Re: Není táta jako táta

Když to všechno čtu tak je mi moc smutno. Jsem jeden z mnoha nevlastních tátů dvou kluků, kterým je dnes přes 20 let a oba studují VŠ, jsem ale také vlastní táta kluka, kterému je dnes 14 let, je to skvělej kluk a výborně se učí.
Přesto že jsem nevlastním klukům před 15 lety chtěl nahradit tátu a vytvořit rodinu. Myslím, že se to dařilo, vždyt ten dům jsem postavil pro ně. Dnes však svýho nejmladšího syna musím opustit, rozvést se, odstěhovat se, a snad i trpět, že bude mít i on jednou nevlastního tátu. Když píšu že musím, tak bohužel musím, nejsem ani alkoholik ani flákač, jsem jen neschopnej plně uspokojit všechny potřeby naš rodiny, bohužel ty potřeby jsou především finanční. Jen na vysvětlenou, oblíbené moto mojí ženy je: "za každý dobrý skutek, následuje spravedlivý trest," tak teď už tomu snad lze rozumět. V drtivé většině mají děti, jak holky tak kluci vždy blíž k mámě a o tátu se většinou zajímají až nad jeho rakví.