bys asi potrebovala ze vseho nejvic. Ale muzu ti rict, co delam ja, kdyz jsem zrovna v krizi, abych se v ni neutopila:
- rikam si, ze kdyz uz je to tak hrozny, ze horsi to byt nemuze, cekaji me v budoucnu samy hezky veci. Mam totiz vyzkouseny, ze se ten zivot vazne pohybuje v nejakych sinusoidach - jednou nahore, jednou dole. Takze si zacnu planovat svuj zivot po krizi. Vysnim si, jak bych chtela, aby to vypadalo. Je to sice takovy unik od reality, ale docasne to pomaha.
- pustim se do neceho uplne noveho - koleckove brusle, malovani, snow-board, nebo treba nova hudba, tak jako ty. Proste si hledam neco u ceho je mi v te krizi aspon trochu lip a snazim se jenom nesedet, abych nemusela porad premyslet nad celou tou hruzou.


Nevim, jestli ti to pomuze, kazdy ma svuj zpusob, jak se s krizi vyrovnava. Taky nevim, jake mas vztahy s mamou, ale myslim, ze by nemuselo byt spatne ji rict, jak se ted citis. Urcite bys nemela svoje pocity potlacovat a nemela by sis je vycitat.
Pripadas mi na svuj vek hodne vyzrala a libi se mi, jak o zivote uvazujes. Popremyslej o tom, jestli by fakt nebylo od veci zajit do nejake anonymni poradny. Byla by strasna skoda, kdyby ti ta soucasna situace udelala takove sramy na dusicce, ze by si s nimi mela problemy cely zivot. Za zkousku nic nedas a kdyz se ti to nebude libit, nemusis se tam podruhe objevit.
V kazdem pripade prosim Te mysli na sebe a na svoji dusevni rovnovahu.
Drzim Ti strasne moc palecky, pesticky a budu rada, kdyz se ozves.
Iza